10 As 44/2025 — Nejvyšší správní soud

10 As 44/2025- 34 - text  10 As 44/2025 - 36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: J. K., zastoupený advokátem Mgr. Jakubem Kutílkem, Tylova 837, Pelhřimov, proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, Žižkova 57, Jihlava, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2024, čj. KUJI 80438/2024, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 2. 2025, čj. 65 A 3/202441, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 9. 2024 zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimov (městský úřad), kterým byla podle § 100 odst. 6 správního řádu zamítnuta žádost o obnovu řízení vedeného u Městského úřadu Pelhřimov pod sp. zn. MPe/OVV/707/2023. V tomto řízení bylo pravomocně rozhodnuto o odnětí řidičského oprávnění skupin AM, B1 a B na dobu neurčitou z důvodu, že žalobce pozbyl způsobilost k řízení motorových vozidel. Rozhodnutí žalovaného žalobce napadl u Krajského soudu v Českých Budějovicích, který žalobu zamítl. 2. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [2] Žalobce (stěžovatel) se proti rozsudku krajského soudu brání kasační stížností podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., tedy pro nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky, pro vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, a konečně pro nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. [3] Stěžovatel namítá, že krajský soud měl napadená správní rozhodnutí zrušit pro nesrozumitelnost a rozporuplnost. Návrh na obnovu řízení prý podal včas, neboť pouhá vědomost o existenci rozhodnutí o odnětí řidičského oprávnění nemůže sama o sobě vyvolat běh subjektivní lhůty pro podání návrhu na obnovu řízení. Lhůta k podání návrhu začala běžet až dnem, kdy se dozvěděl, z jakého důvodu mu bylo oprávnění k řízení odebráno. O tomto důvodu se přitom dozvěděl teprve dne 16. 5. 2024 při nahlížení do spisu. Krajský soud tak dospěl ke správnému závěru, že rozhodnutí správních orgánů je stiženo vadou, neboť návrh na obnovu řízení posoudily jako opožděný. Zároveň ale pochybil, protože včasné podání návrhu dovodil pouze ohledně odnětí oprávnění, nikoli však co do pochybení při doručování písemností. Běh subjektivní lhůty však údajně nemůže ovlivnit soudem nezákonně doplněná skutečnost, že dne 11. 2. 2024 poprvé zpochybnil pravost podpisu na doručence. Stěžovatel proto tvrdí, že napadený rozsudek je nesrozumitelný, neboť krajský soud sice návrh na obnovu řízení posoudil jako včasný, nicméně přesto žalobu zamítl. Rozsudek je tak založen na protichůdných hodnoceních skutkového stavu. [4] Stěžovatel nesouhlasí ani s tím, jak krajský soud posoudil lékařský posudek ze dne 4. 1. 2023. Tento lékařský posudek byl v době návrhu na obnovu řízení platný a současně nebyl obsažen ve spisové dokumentaci a představuje tak dříve neznámý důkaz podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu. Není správný závěr krajského soudu, že žádný lékařský posudek, který byl vyhotoven dříve, než byla stěžovateli uložena povinnost podrobit se novému přezkoumání zdravotního stavu, nemůže zvrátit právní fikci, která nastala z důvodu, že se ve stanovené lhůtě nedostavil k přezkoumání zdravotního stavu ve smyslu § 96 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu). [5] Stěžovatel má rovněž za to, že krajský soud pochybil při posuzování pravosti podpisu na doručence a návrhu na vyhotovení znaleckého posudku. Rozsudek NSS ze dne 24. 6. 2021, čj. 9 As 109/202128, na který krajský soud odkázal, totiž řeší situaci, kdy správní orgány srovnáním podpisů dospěly k závěru, že posuzované podpisy jsou si natolik podobné, že jejich podobnost dokáže dovodit i laik, a proto znalecký posudek vyhotovit nenechaly. To však nelze vztáhnout na nyní posuzovanou věc, neboť žádnou takovou úvahu správní orgány neprovedly. Stěžovatel rovněž namítá, že při doručování písemností nebylo provedeno náležité ztotožnění adresáta. Proto připomíná, že při doručování do vlastních rukou je předpokladem ztotožnění adresáta podle čísla občanského průkazu. Pokud ale Česká pošta, stěžovateli nesdělila číslo občanského průkazu, nelze mít za prokázané tvrzení městského úřadu, že písemnosti byly doručeny. Po stěžovateli tak nelze ani spravedlivě požadovat, aby sám doložil znalecký posudek z oboru písmoznalectví prokazující, že podpisy na doručenkách nejsou jeho. Co do povahy doručenek a pravdivosti údajů na nich uvedených stěžovatel s odkazem na judikaturu civilních soudů připomíná, že jsou to správní orgány, které nesou důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu. Rozlišení veřejných a soukromých listin má význam nejen pro dokazování v civilním procesu, a proto lze i ve správním řízení analogicky použít soukromoprávní úpravu veřejných a soukromých listin. Krajský soud tak nesprávně otočil důkazní břemeno v neprospěch stěžovatele. [6] Žalovaný se ztotožňuje se závěry krajského soudu a navrhuje, aby NSS kasační stížnost zamítl. 3. Posouzení věci NSS [7] NSS se nejdříve zabýval tvrzenou nepřezkoumatelností rozsudku krajského soudu, jelikož z logiky věci jen u přezkoumatelného rozhodnutí soudu může být hodnocena jeho zákonnost, tedy správnost posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. [8] Podle judikatury NSS se za nepřezkoumatelné rozhodnutí považuje až takové rozhodnutí, z něhož není zřejmé, jaké skutečnosti považuje soud za rozhodné, popř. na jakých úvahách své rozhodnutí založil. Nepřezkoumatelností pro nesrozumitelnost pak trpí takové rozhodnutí, které postrádá základní náležitosti nebo z něho není seznatelné, jakým způsobem soud o žalobě rozhodl. [9] Z napadeného rozsudku je ale zřejmé, jaké skutečnosti považoval krajský soud za rozhodné a jakými úvahami se řídil. Krajský soud se dostatečně vypořádal se všemi žalobními body a náležitě odůvodnil, proč dospěl k závěru, že počátek subjektivní lhůty k podání návrhu na obnovu řízení co do doručování písemností stanovil ke dni 11. 2. 2024. Z napadeného rozsudku je rovněž seznatelné, že se stěžovatel dozvěděl o důvodu odnětí řidičského oprávnění až nahlížením do spisu, a proto krajský soud počátek subjektivní lhůty pro předložení lékařského posudku ze dne 4. 1. 2023 stanovil až ke dni 16. 5. 2024. Krajský soud se zabýval také tím, zda lékařský posudek ze dne 4. 1. 2023 může odůvodnit jiné řešení otázky, jež byla předmětem původního rozhodování, přičemž dospěl k závěru, že nikoli. Stěžovatel se po nově zahájeném řízení o odnětí řidičského oprávnění nepodrobil přezkumu zdravotní způsobilosti podle § 96 odst. 4 zákona o silničním provozu, a proto se podle § 96 odst. 5 stejného zákona považuje za zdravotně nezpůsobilého. Krajský soud nepominul ani žalobní námitku co do pochybení při doručování písemností a návrhu na ustanovení znalce, přičemž vyhodnotil, že stěžovatel neunesl břemeno tvrzení. [10] Lze tak učinit dílčí závěr, že rozsudek krajského soudu je přezkoumatelný, a proto NSS přistoupil k jeho věcnému přezkumu. NSS přitom připomíná, že předmětem přezkumu je rozsudek o nepovolení obnovy řízení. Soud proto může přezkoumávat pouze naplnění podmínek pro povolení obnovy řízení. [11] Obnova řízení představuje mimořádný opravný prostředek, jehož předmětem není přezkum zákonnosti a náležitého odůvodnění původního rozhodnutí, ale otázka, zda nové skutečnosti nebo dříve neznámé důkazy ve spojení s důkazy již provedenými mohou odůvodnit jiné, pro účastníka příznivější rozhodnutí, než které bylo dříve vydáno (srov. rozsudek NSS ze dne 8. 2. 2023, čj. 1 As 219/202247 nebo nález Ústavního soudu ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. III. ÚS 3386/09). [12] Správní orgán je podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu povinen nejdříve zkoumat, zda jsou splněny podmínky pro obnovu řízení: 1) uplatnění dříve neznámých skutečností nebo důkazů, které existovaly v době původního řízení; 2) účastník, kterému jsou ku prospěchu, je nemohl v původním řízení uplatnit; 3) tyto důkazy a skutečnosti mohou odůvodnit jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování. Neníli některá z těchto podmínek splněna, správní orgán se jinými námitkami nezabývá a návrh na povolení obnovy zamítne (srov. rozsudky NSS ze dne 20. 4. 2010, čj. 2 As 22/200983, nebo ze dne 5. 12. 2024, čj. 1 As 142/202431). [13] Stěžovatel předně namítá, že nevěděl o řízení o odnětí řidičského oprávnění, neboť mu nebyly doručeny žádné písemnosti. Krajský soud se údajně dostatečně nevypořádal s námitkou pochybného podpisu na doručence, ani s návrhem na vypracování znaleckého posudku. Stěžovatel připomíná, že doručenka má povahu soukromé listiny, a proto leží důkazní břemeno ohledně řádného doručování a pravosti podpisu na doručence