9 As 96/2024 — Nejvyšší správní soud

9 As 96/2024- 50 - text  9 As 96/2024 - 52 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: JUDr. K. T., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, proti rozhodnutí odvolacího kárného senátu odvolací kárné komise žalované ze dne 25. 2. 2022, sp. zn. K 42/2019, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2024, č. j. 3 Ad 6/2022256, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se vrací soudní poplatek za podání návrhu na přiznání odkladného účinku ve výši 1 000 Kč, který jí bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ve věci jde o posouzení přezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího kárného senátu odvolací kárné komise České advokátní komory (dále jen „odvolací kárný senát“), který se ve svém rozhodnutí nevypořádal s námitkou nedostatku oprávnění místopředsedy kontrolní rady České advokátní komory podat kárnou žalobu podle § 33 odst. 1 a § 46 odst. 3 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“). [2] Kárný senát kárné komise stěžovatelky (dále jen „kárný senát“) rozhodnutím ze dne 3. 9. 2020, sp. zn. K 42/2019, shledal, že se žalobkyně jednáním uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí dopustila kárného provinění, neboť jako advokátka porušila své povinnosti podle § 16 odst. 2 a § 17 zákona o advokacii jednat čestně a svědomitě a postupovat při výkonu advokacie tak, aby nesnižovala důstojnost advokátního stavu, a za tím účelem zejména dodržovat pravidla profesní etiky a pravidla soutěže. Za to jí bylo podle § 32 odst. 3 písm. c) zákona o advokacii uloženo kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátů a povinnost nahradit náklady kárného řízení. Odvolací kárný senát rozhodl v záhlaví označeným rozhodnutím ve věci žalobkyně tak, že její odvolání zamítl a rozhodnutí kárného senátu potvrdil [3] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) k žalobě žalobkyně napadeným rozsudkem zrušil rozhodnutí odvolacího kárného senátu pro nepřezkoumatelnost a věc vrátil stěžovatelce k dalšímu řízení. Žalobkyně ve svých podáních opakovaně namítala, že oprávnění podat kárnou žalobu náleží ze zákona pouze předsedovi kontrolní rady stěžovatelky. V jejím případě ji ale podal místopředseda kontrolní rady, aniž byla ve spise založena informace o tom, z jakého důvodu předseda kontrolní rady nemohl v době podání kárné žaloby vykonávat svou funkci a zda k podání kárné žaloby pověřil místopředsedu kontrolní rady JUDr. Erika Orleta. Stěžovatelka se s touto námitkou ani v jednom rozhodnutí nevypořádala. V rozhodnutí kárného senátu pouze konstatovala, že „[o]hledně osoby, která podávala žalobu, a kterou žalovaná označila za neoprávněnou kárná komise dospěla k názoru, že žalobu podala osoba oprávněná ve smyslu ust. § 46 odst. 3 zákona o advokacii“ (bod 5 cit. rozhodnutí), a tento závěr nijak nerozvedla. V rozhodnutí odvolacího kárného senátu uvedenou námitku pouze zmínila (bod 13 cit. rozhodnutí). Bylali by námitka nedostatku oprávnění kárného žalobce důvodná, mohla mít vliv na zákonnost kárného řízení vedeného s žalobkyní. Ostatními žalobními námitkami se městský soud pro jejich předčasnost nezabýval. II. Kasační stížnost a vyjádření žalobkyně [4] Stěžovatelka napadá rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), navrhuje jej zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení. V průběhu řízení dále navrhla, aby Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“ nebo „kasační soud“) přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Rozhodnutí odvolacího kárného senátu by tak po dobu řízení o kasační stížnosti zůstalo pravomocným a žalobkyně by nadále byla vyškrtnuta ze seznamu advokátů. [5] Nezákonnost napadeného rozsudku stěžovatelka spatřuje v nesprávném posouzení přezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího kárného senátu. Skutečnost, že rozhodnutí jejích orgánů neobsahují vypořádání se s opakovanou námitkou nedostatku oprávnění podat kárnou žalobu, není vadou řízení, která by měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí [v této souvislosti poukazuje na rozsudky NSS ze dne 9. 10. 2007, č. j. 1 As 26/200760, a ze dne 22. 3. 2017, č. j. 2 As 322/201639]. Oprávnění místopředsedy kontrolní rady podepsat kárnou žalobu a oprávnění člena kontrolní rady jednat za kárného žalobce při jednání kárného senátu totiž vyplývají z právních a stavovských předpisů a není třeba je zdůvodňovat. [6] Napadený rozsudek měl porušit legitimní očekávání stěžovatelky, která postupovala v souladu se závěry rozsudku městského soudu ze dne 21. 9. 2016, č. j. 5 Ad 9/201350. Z něj vyplývá, že podpis kárné žaloby místopředsedou kontrolní rady umožňuje čl. 15 odst. 2 usnesení sněmu České advokátní komory č. 3/1999 Věstníku ze dne 8. 11. 1999, kterým byl schválen Organizační řád České advokátní komory, ve znění pozdějších změn (dále jen „organizační řád“), a tento postup je v souladu se zásadou hospodárnosti a efektivity výkonu správních orgánů. Zvolený způsob podepisování v zastoupení kárného žalobce nemá za následek jakékoli zkrácení práv žalobkyně, které by samo o sobě ovlivnilo zákonnost rozhodnutí odvolacího kárného senátu. Opačný výklad by znamenal, že v případě vyloučení předsedy kontrolní rady z dané věci z důvodu jeho podjatosti by za stěžovatelku nikdo nemohl podat kárnou žalobu. Městský soud shledal v citovaném rozsudku přípustným i zastoupení předsedy kontrolní rady na ústním jednání kárného senátu jiným členem kontrolní rady podle čl. 18 odst. 2 organizačního řádu. [7] Podpis kárné žaloby místopředsedou kontrolní rady považuje stěžovatelka za souladný se zákonem o advokacii a organizačním řádem, jakož i vyhláškou č. 244/1996 Sb., kterou se podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, stanoví kárný řád (advokátní kárný řád), ve znění pozdějších předpisů. To potvrdilo i výkladové stanovisko odvolací kárné komise stěžovatelky ze 4. 3. 2019, podle něhož „je místopředseda kontrolní rady oprávněn zastupovat jejího předsedu i při podání kárné žaloby, přičemž podpis osoby podávající kárnou žalobu musí být provázen uvedením jména, příjmení a funkce podepisujícího tak, aby bylo postaveno na jisto, kdo tento úkon učinil. Zmocnění k zastoupení není třeba dokladovat individualizovanou plnou mocí (nebo pověřením).“ Tímto postupem kontrolní rada běžně postupuje. Při jednáních kárných senátů vystupují na místě kárného žalobce nejen místopředsedové kontrolní rady, ale i její řadoví členové. Ačkoli byla kárná rozhodnutí žalované vydaná po takto vedených řízeních a ústních jednáních mnohokrát předmětem správních žalob, Nejvyšší správní soud ani městský soud tuto praxi nikdy nezpochybnily. [8] K nepřezkoumatelnosti rozhodnutí stěžovatelka odkazuje na usnesení rozšířeného senátu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/200674, č. 1566/2008 Sb. NSS, a rozsudek NSS ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/201245. Městský soud pochybil, nevyjádřilli se v odůvodnění napadeného rozsudku k nepochybně přezkoumatelným závěrům napadeného rozhodnutí. Nadto dostatečně nevzal v úvahu, že se žalobkyně podle rozhodnutí odvolacího kárného senátu dopustila jednoho z nejzávažnějších porušení povinností advokátky. Svým ryze formalistickým přístupem jí umožnil znovu vykonávat advokacii, přestože věcně jsou splněny všechny podmínky pro její vyškrtnutí ze seznamu advokátů. [9] Žalobkyně navrhuje, aby Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost jako nepřípustnou podle § 104 odst. 4 s. ř. s. Stěžovatelka v ní uvádí důvody, pro které byl podle jejího názoru místopředseda kontrolní rady oprávněn podat kárnou žalobu, tyto důvody však měla uvést již v řízení před městským soudem. Dále žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůrazňuje, že § 46 odst. 3 zákona o advokacii výslovně neumožňuje podzákonnou normou rozšířit oprávnění vystupovat v kárném řízení jako kárný žalobce na jiné osoby než na předsedu kontrolní komise. Závěry rozsudku městského soudu č. j. 5 Ad 9/201350, kterých se stěžovatelka dovolává, nejsou přiléhavé, jelikož k zastupování ve smyslu čl. 15 odst. 2 a čl. 18 odst. 2 organizačního řádu měla být ve spisu založena informace o důvodech, pro které předseda kontrolní rady nemohl v době podání kárné žaloby vykonávat svou funkci, a zmocnění místopředsedy kontrolní rady JUDr. Erika Orleta k podání kárné žaloby. Žalobkyně se vyjádřila také k návrhu na přiznání odkladného účinku. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [10] Nejvyšší správní soud se předně zabýval námitkou žalobkyně, že kasační stížnost je nepřípustná. Pro její posouzení je rozhodné, že městský soud zrušil rozhodnutí odvolacího kárného senátu jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů [§ 76 odst. 1 písm.