10 Azs 131/2025 – Nejvyšší správní soud

10 Azs 131/2025- 30 - text  10 Azs 131/2025 - 32 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: T. T. M., zastoupena advokátkou Mgr. Pavlínou Zámečníkovou, Moravské náměstí 754/13, Brno, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 11. 2024, čj. MV1480834/SO2024, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 6. 2025, čj. 33 A 37/202432, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Žalobkyně podala žádost o vydání zaměstnanecké karty. Ministerstvo vnitra usnesením ze dne 29. 8. 2024 zastavilo správní řízení o žádosti žalobkyně z důvodu podle § 169r odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, neboť žádost byla podána v době, kdy k tomu žalobkyně nebyla oprávněna. Žalobkyně podala proti tomuto usnesení odvolání, které žalovaná rozhodnutím ze dne 18. 11. 2024 zamítla. Správní orgány dospěly k závěru, že žalobkyně nepodala žádost o vydání zaměstnanecké karty ve lhůtě 1 roku ode dne úmrtí nositele oprávnění společného soužití rodiny a nesplňuje podmínky stanovené v § 45 odst. 6 zákona o pobytu cizinců pro to, aby mohla požádat o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem, tedy zaměstnanecké karty. [2] Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně žalobu, kterou krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. 2. Kasační řízení [3] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost. Namítla, že se krajský soud náležitě nevypořádal s námitkou, že z rozhodnutí správních orgánů není zřejmé, z jakého důvodu byla žádost stěžovatelky posuzována jako žádost o povolení k pobytu za jiným účelem podle § 45 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, a nikoli jako žádost o vydání zaměstnanecké karty podávaná na území v souladu s § 42g odst. 5 zákona o pobytu cizinců. Cizinec může být držitelem dvou povolení k dlouhodobému pobytu a nejedná se o změnu účelu pobytu ve smyslu § 45 zákona o pobytu cizinců. Posledně zmíněné ustanovení zákona o pobytu cizinců se proto na stěžovatelku žádající o další pobytové oprávnění nevztahuje. Stěžovatelka dále nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že cizinec, který dosud na území pobýval za účelem společného soužití rodiny, musí kromě obecných podmínek, jejichž splnění zákon o pobytu cizinců vyžaduje pro vydání jednotlivých oprávnění k pobytu, splnit i speciální podmínky pro držitele oprávnění k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území upravené v § 45 zákona o pobytu cizinců. Podle stěžovatelky nelze požadovat kumulativní splnění jednotlivých podmínek. Je třeba samostatně posuzovat splnění podmínek pro vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu. Pokud by měla být žádost stěžovatelky o zaměstnaneckou kartu považována za žádost o nové pobytové oprávnění či změnu účelu pobytu, mohla by být stěžovatelka sice označena za osobu pozůstalou po nositeli oprávnění povolení k pobytu, ale nebyl dán žádný zákonný důvod pro to, aby správní orgány oprávněnost podání žádosti neposuzovaly podle § 42g a § 45 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Stěžovatelka totiž splňovala podmínky pro vydání zaměstnanecké karty podle citovaných ustanovení. Stěžovatelka navrhla, aby NSS zrušil napadený rozsudek a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [4] Žalovaná odkázala na své rozhodnutí a napadený rozsudek. 3. Právní hodnocení [5] Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele, a je tedy přijatelná (§ 104a s. ř. s.). Podle ustálené judikatury NSS (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/202128, č. 4219/2021 Sb. NSS, body 1112) bude kasační stížnost přijatelná mj. tehdy, pokud se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně judikaturou NSS řešeny. Právě to je důvod, proč je tato kasační stížnost přijatelná. NSS se dosud blíže nezabýval situací, zda je § 45 zákona o pobytu cizinců speciální ustanovení k § 42g odst. 5 zákona o pobytu cizinců. Jinými slovy řečeno, zda se na žádost o novou zaměstnaneckou kartu podanou podle § 42g odst. 5 zákona o pobytu cizinců použije § 45 odst. 3 písm. a) a § 45 odst. 6 zákona o pobytu cizinců upravující žádost o povolení k pobytu za jiným účelem v případě, kdy je cizinec držitel platného povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území ve smyslu § 42a zákona o pobytu cizinců a jeho manžel(ka) zemřel(a). [6] Touto neřešenou otázkou se dosud zabývaly pouze krajské soudy. Lze uvést např. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 4. 3. 2024, čj. 60 A 1/202431, či rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 2. 2025, čj. 78 A 10/202429. Na jejich závěry NSS naváže. [7] NSS dále dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná [8] Sporná otázka v posuzovaném případě je, zda správní orgány postupovaly správně, jestliže o žádosti stěžovatelky o vydání zaměstnanecké karty nerozhodovaly meritorně (věcně), ale řízení zastavily z důvodu podle § 169r odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců. Stěžovatelka se domnívá, že její žádost neměla být posuzována v režimu § 45 zákona o pobytu cizinců, ale pouze podle § 42g odst. 5 zákona o pobytu cizinců. Pokud by tomu tak bylo, nebylo by možné řízení zastavit z důvodu, že stěžovatelka podala žádost v době, kdy k tomu již nebyla oprávněna. [9] Pro posouzení dané věci jsou ze zákona o pobytu cizinců podstatná následující ustanovení (zdůraznění provedl soud): [10] Podle § 42g odst. 5 zákona o pobytu cizinců žádost o vydání zaměstnanecké karty se podává na zastupitelském úřadu. V průběhu pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů nebo na povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem může cizinec žádost o vydání zaměstnanecké karty podat ministerstvu. (…). [11] Podle § 45 odst. 2 zákona o pobytu cizinců cizinec, který vstoupil na území za účelem společného soužití rodiny podle § 42a a je držitelem povolení k dlouhodobému pobytu za tímto účelem, je oprávněn po 3 letech pobytu na území nebo po dosažení věku 18 let požádat ministerstvo o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem. [12] Podle § 45 odst. 3 písm. a) zákona o pobytu cizinců cizinec, který vstoupil na území za účelem společného soužití rodiny podle § 42a, je držitelem povolení k dlouhodobému pobytu za tímto účelem a je pozůstalou osobou po nositeli oprávnění ke sloučení rodiny, je oprávněn požádat ministerstvo o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem, jestliže ke dni úmrtí nositele oprávnění ke sloučení rodiny měl na území povolen pobyt po dobu nejméně 2 let; podmínka délky pobytu neplatí, pokud cizinec v důsledku uzavření sňatku s nositelem oprávnění ke sloučení rodiny pozbyl státní občanství České republiky. [13] Podle § 45 odst. 6 zákona o pobytu cizinců oprávnění podat žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu z důvodu podle odstavce 3 nebo 4 zaniká uplynutím 1 roku ode dne, kdy tento důvod nastal.“ [14] Podle § 169r odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců usnesením se také zastaví řízení o žádosti, jestliže cizinec podal žádost o prodloužení doby platnosti a doby pobytu na území na dlouhodobé vízum, žádost o povolení k dlouhodobému pobytu nebo žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu v době, kdy k tomu není oprávněn; to neplatí, pokud je o dříve podané žádosti rozhodováno poté, co začala běžet lhůta, v níž byl cizinec oprávněn tuto žádost podat. [15] Ze správního spisu vyplývá, že stěžovatelka na území ČR dosud pobývala od roku 2006 na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny, které jí bylo opakovaně prodlužováno, přičemž poslední bylo vydáno s platností do 30. 4. 2024. Toto povolení bylo stěžovatelce vydáno za účelem společného soužití rodiny s panem N. D. N. (jejím manželem), který byl nositelem oprávnění ke sloučení rodiny. Pan N. dne 25. 2. 2022 zemřel. Dne 29. 4. 2024 podala stěžovatelka u ministerstva žádost o zaměstnaneckou kartu na pracovní pozici „pomocný kuchař u zaměstnavatele HANOKA s. r. o.“ Jak již bylo výše uvedeno, ministerstvo řízení o žádosti zastavilo podle § 169r odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, neboť stěžovatelka nepodala žádost do jednoho roku od úmrtí manžela. [16] V řešené věci není sporné, že stěžovatelka doposud na území ČR pobývala na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území (viz § 42a zákona o pobytu cizinců), které jí bylo uděleno s cílem umožnit pobývat na území ČR společně s manželem. Není ani sporné, že manžel stěž