1 As 215/2024 — Nejvyšší správní soud

1 As 215/2024- 35 - text  1 As 215/2024 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Kaniové, soudkyně Jiřiny Chmelové a soudce Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: BOHEMIA BIKE a. s., se sídlem Pujmanové 1753/10a, Praha 4, zastoupena Mgr. Lukášem Kučerou, advokátem se sídlem Lipenská 869/17, České Budějovice, proti žalované: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Gorazdova 1969/24, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 1. 2021, č. j. ČOI 2959/21/O100/2000/Sy/Št, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 8. 2024, č. j. 61 A 24/2023  72, takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 8. 2024, č. j. 61 A 24/2023  72, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Česká obchodní inspekce, Inspektorát Jihočeský a Vysočina (dále „prvostupňový orgán”), zahájil na základě podnětu spotřebitele dne 21. 8. 2019 v provozovně žalobkyně kontrolu zaměřenou mj. na dodržování právních předpisů v oblasti technických požadavků na výrobky. Prvostupňový orgán žalobkyni následně požádal o doložení technické dokumentace podle zákona č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů, ke konkrétnímu modelu jízdního kola, načež mu pracovník žalobkyně předložil dokument nazvaný “EUPROHLÁŠENÍ O SHODĚ”. V něm samotná žalobkyně bez bližšího zdůvodnění prohlásila, že výrobek je ve shodě s platnými technickými normami, včetně normy ČSN EN ISO 42102 (dále „norma ČSN”). Pracovník žalobkyně doplnil, že jiné certifikáty nebo test reporty k danému výrobku žalobkyně k dispozici nemá. K následné výzvě k doplnění podkladů pak žalobkyně pouze uvedla, že shoda s normou je pouze deklarována, a to z pozice výrobce. Dne 22. 1. 2020 prvostupňový orgán vydal protokol o kontrole. Na základě kontrolních zjištění obsažených v tomto protokolu prvostupňový orgán uložil žalobkyni ve správním řízení za celkem šest přestupků pokutu v úhrnné výši 400 000 Kč a povinnost uhradit náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, avšak žalovaná (její ústřední inspektorát) rozhodnutím označeným v záhlaví odvolání zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. [2] Rozhodnutí žalované následně žalobkyně napadla žalobou podanou Městskému soudu v Praze, který však ve věci neshledal svou místní příslušnost a postoupil ji Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále „krajský soud”). Ten žalobu posoudil zčásti jako důvodnou, a proto rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Za důvodnou shledal krajský soud námitku týkající se informování žalobkyně o shodě jízdních kol s normou ČSN, kterou žalovaná považovala za nekalou obchodní praktiku – konkrétně klamavou praktiku spočívající v uvádění nepravdivé informace o shodě výrobku s touto normou, ačkoliv se o stanovený výrobek nejedná a aniž by žalobkyně prokázala posouzení shody uvedených výrobků s normou ČSN. Podle krajského soudu vydání a předložení tzv. EU prohlášení o shodě nemůže být klamavou praktikou podle § 4 a 5 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (dále „zákon o ochraně spotřebitele“), neboť samo nic konkrétního nepotvrzuje. Jelikož toto prohlášení ze dne 10. 10. 2010 deklarovalo shodu s normou ČSN, krajský soud měl za podstatné, zda nabízené výrobky byly opravdu v souladu s touto normou. V tomto ohledu připomněl, že na správní řízení o přestupku nelze uplatnit koncentrační zásadu. Žalobkyně tak byla oprávněna kdykoli předkládat nové důkazy na svou obranu, které by vyvracely tvrzení správního orgánu o její klamavé praktice. Žalobkyně po ukončení kontroly zaslala (prostřednictvím podání dne 12. 2. 2020 a 8. 6. 2020) správnímu orgánu test reporty k rámům kol a zkušební certifikáty. Krajský soud se neztotožnil s jejich vyhodnocením v tom směru, že je žalobkyně zaslala až po ukončení kontroly a lze na ně nahlížet pouze jako na odstranění nedostatků zjištěných kontrolou. Jdeli o test reporty, ty byly všechny datovány do období předcházejícímu zahájení kontroly, podle krajského soudu tedy nemohlo jít o ex post odstranění nedostatků zjištěných kontrolou. Nelze pak pominout ani zkušební certifikáty ze dne 20. 1. 2020, které mohou v rámci dalšího dokazování přinést odpověď na otázku, zda jízdní kola v době kontroly naplňovala požadavky normy ČSN. Budeli jimi potvrzena shoda výrobků s normou ČSN, pak se žalobkyně z povahy věci nemohla dopustit klamavé praktiky. Krajský soud shrnul, že správní orgány tak u jednoho z šesti přestupků řádně nevyhodnotily důkazy, které žalobkyně předložila na svou obhajobu, proto není postaveno najisto, zda se žalobkyně dopustila klamavé praktiky. II. Kasační stížnost a vyjádření žalobkyně [3] Proti rozsudku krajského soudu podala žalovaná (dále „stěžovatelka“) kasační stížnost, v níž navrhla tento rozsudek zrušit. Podle jejího názoru krajský soud nesprávně posoudil námitku žalobkyně týkající se informování o shodě jízdních kol s normou ČSN. Stěžovatelka se domnívala, že spáchání nekalé obchodní praktiky bylo žalobkyni bez důvodných pochybností prokázáno. Tzv. EU prohlášení o shodě je podle ní stěžejním dokumentem výrobce, protože potvrzuje, že při posuzování shody bylo prokázáno splnění příslušných technických požadavků, a tedy že výrobek lze považovat za bezpečný. Žalobkyně však neposkytla technickou dokumentaci, která by prokazovala provedení posouzení shody, byť v EU prohlášení o shodě tuto shodu deklarovala. Proto se žalobkyně dopustila klamavé praktiky (klamavé konání spočívá v samotném poskytnutí EU prohlášení o shodě, k jehož vydání nebyly splněny podmínky). Stěžovatelka dále tvrdila, že shoda jízdních kol s normou ČSN nebyla prokázána ani později doloženými podklady. Test reporty se vztahují pouze k rámům jízdních kol, ne ke kolům samotným. Zkušební certifikáty pak byly vydány až po provedení kontroly. Připomněla, že žalobkyně v řízení byla obviněna z toho, že ke dni kontroly (21. 8. 2019) ve své provozovně poskytla k nabízeným jízdním kolům prohlášení o shodě, v němž deklarovala shodu s normou ČSN. Později provedené zkoušky a vydané certifikáty nemohou mít vliv na závěr, že k danému dni byla informace o shodě s normou ČSN nepravdivá. Tato informace přitom mohla ovlivnit rozhodování spotřebitele, kterému výrobce dával najevo, že k prodávaným jízdním kolům vlastní dokumentaci k prokázání shody s technickou normou. Krajský soud podle stěžovatelky nezohlednil časové určení spáchání přestupku. Ke dni 21. 8. 2019 žalobkyně nedoložila dostatečné dokumenty, které by mohly prokazovat shodu jízdních kol s uvedenou normou. [4] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že napadený rozsudek považuje v této části za správný, pročež navrhla kasační stížnost zamítnout (žalobkyně se však domnívala, že napadené rozhodnutí je nezákonné v dalších částech, které krajský soud považoval za věcně správné, avšak doplnila, že před krajským soudem nemohla brojit pouze proti důvodům rozsudku). Podotkla, že opakovaně uvedla, že již v průběhu kontroly předložila kontrolujícím inspektorům doklady o zkouškách rámů kol, které potvrzují provedení postupů pro zjištění a osvědčení souladu s normou ČSN. Žalobkyně taktéž doložila certifikáty a test reporty k jednotlivým modelům jízdních kol. Připomněla, že je sama oprávněna provést posouzení shody s normou v rámci tzv. modulu interního řízení výroby. Žalobkyně souhlasila s názorem krajského soudu, že je podstatné, zda jízdní kola skutečně byla v souladu s normou ČSN. Pokud byla, nemohla se dopustit klamavé obchodní praktiky. Podle žalobkyně dále není pravdou, že by nedoložila relevantní technickou dokumentaci prokazující provedení posouzení shody. Předložila zkoušky rámů kol s tím, že u dalších částí je oprávněna provést posouzení sama. Podotkla, že je dlouholetým výrobcem a prodejcem jízdních kol a posuzování shody provádí dlouhodobě, přičemž nezaznamenala žádné případy, kdy by její výrobky nebyly v souladu s normou ČSN. U test reportů pak nemůže obstát argumentace správních orgánů o ex post vytvořených podkladech, neboť jejich vydání časově předchází kontrole. Doplnila, že správní orgány se otázkou reálné shody výrobků s normou ČSN prakticky nezabývaly a vyšly pouze z toho, že žalobkyně nedoložila relevantní technickou dokumentaci, což není pravda. Doložení podkladů až později v řízení přitom byla oprávněna provést. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [5] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejprve hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná, má rovněž požadované náležitosti, byla podána včas a oprávněnou osobou. Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Přitom zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3, 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“)]. [6] Kasační stížn