10 As 181/2025 – Nejvyšší správní soud

10 As 181/2025- 41 - text  10 As 181/2025 - 44 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: Společenství vlastníků Angelovova 31663171, Angelovova 7, Praha 4, zastoupeného advokátem Mgr. Štěpánem Janáčem, Na Poříčí 12, Praha 1, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, Mariánské náměstí 2, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: I. Property Mall, a. s., Antala Staška 80, Praha 4, II. Těšíkova Praha 12, s. r. o., Durychova 66, Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2024, čj. MHMP 620805/2024, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2025, čj. 18 A 41/2024109, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Úřad městské části Praha 12 (správní orgán I. stupně) rozhodl dne 17. 5. 2023 o umístění stavby „Bytový dům Rilská“ v katastrálním území Modřany a současně stanovil podmínky jejího umístění a projektovou přípravu objektu. Žalobce a další osoby se proti tomuto rozhodnutí bránili odvoláním, kterému žalovaný vyhověl a územní rozhodnutí změnil co do doplnění výrokové části o povolení kácení dřevin, určení náhradní výstavby a doplnění podmínky č. 14 ve vztahu ke kácení. Ve zbytku územní rozhodnutí potvrdil. Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou u Městského soudu v Praze, kterou městský soud zamítl. 2. Kasační stížnost, vyjádření žalovaného a OZNŘ [2] Žalobce (stěžovatel) napadl rozhodnutí městského soudu kasační stížností podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy pro nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. [3] Podle stěžovatele je rozsudek městského soudu nezákonný, neboť akceptuje umístění nové stavby na pozemcích, na kterých se nadále nachází objekt občanské vybavenosti Sázava, a to přestože rozhodnutí o odstranění tohoto objektu nenabylo právní moci. Městský soud sice přihlédl ke skutečnosti, že rozhodnutí o odstranění stavby bylo v mezidobí zrušeno rozsudkem soudu ze dne 21. 10. 2023, čj. 5 A 111/2021115, dospěl však k závěru, že absence pravomocného rozhodnutí o odstranění stavby není překážkou k rozhodnutí o umístění stavby nové. Umístění novostavby na místo objektu, u kterého rozhodnutí o odstranění prozatím nenabylo právní moci, však zasahuje do právní jistoty. Nelze souhlasit ani se závěrem, že územní rozhodnutí samo o sobě ještě nezakládá oprávnění stavět a že odstranění tohoto objektu bude zohledněno v navazujícím povolovacím řízení. Nelze totiž vydat územní rozhodnutí „na zkoušku“ s tím, že se teprve ukáže, zda bude možné stavbu provést. [4] Městský soud nesprávně vyhodnotil rovněž soulad záměru s platnou územně plánovací dokumentací. Z územního plánu a jeho metodologických příloh totiž vyplývá, že z hlediska limitů rozvoje v územní části Modřany je povolena výstavba spočívající v zachování, dotváření a rehabilitaci stávající urbanistické struktury. Nová výstavba tak může upravit charakter prostředí pouze tak, že zvýší kvalitu území jako celku, což záměr „Bytové domy Rilská“ nesplňuje, a naopak hrozí, že nový bytový komplex naruší urbanistickou rovnováhu, jelikož je oproti původní jednopodlažní zástavbě extrémní a nerespektuje limity stabilizovaného území. [5] Stěžovatel nesouhlasí ani s posouzením vlivu na životní prostředí a kvalitu bydlení v lokalitě. Připomíná, že provedením záměru hrozí negativní imise spočívající v nadměrném zastínění a omezení oslunění okolních bytových domů, úbytek zelených ploch, zvýšení hlukové a dopravní zátěže, snížení míry soukromí a zánik místních služeb a obchodů. Městský soud se těmito důsledky zabýval pouze okrajově a pochybil, označil-li námitky za nedostatečné. [6] Městský soud se dále nesprávně vypořádal se zneužitím vlastnického práva a otázkou veřejného zájmu. Vlastnické právo není absolutní a jeho výkon nesmí být v rozporu s právem dalších osob. Vlastník je povinen se svým majetkem nakládat v souladu s veřejným zájmem a v přiměřené rovnováze s právy sousedů a ochranou prostředí, ve kterém se jeho majetek nachází. Stěžovatel poukazuje také na technické nedostatky záměru, které správní orgány nedořešily. Ty představují zejména nedostatek parkovacích míst a nestabilní podlaží, které může ohrozit stávající zástavbu i nový bytový komplex. [7] Stěžovatel má konečně za to, že městský soud nesprávně interpretoval přechodná ustanovení zákona č. 283/2021 Sb., stavebního zákona, a to zejména § 330 odst. 6, podle kterého se pravomocné územní rozhodnutí o umístění stavby považuje za rozhodnutí v části věci v řízení o povolení záměru a stavební úřad je povinen v dalším řízení rozhodovat o zbylé části v řízení o povolení záměru podle § 182 a násl. stejného zákona. Tento výklad není správný, neboť § 330 odst. 6 stavebního zákona je pouze přechodným ustanovením, podle kterého má být upravena transformace pravomocných územních rozhodnutí vydaných podle dosavadního zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (starý stavební zákon), do režimu nové právní úpravy. Ustanovení § 330 odst. 6 ve spojení s § 182 a násl. proto nelze použít na navazující povolovací řízení a stavebník je povinen získat stavební povolení podle staré právní úpravy. [8] Žalovaný ve vyjádření uvádí, že předmětem řízení je rozhodnutí o umístění stavby. Teprve v následujícím správním řízení má být rozhodováno o povolení záměru, které bude moci stavební úřad vydat až po právní moci rozhodnutí o odstranění stávajícího objektu místní vybavenosti, jež se nyní nachází ve fázi odvolání. Městský soud náležitě vypořádal všechny žalobní body, jeho rozhodnutí je dostatečně odůvodněné a srozumitelné. Není pravda, že by se městský soud dostatečně nezabýval souladem záměru s územním plánem a urbanistickým charakterem území, nebo že dostatečně neposoudil technické aspekty záměru, na které stěžovatel poukazuje. Z napadeného rozhodnutí rovněž vyplývá, že bylo zohledněno právo na příznivé životní prostředí i kvalitu bydlení, kterou soud posuzoval ve světle souhlasných závazných stanovisek správních orgánů (včetně studie osvětlení, hydrogeologického posudku, inženýrsko-geologického průzkumu nebo dendrologického posudku). Kasační stížnost proto žalovaný považuje za nedůvodnou. [9] OZNŘ II má za to, že kasační stížnost fakticky směřuje proti věcným závěrům uvedeným v územním rozhodnutí o umístění stavby. Stěžovatel tedy napadá nesprávný předmět přezkumu, neboť argumentuje proti věcné správnosti správních rozhodnutí a pouze vágně namítá pochybení městského soudu. OZNŘ II nesouhlasí ani s námitkou, že nelze rozhodnout o umístění stavby, protože na místě, kde má být záměr realizován, stále stojí původní objekt. Tato námitka je totiž v rozporu s běžnou praxí stavebních orgánů. Stěžovatel neuvádí žádné konkrétní námitky ani co do tvrzeného nesouladu záměru s územním plánem a urbanistickou strukturou či zásahu do příznivého životního prostředí a pohody bydlení. Pouze obecně polemizuje se závěry uvedenými v napadeném rozsudku. Městský soud nepochybil ani při posuzování technických aspektů v souvislosti s parkovacími místy a geologickými parametry, když vyhodnotil, že jejich posuzování je předčasné, neboť tyto otázky budou předmětem dalšího řízení o povolení záměru. 3. Posouzení věci NSS [10] NSS předesílá, že společenství vlastníků jednotek má v soudním řízení specifické postavení. Jeho procesní práva jsou úzce spojena s omezeným účelem jeho existence a účastníkem řízení se toto společenství může stát za předpokladu, že mohou být dotčeny společné části domu či spravovaný pozemek. Ochrany hmotných práv se tedy může domáhat v souvislosti s dotčením různými imisemi (stíněním, hlukem, prachem, zápachem, kouřem, vibracemi, světlem apod.), zvýšenou dopravní zátěží (viz rozsudek NSS ze dne 26. 4. 2024, čj. 10 As 167/2023-99) či vším, co bytovému domu slouží k uspokojení potřeb vlastníků bytů, včetně kvalitních podmínek pro bydlení (rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2014, čj. 4 As 149/2013-31). [11] NSS se nejprve zabýval tvrzeným nesouladem územního rozhodnutí s územním plánem a narušením stabilizovaného území a jeho urbanistické struktury. Stěžovatel namítá, že umístění rozsáhlého bytového komplexu do nyní posuzované lokality odporuje závazným požadavkům územního plánu hlavního města Prahy. Podle stěžovatele je v tomto stabilizovaném území přípustné provádět pouze úpravy za účelem zachování, dotváření a rehabilitace stávající urbanistické struktury, kterým posuzovaný záměr odporuje. Pochybení městského soudu shledává stěžovatel rovněž v posuzování záměru ve vztahu k širšímu okolí, neboť má za to, že by záměr měl být srovnáván předně s okolím bezprostředním, zejména pak stávajícím objektem, který má nahradit. [12] K tomu NSS konstatuje