1 As 87/2025 – Nejvyšší správní soud

1 As 87/2025- 51 - text  1 As 87/2025 - 54 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Kaniové a soudců Ivo Pospíšila a Petra Pospíšila v právní věci navrhovatelky: Ridera Bohemia a.s., se sídlem 28. října 2092/216, Ostrava – Mariánské Hory, zastoupené Mgr. Janem Kubicou, advokátem se sídlem Nad Porubkou 2355, Ostrava – Poruba, proti odpůrkyni: obec Malé Březno, se sídlem Malé Březno 1, Most, zastoupené Mgr. Ing. Milanem Fricem, LL.M., advokátem se sídlem Mostecká 169, Most, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – Územního plánu Malé Březno ze dne 21. 12. 2023, č. 3/10/2023, v řízení o kasační stížnosti navrhovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 4. 2025, č. j. 40 A 1/2025  70, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Navrhovatelka je povinna uhradit odpůrkyni k rukám jejího zástupce Mgr. Ing. Milana Frice, LL.M, advokáta se sídlem Mostecká 169, Most 1, na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku ve výši 6 134,70 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu [1] Navrhovatelka je vlastníkem pozemků zapsaných na listu vlastnictví č. 41 v k. ú. Bylany u Mostu, obec Malé Březno, na nichž provozuje průmyslový areál se zaměřením na recyklaci stavebních a demoličních odpadů a kameniva, dopravu a skladování těchto materiálů a další s tím související činnosti. [2] Dne 16. 1. 2025 podala navrhovatelka u Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) návrh podle § 101a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), na zrušení části Územního plánu Malé Březno, vydaného usnesením Zastupitelstva obce Malé Březno dne 21. 12. 2023, pod č. 3/10/2023, (dále jen „územní plán“), a to v rozsahu vymezení ploch označených P6VL, P7ZX a VA2. [3] Krajský soud návrhu částečně vyhověl a územní plán zrušil v částech, jimiž byly vymezeny plochy P7ZX a VA2 s možností vyvlastnění a podmínění rozhodování o změnách v území těchto ploch vypracováním studie, neboť jej v této části shledal nepřezkoumatelným. Ve zbytku návrh zamítl. [4] Konstatoval, že odpůrkyně nerezignovala na odůvodnění nutnosti změny funkčního využití označených ploch, ani souladu územního plánu s cíli a úkoly územního plánování. Za nepřezkoumatelný však územní plán označil ve vztahu k posouzení přiměřenosti nového vymezení plochy zeleně areálové (P7ZX) a plochy pro asanaci (VA2) ve střední části areálu. Odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, z níž vyplývá, že dříve neuplatněnou námitkou nepřiměřenosti zásahu do práv vlastníka se musí soudy zabývat v případech, kdy zásah do vlastnického práva musel být pořizovateli zcela zjevný již v době přípravy územního plánu a současně se jedná o zásah dosahující značné intenzity, blížící se vyvlastnění dotčených nemovitostí. Krajský soud se ztotožnil s tvrzením navrhovatelky, že vymezení plochy P7ZX, za současného stanovení možnosti jejího vyvlastnění, představuje velmi citelný zásah do jejího vlastnického práva v situaci, kdy v předchozím územním plánu byla tatáž plocha určena pro výrobu a skladování a navrhovatelka na těchto plochách vykonává podnikatelskou činnost. Intenzita zásahu do vlastnického práva navrhovatelky musela být odpůrkyni již v době pořizování územního plánu zřejmá, proto bylo její povinností vypořádat se s otázkou přiměřenosti přijatého opatření přímo v odůvodnění územního plánu. [5] Uvedené závěry však dle mínění krajského soudu neplatí pro plochu P6VL, u níž nebyla stanovena možnost vyvlastnění. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2020, č. j. 6 As 270/2019  3, a připomněl, že navrhovatelka byla v průběhu pořizování územního plánu pasivní. Pokud by proces schvalování územního plánu sledovala a podala by proti zvolenému řešení námitky, musel by se s nimi pořizovatel vypořádat. Pakliže tak neučinila, nemůže soud jako první v pořadí přezkoumávat proporcionalitu přijatého řešení. [6] Soud neshledal důvodnými ani zbylé námitky navrhovatelky, vztahující se ke způsobu využití plochy P77X a tvrzené vnitřní rozpornosti územního plánu. Podmínky pro zpracování územní studie pak byly dle jeho mínění stanoveny v územním plánu dostatečně konkrétně. II. Obsah kasační stížnosti [7] Navrhovatelka (dále jen „stěžovatelka“) podává kasační stížnost proti výroku II rozsudku krajského soudu, jímž tento soud zamítl její návrh v části, jíž se domáhala zrušení územního plánu v rozsahu vymezení plochy P6VL, a to z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [8] Stěžovatelka krajskému soudu vytýká, že pro plochu P6VL ponechal v platnosti podmínku zpracování územní studie, přestože v případě ploch přestavby P7ZX a VA2 ji zrušil. Všechny uvedené plochy spolu přitom tvoří podstatnou část jednotného provozně i funkčně propojeného průmyslového areálu, pro niž jako pro celek stanovil pořizovatel podmínku zpracování územní studie. Způsob, jakým věc vyřešil krajský soud, může vést k absurdním důsledkům, kdy v jedné části plochy bude možné stavět ihned, zatímco v jiné bude stěžovatelka nucena čekat dalších 5 let, zda dojde ke zpracování studie či nikoliv. Postup soudu považuje stěžovatelka za nezákonný, iracionální a vytvářející regulační asymetrii uvnitř jednoho areálu. [9] Stěžovatelka celkově považuje požadavek na zpracování územní studie v posuzované věci za zcela nadbytečný a neopodstatněný, neboť jakékoliv změny v areálu již dnes podléhají územnímu a stavebnímu řízení, jehož předpokladem je posouzení souladu s územním plánem, zajištění koordinace zájmů v území a ochrany veřejných hodnot. Územní plán nevysvětluje, jaké konkrétní cíle či problémy má územní studie řešit, ani proč je takové opatření nezbytné. Výsledkem je chaotické a nepředvídatelné regulační omezení, které významně komplikuje právní režim území a brání jeho modernizaci a rozvoji. [10] Z napadeného rozsudku není dle názoru stěžovatelky zřejmé, proč se krajský soud rozhodl zcela srovnatelnou právní a skutkovou situaci posoudit u jednotlivých sporných ploch téhož průmyslového areálu odlišně. Námitky stěžovatelky totiž směřovaly ke zrušení uvedené podmínky pro všechny dotčené plochy. Zvolené řešení je dle mínění stěžovatelky v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu, která vyžaduje, aby rozhodnutí správního soudu byla vnitřně konzistentní, logická a přezkoumatelná. Postup krajského soudu porušuje i zásadu legitimního očekávání a právní jistoty. Předmětné omezení (podmíněnost rozhodování územní studií) má nadto faktický dopad odpovídající stavební uzávěře a představuje významné omezení výkonu vlastnického práva stěžovatelky. [11] Stěžovatelka je rovněž přesvědčená, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů, neboť krajský soud se náležitě nevypořádal se všemi žalobními námitkami vztahujícími se ke způsobu, jakým územní plán podmínku územní studie vymezuje – namítaný rozpor územního plánu s § 43 odst. 2 věty druhé zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Za zcela opomenutou považuje stěžovatelka námitku nepřiměřenosti 6leté lhůty pro vyhotovení a vložení územní studie do evidence. [12] Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil jak výrok II napadeného rozsudku, tak územní plán v části, kterou bylo rozhodování o změnách v území plochy P6VL podmíněno vypracováním územní studie. III. Vyjádření odpůrkyně [13] Odpůrkyně se v plném rozsahu ztotožňuje se způsobem, jakým věc posoudil krajský soud, který v případě plochy P6VL konstatoval, že se nejedná o zásah dosahující intenzity blížící se vyvlastnění (na rozdíl od ploch P7ZX a VA2). I nadále se jedná o plochu výroby a skladování, přičemž podmínka zpracování územní studie představuje pouze regulační nástroj, nikoli zákaz využití. Stěžovatelka byla v průběhu pořizování územního plánu pasivní a z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že soudu nepřísluší, aby v první linii přezkoumával proporcionalitu zásahu do vlastnického práva, pokud ji dotčená osoba neuplatnila v rámci procesu schvalování územního plánu. [14] Rovněž není pravdou, že by se krajský soud nevypořádal se všemi námitkami stěžovatelky. K otázce stanovení podmínek pro zpracování územní studie se v napadeném rozsudku dostatečně vyjádřil a poukázal na odůvodnění územního plánu, které se této otázce výslovně věnuje. Jednáli se pak o 6letou lhůtu pro vypracování studie, soud správně konstatoval, že délka lhůty je v souladu se zákonem. Nadto se opět jedná o námitku, jejíž důvodnost soud nemohl s ohledem na dřívější pasivitu stěžovatelky hodnotit. [15] Za nedůvodnou považuje odpůrkyně i námitku regulační asymetrie. Stěžovatelka přehlíží, že v případě plochy P6VL krajský soud neshledal zásah srovnatelný se dvěma zbylými plochami, a proto ji posuzoval samostatně. Stěžovatelka nebyla v procesu přijímání územního plánu aktivní a nem