2 As 274/2025 – Nejvyšší správní soud

2 As 274/2025- 73 - text  2 As 274/2025 - 75 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Karla Šimky a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: ENERGY Ústí nad Labem, a. s., se sídlem Žukovova 100, Ústí nad Labem, zastoupená JUDr. Tomášem Sequensem, advokátem se sídlem Jungmannova 24, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, proti rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 31. 7. 2023, č. j. MZP/2022/430/1197, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2025, č. j. 9 A 105/2023204, takto: I. Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek spočívající v tom, že až do skončení řízení o kasační stížnosti se pozastavují účinky rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2025, č. j. 9 A 105/2023204, a rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 31. 7. 2023, č. j. MZP/2022/430/1197. II. Soud ukládá žalobkyni, aby ve lhůtě tří dnů od doručení tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, který podle položky č. 20 Sazebníku soudních poplatků (příloha zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) činí 1 000 Kč. Odůvodnění: I. Vymezení věci a návrh na přiznání odkladného účinku [1] Žalobkyně byla rozhodnutím Ministerstva životního prostředí uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 20 odst. 1 zákona č. 383/2012 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů (dále jen „zákon o podmínkách obchodování s povolenkami“) a byla jí uložena pokuta ve výši 131 405 486,77 Kč. Ministr životního prostředí zamítl rozklad žalobkyně napadeným rozhodnutím. Proti němu žalobkyně brojila žalobou, kterou Městský soud v Praze (dále „městský soud“) zamítl. Na návrh žalobkyně přiznal žalobě odkladný účinek. [2] Proti rozsudku městského soudu žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojila kasační stížností, se kterou spojila návrh na přiznání odkladného účinku. Odkázala především na to, že se přiznání odkladného účinku domohla již třikrát před městským soudem a dvakrát před NSS. Oproti těmto pěti věcem podle ní nedošlo k žádné podstatné změně skutkových okolností, a nadále jsou tak naplněny materiální předpoklady pro přiznání odkladného účinku i v nyní řešené věci. [3] Ohledně vzniku újmy stěžovatelka uvedla, že v případě okamžitého výkonu povinnosti uhradit byť jen část pokuty by byla nucena okamžitě ukončit svou činnost. To by znamenalo nevratné odepření práva na soudní ochranu, neboť následné konstatování nezákonnosti napadených rozhodnutí pro ni nebude mít žádný význam. Stěžovatelka je totiž v nepříznivé finanční situaci. V minulých účetních obdobích skončila ve ztrátě. V účetním období roku 2024 ztráta činila 159 938 000 Kč, přičemž v současnosti ztráta dále narůstá. Vedle toho čelí exekuci dvou dlužných částek v souhrnné výši 565 436 196,48 Kč. Podařilo se jí dosáhnout odkladu exekuce a schválení splátkového kalendáře, v jehož rámci bude část úhrad realizována prodejem majetku stěžovatelky. Pokud by NSS odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznal, byla by uložená pokuta vykonatelná a stěžovatelka by přestala splňovat podmínky povolení rozložení úhrady dlužné částky na splátky. Újma by navíc nevznikla jen jí, ale především jejím odběratelům. Tato obava je o to naléhavější, že nyní probíhá topná sezóna. [4] K podmínce existence nepoměrně větší újmy stěžovatelka uvedla, že v případě vymáhání pokuty neexistují další osoby, kterým by hrozila vniknout újma. Újma hrozící stěžovatelce by pro ni přitom byla natolik citelná, že by ji fakticky nevratně vyřadila z jakýchkoliv podnikatelských aktivit. [5] Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle stěžovatelky nemůže být v rozporu s veřejným zájmem. Zájem na výběru pokut totiž nelze považovat za důležitý veřejný zájem. Budeli napadené rozhodnutí shledáno zákonným, bude uložená pokuta nadále vymahatelná. Odklad platby nezpůsobí, že by pokuta nebyla zaplacena vůbec. Stěžovatelka rozsáhle odkázala na judikaturu správních soudů a odbornou literaturu. Pokud by NSS s těmito závěry nesouhlasil, stěžovatelka připomněla judikaturu, podle které v případě kolize základního práva žalobce s veřejným zájmem je nutné vážit za užití testu proporcionality intenzitu hrozícího zásahu do tohoto základního práva s intenzitou narušení veřejného zájmu. Podle stěžovatelky by přitom nepřiznání odkladného účinku představovalo neproporcionálně citelnější zásah do jejího práva na podnikání, vlastnictví, resp. do jejího práva na soudní ochranu, ale i do práv odběratelů, kterými jsou především spotřebitelé. [6] Stěžovatelka připomněla své úspěšné návrhy na přiznání odkladného účinku a zdůraznila, že z principu předvídatelnosti rozhodování vyplývá, že účastníci právních vztahů mohou legitimně očekávat, že státní orgány budou ve skutkově a právně srovnatelných případech rozhodovat v zásadě stejně. Trvajíli srovnatelné skutkové okolnosti, soudy by měly následovat svá dřívější rozhodnutí, resp. z nich vycházet. Stěžovatelka přitom s odkazem na judikaturu uvedla, že pro úspěch ve věci postačí, odkáželi na již existující rozhodnutí ve skutkově i právně obdobné věci. [7] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že podle něj nejsou podmínky pro přiznání odkladného účinku splněny. Stěžovatelka měla možnost využít všech zákonných opravných prostředků, což učinila. Ani správní orgány, ani krajský soud jí ovšem nepřisvědčily. Přiznáním odkladného účinku by došlo k nežádoucímu pozdržení možnosti vymáhat sankci. Zdůraznil, že stěžovatelka dlouhodobě neplní své zákonné povinnosti. Pokuta za přestupek spočívající v nevyřazení emisních povolenek jí byla uložena v letech 2021, 2022, 2023 a 2024. Stěžovatelce se tak podle žalovaného daří provozovat již několik let zařízení produkující emise skleníkových plynů, aniž by plnila jednu ze svých základních zákonných povinností. Přiznání odkladného účinku by bránilo vymáhání dodržování pravidel systému obchodování s emisemi, což by vysílalo nežádoucí signál, že za závažné porušení povinnosti nehrozí zákonná sankce. Česká republika by byla také vystavena riziku řízení o porušení povinnosti vyplývající z unijního práva pro nesprávnou implementaci směrnice 2003/87/ES a její nedostatečné vymáhání. Skutečnost, že je stěžovatelka dodavatelem energie, nemůže vylučovat její přestupkovou odpovědnost. V případě přerušení dodávek energie existují mechanismy pro jejich zajištění jiným způsobem, například Energetický regulační úřad může uložit povinnosti nad rámec licence a pověřit zajištěním dodávek tepla jiného držitele licence. Žalovaný proto navrhl odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznat. II. Posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku [8] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení návrhu a dospěl k závěru, že jsou naplněny podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle § 73 odst. 2 ve spojení s § 107 odst. 1 s. ř. s. [9] Podle § 107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. [10] Z těchto ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je podle § 73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. [11] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou vždy individuální, závislé pouze na konkrétní situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel, jenž musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností vznik újmy vyvozuje a uvést její intenzitu. Stěžovatelem uvedená tvrzení musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu (resp. s napadeným správním rozhodnutím) obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma přitom musí být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní. [12] Odkladný účinek má charakter institutu mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé případy; je koncipován jako dočasná procesní ochrana stěžovatele jako účastníka řízení před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého soudního, resp. správního rozhodnutí. [13] Nejvyšší správní soud předesílá, že již v minulosti přiznal odkladný účinek dvěma kasačním stížnostem stěžovatelky (usnesení NSS ze dne 4. 12. 2024, č. j. 1 As 279/202477, a ze dne 7. 1. 2025, č. j. 1 As 313/202497). Stěžovatelka