10 Afs 215/2025 — Nejvyšší správní soud

10 Afs 215/2025- 44 - text  10 Afs 215/2025 - 47 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: Nemocnice České Budějovice, a. s., B. Němcové 585/54, České Budějovice, zastoupena advokátem Mgr. Jiřím Jaruškem, Radniční 489/7, České Budějovice, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2024, čj. 23567/24/510000460704211, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 10. 2025, čj. 57 Af 6/202475, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro Jihočeský kraj doměřil žalobkyni daň z nemovitých věcí za zdaňovací období roku 2020. Předmětem posouzení byly nemovité věci nacházející se v areálu bývalé léčebny tuberkulózy a respiračních onemocnění Hrudkov. Některé tamní stavby podle finančního úřadu nesloužily k účelu poskytování zdravotních služeb zdravotnického zařízení, a proto žalobkyně nesplnila podmínky pro nárok na osvobození od daně podle § 4 odst. 1 písm. g) bodu 6 a § 9 odst. 1 písm. k) bodu 6 zákona č. 338/1992 Sb. o dani z nemovitých věcí (ZDNV). Žalobkyně se proti dodatečnému platebnímu výměru odvolala, ale žalovaný odvolání zamítl a potvrdil tak rozhodnutí finančního úřadu. Krajský soud zamítl následně podanou žalobu. 2. Kasační stížnost, vyjádření žalovaného [2] Žalobkyně (stěžovatelka) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností. Namítá, že krajský soud posoudil věc nesprávně a nepřezkoumatelně, protože převzal chybný názor žalovaného, založený na extenzivním výkladu právních ustanovení, aniž se nestranně a detailně zabýval argumenty stěžovatelky. Stěžovatelčin jazykový výklad odmítl. Krajský soud nesprávně dovodil další podmínky pro osvobození od daně. Podle stěžovatelky se však osvobození vztahuje na nemovité věci, které slouží zdravotnickému zařízení uvedenému v rozhodnutí o udělení oprávnění (popř. o registraci) k poskytování zdravotních služeb. Není podmíněno výkonem činnosti či jakýmkoliv jiným účelem. Zákonodárce v případě výše uvedených ustanovení činí rozdíl oproti § 4 odst. 1 písm. g) bodu 8 ZDNV, kde je podmínka vykonávané činnosti uvedena. Účelovost zařízení je zde dána již charakterem stěžovatelky. [3] Pojem „zdravotnické zařízení“ je nutno vykládat v kontextu doby přijetí ZDNV. Proto je třeba přihlédnout k zákonu č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zařízeních, účinnému do 31. 3. 2012, podle něhož má zdravotnické zařízení charakter poskytovatele zdravotních služeb (obdobně též zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, účinný do 31. 3. 2012). Také z rozhodnutí o registraci plyne, že stěžovatelka je nestátním zdravotnickým zařízením, na které se musí hledět jako na osobu poskytující zdravotní péči. Povinnosti nelze ukládat souboru prostor. Krajský soud a daňové orgány nesprávně použily definici zdravotnického zařízení podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Zákonodárce nikdy ustanovení ZDNV neupravil tak, že by se mělo jednat o prostory sloužící poskytování zdravotních služeb. Argumentace stěžovatelky nebyla vnitřně rozporná. Stěžovatelka naopak důsledně rozlišuje význam pojmu „zdravotnické zařízení“ za účinnosti zákona č. 160/1992 Sb. a nyní. Také z § 4 odst. 1 písm. h) ZDNV plyne, že chtělli zákonodárce vázat osvobození na konkrétní činnost či účel, výslovně tak stanovil. Odkaz na rozsudek krajského soudu ze dne 4. 3. 2020, čj. 50 Af 4/201952, není přiléhavý. V napadeném rozsudku se krajský soud ani dostatečně nevypořádal s rozdílnou textací nyní aplikovaných ustanovení a úpravy použité v citovaném rozsudku. Nemovité věci stěžovatelce v roce 2020 sloužily tak, že část se pronajímala a v části byl uskladněn materiál. [4] Krajský soud nevypořádal ani námitku stěžovatelky ohledně více argumentačně rovnocenných výkladů. Přitom jedině stěžovatelčin výklad se striktně drží textu ZDNV. Ve věci bylo namístě aplikovat zásadu in dubio mitius. Stěžovatelka navrhla, aby NSS zrušil rozsudek krajského soudu i rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se plně ztotožňuje s názorem krajského soudu. Napadený rozsudek je přezkoumatelný. Osvobození od daně se vztahuje na konkrétní nemovité věci, které slouží zdravotnickému zařízení k poskytování zdravotních služeb, nikoliv na všechny nemovitosti ve vlastnictví osoby poskytující zdravotní služby. Naznačujeli stěžovatelka, že je stále zdravotnickým zařízením ve smyslu zákonů č. 160/1992 Sb. a č. 20/1966 Sb., jedná se o lichou argumentaci. Stěžovatelka byla a je zdravotnickým zařízením ve smyslu § 4 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb. Krajský soud správně poukázal na to, že argumentace stěžovatelky je vnitřně rozporná. Rozsudek krajského soudu čj. 50 Af 4/201952 je přiléhavý i na nyní posuzovanou věc. Nebylo namístě aplikovat zásadu in dubio mitius, neboť neexistuje více rovnocenných výkladů. Žalovaný navrhl, aby NSS kasační stížnost zamítl. 3. Právní hodnocení [6] Kasační stížnost není důvodná. 3.1 Napadený rozsudek je přezkoumatelný [7] NSS se nejprve zabýval údajnou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku. Stěžovatelka uvedla, že krajský soud pouze převzal názor žalovaného, aniž se zabýval její argumentací. NSS ve spise krajského soudu ověřil podstatu žalobních bodů. Stěžovatelka v žalobě předestřela svůj názor na podmínky osvobození nemovitých věcí od daně podle výše citovaných ustanovení, která podle ní daňové orgány aplikovaly nesprávně. Také namítla nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného a to, že ve věci existují dva rovnocenné výklady, pročež měla být uplatněna zásada in dubio mitius. Interpretací a aplikací ustanovení ZDNV se krajský soud podrobně zabýval v bodech 1732 napadeného rozsudku, v nichž podle NSS odpověděl na veškerou podstatu prvně uvedeného žalobního bodu. K nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného se krajský soud vyjádřil v bodě 31 napadeného rozsudku, kde vysvětlil, že žalovaný řádně reagoval na odvolací námitky stěžovatelky. V bodě 33 napadeného rozsudku krajský soud shrnul, že ve věci není vícero rovnocenných výkladů, a tedy posoudil i poslední žalobní bod. Skutečnost, že krajský soud hodnotil věc shodným způsobem jako daňové orgány, ještě neznamená, že toliko převzal jejich názor. Z odůvodnění rozsudku jsou zřejmé jeho vlastní úvahy. Ostatně stěžovatelka s názorem krajského soudu v kasační stížnosti polemizuje, což by nebylo možné, bylli by rozsudek nedostatečně odůvodněn. NSS pro úplnost připomíná, že správní soudy nemají povinnost odpovědět na každé dílčí tvrzení účastníka a obsáhle je vyvracet. Jejich úkolem je vypořádat se s obsahem a smyslem žalobní argumentace, čemuž krajský soud v této věci dostál. [8] Stěžovatelka také namítla, že krajský soud se nevypořádal s rozdílnou textací nyní aplikovaných ustanovení a úpravy použité v jím citovaném rozsudku čj. 50 Af 4/201952. Podle NSS je však z odůvodnění napadeného rozsudku zřejmé, že krajský soud toliko vyšel z obecnějších východisek právní úpravy ZDNV, jež jsou v tamní i této věci shodná (k věcnému posouzení podrobněji níže). Nebylo tedy třeba výslovně pojednat o rozdílech tehdy a nyní aplikovaných ustanovení, jak naznačuje stěžovatelka. [9] NSS uzavírá, že žádná z dílčích námitek nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku není důvodná. 3.2 Daňové orgány a krajský soud správně interpretovaly a aplikovaly zákon [10] Další stěžovatelčiny námitky lze shrnout tak, že daňové orgány a krajský soud nesprávně interpretovaly a aplikovaly § 4 odst. 1 písm. g) bod 6 a § 9 odst. 1 písm. k) bod 6 ZDNV. Obecná východiska právní úpravy [11] Podle § 4 odst. 1 písm. g) bodu 6 ZDNV jsou od daně z pozemků osvobozeny pozemky tvořící jeden funkční celek se zdanitelnou stavbou nebo zdanitelnou jednotkou sloužící zdravotnickému zařízení uvedenému v rozhodnutí o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb nebo v rozhodnutí o registraci. Podle odst. 2 se pozemkem tvořícím jeden funkční celek se zdanitelnou stavbou nebo zdanitelnou jednotkou rozumí část pozemku nezbytně nutná k provozu a k plnění funkce této zdanitelné stavby nebo zdanitelné jednotky. [12] Podle § 9 odst. 1 písm. k) bodu 6 ZDNV jsou od daně ze staveb a jednotek osvobozeny zdanitelné stavby nebo zdanitelné jednotky sloužící zdravotnickým zařízením uvedeným v rozhodnutí o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb nebo v rozhodnutí o registraci. [13] Podle § 13b odst. 1 ZDNV se daň z nemovitých věcí stanoví na zdaňovací období podle stavu k 1. lednu roku, na který je daň stanovována. [14] Ustanovení § 4 odst. 1 ZDNV osvobozuje od daně některé pozemky, nikoli poplatníky. Jedná se tedy o osvobozené věcné, neboť se vztahuje k předmětu daně. Jakkoliv jsou pozemky v písm. g) citovaného usta