1 As 98/2025 — Nejvyšší správní soud

1 As 98/2025- 51 - text  1 As 98/2025 - 57 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Kaniové a soudců Ivo Pospíšila a Petra Pospíšila v právní věci žalobce: VYKRUT, zahradní služby, a.s., se sídlem Pavlovova 3048/40, Ostrava, zastoupeného Mgr. Martinem Horákem, advokátem se sídlem Jandova 208/8, Praha 9, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 1926/7, Brno, za účasti osoby zúčastněné na řízení: město Mnichovo Hradiště, se sídlem Masarykovo náměstí 1, Mnichovo Hradiště, zastoupené Mgr. Jakubem Pártlem, LL.M., advokátem se sídlem Boudníkova 2538/13, Praha 8, o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 24. 10. 2023, č. j. ÚOHS41091/2023/161, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 4. 2025, č. j. 31 Af 54/2023  152, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Podstatou projednávané věci je zodpovězení otázky, zda byla osoba zúčastněná na řízení (zadavatel) oprávněná stanovit ve veřejné zakázce Poskytování služeb údržby zeleně pro město Mnichovo Hradiště II jako jednu z podmínek pro technickou kvalifikaci na pozici arboristy předložení komerčního arboristického certifikátu. [2] Žalobce s uvedenou podmínkou nesouhlasil a poté, co u osoby zúčastněné na řízení neúspěšně uplatnil proti zadání veřejné zakázky námitky, obrátil se na žalovaného s návrhem na přezkoumání úkonů zadavatele podle § 249 a násl. zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek. Návrh žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 8. 2023, č. j. ÚOHS29590/2023/500, zamítl. Rozklad žalobce proti tomuto rozhodnutí následně předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 24. 10. 2023, č. j. ÚOHS41091/2023/161 (dále jen „napadené rozhodnutí“), rovněž zamítl. II. Rozsudek krajského soudu [3] Žalobce podal proti posledně jmenovanému rozhodnutí správní žalobu, kterou Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) v záhlaví specifikovaným rozsudkem zamítl. [4] Připomněl, že předmětem veřejné zakázky je krom jiného péče o dřeviny, která zahrnuje i značně specifické postupy vyžadující množství odborných znalostí a praktických dovedností. Požadavek zadavatele veřejné zakázky, aby byla členem realizačního týmu jedna osoba kvalifikovaná pro tuto činnost, proto považoval za legitimní a přiměřený. Nelze vycházet pouze ze skutečnosti, že procentuálně představuje péče o dřeviny marginální část zakázky, ale je třeba přihlédnout také k dalším faktorům, jako je právě specifičnost péče o dřeviny, či majetková hodnota ošetřovaných dřevin. V důsledku neodborné manipulace by totiž zadavateli mohla vzniknout významná a obtížně nahraditelná škoda. [5] Krajský soud dále zdůraznil, že diskrece zadavatele při stanovení kvalifikačních předpokladů pro účely splnění zakázky je poměrně široká, avšak čím přísnější a podrobnější požadavky zadavatel zvolí, tím vyšší nároky jsou kladeny na jejich odůvodnění. Podle soudu přitom z ničeho nevyplývá, že by zadavatel mohl požadovat jen certifikáty či osvědčení, které jsou součástí českého vzdělávacího systému, či že by kvalifikace pro zadavatelem vymezenou a požadovanou pozici musela přesně odpovídat některé z profesních kvalifikací v národní soustavě povolání. V projednávané věci je dle soudu podstatné, zda je požadavek na předložení arboristického certifikátu z hlediska předmětu veřejné zakázky rozumný. [6] Žalovaný provedl poměrně rozsáhlé dokazování, jehož smyslem bylo zjistit, zda situace v oboru odůvodňuje, aby zadavatel nad rámec středoškolského vzdělání požadoval předložení některého z arboristických certifikátů. V této souvislosti oslovil 16 dodavatelů zajišťujících podobné služby jako žalobce a 11 středních a vysokých škol se zaměřením zahradnického či lesnického směru. Dotazy položené těmto subjektům nepovažoval soud na rozdíl od žalobce za nikterak zavádějící. Z provedeného dokazování podle soudu vyplynulo, že požadavek na předložení certifikátů je odůvodněný a přiměřený. Naprostá většina oslovených dodavatelů i vzdělávacích institucí totiž středoškolské vzdělání nepovažuje za dostatečnou kvalifikaci pro výkon činnosti arboristy. Z odpovědí dotazovaných subjektů nadto vyplynulo, že osoba, která se prokáže některým z certifikátů, je vysoce odborně způsobilá k provádění prací při ošetřování dřevin. Uvedené závěry není způsobilé zvrátit ani ojedinělé stanovisko Mendelovy univerzity. [7] Krajský soud nepřisvědčil ani tvrzení žalobce, že zadavateli stačí předložení jakéhokoliv certifikátu, aniž by musel věcně souviset s předmětem plnění. Takový závěr ze zadávací dokumentace nevyplývá. Současně nelze stanovenou podmínku vnímat ani jako příliš omezující, neboť z dokazování vyplynulo, že požadované arboristické certifikáty jsou běžně dostupné a jedná se o standardně vyžadovaný průkaz. [8] Nadbytečnost požadavku na předložení arboristického certifikátu dle přesvědčení krajského soudu neprokazují ani čtyři žalobcem odkazovaná zadávací řízení. U tří z nich poukázal na odlišný předmět veřejných zakázek (jednalo se sice o údržbu veřejné zeleně, nikoliv však o řezy či kácení stromů). Pouze zakázka Údržba dřevin na území městského obvodu Poruba 2023/2025 se týkala podobného plnění jako v nyní projednávané věci. Zadavatel v této zakázce sice nestanovil podmínku předložení arboristického certifikátu, požadoval však prokázání kvalifikace jiným způsobem. Za tímto účelem stanovil velmi podrobné podmínky. Postup osoby zúčastněné na řízení v nyní projednávané věci proto soud nepovažoval za excesivní. [9] Ve zbytku přezkoumávaného rozsudku se krajský soud zabýval otázkou zákonnosti postupu zadavatele, pokud se jedná o stanovení povinnosti zhotovitele zajistit svým zaměstnancům sociální zařízení a šatny v dojezdové vzdálenosti maximálně 10 minut od místa plnění, která však již není předmětem posouzení v řízení o kasační stížnosti. III. Obsah kasační stížnosti [10] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti rozsudku krajského soudu kasační stížností. Nesouhlasí se závěrem, že by zadavatel veřejné zakázky mohl požadavky na vzdělání zakotvit nezávisle na národní soustavě povolání, která definuje jednotlivá povolání a stanovuje pro ně požadavky na odbornou způsobilost. To platí i pro povolání arborista a technik arborista. Zadavatel nemůže požadovat předložení soukromoprávního certifikátu, máli to za následek podstatné omezení okruhu potenciálních dodavatelů. Výklad prezentovaný krajským soudem by vedl k tomu, že by mohl zadavatel požadavky na kvalifikaci stanovit zcela svévolně a ovlivňovat tímto způsobem výsledek zadávacího řízení. [11] Krajský soud dle mínění stěžovatele přehlíží smysl komerčních certifikátů, které je třeba vnímat jako určitou formu rekvalifikace. Předpokladem jejich získání není dosažení jakéhokoliv vzdělání v příslušném oboru (zahradnictví či lesnictví) a držitelé certifikátu nezískávají žádná další osvědčení z oblasti bezpečnosti práce či ochrany dřevin. Stěžovatel je přesvědčený, že požadavek na dosažené vzdělání a předložení arboristického certifikátu by měla osoba zúčastněná na řízení stanovit alternativně, nikoliv trvat na kumulativním splnění obou podmínek. Stanovené požadavky brání i uplatnění přeshraničních pracovních sil a jsou v rozporu s čl. 15 Listiny základních práv EU garantujícího právo svobodné volby povolání a právo pracovat. [12] Stěžovatel dále uvádí, že jak krajský soud, tak před ním žalovaný nedostatečně zjistili skutkový stav a nesprávně posoudili, co je třeba rozumět pod pojmem arborista a pojmem ošetření dřevin/stromů. Krajský soud se stejně jako žalovaný upnul k tomu, že arborista kácí a ořezává stromy, a to navíc ve výškách. Takový závěr však nelze na základě provedeného dokazování učinit. Za relevantní doklad pro práci ve výškách lze nadto považovat toliko potvrzení z oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, nikoliv zadavatelem požadované certifikáty. [13] K závěru krajského soudu, že pro posouzení přiměřenosti stanovené podmínky nelze vycházet jen z popisu prací v příloze č. 7 zadávací dokumentace, stěžovatel uvádí, že rozporujeli soud údaje uvedené v příloze, je zadávací dokumentace zjevně vnitřně rozporná, což představuje důvod pro její zrušení. Stěžovatel rovněž trvá na tom, že rozsah prací je pro hodnocení proporcionality sporné podmínky stěžejní. Argumentace krajského soudu hodnotou ošetřovaných dřevin pak nenalézá žádnou oporu ve spise. [14] Stěžovatel namítá, že krajský soud (stejně jako žalovaný) rezignoval na posouzení přínosnosti jednotlivých požadovaných certifikátů ve vztahu ke konkrétnímu plnění vymezenému v zadávací dokumentaci. Poukaz na obsah odpovědí od oslovených subjektů považuje za nedostačující, což činí napadený rozsudek nepřezkoumatelným. Stěžovatel j