10 As 137/2024 — Nejvyšší správní soud

10 As 137/2024- 49 - text  10 As 137/2024 - 52 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Faisala Husseiniho a Ondřeje Mrákoty ve věci žalobce: T. K., zastoupeného advokátem JUDr. Janem Brožem, Ph.D., Teplého 2786, Pardubice, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, Pivovarské náměstí 2, Hradec Králové, proti rozhodnutí ze dne 24. 1. 2024, čj. KUKHK33282/UP/20236 (KH), v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 6. 2024, čj. 30 A 24/202490, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Správa Krkonošského národního parku (KRNAP) nedala souhlas s umístěním stavby v ochranném pásmu národního parku, protože podloží stavebního pozemku prý tvoří spodní moréna – akumulace vzniklá ledovcovou činností, která je přírodovědně cenná. Některé námitky proti nesouhlasnému závaznému stanovisku uplatnil žalobce až v kasační stížnosti, a proto se jimi NSS nemohl zabývat. Ve zbytku nedal žalobci za pravdu. 1. Popis věci [2] Žalobce požádal o vydání rozhodnutí o umístění stavby rodinného domu, přístřešku pro auta a příjezdové cesty na pozemku parc. č. X v P. S.. Nepřiložil však všechny potřebné podklady, a stavební úřad jej tedy vyzval k doplnění žádosti. [3] Protože se stavební pozemek nachází v ochranném pásmu KRNAP, jedním z potřebných podkladů byl souhlas Správy KRNAP (podle § 37 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny), vydávaný ve formě závazného stanoviska. Souhlas se však žalobci nepodařilo získat. Záměr je podle Správy KRNAP nepřípustný, neboť je umístěn do významné geomorfologické lokality Vlčí důl. [4] Poté žalobce požádal stavební úřad o prodloužení lhůty k doplnění podkladů a nechal si zpracovat znalecký posudek, který závěry nesouhlasného závazného stanoviska zpochybňoval. Správa KRNAP mu však sdělila, že její stanovisko nadále platí. Žalobce si proto ještě nechal zpracovat dodatek znaleckého posudku, který reagoval na obsah sdělení Správy KRNAP. Protože Ministerstvo životního prostředí ve zkráceném přezkumném řízení zrušilo původní závazné stanovisko, vydala Správa KRNAP nové – avšak opět nesouhlasné – stanovisko. [5] Stavební úřad pak územní řízení zastavil pro neodstranění podstatných vad žádosti [§ 66 odst. 1 písm. c) správního řádu] – pro nepředložení souhlasného závazného stanoviska. [6] Proti tomu se žalobce bránil odvoláním ke Krajskému úřadu v Hradci Králové. Ten sice rozhodnutí stavebního úřadu změnil, ale jen tak, že výrok o zastavení řízení nahradil výrokem o zamítnutí žádosti o vydání územního rozhodnutí (tím krajský úřad napravil procesní pochybení stavebního úřadu). Protože odvolací námitky směřovaly proti obsahu závazného stanoviska Správy KRNAP, krajský úřad požádal ministerstvo o potvrzení či změnu tohoto stanoviska (podle § 149 odst. 7 správního řádu). Ministerstvo stanovisko potvrdilo. Věcně tak krajský úřad – s ohledem na obsah revizního stanoviska – nemohl odvolání vyhovět. [7] Žalobce pak neuspěl ani se správní žalobou. Podle Krajského soudu v Hradci Králové byl skutkový stav zjištěn dostatečně a správně. Obě závazná stanoviska byla logicky a podrobně odůvodněna; ministerstvo se v revizním stanovisku přezkoumatelně a náležitě vypořádalo s odvolacími námitkami. Dotčené orgány také reagovaly na obsah znaleckého posudku (i jeho dodatku). Ten nadto možné poškození předmětu ochrany v případě provedení záměru nevyloučil, ale spíše relativizoval jeho ochranářskou hodnotu. 2. Kasační stížnost [8] Proti rozsudku krajského soudu se žalobce (stěžovatel) brání kasační stížností. [9] Má za to, že krajský soud nesprávně posoudil význam a rozsah zásady materiální pravdy. Povinnost zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, mají správní orgány. Nemohou ji přenášet na účastníky řízení. To se však do jisté míry stalo. Z obou stanovisek vyplývá, že ani Správa KRNAP, ani ministerstvo (které prý jen nekriticky převzalo závěry Správy KRNAP) nejsou zcela přesvědčeny o tom, že záměr by narušil spodní morénu, tedy předmět ochrany. K tomu stěžovatel cituje pasáže ze stanoviska správa KRNAP, podle kterých by znalecký posudek musel výskyt spodní morény na pozemku (a riziko jejího poškození v případě provedení záměru) zcela vyloučit. Dotčené orgány tak chtějí, aby stěžovatel sám prokázal, že záměr nebude znamenat žádné riziko pro spodní morénu, která se na pozemku údajně nachází; tím na něj přenášejí svou vlastní povinnost. Nadto ani nemohou požadovat, aby pro vydání souhlasného stanoviska bylo vyloučeno jakékoli potenciální riziko. V územním řízení je běžné, že se střetávají dva rozdílné zájmy, což však ještě neznamená, že žádosti stěžovatele nelze vyhovět. Je právě povinností správních orgánů (i soudů), aby takový střet vyřešily. [10] Stěžovatel poukazuje na znalecký posudek a jeho dodatek, ve kterých se shodně uvádí, že jakýkoli – byť i potenciální – negativní vliv záměru na spodní morénu by byl nízký. Znalec uvedl, že objektivní informace dosud přímo nepotvrzují výskyt spodní morény na stěžovatelově pozemku, a naopak potvrzují polygenetický charakter území (= různorodý, vznikající různými procesy). To, že se tam nachází spodní moréna, je podle znalce pravděpodobné, ale nejde o cenný geomorfologický tvar: ten by musel být znatelný už teď, což není. Dotčené orgány svůj závěr o výskytu spodní morény na stěžovatelově pozemku založily jen na domněnkách. Dovozují to zejména z toho, že spodní moréna byla objevena na pozemku parc. č. Y. Ten je však od stěžovatelova pozemku vzdálen několik desítek metrů, leží výše v údolí ve směru po spádnici. Výskyt spodní morény nebyl prokázán ani na pozemcích, které se nacházejí přímo pod stěžovatelovým pozemkem. [11] Dotčené orgány se také opomenuly zabývat významem tvrzené spodní morény. Správa KRNAP sice citovala odborné publikace, které obecně zmiňují význam morén z geomorfologického hlediska, ale už se nevyjádřila k významu potenciální spodní morény právě na stěžovatelově pozemku. Ne každá moréna má stejný význam, a tedy ani dopad na předmět zákonné ochrany nebude v každém případě stejný. Význam spodní morény, která se prý nachází na stěžovatelově pozemku, proto byly dotčené orgány povinny srozumitelně vysvětlit. To se však nestalo. Znalec přitom význam potenciální spodní morény označil za nízký a uvedl proč: pozemek leží mimo nejcennější oblast morénových akumulací a v dostatečné vzdálenosti od ní; naopak se nachází v území s polygenetickým vývojem, které už je silně ovlivněno lidskou činností. [12] Stěžovatel dále namítá, že v minulosti byla povolena (mj.) rekreační stavba na pozemku parc. č. Y, který je položen výše než stěžovatelův pozemek, takže pravděpodobnost výskytu morény tam byla vyšší. Nelze souhlasit se závěrem dotčených orgánů, že výskyt morény tam tehdy nebylo možné předpokládat. Sama Správa KRNAP ve svém stanovisku odkázala na odbornou studii z roku 2008, podle níž se pozemek parc. č. Y nachází v geomorfologické lokalitě. O moréně na tomto pozemku tedy měla v době rozhodování informace. Stěžovateli tak vzniklo legitimní očekávání, že bude přípustný i jeho záměr (který by měl menší negativní dopady a má být umístěn na pozemku, u něhož je menší pravděpodobnost výskytu morény). Dotčené orgány byly povinny toto očekávání vzít v potaz a měly uvést konkrétní důvody, pro které považují stěžovatelův záměr za škodlivější. [13] Obě stanoviska považuje stěžovatel za nepřezkoumatelná: nejsou v nich jasně vysvětleny důvody, které vedou dotčené orgány k přesvědčení, že se na stěžovatelově pozemku nachází spodní moréna. Tyto důvody ve stanoviscích chybějí právě proto, že dotčené orgány výskyt morény jen předpokládají. Ačkoli věnovaly značnou pozornost významu celé lokality Vlčího dolu, nesoustředily se stejně pečlivě i na samotný stěžovatelův pozemek. Závěry stanovisek jsou proto obecné a nelze z nich zjistit, pro které konkrétní důvody nebyl souhlas se záměrem udělen. Nepřezkoumatelnost obou stanovisek zakládá i to, že se nevypořádávají s veškerými námitkami stěžovatele. Ten opakovaně upozorňoval, že se v lokalitě – kromě stavby na pozemku parc. č. Y – nachází řada dalších staveb; dotčené orgány přitom stěžovateli nikdy nevysvětlily, proč je zrovna jeho záměr nepřípustný. Nikdy také neuvedly, zda se při provádění těchto staveb objevily cenné morény, což by přineslo ucelenější představu o tom, kde by se mohly spodní morény nacházet. Nevypořádána zůstala i námitka, podle níž ze stanoviska Správy KRNAP nevyplývá, proč konkrétně je znalecký posudek a jeho dodatek chybný. Správa KRNAP s některými závěry posudku polemizuje, ale nikdy je přímo nevyvrací. Názor krajského soudu, že dotčené orgány nebyly povinny reagovat na každý dílčí závěr posudku, popírá judikaturu NSS. [14] Nepřezkoumatelný je i napadený rozsudek, protože krajský soud řádně nevypořádal všechny žalobní námitky. Za nedostatečně vypořádanou považuje stěžovatel zej