10 As 109/2025 – Nejvyšší správní soud

10 As 109/2025- 51 - text  10 As 109/2025 - 53 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka v právní věci navrhovatele: V. F., zastoupen advokátem JUDr. Markem Křížem, Ph.D., Masarykovo nám. 91/28, Karviná, proti odpůrkyni: obec Horní Bludovice, Horní Bludovice 434, zastoupená advokátem Mgr. Jiřím Nezhybou, Údolní 567/33, Brno, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy, v řízení o kasační stížnosti odpůrkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 3. 2025, čj. 76 A 2/2022120, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 3. 2025, čj. 76 A 2/2022120, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Zastupitelstvo odpůrkyně schválilo dne 14. 4. 2021 opatření obecné povahy č. 1/2021  změnu č. 3 Územního plánu obce Horní Bludovice (dále jen změna ÚP č. 3). Navrhovatel podal u krajského soudu návrh na zrušení změny ÚP č. 3 v části týkající se plochy P1 (je vlastníkem pozemků v této ploše). [2] Krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem zrušil napadenou část změny ÚP č. 3, neboť shledal důvodnou námitku týkající se nekonání opakovaného veřejného projednání návrhu změny ÚP č. 3. Odpůrkyně provedla po veřejném projednání takové úpravy návrhu, které byly podstatné a zásadně změnily jeho koncepci. Ta byla původně založena na zrušení ploch výroby VS a znemožnění dalšího rozvoje výroby v obci. Po veřejném projednání návrhu však byla výroba shledána přípustnou pro vybrané subjekty. Odůvodnění tohoto kroku nese známky účelovosti. Odpůrkyně rezignovala na vlastní hodnocení změn z pohledu § 53 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), účinného do 31. 12. 2023, tedy zda a proč byla provedená změna podstatná. Podle krajského soudu změna podstatná byla a navrhovateli bylo odňato právo se proti ní bránit. K námitce podjatosti krajský soud uvedl, že souběh soukromého zájmu člena zastupitelstva s politickým zájmem obce není „principiálně závadou“. To je ovšem v této věci bezpředmětné. Od deklarovaného politického zájmu na „bezvýrobní obci“ totiž bylo upuštěno. Dalšími návrhovými body se krajský soud nezabýval, neboť by jejich vypořádání nemohlo nic změnit na výsledném posouzení. 2. Kasační stížnost, vyjádření navrhovatele a replika [3] Odpůrkyně (stěžovatelka) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Namítá, že krajský soud nesprávně vyhodnotil podstatu změny ÚP č. 3 a v návaznosti na to chybně posoudil úpravy návrhu po veřejném projednání jako podstatnou změnu, o které se mělo konat opakované veřejné projednání. Změna ÚP č. 3 měla řešit celou řadu různých úkolů. Ukázalo se, že je potřeba vymezit prostor pro některá zařízení občanského vybavení, a jako nejvhodnější byla vyhodnocena plocha P1. Nijak se neměnila koncepce rozvoje navržená v platném územním plánu, krajský soud ji však nepochopil a postupoval chybně. Stěžovatelka nesouhlasí s názorem krajského soudu, podle něhož ponecháním jedné ze tří ploch VS beze změny byla popřena deklarovaná koncepce změny ÚP č. 3. Konání opakovaného veřejného projednání by bylo nadbytečné. Stěžovatelka nesouhlasí ani s názorem krajského soudu, že rezignovala na hodnocení změn z pohledu § 53 odst. 2 stavebního zákona. Navrhuje, aby NSS zrušil napadený rozsudek a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [4] Navrhovatel se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožňuje se závěry krajského soudu. Dále podrobně rozvádí svou námitku podjatosti vůči radním stěžovatelky a uvádí, že námitka dosud nebyla „vyřešena“. Krajský soud se nezabýval ani námitkami chyb v dokumentaci územního plánu a disproporcionality přijatého řešení. Navrhovatel se ohrazuje vůči tvrzením stěžovatelky ohledně jeho žádosti o územní rozhodnutí. Navrhuje, aby NSS kasační stížnost zamítl a aby se v rámci odůvodnění zabýval také námitkou podjatosti, což má význam pro oba účastníky. [5] Stěžovatelka v replice setrvává na své argumentaci a uvádí, že vyjádření navrhovatele směřuje převážně mimo rámec řízení o kasační stížnosti. Drobná korekce funkčního využití ploch v návaznosti na námitky během veřejného projednání nemůže být podstatnou změnou. Z pouhého množství připomínek či dotčení různorodých zájmů nelze dovozovat, že změna je podstatná. Stěžovatelka setrvala na svém návrhu (petitu). 3. Právní hodnocení [6] Stěžovatelka v kasační stížnosti uvedla, že ji podává mj. z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., což ovšem nijak nerozvedla. Její argumentace odpovídá výhradně důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. NSS tedy přezkoumal rozsudek krajského soudu v mezích kasačních námitek a rovněž ověřil, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [7] Kasační stížnost je důvodná. Lépe řečeno, NSS zjistil vadu, ke které musí přihlédnout z úřední povinnosti. [8] Stěžovatelka namítla, že krajský soud nesprávně zhodnotil úpravy návrhu po veřejném projednání jako podstatné změny, o nichž se mělo konat opakované veřejné projednání. NSS zjistil, že kasační námitka se týká toliko dílčích otázek, vymezených v návrhu na zrušení části změny ÚP č. 3. Od zbylého obsahu návrhu ovšem nelze odhlédnout. Navrhovatel totiž vymezil několik návrhových bodů, které jsou svou intenzitou přinejmenším srovnatelně závažné jako popsané (a jediné vypořádané) pochybení stěžovatelky. Nadto je argumentace v návrhu úzce provázána a od vzájemných souvislostí návrhových bodů nelze v této věci odhlédnout (jinými slovy, nelze pouze izolovaně přezkoumat námitku týkající se koncepce změny ÚP č. 3 a opakovaného veřejného projednání). [9] NSS tedy shledal napadený rozsudek nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, což podrobněji zdůvodňuje dále. Pro přehlednost pojednává o jednotlivých návrhových bodech, jež nebyly krajským soudem vypořádány vůbec, nebo zcela nedostatečně (v textu níže jsou vyznačeny tučným písmem). [10] Navrhovatel uplatnil námitku podjatosti, kterou spojil s argumentem o vadě procesu pořizování změny ÚP č. 3. Vada podle něj spočívala v tom, že zastupitelstvo (v samostatné působnosti) nerespektovalo návrh rozhodnutí o námitkách a vyhodnocení připomínek, který zpracovala tzv. létající pořizovatelka (v přenesené působnosti; k návrhovému bodu podrobně viz str. 411 návrhu). Námitka podjatosti směřovala proti konkrétním úředním osobám, a to starostce obce Ing. P. F. a místostarostovi M. Ch. (na okraj byl zmíněn též radní I. J.). [11] Takto formulovaným návrhovým bodem se krajský soud vůbec nezabýval. Obecné konstatování o souběhu soukromého zájmu člena zastupitelstva s politickým zájmem obce (bod 20 napadeného rozsudku) je zcela nedostatečné a vůbec se nevěnuje podstatě uplatněné argumentace. Její vypořádání je přitom zásadní pro stanovení dalšího postupu ve věci. [12] Jeli zrušena změna územního plánu, znamená to, že platí územní plán v podobě před zrušenou změnou (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 10. 2011, čj. 2 Ao 6/2011210). Zároveň platí, že při pořizování změny se naváže na poslední úkon, který nebyl zrušením zpochybněn (viz § 55 odst. 3 větu poslední stavebního zákona). Rozhodlli krajský soud výhradně o tom, že se mělo konat opakované veřejné projednání, aniž vypořádal argumenty týkající se předchozího kroku (tj. námitku podjatosti a otázku s ní souvisící – jak pořizovatelka zpracovala návrh rozhodnutí o námitkách a jak s ním naložilo zastupitelstvo stěžovatelky), vystavil účastníky patové situaci. Není totiž postaveno najisto, na který úkon při procesu pořizování a vydávání změny ÚP č. 3 stěžovatelka vlastně může a má navázat. [13] NSS zcela nad rámec posouzení věci poznamenává, že § 55 odst. 3 věta poslední stavebního zákona nevylučuje, aby obec, jež pořizovala změnu územního plánu z vlastního podnětu, navázala na poslední úkon, který nebyl zrušujícím rozhodnutím zpochybněn, a následně rozhodla, že změna nebude nadále pořizována [což lze dovodit z § 44 písm. a) stavebního zákona]. Tím ovšem NSS nijak nepředjímá rozhodnutí krajského soudu v této věci ani případný postup stěžovatelky. Pouze se tak chce vyhnout nesprávné interpretaci § 55 odst. 3 stavebního zákona. [14] Podle argumentace navrhovatele způsob, jak stěžovatelka naložila s návrhem létající pořizovatelky na rozhodnutí o námitkách, mohl mít vliv na to, jak stěžovatelka přistoupila k úpravě návrhu změny ÚP č. 3 po veřejném projednání. Také proto je zřejmé, že návrhové body týkající se námitky podjatosti, nerespektování návrhu rozhodnutí o námitkách, vyhodnocení změn a nekonání opakovaného veřejného projednání spolu úzce souvisejí a nelze je vypořádat odděleně. [15] Za popsané situace NSS nepovažoval za vhodné věcně vypořádat kasační námitku, jež se týká pouze dílčí otázky (resp. dílčího argumentu z návrhu, zda stěžovatelka řádně posoudila podstatu změn návrhu po veřejném projednání a zda mělo být ko