10 As 171/2025 – Nejvyšší správní soud

10 As 171/2025- 24 - text  10 As 171/2025 - 26 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty ve věci žalobkyně: Daily Fresh Foods spol. s. r. o., Květnového vítězství 60/13, Praha 4, zastoupená advokátem JUDr. Karlem Matějkou, Nad lesním divadlem 1354/8a, Praha 4, proti žalované: Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy, Slezská 100/7, Praha 2, proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 1. 2025, čj. SVS/2025/007895, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2025, čj. 8 A 33/202538, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení [1] Rozhodnutím Městské veterinární správy v Praze ze dne 20. 11. 2024 byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 150 000 Kč za spáchání několika přestupků podle zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích (zákon o potravinách), kterého se dopustila v provozovně na adrese Jana Želivského 2200/2, Praha 3, porušením požadavků stanovených v čl. 4 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 o hygieně potravin (nařízení). [2] Konkrétně bylo zjištěno, že (1.) dne 15. 9. 2022 nebyly prostory sociálního zařízení a úklidové komory udržovány v dostatečné čistotě, (2.) v důsledku nevyhovujícího stavu zastřešení přední a zadní rampy docházelo dne 15. 9. 2022 k protékání dešťové vody na povrch ramp a potraviny tak nebyly chráněny před rizikem kontaminace, (3.) dne 28. 3. 2023 byla konstrukce zastřešení přední a zadní rampy poškozená a ohořelá a potraviny nebyly chráněny před rizikem kontaminace, (4.) dne 22. 11. 2022 ve vstupu ze skladu na zadní rampu byly k dispozici pouze jedny dveře, které měly utrženou gumovou lištu a proto nedoléhaly, vstupní vrata nešlo zcela uzavírat a prostory tak nebyly udržovány ve stavu, aby byla zajištěna regulace škůdců, (5.) dne 15. 9. 2022 byly plastové dveře vedoucí ze skladovacího prostoru s řízenou teplotou poškozené, nešlo je zavírat, konstrukce nezajišťovala dostatečnou ochranu před vnikem škůdců do chladicího boxu, (6.) dne 28. 3. 2023 nešlo zcela uzavírat vstupní vrata vedoucí z přední rampy do manipulační chodby; nebyla ani provedena dezinsekce, (7.) dne 28. 6. 2023 bylo zjištěno, že byla zavedena jen regulace hlodavců, a nikoli škodlivého hmyzu, byť toto riziko je v dané provozovně vysoké. Tím žalobkyně porušila § 17 odst. 2 zákona o potravinách. Dále žalobkyně porušila § 17 odst. 2 písm. f) ve spojení s § 10 odst. 1 písm. c) stejného zákona tím, že skladovala a uváděla na trh zboží určené k lidské spotřebě (larvy bource morušového a sušené ryby), k němuž nedoložila nabývací listy ani jiné doklady o původu. [3] Proti tomuto rozhodnutí veterinární správy podala žalobkyně odvolání, které zamítla žalovaná nyní napadeným rozhodnutím. Následnou žalobu zamítl v záhlaví označeným rozsudkem městský soud. 2. Obsah kasační stížnosti [4] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost a namítla jeho nezákonnost a vady řízení podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. [5] Stěžovatelka tvrdí, že zákon nespecifikuje, co je „dostatečná čistota“, a není zřejmé, jakým způsobem byly ohroženy potraviny. Správní orgán může učinit správní uvážení, které se však musí opírat o náležité posouzení skutečného stavu věci (rozsudek NSS čj. 4 Ads 123/2009-99). Stěžovatelka tvrdí, že ohořelá část střechy se nachází na druhé straně objektu, která neslouží ke skladování potravin, nýbrž pouze pro skladování obalů a plastů. Považuje za absurdní, aby zboží bylo při přepravě jakkoliv kontaminováno, přičemž nebylo ani zdokumentováno, jak je zboží baleno a převáženo. Stěžovatelka uvádí, že od roku 2022 v provozovně nedošlo nikdy ke kontaminaci potravin. Rovněž závada spočívající v nedoléhajících dveřích byla záhy odstraněna a žádní škůdci nevnikli do vnitřních prostor. Stěžovatelka si je vědoma, že se jedná o ohrožovací delikt, nicméně i v těchto případech musí být toto ohrožení reálné (konkrétní a uvěřitelné), a nikoliv zcela hypotetické a vymyšlené; správní orgány zcela rezignovaly na zjišťování skutečné míry rizika. V nyní posuzované věci se správní orgán dopustily libovůle (neprovedly například důkaz znalcem či pokusem) a podle zásady in dubio pro reo měly být sporné otázky vyloženy ve prospěch stěžovatelky, protože v minulosti k žádné kontaminaci nedošlo. Stěžovatelka dále namítá, že nemůže nést odpovědnost za chátrající stav objektu (nevlastní zastřešení budovy) nebo za stavební vady (např. díry v betonové rampě). Bylo proto věcí veterinární správy, aby na závadový stav upozornila stavební úřad. Pouze takový postup totiž odpovídá principu dobré správy; postup orgánů veterinární správy v daném případě proto stěžovatelka označila za šikanózní. Ohledně některých nových výrobků stěžovatelka tvrdí, že šlo pouze o vzorky potravin, které nebyly určeny pro prodej a nabízení zákazníkům, a odběratel měl pouze posoudit, zda vůbec o ně bude zájem. Protože neměly být uváděny na trh (nedostaly se do fáze distribuce, viz rozsudek NSS čj. 3 As 59/2019-23), nemohlo dojít ke spáchání přestupku podle § 17 odst. 2 písm. f) zákona o potravinách a nebyla naplněna společenská škodlivost. Stěžovatelka namítá také nepřiměřenost sankce, jelikož uložená pokuta je sice v dolní sazbě pokuty, nicméně u malé obchodní společnosti se jedná o citelný zásah. Navíc byla sankce ukládána opakovaně. Měly by být zohledněny rovněž polehčující okolnosti, jako jsou přijatá opatření, neexistence škody a spolupráce stěžovatelky při kontrolách. [6] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila. 3. Posouzení Nejvyšším správním soudem [7] Jak se podává již ze shora uvedené rekapitulace obsahu kasační stížnosti, stěžovatelka namítá nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a dále vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu. Protože však stěžovatelka pojednává oba tyto kasační důvody souhrnně a nikterak mezi nimi ve své argumentaci nerozlišuje, bude se jimi zabývat souhrnně rovněž Nejvyšší správní soud. Úvodem proto cituje aplikovanou právní úpravu. [8] Podle § 17 odst. 2 písm. a) zákona o potravinách platí, že provozovatel potravinářského podniku se dále dopustí přestupku tím, že nedodrží požadavky na bezpečnost potravin podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího požadavky na potraviny. [9] Podle § 17 odst. 2 písm. f) zákona o potravinách provozovatel potravinářského podniku se dále dopustí přestupku tím, že poruší zákaz uvádět na trh potraviny podle § 10 odst. 1. Podle § 10 odst. 1 písm. c) tohoto zákona [n]a trh je zakázáno uvádět potraviny neznámého původu. [10] Za tyto přestupky lze uložit pokutu do výše 50 mil. Kč [§ 17f písm. d) cit. zákona]. [11] Podle čl. 4 odst. 2 nařízení platí, že provozovatelé potravinářských podniků provádějících činnosti v jakékoli fázi výroby, zpracování a distribuce potravin, které následují po fázích, na něž se vztahuje odstavec 1, dodrží všeobecné hygienické požadavky stanovené v příloze II a všechny zvláštní požadavky stanovené nařízením (ES) č. 853/2004. [12] Podle kapitoly I odst. 1 této přílohy II patří mezi obecné požadavky na potravinářské prostory požadavek, že potravinářské prostory musí být udržovány v čistotě a v dobrém stavu. Podle odst. 2 písm. c) musí uspořádání, vnější úprava, konstrukce, poloha a velikost potravinářských prostor umožňovat správnou hygienickou praxi, včetně ochrany před kontaminací a zejména regulace škůdců. Podle kapitoly IX odst. 4 stejné přílohy musí být zavedeny odpovídající postupy pro regulaci škůdců. Musí být rovněž zavedeny odpovídající postupy pro zamezení přístupu domácím zvířatům do míst, kde jsou potraviny připravovány, kde je s nimi manipulováno nebo kde jsou skladovány (nebo pokud to ve zvláštních případech příslušný orgán povolí, zabránit tomu, aby takový přístup vedl ke kontaminaci). [13] Stěžovatelka předně namítá, že zákon nespecifikuje pojem „dostatečná čistota“, a popírá, že by v daném případě byly jakkoliv ohroženy uskladněné potraviny. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že právě citovaný požadavek udržování potravinářských prostor v čistotě a v dobrém stavu představuje typický neurčitý právní pojem, který normotvůrce použil, jelikož bylo třeba regulovat takové okolnosti, jejichž detailní vymezení v podstatě není vůbec možné, resp. činilo by právní úpravu nesrozumitelnou, případně ryze kazuistickou. [14] Jak k tomu uvedl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu, neurčité právní pojmy zahrnují jevy nebo skutečnosti, které nelze zcela přesně právně definovat. Jejich obsah, rozsah a aplikace se může v závislosti na konkrétních okolnostech měnit. Zákonodárce tímto způsobem vytváří příslušný