1 As 145/2025 – Nejvyšší správní soud

1 As 145/2025- 69 - text  1 As 145/2025 - 73 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Petra Pospíšila v právní věci navrhovatele: Ing. M. H., zastoupen Mgr. Štěpánem Mládkem, advokátem se sídlem Spálená 108/51, Praha 1, proti odpůrkyni: obec Radonice, se sídlem Na Skále 185, Radonice, zastoupená Mgr. Jiřím Nezhybou, advokátem se sídlem Údolní 567/33, Brno, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy č. 1/2024 – územního plánu obce Radonice vydaného usnesením zastupitelstva obce Radonice č. 9/5 b) ze dne 18. 3. 2024, v řízení o kasační stížnosti navrhovatele proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2025, č. j. 41 A 30/2025  57, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Navrhovatel je povinen zaplatit odpůrkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti v celkové výši 12 270 Kč k rukám zástupce odpůrkyně Mgr. Jiřího Nezhyby, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Navrhovatel je vlastníkem pozemků v centru obce Radonice, konkrétně parc. č. X, st. X a st. X, vše v k. ú. R. u P. Na těchto pozemcích se nachází komplex hospodářských budov, které historicky sloužily jako velkostatek a které navrhovatel částečně rekonstruoval. Pozemky navrhovatele byly v předchozím územním plánu začleněny do plochy s rozdílným způsobem využití SO OV 25 (plocha smíšená – smíšená obytná zástavba a občanská vybavenost), která byla určena pro obytnou zástavbu spolu s občanskou vybaveností a drobnou nerušící výrobou. V ploše platil regulativ omezující zastavěnost (na 60 % plochy), a dále regulativ omezující hmotu objektů na maximálně dvě nadzemní podlaží a vestavěné podkroví nebo ustupující třetí podlaží, kdy plocha bude max 2/3 půdorysu přízemí. [2] Napadeným územním plánem vymezila odpůrkyně na pozemcích navrhovatele plochu přestavby P1 a současně plochu s rozdílným způsobem využití SV (smíšené obytné venkovské). Napadený územní plán stanovuje pro plochy s rozdílným způsobem využití SV pravidla uspořádání území, dle kterých platí maximální hladina zástavby 2 NP + P a maximální zastavěná plocha 45 %. Minimální velikost stavebního pozemku pro umístění nové hlavní stavby (u ploch zastavitelných i stabilizovaných) má být 1 000 m2 mimo historické jádro a 800 m2 v historickém jádru. V plochách SV (ve stabilizovaných i zastavitelných plochách i plochách přestavby) mohou být umísťovány nové rodinné domy pouze o jedné bytové jednotce. Při dílčích přestavbách obytných či hospodářských staveb v historickém jádru mohou být ve stavbách umístěny nové bytové jednotky, avšak pouze v takovém počtu, kolik by bylo možné umístit rodinných domů. Z uvedeného vyplývá, že na pozemcích navrhovatele, nacházejících se v historickém jádru obce, je možné umístit jednu bytovou jednotku na plochu o velikosti 800 m2. [3] Proti této změně se navrhovatel bránil návrhem na zrušení části opatření obecné povahy, který krajský soud napadeným rozsudkem zamítl. Uvedl, že omezení počtu jednotek bylo dostatečně odůvodněno limity veřejné infrastruktury a údaje o těchto limitech vycházely z předložených podkladů (body 25 až 28 napadeného rozsudku). Námitku týkající se neproporcionálního zásahu regulativu, který omezuje počet bytových jednotek navrhovatel neuplatnil v rámci pořizování napadeného územního plánu, a krajský soud se jí proto odmítl zabývat (bod 32 tamtéž). Výstavba na pozemcích navrhovatele byla funkčním využitím SO OV omezena i dle předchozího územního plánu z roku 2002, a to počtem podlaží a maximální zastavěnou plochou, proto soud neshledal porušení kontinuity územního plánování (body 33 až 35 tamtéž). Územní plán není ani diskriminační z důvodu odlišné regulace plochy SV (smíšená obytná venkovská) a VZ (výroba zemědělská a lesnická), neboť využití těchto ploch je z podstaty věci odlišné. Tato námitka byla nadto navrhovatelem uplatněna až v replice k vyjádření odpůrkyně, a proto byla i opožděná (bod 37 tamtéž). Plochou přestavby (P1) se krajský soud věcně nezabýval, neboť navrhovatel v petitu nenavrhl zrušení opatření obecné povahy v části plochy přestavby (bod 20 tamtéž). II. Obsah kasační stížnosti a dalších vyjádření II.a Kasační stížnost [4] Navrhovatel (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, v níž navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [5] Stěžovatel se předně neztotožnil s posouzením námitky týkající se nepřiměřeného zásahu. Má za to, že ji uplatnil již ve svých námitkách ze dne 22. 5. 2021 a 31. 8. 2023, byť v obecné rovině. Nadto uvedl, že krajský soud byl povinen se proporcionalitou přijatého řešení zabývat i z důvodu intenzivního zásahu do vlastnického práva stěžovatele. Napadený rozsudek je navíc nepřezkoumatelný. Krajský soud měl věcně zkoumat, zda podklady, ze kterých zpracovatel čerpal informace ke kapacitě veřejné infrastruktury, skutečně prokazují nedostatečnou kapacitu, nikoliv pouze reprodukovat seznam zdrojů. Dále stěžovatel spatřoval nepřezkoumatelnost v chybějícím vypořádání námitky týkající se výstavby bytového domu odpůrkyní, který nesplňuje stanovenou regulaci, a v tom, že napadený rozsudek postrádá úvahu o vhodnosti a nezbytnosti přijatého řešení. [6] Zároveň stěžovatel namítl, že krajský soud vadně zjistil skutkový stav. Ke kapacitě mateřské a základní školy nepředložila odpůrkyně znalecký posudek či vyjádření provozovatele a krajský soud vyšel toliko z tvrzení odpůrkyně. V případě kapacity vodohospodářské infrastruktury soud vyšel z neaktuálních podkladů, neboť odpůrkyně aktuálně jedná o navýšení kapacity na ČOV Vinoř a tuto informaci při jednání u krajského soudu neuvedla. Závěrem stěžovatel vytkl krajskému soudu přepjatý formalismus, který spočívá v odmítnutí námitky diskriminace jako opožděné, v nepřihlédnutí ke srovnání ploch s rozdílným způsobem využití SV a VZ, a dále v neposouzení plochy přestavby P1 z důvodu, že jej stěžovatel nevymezil v petitu návrhu. II.b Vyjádření odpůrkyně [7] Odpůrkyně ve svém vyjádření ke kasační stížnosti poukázala na obecnost stěžovatelových námitek ze dne 22. 5. 2021 a 31. 8. 2023, ze kterých nebylo možné dovodit, proti kterému konkrétními regulativu pravidel uspořádání území plochy SV stěžovatel brojí a z jakého důvodu jej považuje za nepřiměřený. Zásah do práv stěžovatele navíc nedosahuje intenzity blížícímu se vyvlastnění, proto nebyl krajský soud povinen se zabývat proporcionalitou přijatého řešení. K nepřezkoumatelnosti rozsudku uvedla, že se krajský soud nemohl zabývat věcným přezkumem podkladů, neboť stěžovatel ve svém návrhu nezpochybnil pravdivost či „legitimitu“ žádného z nich, pouze tvrdil jejich neexistenci. Bytový dům postavený odpůrkyní byl povolen za účinnosti předchozího územního plánu a na jiné funkční ploše, proto považovala argument stěžovatele za nepřiléhavý. Napadený rozsudek nemůže být nepřezkoumatelný z důvodu chybějící úvahy o proporcionalitě přijatého řešení, neboť uvedenou úvahu soud nemohl provést s ohledem na to, že tuto námitku stěžovatel nevznesl v procesu přijímání územního plánu. [8] Dále odpůrkyně uvedla, že stěžovatel měl navrhnout soudu důkazy k prokázání nesprávně zjištěného skutkového stavu, to však neučinil. Informace o jednání, které se týká navyšování kapacity ČOV, není nijak v rozporu se zjištěným skutkovým stavem, pokud jde o nedostatečné kapacity veřejné infrastruktury. Závěrem se odpůrkyně zcela ztotožnila s postupem krajského soudu, který stěžovatel považuje za projev přepjatého formalismu. Navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení. II.c Replika stěžovatele [9] Stěžovatel v replice zopakoval, že při pořizování územního plánu nebyl v otázce přiměřenosti dotčené regulace pasivní. Slovní spojení „limity zde stanovené“ jednoznačně zpochybňuje i limit jedné bytové jednotky na 800 m2. Znovu zdůraznil, že se soud měl zabývat věcným přezkumem podkladů týkajících se veřejné infrastruktury, neboť v návrhu uvedl, že neexistuje jediný podklad, který by nedostatečnou kapacitu prokazoval. S tím souvisí i to, že soud nezjistil dostatečně aktuální stav veřejné infrastruktury. Stěžovatel opětovně poukázal na rozdílnou a diskriminační regulaci ploch s rozdílným způsobem využití SV a VZ, neboť v ploše VZ mohou vznikat stavby pro ubytování vlastních pracovníků bez omezení. Závěrem zopakoval, že požadavek na uvedení plochy přestavby P1 v petitu návrhu je „čistý formalismus“. II.d Duplika odpůrkyně [10] K replice stěžovatele odpůrkyně uvedla, že užití plurálu „limity zde stanovené“ nijak neupřesňuje, které limity a regulativy považuje stěžovatel za nepřiměřené, neboť tímto slovním spojením mohl napadnout celou řadu regulativů územního plánu. Zdůraznila, že napadený územní plán je zcela novým územním plánem, který přináší velké množství změn a nových regulací, což činí stěžovatelovy námitk