— Nejvyšší správní soud

Nao 126/2024- 33 - text  Nao 126/2024 - 36 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Evy Šonkové a Sylvy Šiškeové v právní věci návrhu M. H., zastoupeného Mgr. Martinem Ondrouškem, advokátem, se sídlem Kšírova 228/84, Brno, na obnovu řízení ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 14 Kse 1/2021, o námitce podjatosti členů kárného senátu č. 14 Nejvyššího správního soudu ve věci vedené pod sp. zn.14 Kse 1/2024, takto: I. Členové kárného senátu č. 14 Nejvyššího správního soudu JUDr. Jiří Palla, JUDr. Jitka Dýšková, Mgr. Stanislav Molák, Mgr. Štěpán Holub a JUDr. Petra Janoušková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 14 Kse 1/2024. II. Přísedící kárného senátu č. 14 Nejvyššího správního soudu Mgr. Jan Valenta je vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 14 Kse 1/2024. Odůvodnění: [1] Dne 5. 2. 2021 ministryně spravedlnosti podala návrh č. j. MSP-14/2020-ODKA-KEU/24 na zahájení řízení o kárné odpovědnosti soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly. [2] Senát č. 14 Nejvyššího správního soudu (dále též „kárný senát“) rozhodl při jednání konaném dne 10. 4. 2024 tak, že uznal Mgr. Jaroslava Homolu (dále jen „kárně odsouzený“) vinným ze spáchání závažného kárného deliktu podle § 116 odst. 3 písm. a), b) a odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), za což mu uložil kárné opatření spočívající v odvolání z exekutorského úřadu (dále jen „rozhodnutí kárného senátu“). Následně dne 29. 4. 2024 kárný senát vyhotovil a odeslal písemné znění rozhodnutí č. j. 14 Kse 1/2021-355 (dále jen „písemné vyhotovení rozhodnutí“). [3] Dne 23. 4. 2024 vyrozuměl M. H. Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) o skutečnosti, že kárně odsouzený zemřel dne 7. 4. 2024. Následně dne 9. 7. 2024 podal M. H. jakožto syn, dědic a správce pozůstalosti kárně odsouzeného návrh na obnovu řízení vedeného pod sp. zn. 14 Kse 1/2021 (návrh na obnovu řízení je veden pod sp. zn. 14 Kse 1/2024). Odůvodnil jej tím, že kárně odsouzený zemřel tři dny před vyhlášením rozhodnutí kárného senátu. Nebyla tak splněna jedna z podmínek řízení, v důsledku čehož mělo být kárné řízení zastaveno. [4] NSS přípisem ze dne 11. 7. 2024, č. j. 14 Kse 1/2024-10, poučil M. H. o složení kárného senátu, který bude ve věci jeho návrhu na obnovení řízení rozhodovat. O věci mají rozhodovat členové kárného senátu č. 14 NSS JUDr. Jiří Palla, JUDr. Jitka Dýšková, Mgr. Stanislav Molák, Mgr. Jan Valenta, Mgr. Štěpán Holub a JUDr. Petra Janoušková. M. H. byl rovněž poučen, že pokud má za to, že některý z vyjmenovaných soudců, přísedících či jejich náhradníků je z posuzované věci vyloučen pro svůj poměr k věci, účastníkům, nebo k jejich zástupcům, může namítnout jejich podjatost. Námitku podjatosti bylo možné podat ve lhůtě jednoho týdne od doručení tohoto přípisu. Tento přípis byl zástupci M. H. doručen dne 11. 7. 2024 přihlášením do datové schránky. [5] Dne 16. 7. 2024 podal M. H. námitku podjatosti všech členů kárného senátu. Uvedl, že v bodě 29 odůvodnění písemného vyhotovení rozhodnutí kárný senát konstatoval, že v rámci tohoto řízení není možné zohlednit úmrtí kárně odsouzeného. V bodě 30 kárný senát uvedl, že v jeho postupu, který předcházel vyhlášení kárného rozhodnutí, nelze shledat jakékoliv pochybení, i když bylo následně náležitě doloženo, že kárně odsouzený krátce předtím zemřel. Členové kárného senátu tak de facto prejudikovali svůj závěr o právních důsledcích úmrtí kárně odsouzeného, když implicitně vyjádřili své přesvědčení, že ani návrhem na obnovu řízení není možné zohlednit tuto novou skutečnost. [6] K námitce podjatosti se vyjádřili všichni členové kárného senátu. JUDr. Jiří Palla, JUDr. Jitka Dýšková, Mgr. Stanislav Molák, Mgr. Štěpán Holub a JUDr. Petra Janoušková uvedli, že k účastníkům, jejich zástupcům ani k posuzované věci nemají žádný vztah a nejsou jim známy žádné skutečnosti, pro které by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodování o věci. [7] Přísedící Mgr. Jan Valenta ve svém vyjádření rovněž uvedl, že se necítí být v posuzované věci podjatý. Současně upozornil, že jeho manželka Mgr. Lucie Valentová byla rozhodnutím prezidia Exekutorské komory ČR ze dne 10. 5. 2024, č. j. Zast/3/2024-11, ustanovena zástupkyní kárně odsouzeného. Tomu totiž zanikl výkon exekutorského úřadu a jeho předchozí zástupkyně požádala o zproštění z funkce. Manželka přísedícího Mgr. Jana Valenty přichází v rámci výkonu činnosti zástupkyně kárně odsouzeného do styku s M. H., který je správcem dědictví po kárně odsouzeném. Přísedící Mgr. Jan Valenta byl osobně přítomen třem jednáním, kterých se zúčastnil i M. H. [8] Námitka podjatosti byla postupem podle § 8 odst. 5 věty páté zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), předložena k rozhodnutí druhému senátu NSS. O námitce podjatosti člena senátu NSS totiž rozhoduje jiný senát téhož soudu (viz usnesení NSS ze dne 10. 7. 2003, č. j. Nao 28/2003-5, č. 49/2004 Sb. NSS, nebo ze dne 12. 2. 2013, č. j. Nao 7/2013-47). [9] Podle § 10 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů (dále jen „zákon o kárném řízení“), „[n]a vyloučení člena senátu z projednávání a rozhodování věci se přiměřeně použije ustanovení zvláštního právního předpisu“. Tímto zvláštním předpisem je s. ř. s. (viz usnesení NSS ze dne 31. 5. 2023, č. j. Nao 80/2023-66). Pokud níže citované předpisy zmiňují soudce, myslí tím i přísedící, kteří mají v kárných senátech obdobné postavení jako soudci a na které je nutno tato ustanovení aplikovat přiměřeně. Platí tedy, že § 8 s. ř. s. se přiměřeně užije na vyloučení přísedících kárného senátu (viz usnesení NSS ze dne 9. 2. 2011, č. j. Nao 9/2011-148). Proto i v posuzované věci NSS používá pojem „soudce“ s tím, že tento pojem zahrnuje i přísedící. [10] Podle § 5 odst. 3 zákona o kárném řízení se na práva a povinnosti přísedících kárných senátů přiměřeně použijí ustanovení o právech a povinnostech přísedících podle zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů (zákon o soudech a soudcích). Soudci a přísedící jsou při výkonu své funkce nezávislí a jsou vázáni pouze zákonem. Jsou povinni rozhodovat nestranně a spravedlivě. Ochrana nezávislosti a nestrannosti přísedících proti narušování nebo ohrožování ze strany třetích osob je garantována ve stejné míře jako u soudců (viz § 79 odst. 1 a 2 zákona o soudech a soudcích). [11] Podle § 8 odst. 3 s. ř. s. pokud soudce zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Podle § 8 odst. 5 s. ř. s. účastník řízení může namítnout podjatost soudce. Existují tedy dva procesní způsoby, jimiž lze iniciovat rozhodování o vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci. Zaprvé podle § 8 odst. 3 má sám soudce povinnost oznámit předsedovi soudu skutečnosti, které by mohly zakládat pochybnosti o jeho nepodjatosti. Zadruhé podle § 8 odst. 5 může účastník řízení uplatnit námitku podjatosti vůči konkrétnímu soudci. V posuzované věci M. H. uplatnil námitku podjatosti a v návaznosti na to přísedící Mgr. Jan Valenta upozornil předsedu soudu na jiné skutečnosti, které by mohly zpochybnit jeho nestrannost. Vyjádření soudce k námitce podjatosti vznesené účastníkem řízení ve smyslu § 8 odst. 5 s. ř. s. není oznámením soudce ve smyslu § 8 odst. 3 s. ř. s., a nezakládá pravomoc předsedy soudu rozhodnout o námitce podjatosti vznesené účastníkem řízení (viz usnesení NSS ze dne 22. 9. 2009, č. j. Nao 60/2009-277, č. 2015/2010 Sb. NSS). Na nové skutečnosti uvedené ve vyjádření soudce je ovšem třeba nahlížet jinak. [12] V posuzované věci tak došlo k souběhu obou způsobů iniciování rozhodování o vyloučení soudce – jeden důvod vyloučení byl uplatněn v námitce vznesené účastníkem řízení, druhý (obsahově zcela odlišný) důvod byl oznámen členem kárného senátu. Nejvyšší správní soud rozhodl o námitce podjatosti uplatněné M. H. a o oznámení Mgr. Jana Valenty společně. [13] Institut vyloučení soudce zajišťuje, aby projednání a rozhodování o věci bylo nezávislé, nestranné a spravedlivé (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Vyloučení soudce je výjimkou z ústavní zásady, podle které nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, srov. též usnesení NSS ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003-16). [14] Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k posuzované věci v širším smyslu. O ní je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám, a proto je obtížné jeho vnitřní rozpoložení objektivně přezkoumat. Proto je nutné kategorii nestrannosti soudce vnímat v rovině objektivní (viz usnesení NSS ze dne 9. 2. 2011, č. j. Nao 9/2011-148). Z objektivního hled