1 Azs 91/2025 – Nejvyšší správní soud

1 Azs 91/2025- 67 - text  1 Azs 91/2025 - 69 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Petra Pospíšila v právní věci žalobců: a) G. A. Q. M., a b) nezl. M. A. H. Q., zastoupeni Mgr. et Mgr. Václavem Klepšem, advokátem se sídlem náměstí Svobody 50, Sušice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2024, č. j. OAM434/ZAZA11P092024, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2025, č. j. 19 Az 22/2024121, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný napadeným rozhodnutím zastavil řízení o opakované žádosti žalobců o udělení mezinárodní ochrany, jelikož ji shledal nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Tvrzení žalobců označil za nevěrohodné a neshledal žádné nové skutečnosti ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu, které by odůvodňovaly opětovné věcné projednání žádosti. [2] Žalobci podali proti napadenému rozhodnutí žalobu, kterou městský soud zamítl. V napadeném rozsudku se zabýval knihou, jejímž autorem je tchán žalobkyně a) a kvůli jejíž propagaci údajně žalobkyně čelila perzekuci. Městský soud dospěl k závěru, že přestože kniha zčásti skutečně obecně hovoří o diktaturách, její propagace není protirežimní aktivitou přímo namířenou proti venezuelské vládě. Ztotožnil se s žalovaným, že azylový příběh žalobkyně působil nevěrohodně. Za nevěrohodné označil i tvrzení žalobkyně a), že na ni byl ve Venezuele vydán zatykač, neboť se o něm údajně dozvěděla právě dva týdny před podáním opakované žádosti. [3] Městský soud zároveň shledal, že žalovaný nevycházel z dostatečně aktuálních informací o zemi původu, které by reflektovaly specifickou situaci kolem prezidentských voleb v červenci 2024. Doplnil proto nové důkazy o situaci ve Venezuele, aby dostál požadavku na úplné a ex nunc posouzení skutkové i právní stránky věci [čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“) a § 32 odst. 9 zákona o azylu]. Na základě takto doplněných podkladů městský soud shledal, že se po volbách ve Venezuele nezměnila politická situace natolik, aby odůvodnila udělení mezinárodní ochrany žalobcům. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [4] Žalobci (dále jen „stěžovatelé“) napadli rozsudek městského soudu kasační stížností, v níž navrhli, aby jej Nejvyšší správní soud zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. [5] Stěžovatelé namítají, že městský soud měl napadené rozhodnutí zrušit, jestliže shledal, že žalovaný nevycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu. Městský soud postupoval nesprávně, pokud provedl úplný a ex nunc přezkum napadeného rozhodnutí a tímto způsobem zhojil jeho vady. Kdyby městský soud rozhodnutí zrušil, žalovaný by musel přihlédnout k novým skutečnostem a žádost stěžovatelů by mohla být projednána meritorně. Daným postupem tak městský soud připravil stěžovatele o řadu procesních práv. Tato námitka je zároveň důvodem přijatelnosti kasační stížnosti. [6] Stěžovatelé dále namítají, že městský soud nesprávně vyhodnotil situaci v zemi původu. Po eskalaci v období prezidentských voleb se situace podle nich nestabilizovala, pouze – kvůli brutální odpovědi venezuelského režimu – ustaly protesty. V zemi nadále panuje atmosféra strachu, dochází k zatýkání skutečné i domnělé opozice a porušování lidských práv. Situace v zemi tedy pro stěžovatele představuje relevantní hrozbu. [7] Stěžovatelé se zároveň vymezili proti závěru městského soudu, že jejich azylový příběh je nevěrohodný. Poukázali na některé závěry městského soudu, které jsou podle nich rozporné. Namítli, že nebyl pořízen překlad celé knihy tchána stěžovatelky a) a že městský soud došel k nelogickému závěru, že stěžovatelce již perzekuce nehrozí, protože v České republice s distribucí knihy přestala. Taktéž názor městského soudu, že se stěžovatelka a) pravděpodobně nevrátí k distribuci knihy po návratu do Venezuely, nemá oporu ve spisu. Soud považoval výpovědi stěžovatelky a) a jejího manžela o údajné razii v jejich bytě za nevěrohodné, neboť se při nich ozbrojenci nepokusili zabavit výtisky dotčených knih, nýbrž jen fyzicky útočili na oba manžele. Dle stěžovatelů je možné, že cílem razie bylo primárně zastrašení obou manželů, a považovat jejich výpovědi za nevěrohodné tudíž není na místě. Taktéž skutečnost, že se stěžovatelka a) dozvěděla o zatykači na svou osobu až na jaře 2024 nezakládá nevěrohodnost její výpovědi. S otcem, který ji zprávu sdělil, totiž komunikuje pouze sporadicky. Skutečnost, že tchán stěžovatelky a) perzekuci nečelil, stěžovatelé vysvětlují jeho pobytem v odlehlých oblastech země. Zároveň se odkazují na jiné rozsudky Nejvyššího správního soudu, v nichž kasační soud rozhodoval o žádosti o mezinárodní ochranu příbuzných stěžovatelů. Dle stěžovatelů prokazují, že nakonec byl tchán stěžovatelky a) taktéž obětí perzekuce. Pronásledování tchána je důkazem o hrozbě pronásledování stěžovatelky a), protože i ona je součástí stejné protirežimní skupiny. Stěžovatelé připomínají, že pronásledovány mohou být osoby i pro svůj politický názor či příslušnost k sociální skupině, přičemž stěžovatelka a) je přinejmenším sympatizantkou opozičního hnutí. [8] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že považuje napadené rozhodnutí za zákonné a ztotožňuje se také s napadeným rozsudkem. Navrhl, aby ji Nejvyšší správní soud odmítl jako nepřijatelnou, případně aby ji zamítl. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [9] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná a byla podána v zákonné lhůtě, proto je nutné se zabývat její přijatelností. Podle § 104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), totiž platí, že rozhodovalli před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Podstatný přesah má podobu rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS z 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006  39, č. 933/2006 Sb. NSS; či nověji ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021  28, č. 4219/2021 Sb. NSS, bod 11). [10] Nejvyšší správní soud se dosud nezabýval otázkou, zda může městský soud v rámci úplného a ex nunc přezkumu doplnit dokazování a zhojit tak vadu napadeného rozhodnutí, které vycházelo z nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Kasační stížnost je proto přijatelná. [11] Důvodností kasační stížnosti se soud zabýval v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). Po takto provedeném posouzení dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. III.a K postupu městského soudu [12] Kasační soud ve své judikatuře již obecně řešil povinnost správních soudů zajistit úplný a ex nunc přezkum rozhodnutí o žádostech o mezinárodní ochranu. Soud rozhodující v prvním stupni má povinnost posoudit důvodnost žaloby ve světle skutkového stavu ke dni svého rozhodování (srov. rozsudek NSS ze dne 11. 1. 2024, č. j. 1 Azs 192/2023  33, bod 29). Je povinen zvážit, zda nové skutečnosti mohou mít vliv na přezkoumávané rozhodnutí. Pokud je mít mohou, je povinen napadené rozhodnutí zrušit a vrátit žalovanému k dalšímu řízení. Tento závěr se vztahuje i na soudní přezkum rozhodnutí o zastavení řízení o opakované žádosti o mezinárodní ochranu pro její nepřípustnost dle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu (srov. rozsudek NSS ze dne 9. 7. 2025, č. j. 4 Azs 267/2024  40, body 32 a 33). [13] Městský soud shledal, že žalovaný nevycházel z dostatečně aktuálních zpráv o zemi původu. Doplnil tedy dokazování o zprávy, které reflektovaly situaci ve Venezuele v období okolo prezidentských voleb i její následný vývoj. K návrhu stěžovatelů také provedl dokazování řadou mediálních reportáží. Městský soud tak naplnil požadavek na úplný a ex nunc přezkum napadeného rozhodnutí, neboť přezkoumal důvodnost žaloby ve světle skutkového stavu ke dni svého rozhodování. [14] Na základě takto doplněných podkladů městský soud řádně odůvodnil, proč nemají vliv na výsledek řízení před žalovaným a na závěr o nepřípustnosti žádosti o mezinárodní ochranu stěžovatelů. Městský soud tak dostál povinnosti přihlížet ke skutečnostem, které nastaly i po rozhodnutí žalovaného, a