1 As 197/2025 – Nejvyšší správní soud

1 As 197/2025- 11 - text  1 As 197/2025 - 13 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Kaniové a soudců Ivo Pospíšila a Petra Pospíšila v právní věci žalobce: B. V., proti žalovanému: Městské státní zastupitelství v Praze, se sídlem náměstí 14. října 2188/9, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2025, č. j. Sin 1014/20255 12887, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2025, č. j. 10 A 141/2025  10, takto: I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce se zamítá. II. Kasační stížnost se zamítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci, usnesení městského soudu a kasační stížnost [1] Žalobce (stěžovatel) podal proti v záhlaví označenému rozhodnutí žalovaného žalobu k městskému soudu, kterou spojil s žádostí o osvobození od soudních poplatků a návrhem na ustanovení zástupce z řad advokátů. [2] Městský soud žalobce přípisem ze dne 9. 10. 2025 vyzval k doložení majetkových poměrů a poskytl mu formulář pro prokázání jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrů. Žalobce soudu doručil dne 29. 10. 2025 přípis, v němž vysvětlil, že na zaplacení soudního poplatku „prokazatelně nemá“, a přiložil rovněž vyplněný formulář. [3] Městský soud poté vydal v záhlaví specifikované usnesení, kterým žádost o osvobození od soudních poplatků i návrh na ustanovení zástupce zamítl. Soud uvedl, že žalobce ve formuláři vyplnil pouze osobní údaje, počet osob v domácnosti („1“), výši starobního důchodu („6 500 Kč“) a za jiné okolnosti mající vliv na přiznání osvobození od soudních poplatků uvedl: „úmyslné poškození mých práv ČR“ (dále nečitelný text – pozn. soudu). Městský soud dospěl k závěru, že žalobce nedostál své povinnosti dostatečně popsat a prokázat své materiální poměry; z předložených dokladů nelze učinit dostatečně přesný obraz o jeho finančních a majetkových poměrech. Městský soud přitom žalobce již v jiných řízeních opakovaně upozorňoval na to, jakým způsobem je třeba nemajetnost doložit. Nicméně, i kdyby soud připustil, že žalobce doložil svou nemajetnost, dobrodiní v podobě osvobození od soudních poplatků by mu ani tak nemohl přiznat s ohledem na množství a povahu sporů, jež vůči různým orgánům veřejné správy vede (k tomu odkázal na rozsudek NSS ze dne 12. 7. 2023, č. j. 10 As 164/2023  12, v jiné věci žalobce). Vzhledem k tomu, že žalobce nenaplnil předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, přistoupil městský soud rovněž k zamítnutí jeho návrhu na ustanovení zástupce (viz § 35 odst. 10 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“). [4] V odůvodnění usnesení zároveň městský soud dodal, že žalobce namítl podjatost všech soudců tohoto soudu. Vzhledem k tomu, že námitka nebyla dostatečně specifikovaná, soud žalobce dne 7. 10. 2025 vyzval k doplnění důvodů, v nichž spatřuje podjatost soudců městského soudu. Žalobce sice na tuto výzvu reagoval podáním ze dne 28. 10. 2025, avšak vady námitky podjatosti spočívající v její obecnosti neodstranil. Soud proto neshledal, že by se jednalo o řádnou námitku podjatosti všech soudců městského soudu. [5] Stěžovatel podal proti tomuto usnesení městského soudu kasační stížnost, ve které navrhoval změnit oba výroky tak, že se nezamítá žádost o osvobození od soudních poplatků ani návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů. Požadoval opravu tzv. odůvodnění usnesení městského soudu. Dále stěžovatel i pro řízení o kasační stížnosti žádal o osvobození od soudních poplatků a navrhoval ustanovení zástupce z řad advokátů. Městský soud dle stěžovatele svévolně ignoruje jím důvodně vznesenou podjatost, která „platí dvojnásob ve vztahu k soudci Hořčicové“. [6] Vyjádření žalovaného Nejvyšší správní soud nepožadoval s ohledem na skutečnost, že se jedná o kasační stížnost směřující proti procesnímu usnesení o zamítnutí žádosti stěžovatele o přiznání osvobození od soudních poplatků a návrhu na ustanovení zástupce, tudíž se z povahy věci týká výlučně právní sféry stěžovatele (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 5. 2009, č. j. 6 Ads 72/2009144). II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [7] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval žádostí stěžovatele o osvobození od soudních poplatků v řízení o kasační stížnosti a návrhem na ustanovení zástupce. V usnesení ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/201419, č. 3271/2015 Sb. NSS, dospěl rozšířený senát k závěru že „stěžovatel má povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé (o žalobě), či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností [§ 1 písm. a), § 2 odst. 2 písm. b) a § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích]“. V nyní projednávaném případě ovšem soud nerozhodoval ve věci samé, a stěžovateli proto nevzniká povinnost soudní poplatek zaplatit. Nejvyšší správní soud tedy o žádosti o osvobození od soudních poplatků nerozhodoval. Závěry rozšířeného senátu učiněné ve vztahu k soudnímu poplatku dále promítl rozšířený senát v uvedeném usnesení i do úvah o povinném zastoupení stěžovatele: „Jeli podána kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků, o neustanovení zástupce či proti jinému procesnímu usnesení učiněnému v řízení o žalobě, je rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti učiněno v rámci tohoto řízení, a proto se zde ustanovení § 105 odst. 1 a 2 s. ř. s. neuplatní.“ Zastoupení advokátem v tomto typu řízení tak není obligatorní. Nejvyšší správní soud se však dále zabýval otázkou, zda i přesto by v případě stěžovatele bylo zastoupení vhodné. [8] Podle § 35 odst. 10 s. ř. s. může předseda senátu navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a jeli to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Z citovaného ustanovení vyplývá, že navrhovateli lze ustanovit zástupce tehdy, jestliže jsou kumulativně splněny dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a 2) je to nezbytně třeba k ochraně jeho práv. [9] Nejvyšší správní soud neshledal splnění druhé nutné podmínky pro ustanovení zástupce, tedy jeho nezbytnost k ochraně práv stěžovatele, neboť po zhodnocení obsahu kasační stížnosti dospěl k závěru, že v projednávané věci není nezbytná potřeba zastoupení stěžovatele prokázána. Ačkoliv je část argumentace stěžovatele ve vztahu k dané otázce irelevantní, lze z kasační stížnosti dovodit, čeho se stěžovatel domáhá. Dle stěžovatele jsou výroky I. a II. napadeného usnesení nesprávné; městský soud měl jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků a návrhu na ustanovení zástupce vyhovět. Kasační stížnost tedy splňuje zákonné náležitosti (byť je na samé hranici projednatelnosti). Nejvyšší správní soud na základě podané kasační stížnosti a podkladů obsažených ve spise může nikterak komplikovanou otázku neosvobození od soudních poplatků a neustanovení zástupce plně posoudit a věcně o ní rozhodnout, aniž by bylo třeba za tímto účelem stěžovateli ustanovovat zástupce. Ani stěžovatel v kasační stížnosti blíže nekonkretizoval, z jakého důvodu je ustanovení zástupce nezbytné k ochraně jeho práv. Za této situace tedy Nejvyšší správní soud návrh stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zamítl. [10] Následně Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu v mezích rozsahu kasační stížnosti a uplatněných důvodů, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí městského soudu netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. [11] Institut individuálního osvobození od soudních poplatků je upraven v § 36 odst. 3 s. ř. s., z něhož především vyplývá, že účastník může být zčásti a zcela výjimečně plně osvobozen od soudních poplatků při současném splnění těchto tří předpokladů: a) podání žádosti o osvobození od soudních poplatků, b) podaný návrh (na zahájení řízení) není zjevně neúspěšný, c) doložení nedostatku prostředků. [12] Smyslem a účelem osvobození od soudních poplatků je ochrana nemajetného účastníka řízení před odepřením přístupu k soudu. Účelem osvobození od soudních poplatků naopak není odbřemenit nemajetné účastníky řízení ve všech soudních sporech, včetně těch, které opakovaně a soustavně vyvolávají, ačkoliv nemají zjevný dopad do jejich životní sféry. V této souvislosti lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/201166, č. 2601/2012 Sb. NSS. [13] Podle judikatury Nejvyššího správního soudu břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečností, které odůvodňují osvobození účastníka řízení od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro soudní řízení, tíží tohoto účastníka řízení (rozsudek NSS ze dne 25. 10. 2017, č. j. 10 As 301/201720, bod 13). Současně však platí, že soud by měl zajistit, aby účastník řízen