10 Afs 283/2024 — Nejvyšší správní soud

10 Afs 283/2024- 51 - text  10 Afs 283/2024 - 54 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty ve věci ve věci žalobkyně: KDYNSKY INTERNET LLC, Rosecrans Street 3802/305, San Diego, Spojené státy americké, jednající prostřednictvím KDYNSKY INTERNET LLC – organizační složka, Na Tržišti 543, Kdyně, zastoupené advokátem Mgr. Ing. Vítem Křivánkem, V parku 2316/12, Praha 4, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 2. 2024, čj. 4198/24/530021441711676, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 11. 2024, čj. 55 Af 5/2024  53, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Posuzovaná věc se týká zpětné registrace žalobkyně k DPH. Správce daně učinil závěr, že žalobkyně je součástí sdružení (nově již společnosti podle § 2716 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), a proto byla povinna, bez ohledu na vlastní roční obrat, registrovat se k DPH již od data vzniku sdružení. Žalobkyně s tímto závěrem nesouhlasí, přičemž namítá nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu a rozpor tuzemského práva s právem EU a rovněž napadá hodnocení důkazů. Ani jedna z námitek žalobkyně však není důvodná. 1. Popis věci a průběh předchozího řízení [2] Žalobkyně poskytuje služby v oblasti připojení k internetu. Finanční úřad pro Plzeňský kraj (správce daně) v září 2018 rozhodl o registraci žalobkyně jako plátkyně DPH se zpětnou účinností od 31. 10. 2010. Bylo totiž zjištěno, že žalobkyně nikdy nepodnikala samostatně, ale ve sdružení, spolu se společností Česká síť s. r. o. a dalšími organizačními složkami zahraničních osob. Žalovaný rozhodnutí správce daně změnil tak, že žalobkyni registroval zpětně již ke dni 31. 3. 2010. Původní datum totiž neodpovídalo dni zápisu žalobkyně do obchodního rejstříku. [3] Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v Plzni, který ji zamítl. Na základě kasační stížnosti žalobkyně však NSS rozsudkem ze dne 15. 2. 2023, čj. 6 Afs 331/2021  61, zrušil rozsudek krajského soudu i rozhodnutí žalovaného, neboť nebylo zřejmé, dokdy trvala ekonomická činnost žalobkyně. To bylo podstatné pro určení, zda již neuplynula tříletá prekluzivní lhůta k dodatečné registraci žalobkyně k DPH. Žalovaný ve věci opětovně rozhodoval s ohledem na závěry vyslovené ve zrušujícím rozsudku NSS; dospěl k závěru, že prekluzivní lhůta neuplynula, a rozhodl o registraci žalobkyně k DPH od 31. 3. 2010. [4] Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení tohoto rozhodnutí. Krajský soud však žalobu nyní napadeným rozsudkem zamítl. 2. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [5] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. [6] Podle stěžovatelky je napadený rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelný, neboť se dostatečně nevypořádal s jejími námitkami a rozhodnutí založil na skutečnostech, které nebyly v řízení zjištěny, a bez dalšího se ztotožnil s názorem žalovaného, že stěžovatelka vykonávala spolu s dalšími osobami nepřetržitou ekonomickou činnost, a to již od okamžiku zahájení své existence. Krajský soud neprovedl vlastní hodnocení důkazů, pouze odkázal na rozhodnutí žalovaného a jeho odůvodnění. Nedostatečně tak prověřil skutečný způsob výkonu ekonomické činnosti stěžovatelky. [7] Další námitka stěžovatelky se týká existence rozporu zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (zákon o DPH), se směrnicí Rady 2006/112/ ES ze dne 28. 11. 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (směrnice o DPH), v rozsahu pravidel pro registraci k DPH. Do roku 2017 podle zákona o DPH platilo, že stalli se jeden z členů sdružení plátcem DPH, stali se plátci DPH ze zákona i ostatní členové sdružení bez ohledu na to, zda dosahovali pro registraci jinak potřebného obratu. Směrnice ani jiný unijní předpis však takové pravidlo nestanovily. Povinnost registrovat člena sdružení nebyla v souladu s unijním právem. To byl podle stěžovatelky také důvod, proč zákonodárce změnil zákon o DPH novelou č. 170/2017 Sb. Rozpor tuzemské právní úpravy s právem EU vyplývá i z důvodové zprávy k novele. Zákonodárce zde totiž uvedl, že se specifická úprava registrace ruší z důvodu uvedení zákona o DPH do souladu se směrnicí o DPH. Nové podmínky pro registraci k DPH počítají s individuálním působením každého člena společnosti. Podle stěžovatelky stěžejním důvodem pro změnu právní úpravy byla tedy okolnost, že směrnice o DPH ani jiný předpis unijního práva neupravovaly specifickou problematiku společnosti dle občanského práva ve vztahu k DPH a ke změně zákona o DPH došlo v důsledku toho, že nebyly ctěny obecné principy DPH, které jsou postaveny na samostatném působení každé osoby. [8] Stěžovatelka rovněž poukázala na usnesení NSS ze dne 29. 11. 2023, čj. 10 Afs 66/2023  70, kterým byly Soudnímu dvoru Evropské unie položeny dvě předběžné otázky, dopadající na nyní posuzovanou věc. K tomu se krajský soud v napadeném rozsudku nijak nevyjádřil. Prostřednictvím předběžných otázek se NSS dotázal, zda v případě, kdy s koncovými zákazníky jednaly jiné subjekty než řídící člen sdružení, má povinnost tuto ekonomickou činnost takto zdanit právě Česká síť s.r.o. (jakožto osoba, se kterou stěžovatelka tvoří sdružení). NSS přitom v usnesení zastával názor, že povinnost provést zdanění mají přímo organizační složky zahraničních právnických osob, nikoli Česká síť s.r.o. V případě, kdy by totiž Soudní dvůr Evropské unie shledal nesoulad tuzemské právní úpravy s právem EU, neměl by správce daně pravomoc registrovat jednotlivé organizační složky zahraničních právnických osob k DPH. [9] Krajský soud žalobu zamítl, nicméně opomenul některé důležité námitky stěžovatelky. Spornou otázkou proto zůstává, zda soud dostatečně reflektoval možné dopady aplikace vnitrostátních pravidel registrace k DPH na praxi daňových subjektů a zda přihlédl k principu právní jistoty a předvídatelnosti právní úpravy. Krajský soud údajně postupoval příliš formalisticky, bez zohlednění smyslu a účelu právní normy. [10] Stěžovatelka zpochybňuje rovněž hodnocení důkazů a tvrdí, že jí předložené důkazní prostředky byly schopny prokázat, že nebyla součástí sdružení a vždy jednala samostatně a nezávisle na ostatních, resp. že mezi zmíněnými subjekty neexistuje propojení, ze kterého se dá dovozovat existence sdružení. Podstatné jsou v tomto ohledu primárně vystavené daňové doklady a další předložené dokumenty (pachtovní smlouva, nájemní smlouvy aj.). Krajský soud nepostupoval v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, protože zdůraznil pouze skutečnosti nepříznivé pro stěžovatelku, navíc zcela vytržené z kontextu. Žalovaný hodnotil důkazy tendenčně: např. do údajného sdružení nezařadil společnost TOWER Net s.r.o., přestože je podle něj také vlastněna Ing. Radou a naplňuje tedy všechny rysy charakteristické pro stěžovatelku. Výběr jen některých ze subjektů s obdobným ekonomickým zaměřením dokládá účelovost konstrukce vytvořené správními orgány. [11] Některé důkazní prostředky nebyly údajně v daňovém řízení získány v souladu s právními předpisy a základními procesními zásadami. Stěžovatelka shledává pochybení v samotném získávání důkazů uvedených v protokolech o místním šetření. Správce daně v tomto případě přímo kontaktoval a vedl ústní jednání s některými vybranými zákazníky jiných organizačních složek zahraničních právnických osob, přičemž ze samotného obsahu protokolů o místních šetřeních vyplývá, že u těchto zákazníků vygeneroval parametry připojení. Samotné protokoly o místním šetření obsahovaly pouze formulaci: „správce daně vygeneroval parametry internetového připojení“. S ohledem na toto konstatování není zřejmé, jak tyto důkazy správce daně získal. Stěžovatelka je přesvědčena, že přílohy místních šetření nemohou prokázat existenci registračního důvodu. Hlavní důvod spatřuje stěžovatelka v kvalitě těchto důkazů, a to primárně z hlediska jejich pořízení, tj. způsob zachycení informací nebyl v souladu se zákonem a tyto důkazy nebyly získány transparentně a důvěryhodně. [12] Závěrem stěžovatelka uvádí, že pokud soud rozhodnutí o registraci k DPH nezruší, musela by stěžovatelka svou ekonomickou činnost dodanit za minulá zdaňovací období. Vzhledem k tomu, že většinu zákazníků stěžovatelky tvoří spotřebitelé (neplátci DPH), je vyloučeno, aby dodatečně doměřenou DPH byla schopna od zákazníků získat zpět. Proto navrhuje rozsudek krajského soudu zrušit. [13] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popírá, že by rozsudek krajského soudu byl nepřezkoumatelný. Z kasační stížnosti je podle něj zřejmé, že stěžovatelka nesouhlasí spíše s vlastním právním posouzením věci a se závěry krajského soudu polemizuje, takže rozsudek nelze označit za nepřezkoumatelný. Kraj