9 As 61/2023 — Nejvyšší správní soud

9 As 61/2023- 61 - text  9 As 61/2023 - 63 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michala Bobka, soudce JUDr. Radana Malíka a soudkyně JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: V.H., zast. Mgr. Davidem Strupkem, advokátem se sídlem Betlémské náměstí 351/6, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, proti rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 20. 5. 2022, čj. MZDR 13955/20223/PRO, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2023, č. j. 17 Ad 10/202230, ve věci procesního nástupnictví na straně žalobkyně, takto: V řízení o kasační stížnosti bude Nejvyšší správní soud na straně žalobců pokračovat s: a) O.H., b) M. H., c) A. H., d) L. D., e) B. K. Odůvodnění: [1] Projednávaná věc se týká žádosti původní žalobkyně, V. H., označené v záhlaví tohoto usnesení (dále též jen „žadatelka“), o poskytnutí jednorázové peněžní částky za protiprávně provedenou sterilizaci podle zákona č. 297/2021 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon č. 297/2021 Sb.“). Tuto žádost žalovaný nejprve zamítl rozhodnutím ze dne 22. 3. 2022, č. j. MZDR 1540/20228/PRO. Žadatelka podala proti tomuto rozhodnutí rozklad, který však ministr zdravotnictví rozhodnutím ze dne 20. 5. 2022, čj. MZDR 13955/20223/PRO, zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [2] Žadatelka se následně obrátila na Městský soud v Praze, který rozsudkem ze dne 30. 1. 2023, č. j. 17 Ad 10/202230, citované rozhodnutí ministra zdravotnictví zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [3] Proti rozsudku městského soudu podal žalovaný kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Dne 22. 11. 2023 obdržel nicméně Nejvyšší správní soud sdělení právního zástupce žadatelky, že jeho klientka dne 9. 7. 2023 zemřela. V návaznosti na skončení dědického řízení poté přípisem ze dne 25. 4. 2024 navrhl právní zástupce, nyní již právních nástupců žadatelky, Nejvyššímu správnímu soud o postup podle § 107 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 64 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), tedy o pokračování v řízení s právními nástupci – dědici – žadatelky – konkrétně s jejím manželem (O. H.) a čtyřmi dětmi (M. H., A. H., L. D. a B. K.). Právní zástupce zároveň předložil sdělení notářky ve věci pozůstalosti žadatelky a rovněž jemu udělené plné moci ze strany všech právních nástupců žadatelky. [4] Žalovaný ve svém vyjádření k otázce případného procesního nástupnictví na straně žadatelky namítl, že k procesnímu nástupnictví v řízení o žádosti podle zákona č. 297/2021 Sb. nelze přistoupit. Zdůraznil, že jde o nárok veřejnoprávní, na který nemohou dopadat předpisy dědického práva, obdobně jako např. nelze dědit živnostenské oprávnění. Nárok podle zákona č. 297/2021 Sb. není dluhem státu vůči žadatelce, nýbrž se dluhem stává až nabytím právní moci rozhodnutí o přiznání tohoto nároku. Do té doby působí stát v postavení vrchnostenském, v němž o nároku autoritativně rozhoduje. Nelze tak hovořit o věřiteli a dlužníkovi, a tudíž ani o závazku a dluhu, který by podle § 1475 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., tvořil součást pozůstalosti. V době úmrtí tak žadatelce nemohla patřit pohledávka vůči státu, neboť o její žádosti nebylo do toho okamžiku rozhodnuto. [5] S ohledem na úmrtí žadatelky – dosavadní žalobkyně – musel Nejvyšší správní soud vyřešit otázku, zda a s kým lze v řízení o kasační stížnosti pokračovat na straně žalobců. [6] Soudní řád správní neobsahuje vlastní úpravu procesního nástupnictví. Uplatí se proto § 64 s. ř. s., podle něhož platí, že [n]estanovíli tento zákon jinak, použijí se pro řízení ve správním soudnictví přiměřeně ustanovení prvé a třetí části občanského soudního řádu. [7] Podle § 107 odst. 2 o. s. ř. poté platí, že [z]tratíli způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňujeli povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanovíli zákon jinak, ti, kteří vstoupili do práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde. [8] Z uvedeného je zřejmé, že je nutné vyřešit dvě otázky: 1. zda povaha věci umožňuje pokračovat v řízení, tedy zda práva a povinnosti, o něž v řízení jde, přešla z účastníka, který ztratil svoji způsobilost, na jeho právního nástupce; 2. kdo vstoupil do práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde (kdo je právní nástupce). [9] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval první z vymezených dvou otázek, tedy tím, zda povaha této věci umožňuje pokračovat v řízení s procesními nástupci žadatelky za přiměřeného použití § 107 o. s. ř. podle § 64 s. ř. s. [10] Podle § 145 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, platí, že [p]ozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci. Mezi práva a povinnosti, která jsou výlučně spjata s osobou zesnulého účastníka a nepřechází tak na dědice, patří například nárok na bolestné a ztížení společenského uplatnění, nárok na výživné, povinnost poskytnout zadostiučinění při porušení práva na ochranu osobnosti, nebo zemřeli v průběhu soudního řízení o ochranu osobnosti žalovaná osoba, která se údajně dopustila zásahu do osobnostní sféry oprávněné fyzické osoby. Výjimku z tohoto pravidla představují pohledávky i.) uznané nebo ii.) uplatněné u orgánu veřejné moci podle § 1475 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (srov. Svoboda, K., Smolík, P. a kol: Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, komentář k § 107; srov. rovněž např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3556/2016). [11] Právě projednávaná věc se týká žádosti o poskytnutí jednorázové peněžní částky za protiprávně provedenou sterilizaci podle zákona č. 297/2021 Sb. Tento zákon konkrétně stanoví, že oprávněné osoby (které podstoupily v období od 1. 7. 1966 do 31. 3. 2022 na území ČR sterilizaci v rozporu s právem) mají „nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky ve výši 300 000 Kč“ (§ 4 odst. 1 tohoto zákona; zvýrazněno NSS). Tento nárok třeba „uplatnit u ministerstva nejpozději do tří let od účinnosti zákona, jinak zaniká“ (§ 4 odst. 2 stejného zákona; opět zvýrazněno NSS). O přiznání nároku přitom rozhoduje právě ministerstvo, a to do 60 dnů (§ 5 stejného zákona). [12] Argumentace žalovaného v jeho vyjádření, podle něhož nárok na peněžitou dávku není do pravomocného rozhodnutí o přiznání nároku dluhem, a tudíž smrt žadatele o takovou dávku má za následně nutně zastavení řízení, neboť povaha věci neumožňuje v řízení pokračovat, proto neobstojí. Předně nelze přisvědčit tvrzení, která „uplatnění u orgánu veřejné moci“ vztahuje pouze k „dluhu“, resp. dle žalovaného pouze najisto postavené pohledávce. Jak bylo uvedeno výše v bodě [10] tohoto usnesení, povaha věci připouští pokračovat v řízení s procesními nástupci v případě, že jde o pohledávky i.) uznané nebo ii.) uplatněné u orgánu veřejné moci podle § 1475 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Postačí tedy, pokud měla zesnulá osoba určité právo, které je uplatněno u orgánu veřejné moci, byť nejde nutně o pohledávku najisto postavenou pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci. Ostatně právě to přísluší posoudit a učinit orgánům veřejné moci, u nichž je takové právo uplatněno. [13] O právě tuto situaci jde v projednávané věci. Žadatelka před svým úmrtím uplatnila své právo na zaplacení jednorázové peněžní částky ve výši 300 000 Kč jako odškodnění státu za nezákonnou sterilizaci podle zákona č. 297/2021 Sb. Žadatelka přitom v souladu s § 4 odst. 2 citovaného zákona toto své právo uplatnila u příslušného orgánu veřejné moci, konkrétně žalovaného, a to žádostí ze dne 14. 1. 2022. Tento její nárok, byť je jeho osud s ohledem na stále probíhající řízení nejistý, tak tvoří součást pozůstalosti žadatelky ve smyslu § 1475 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného, kterým o tomto nároku rozhodl, je tak věcí, jejíž povaha připouští v řízení pokračovat s procesními nástupci žadatele ve smyslu § 107 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. [14] Na uvedeném závěru nic nemění ani fakt, že o nároku na poskytnutí peněžité částky podle zákona č. 297/2021 Sb. rozhoduje orgán veřejné moci (žalovaný). Smyslem práva daného citovaným zákonem je zajistit odškodnění obětí protiprávních sterilizací, za které je odpovědný stát, jak výslovně potvrzuje i důvodová zpráva k zákonu č. 297/2021 Sb. Byť jde tedy o nárok přiznaný předpisem veřejného práva, svojí podstatou má blíže spíše k soukromoprávním nárokům na náhradu újmy způsobené na zdraví. Nicméně právě soukromoprávní nároky na náhradu újmy na zdraví přitom postačí uplatnit u soudu, aby se staly součástí pozůstalosti ve smyslu § 1475 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., byť jejich osud (resp. určení, zda je tato pohle