1 As 141/2025 – Nejvyšší správní soud

1 As 141/2025- 58 - text  1 As 141/2025 - 63 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Kaniové a soudců Ivo Pospíšila a Petra Pospíšila v právní věci navrhovatele: J. S., zastoupeného Mgr. Michaelem Vamberou, advokátem se sídlem K Drkolnovu 646, Příbram, proti odpůrci: město Roztoky, se sídlem nám. 5. května 2, Roztoky, zastoupenému Mgr. Filipem Smějou, advokátem se sídlem Varšavská 38, Praha 2, za účasti: O. K., o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – Regulačního plánu X, schváleného usnesením odpůrce ze dne 29. 5. 2024, č. j. UZ475/24, v řízení o kasační stížnosti odpůrce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2025, č. j. 51 A 16/2025  73, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Odpůrce je povinen navrhovateli zaplatit na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 6 134,70 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Michaela Vambery, advokáta. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předchozí řízení [1] Zastupitelstvo odpůrce schválilo usnesením ze dne 29. 5. 2024, č. j. UZ475/24, opatření obecné povahy – Regulační plán X („regulační plán X“), které nabylo účinnosti dne 5. 7. 2024. Regulační plán X zařadil pozemky č. XA, XB a XC v k. ú. X („dotčené pozemky“), které vlastní navrhovatel, do bloků B2.3 a B2.4 s vymezenými stavebními parcelami a stanoveným způsobem využití ploch RD – plochy bydlení v rodinných domech, respektive PV – ploch veřejných prostranství (viz hlavní výkres). Současně v dotčené lokalitě vymezil veřejně prospěšné stavby s možností vyvlastnění – dopravní a technickou infrastrukturu (VD1), které zasahují zčásti nebo zcela dotčené pozemky, a to za účelem prodloužení místní komunikace (viz výkres veřejně prospěšných staveb, opatření a asanací). [2] Proti návrhu regulačního plánu X podal navrhovatel námitky. V nich tvrdil, že navrhovaná trasa místní komunikace (vymezená v návrhu jako veřejně prospěšná stavba s možností vyvlastnění), koncipovaná jako prodloužení dosavadní ulice X severozápadním směrem a spojení s ulicí X, jež bude prodloužena jihozápadním směrem, významně zasahuje dotčené pozemky a znemožní jejich efektivní využití. Domáhal se úpravy návrhu regulačního plánu tak, aby byla plánovaná část místní komunikace zasahující dotčené pozemky zrušena. Jako alternativu pak navrhl prodloužení ulice X a následné vytvoření slepé komunikace jižním směrem, která by zajistila obsluhu nově vzniklých parcel. Podle navrhovatele by k tomuto řešení mohl odpůrce využít své vlastní pozemky, čímž by současně respektoval zájmy soukromých vlastníků. [3] Součástí odůvodnění regulačního plánu X je rozhodnutí o námitce navrhovatele, jíž odpůrce nevyhověl. Připustil, že navržená komunikace prochází přes pozemek navrhovatele a zabírá část nově vymezených parcel ve vlastnictví navrhovatele a odpůrce. Situaci však lze řešit vzájemným prodejem pozemků. Alternativa předkládaná navrhovatelem pouze odsunula problém na jiný pozemek k tíži jiného vlastníka. Současně by narušila urbanistickou i dopravní koncepci předvídanou v územní studii X z roku 2020. Dle požadavku projektanta i pořizovatele musí komunikace třetí třídy navazovat až na západním okraji celé lokality na již vybudovanou komunikaci na pozemku parc. č. XD. Vyhovění požadavku navrhovatele by popřelo napojení na komunikační skelet, který odpůrce graficky znázornil. [4] Navrhovatel se u Krajského soudu v Praze („krajský soud“) domáhal zrušení regulačního plánu X v rozsahu vymezení bloků XE, XF, XG a XH. Krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem tomuto návrhu vyhověl. Regulační plán X s účinností od právní moci rozsudku zrušil v části jeho textového a grafického vymezení v rozsahu zahrnujícím dotčené pozemky. [5] Krajský soud nejprve dospěl k závěru, že napadený regulační plán X není v rozporu s nadřazenou územně plánovací dokumentací (územní plán Roztoky). Nepřisvědčil ani argumentu dobré víry ve stav území vymezený v územním plánu. Následně se proto zabýval přiměřeností přijatého řešení. [6] Podle krajského soudu je navrhovatel z hlediska budoucího využití pozemků parc. č. XB a XA navrženou regulací značně limitován. Možnost využití uvedených pozemků k výstavbě je zúžena prakticky jen na možnost vybudovat trasu navržené veřejné komunikace, zbývající zastavitelné části jsou limitovány podobou navržených parcel pro rodinné domy, které se navíc zčásti nachází rovněž na pozemcích odpůrce. Aby takto široké omezení vlastnického práva mohlo obstát, muselo by sledovat legitimní cíl, jehož by nebylo možné dosáhnout jiným způsobem. Odpůrce však dostatečně nezohlednil možnosti menšího omezení vlastnického práva navrhovatele. [7] Navrhovatel ve svých námitkách předestřel alternativu sítě budoucích místních komunikací, konkrétně přesunutí komunikace severněji tak, aby zabírala pouze pozemky odpůrce. Odpůrcem uvedené důvody, proč nevyužít městské pozemky a nezvolit navrhovanou alternativu, však podle krajského soudu nemohou obstát. Argument přesunutím problému na jiný pozemek k tíži jiného vlastníka je problematický, neboť tímto jiným vlastníkem je sám odpůrce. Naopak by v tomto případě zmizel problém nedosažení dohody vlastníků a případné nutnosti vyvlastnění. Pokud je sledovaným cílem napadeného regulačního plánu výstavba sítě místních komunikací, jejichž vlastníkem může být pouze obec, odpůrce měl primárně využít své vlastní pozemky. K využití soukromých pozemků měl přistoupit teprve tehdy, pokud městské pozemky z relevantního důvodu využít nešlo. Specifické okolnosti svědčící pro využití soukromých pozemků navrhovatele namísto pozemků odpůrce krajský soud v této věci neshledal. [8] Narušení urbanistické koncepce podle krajského soudu takovou specifickou okolností být nemůže. Nic totiž nenasvědčuje tomu, že by regulačním plánem navrhovaná varianta byla jedinou možností, jak vybudovat komunikační sítě spojující dosud nepropojené ulice. Navrhovatel alternativní variantu předestřel. Odpůrce sice nebyl povinen navrhovatelem předložené řešení následovat, nemohl však zcela zavrhnout možnost pokusit se využít primárně své (městské) pozemky prostým odkazem na urbanistickou koncepci. Pokud chtěl odpůrce přesto prosadit jím navrhované řešení, měl navrhovateli předložit adekvátní kompenzaci, např. formou dohody o směně pozemků. Nemůže poté obstát ani argument budoucí dohodou vlastníků (navrhovatele a odpůrce – pozn. NSS), pokud jeden z nich využije svého postavení územního samosprávného celku a nastaví poměry v území tak, že se pro něj výchozí podmínky pro uzavření takové dohody stávají nepoměrně výhodnější. Odpůrce takto disponuje „trumfem“ v podobě možnosti vyvlastnění, nebudeli dohoda uzavřena. [9] Podobně problematický je poukaz na budoucí dohodu i v případě rozvržení nových parcel č. XI, XJ a XK, které jsou situovány jak na území navrhovatele, tak na území odpůrce. Odpůrce sice rovněž proklamuje upřednostnění dohody, přehlíží však, že nutnost vyjednávání o dohodě by zcela odpadla, pokud by nové parcely pro budoucí obytné domy byly vymezeny pouze v rámci pozemku jediného vlastníka. Dostatečnými pak krajský soud neshledal ani zbylé důvody uváděné odpůrcem. Urbanistickoarchitektonický prvek regulace nemůže být automaticky upřednostňován před právy dotčených vlastníků. Kýženou vyváženost však krajský soud v rozštěpení nových parcel mezi pozemky navrhovatele a odpůrce postrádá. [10] Poukaz odpůrce na potřebu ochrany zemědělského půdního fondu či volné krajiny je podle krajského soudu lichý. Není zřejmé, jak by řešení zvolené odpůrcem mělo být ochraně zemědělské půdy či volné krajiny více ku prospěchu. Stejně tak krajský soud za relevantní nepokládal argument vysokou odborností zpracovatelů dokumentace k regulačnímu plánu X. Odpovědnost za přijaté řešení nese odpůrce, neboť v jeho pravomoci je regulační plán schválit. I když tedy odpůrce disponoval zdařilou urbanistickou koncepcí, neměl rezignovat na možnost pokusit se k dosažení požadovaného cíle využít primárně jen své vlastní městské pozemky. Tuto možnost však bez zřejmého důvodu nevyužil. II. Kasační stížnost odpůrce a vyjádření navrhovatele [11] Odpůrce (dále „stěžovatel“) podává kasační stížnost z důvodů, které podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Navrhuje napadený rozsudek krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. [12] Krajský soud zaprvé nesprávně posoudil otázku nezbytnosti, respektive přiměřenosti vedení plánované místní komunikace. Opominul existenci specifických okolností v území, které odůvodňují přednostní vedení této komunikace přes dotčené soukromé pozemky. [13] Územní plánování je činností koncepční, stavební zákon obci neukládá povinnost předem dosáhnout dohody se soukromými vlastníky dotčených pozemků. Obec je oprávněna navrhovat změny ve funkčním využití území bez souhlasu vlastníků. Ochrana vlastni