2 As 38/2025 — Nejvyšší správní soud

2 As 38/2025- 45 - text  2 As 38/2025 - 50 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Tomáše Kocourka a Karla Šimky v právní věci navrhovatele: Ing. V. B., zast. JUDr. Martinem Svobodou, Ph.D., advokátem se sídlem Vídeňská 1021/6, Brno, proti odpůrkyni: obec Staré Bříště, se sídlem Staré Bříště 11, zast. Mgr. Bc. Blankou Tůmovou, advokátkou se sídlem Palackého 61, Pelhřimov, ve věci návrhu na zrušení opatření obecné povahy č. 1/2024 – Územního plánu obce Staré Bříště, o kasační stížnosti navrhovatele proti výrokům II a III rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 1. 2025, č. j. 51 A 33/202496, takto: Výroky II a III rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 1. 2025, č. j. 51 A 33/202496, se ruší a věc se vrací v tomto rozsahu Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Opatřením obecné povahy č. 1/2024 – Územním plánem obce Staré Bříště (dále „územní plán“) odpůrkyně změnila způsob využití dvou stavebních pozemků ve vlastnictví navrhovatele na pozemky nestavební. Kromě toho na velké části navrhovatelových pozemků podle listů vlastnictví č. XA a XB v katastrálním území S. B. vymezila územní systém ekologické stability (ÚSES). [2] Proti územnímu plánu se navrhovatel bránil u Krajského soudu v Českých Budějovicích. Krajský soud výrokem I svého rozsudku zrušil územní plán v textové i grafické části, kterou měnil způsob využití dvou navrhovatelových stavebních pozemků na pozemky nestavební. Výrokem II návrh ve zbytku zamítl a výrokem III rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. II. Kasační stížnost, vyjádření odpůrkyně a replika navrhovatele [3] Navrhovatel (dále „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti výrokům II a III napadeného rozsudku. Nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že nedostatečně vymezil údaje podle katastru nemovitostí, jimiž měl dokládat dotčení na svých právech. Námitky ze dne 19. 9. 2023 vymezovaly dotčené území nejen katastrálním územím a listy vlastnictví (což je samo o sobě dostatečné), ale dokonce i výčtem parcelních čísel pozemků, ačkoli to § 52 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), výslovně nepožaduje. Stěžovatel se dále bránil proti rozšíření ploch ÚSES oproti původnímu územnímu plánu. Ačkoli za výčtem parcelních čísel následuje zkratka „atd.“, nemohl krajský soud považovat za nedostatečně vymezené i ty pozemky, které stěžovatel v námitkách označil parcelními čísly. [4] Stěžovatel je dále přesvědčen, že jeho námitky ze dne 19. 9. 2023 byly ve vztahu k novému vymezení prvků ÚSES dostatečně konkrétní a odpůrkyně je měla řádně vypořádat. Stěžovatel usiloval o to, aby byl v textové časti územního plánu v bodech E.2 a E.3 vypuštěn text elektrické ohradníky. Vysvětlil, že zákaz používat ohradníky nepřiměřeně zasahuje do jeho práv, neboť negativně ovlivní (resp. znemožní) farmový chov dobytka na jeho pozemcích. Tentýž zásah do svých práv z důvodu zákazu všech forem ohrazení včetně mobilních stěžovatel zdůraznil i v návrhu na zrušení územního plánu. Krajský soud přesto shledal, že námitky ze dne 19. 9. 2023 byly nekonkrétní, a proto odpůrkyně nemohla hodnotit otázku proporcionality. [5] Stěžovatel nepochybil, pokud v námitkách neuvedl, který konkrétní prvek ÚSES činí sporným. Odpůrkyně se při vypořádání jeho námitek nezabývala rozlišováním jednotlivých úrovní ÚSES ve vztahu k obsahu námitek. Z územního plánu a stěžovatelových námitek je zřejmé, že za problematické považuje rozšíření nadregionálního prvku ÚSES. Zároveň je přesné určení dotčeného prvku ÚSES nerozhodné, neboť konkrétní zpřesnění nadregionálních biocenter a biokoridorů v územním plánu i lokálních prvků ÚSES prováděl pořizovatel územního plánu. Konkrétní je podle stěžovatele i námitka, že dosavadní vymezení ÚSES je dostatečné a nemělo by se již rozšiřovat směrem k lidským sídlům. [6] Krajský soud uvedl, že pokud stěžovatel nesouhlasil s vymezením ÚSES v Zásadách územního rozvoje Kraje Vysočina (dále „zásady územního rozvoje“), měl se proti němu bránit. S tímto závěrem stěžovatel nesouhlasí. Krajský soud nezohlednil, že aktualizované zásady územního rozvoje sice vytýčily základní úkoly pro pořizovatele územního plánu při vymezování ÚSES, ale konkrétní zpřesnění nadregionálních biocenter a biokoridorů provádí pořizovatel územního plánu. K dotčení stěžovatelových práv tedy nedošlo v důsledku vymezení ÚSES v zásadách územního rozvoje, ale až v územním plánu. [7] Stěžovatel také namítl, že je napadený rozsudek nepřezkoumatelný. Krajský soud nevypořádal jeho repliku k vyjádření odpůrkyně ze dne 31. 1. 2025, která byla doručena do datové schránky krajského soudu dne 5. 2. 2025. Dne 6. 2. 2025 krajský soud dodal do datové schránky stěžovatele rozsudek datovaný dnem 29. 1. 2025, v němž repliku ignoroval. [8] Odpůrkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že stěžovatel v námitkách ani v návrhu na zrušení územního plánu neupřesnil, které jeho konkrétní pozemky měly být dotčeny. Námitky i návrh jsou tak v zásadě nepřezkoumatelné. Stěžovatel uvedl pouze čísla listů vlastnictví a katastrální území s dovětkem o své podnikatelské činnosti. Výčet pozemků v námitkách (nikoli v návrhu samém) byl demonstrativní, a to zejména s poukazem na dovětek „atd.“. Pokud stěžovatel nevymezil dotčené území parcelními čísly, nemohla se odpůrkyně k námitkám vyjádřit, neboť nebylo zjevné, kterých nemovitostí se týkají. Vymezení pozemků v námitkách ze dne 19. 9. 2023 pouze katastrálním územím není dostatečné. Z povahy věci se totiž v případě územního plánu ani o jiné katastrální území jednat nemůže. Vymezení číslem stěžovatelova listu vlastnictví je vzhledem k počtu mnoha desítek nemovitostí na něm rovněž nedostatečné. Výčet konkrétních pozemků s dovětkem „atd.“ je velmi nejasný a neurčitý. Pokud je v územním plánu vytýčeno několik biokoridorů, a současně je stěžovatel vlastníkem několika desítek nemovitostí, nelze posoudit, v jakém rozsahu napadá vymezení biokoridorů. [9] Odpůrkyně se ztotožnila se závěrem krajského soudu o obecnosti a nekonkrétnosti stěžovatelových námitek k územnímu plánu i v návrhu na zrušení územního plánu. Odpůrkyně v územním plánu nevymezila ÚSES svévolně, ale v souladu se zásadami územního rozvoje a stanovisky orgánů ochrany životního prostředí. Biokoridory vedou skrz několik katastrálních území obcí, resp. územím kraje. Územní plán sice může zpřesnit zásady územního rozvoje, k tomu však stěžovatel nepředložil konkrétní argumentaci. V námitkách pouze obecně tvrdí důvody, pro něž by byl chov zvířat obtížnější. Podle odpůrkyně stěžovatel nechová dobytek na všech svých pozemcích. Není tak důvod, aby byly ohrazeny. Historicky šlo o neoplocené louky, jež představovaly přirozený koridor pro pohyb zvěře v krajině; jako takové je Kraj Vysočina vymezil. Ochranu je potřebné poskytovat i volně žijící zvěři prostřednictvím nezaplocených ploch. Stěžovatel své námitky neuplatnil v době pořizování územního plánu. Námitky podané po jeho pořízení byly zpracovány natolik neurčitě, nekonkrétně a obecně, že o nich odpůrkyně nemohla rozhodnout jinak. Odpůrkyně, shodně jako krajský soud, musí při vypořádávání námitek vycházet z jejich písemného obsahu, a nemůže k nim domýšlet nebo dohledávat podklady a informace. [10] Odpůrkyně předložila kasačnímu soudu k důkazu snímek katastrální mapy s ručně zakresleným rozsahem zaplocení stěžovatelových pozemků včetně těch, na nichž nechová zvířata. Zaplocením stěžovatelových pozemků je volný pohyb zvířat i lidí v krajině v zásadě znemožněn. [11] Stěžovatel v replice popřel, že by oplocení jeho pozemků znemožňovalo volný pohyb zvěře. Ze snímku katastrální mapy je zjevné, že lokalita není nepropustně uzavřena migraci zvířat. Všechny plochy oplocení či ohrazení zakreslené odpůrkyní byly umístěny mimo biokoridory a biocentra stanovená původním územním plánem, jehož prvky ÚSES stěžovatel neporušoval, a nacházely se v plochách, které umožňovaly oplocení alespoň dočasnými elektrickými ohradníky. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [12] Kasační stížnost je přípustná, projednatelná a také důvodná. III. A Rozsudek krajského soudu je přezkoumatelný [13] Stěžovatel obecně namítl, že je napadený rozsudek nepřezkoumatelný. Nejvyšší správní soud (NSS) k této námitce odkazuje na svou obsáhlou judikaturu (např. rozsudky ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/200375, č. 133/2004 Sb. NSS, či ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/200544, č. 689/2005 Sb. NSS). Krajský soud se dostatečně věnoval všem návrhovým bodům a poskytl k nim logickou a ucelenou argumentaci. [14] Jediné konkrétní stěžovatelovo tvrzení v rámci námitky nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku směřovalo k tomu, že se krajský soud nevypořádal s podáním ze dne 31. 1. 2025 (doručeným krajskému soudu dne 5. 2. 2025), jímž stěžovatel reagoval na vyjádření odpůrkyně ze dne 12. 12. 2024. NSS ze soudního spisu krajského soudu zjist