1 As 150/2025 – Nejvyšší správní soud

1 As 150/2025- 27 - text  1 As 150/2025 - 29 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Kaniové a soudců Ivo Pospíšila a Petra Pospíšila v právní věci žalobce: ZPĚTNÝ LEASING, s. r. o., se sídlem Nová výstavba 218, Obrnice, zastoupeného Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, advokátkou se sídlem Husovo náměstí 139, Ledeč nad Sázavou, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2, Liberec, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 12. 2024, č. j. OSH 46/243/67.1/24012/Ře KULK 91272/2024, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 1. 7. 2025, č. j. 60 A 7/202521, takto: Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 1. 7. 2025, č. j. 60 A 7/202521, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a usnesení krajského soudu [1] Městský úřad Tanvald (dále jen „městský úřad“) uznal žalobce rozhodnutím ze dne 11. 12. 2023, č. j. MěÚT/78010/2023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), vinným ze spáchání přestupku provozovatele vozidla podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu). Odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 12. 2024, č. j. OSH 46/243/67.1/24012/Ře KULK 91272/2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jako opožděné zamítl. [2] Žalobce se dále bránil správní žalobou, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „krajský soud“) v záhlaví specifikovaným usnesením z důvodu opožděnosti odmítl. Poukázal na skutečnost, že žalobce správnímu orgánu I. stupně doručil v průběhu přestupkového řízení plnou moc, kterou sice označil jako prezidiální, nesplňovala však náležitosti tohoto typu plné moci. Proto bylo nezbytné na předloženou plnou moc nahlížet jako na generální plnou moc udělenou pro všechna řízení o přestupcích žalobce jako provozovatele vozidla dle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu. Krajský soud tak uzavřel, že žalobce byl v posuzovaném správním řízení zastoupen na základě plné moci zmocněncem. Pokud správní orgány krom tohoto zmocněnce doručovaly současně žalobci, nemělo to vliv na běh lhůt. Se zákonem předvídanými účinky bylo žalobou napadené rozhodnutí doručeno do datové schránky zmocněnce žalobce již dne 3. 1. 2025. Správní žaloba podaná dne 10. 3. 2025 tak byla opožděná. II. Kasační stížnost [3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti usnesení krajského soudu kasační stížností. Uvádí, že městskému úřadu zaslal dne 11. 11. 2023 prezidiální plnou moc, která se vztahuje pouze na řízení zahájená u daného správního orgánu v budoucnu, nikoliv na řízení již probíhající. Za nesprávný považuje stěžovatel závěr krajského soudu, že předložená listina nesplňovala náležitosti prezidiální plné moci, a proto ji bylo třeba považovat za plnou moc generální. Zdůrazňuje, že generální plná moc představuje „vyšší“ typ plné moci než plná moc prezidiální a nelze ji ani udělit obecnému zmocněnci. Nadto se stěžovatel ohrazuje vůči tvrzení, že podpisy na plné moci nebyly ověřené, neboť ji podepsal elektronickým podpisem svého statutárního zástupce, přičemž certifikát elektronického podpisu byl zanesen v registru obyvatel. I kdyby však plná moc ověřený podpis neobsahovala, výsledkem by mělo být, že městský úřad k této plné moci nepřihlíží, nikoliv, že ji vyloží jako generální plnou moc. [4] Krajský soud tedy dle přesvědčení stěžovatele nesprávně interpretoval udělenou plnou moc, v důsledku čehož chybně dovodil, že žaloba byla opožděná. Rozhodným datem pro počátek běhu lhůty k podání žaloby mělo být 13. 1. 2025, kdy bylo napadené správní rozhodnutí předáno stěžovateli. [5] Žalovaný se k obsahu kasační stížnosti na výzvu soudu nevyjádřil. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [6] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti zkoumal, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná a byla podána v zákonné lhůtě. Jedná se o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, v souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s. je proto nutné nejprve posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Neníli tomu tak, soud kasační stížnost odmítne pro její nepřijatelnost. [7] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006  39. O přijatelnou kasační stížnost se dle citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (i) kasační stížnost se týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (ii) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (iii) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (iv) v napadeném rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. [8] V nyní projednávané věci krajský soud vycházel z předpokladu, že na prezidiální plnou moc, která nesplňuje všechny zákonem stanovené náležitosti, lze nahlížet jako na plnou moc generální. Jedná se o úvahu, která nenalézá žádný předobraz v dosavadní judikatuře Nejvyššího správního soudu. Předmětem řízení je tedy otázka, která nebyla v rozhodovací praxi kasačního soudu dosud vyřešena. Krom toho Nejvyšší správní soud zjistil, že usnesení krajského soudu trpí zásadními nedostatky, které mohly mít vliv na hmotněprávní postavení stěžovatele, neboť je nedostatečně odůvodněné a dílem nesrozumitelné až vnitřně rozporné (v podrobnostech viz níže). [9] Kasační stížnost je proto přijatelná a je rovněž důvodná. [10] Předmětem nyní projednávané věci je zodpovězení otázky, zda byl stěžovatel v průběhu přestupkového řízení zastoupen a zda tedy datem rozhodným pro počátek běhu lhůty k podání správní žaloby byl den doručení napadeného rozhodnutí zmocněnci stěžovatele. [11] Podle § 33 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, platí, že „[ú]častník si může zvolit zmocněnce. Zmocnění k zastoupení se prokazuje písemnou plnou mocí. Plnou moc lze udělit i ústně do protokolu. V téže věci může mít účastník současně pouze jednoho zmocněnce.“ [12] Správní řád rozlišuje mezi čtyřmi typy plných mocí. Jedná se o: (i) plnou moc prostou, udělenou k určitému úkonu, skupině úkonů nebo pro určitou část řízení [§ 33 odst. 2 písm. a) správního řádu], (ii) plnou moc procesní, udělenou k zastupování v celém řízení [§ 33 odst. 2 písm. b) správního řádu], (iii) plnou moc prezidiální, udělenou pro neurčitý počet řízení s určitým předmětem, která budou zahájena v určené době nebo bez omezení v budoucnu [§ 33 odst. 2 písm. c) správního řádu], a (iv) plnou moc udělenou v jiném rozsahu na základě zvláštního zákona, kam spadá i plná moc generální [§ 33 odst. 2 písm. d) správního řádu]. Rozdíl mezi plnými mocemi spočívá v rozsahu zmocnění. Na prezidiální plnou moc klade správní řád ještě další požadavky, a to v podobě úředně ověřeného podpisu a momentu, k němuž má být správnímu orgánu doručena. Zatímco ostatní typy plných mocí lze správnímu orgánu doručit i v průběhu řízení, prezidiální plná moc by měla být u příslušného správního orgánu uložena před zahájením řízení. [13] V nyní posuzované věci je nesporné, že městskému úřadu byla dne 12. 11. 2023 (tedy v průběhu přestupkového řízení před správním orgánem I. stupně) doručena plná moc, která byla označena jako „presidiální“ a obsahovala odkaz na § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu. V plné moci se podávalo, že stěžovatel zmocňuje pana V. C. k zastupování „pro všechna řízení o přestupku dle 125f odst. 1 zákona o silničním provozu“. Plná moc neobsahovala spisovou značku právě probíhajícího přestupkového řízení, byla datována dnem 2. 11. 2023 a byla opatřena digitálními podpisy jednatelky stěžovatele a zmocněnce. [14] Krajský soud dospěl v napadeném usnesení k závěru, že plná moc nesplňovala všechny náležitosti prezidiální plné moci, neboť neobsahovala úředně ověřené podpisy. Za těchto okolností bylo třeba dle mínění soudu předloženou listinu posoudit jako plnou moc generální. Uvedený závěr však za daných okolností nemůže obstát, a to předně již z toho důvodu, že ze strany krajského soudu není opřen o žádnou přesvědčivou argumentaci. Jeho úvahy jsou totiž poněkud kusé a do značné míry i vnitřně rozporné. [15] Krajský soud vyšel z rozdělení plných mocí na jejich jednotlivé typy, přičemž plnou moc podle § 33 odst. 2 písm. b) označil za plnou moc generální (viz body 11 a 12 usnesení krajského soudu). Ve skutečnosti se však dle běžně uznávané terminologie plná moc podle citovaného ustanovení (tedy taková, která se týká zastupování v konkrétním správním řízení) označuje jako plná moc procesní. Naproti tomu generální plná moc má rozsah podstatně širší a týká se zastupování ve všech věcech, pročež se nevztahuje toliko k jedn