22 As 95/2025 – Nejvyšší správní soud

22 As 95/2025- 46 - text  22 As 95/2025 - 48 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Jana Kratochvíla a Tomáše Foltase ve věci žalobce: M. H., zastoupený JUDr. Vladimírem Kašparem, advokátem se sídlem Na Poříčí 5, Liberec, proti žalovanému: Český úřad zeměměřický a katastrální, se sídlem Pod sídlištěm 9, Praha 8, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 11. 2023, čj. ČUZK/49635/2023, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2025, čj. 10 A 7/202446, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce se v původním řízení před Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Liberec domáhal opravy chyby v katastrálním operátu. Konkrétně požadoval změnu vlastníka nemovitosti z důvodu neplatnosti listin soudní exekutorky, které byly podkladem pro předchozí zápis vlastníka v katastru nemovitostí. Katastrální úřad rozhodnutím ze dne 13. 9. 2021 žádosti nevyhověl, neboť neshledal, že by se jednalo o chybu v katastrálním operátu. [2] Žalobce se podáním ze dne 2. 8. 2023 domáhal obnovy tohoto řízení. Zeměměřický a katastrální inspektorát v Liberci žalobce vyzval k odstranění vad návrhu, a to doložením „nové“ skutečnosti, jež by zakládala důvody pro obnovu řízení. Na tuto výzvu reagoval žalobce přípisem. Novou skutečnost spatřoval v „prohlášení“ soudní exekutorky, že úřední razítko jí používané si nechala zhotovit osobně a veškeré listiny opatřené tímto razítkem jsou od počátku neplatné. „Prohlášení“ soudní exekutorky dovozoval ze skutečnosti, že nereagovala na žalobcovu žádost ze dne 30. 6. 2023 o doložení legálnosti úředního razítka Exekutorského úřadu Česká Lípa, a to v žalobcem stanovené lhůtě 7 dnů. Z pasivního chování exekutorky žalobce vyvodil závěr, že vyjádřila souhlas s nelegálností opatřeného úředního razítka. Tento souhlas je pak novou skutečností, jež zakládá důvod pro obnovu řízení. [3] Inspektorát rozhodnutím ze dne 11. 9. 2023 žádost o obnovu řízení zamítl z důvodu nenaplnění podmínek pro povolení obnovy řízení. Žalobcovo podání dle inspektorátu neobsahovalo žádné nové skutečnosti, které by odůvodňovaly obnovu původního řízení. Z absence odpovědi exekutorky nelze činit žádné závěry. Stejně tak inspektorát dospěl k závěru, že ani eventuální prohlášení exekutora či zrušení usnesení exekutora o příklepu nepředstavuje chybu ve smyslu § 36 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon). Nelze ji tedy napravit v řízení o opravě chyby v katastrálním operátu. [4] Český úřad zeměměřický a katastrální zamítl odvolání žalobce. Souhlasil s tím, že posuzování platnosti, pravosti či požadovaného dodržení procesu pořízení listiny (zde razítka na listině) přesahuje předmět řízení o opravě chyby v katastrálním operátu. [5] Proti rozhodnutí Českého úřadu zeměměřického a katastrálního podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji zamítl jako nedůvodnou. [6] Městský soud souhlasil se žalovaným, že otázku správnosti a platnosti listin nelze posuzovat v řízení dle § 36 odst. 1 písm. a) zákona o katastru nemovitostí. Podle tohoto ustanovení katastrální úřad opraví na písemný návrh vlastníka či jiné oprávněné osoby nebo i bez návrhu chyby v katastrálním operátu, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru. Městský soud dospěl k závěru, že jediným způsobem, jak brojit proti vkladu práva provedeného na základě rozhodnutí o povolení vkladu, které bylo vydáno v rozporu se zákonem, nesprávně či jinak chybně, je podání určovací žaloby dle občanského zákoníku. [7] Městský soud dále uvedl, že žalobce v žalobě nepředložil ani nové skutečnosti, či důkazy. Žalobcem nově předkládaná skutečnost není novou skutečností, která by byla způsobilá k povolení obnovy řízení. Žalobce argumentaci o vadách exekutorského razítka a neplatnost aktů soudní exekutorky vznášel již od počátku samotného řízení, kde se domáhal opravy údajů zapsaných v katastru nemovitostí. Stejně tak předložené prohlášení soudní exekutorky nemá právní relevanci. Prohlášení soudní exekutorky bylo sepsáno právním zástupcem žalobce poté, co soudní exekutorka nereagovala ve stanovené lhůtě 7 dnů na výzvu ze strany žalobce, která byla spojena s fikcí souhlasu. Dle názoru městského soudu není žalobce oprávněn klást exekutorskému úřadu jakékoliv podmínky a vyžadovat od něj vyjádření pod pohrůžkou fikce souhlasu. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření účastníků [8] Žalobce (stěžovatel) v kasační stížnosti namítá, že městský soud neposoudil právní otázku opravy chyby v katastrálním operátu správně. Tvrzené nelegální opatření exekutorského razítka měl vyhodnotit jako zřejmý omyl v souladu s § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona. K nesprávnému závěru městský soud dospěl také díky aplikaci nepřiléhavé judikatury. [9] Žalovaný navrhl kasační stížnost zamítnout. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [10] Úvodem Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že rozhodnutí, které stěžovatel napadá, je rozhodnutím o odvolání proti zamítnutí žádosti o povolení obnovy řízení. Institut obnovy řízení dle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu je dle judikatury Nejvyššího správního soudu vyhrazen pouze pro skutkové novoty (ať již jde o nová tvrzení nebo důkazy) ve vztahu k věci samé (rozsudek NSS ze dne 23. 9. 2021, čj. 2 As 24/202021, bod 18), nikoliv jako korekce nesprávného právního posouzení. Obnovu řízení lze povolit, pokud teprve po právní moci rozhodnutí v původním řízení vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, nemohlli je účastník řízení, kterému jsou ku prospěchu, uplatnit již v původním řízení, a to zejména pro jejich dřívější nedostupnost. Pojem „dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy“, jak ho má na mysli § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, je přitom nutno chápat v objektivním smyslu, tedy jako skutečnosti či důkazy, které účastník řízení znát nemohl a nemohl je v původním řízení uplatnit (rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2011, čj. 8 As 18/2010113, a dále též rozsudky NSS ze dne 16. 12. 2019, čj. 1 As 213/201936, či ze dne 16. 10. 2020, čj. 5 As 117/202042). Poslední podmínkou pro povolení obnovy řízení je, že nově uplatněné důkazy a skutečnosti musí být způsobilé vést k jinému řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování v původním řízení. [11] V kontextu nyní posuzovaného případu, kde stěžovatel činí spornou právě posledně zmíněnou otázku, Nejvyšší správní soud považuje za podstatné připomenout charakter řízení o opravě chyby v katastrálním operátu dle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, jehož obnovu stěžovatel požadoval. [12] Účelem institutu opravy chyby v katastrálním operátu je dle judikatury Nejvyššího správního soudu odstranění zjevných a nepochybných nesrovnalostí, které se týkají jednotlivých částí katastrálního operátu, případně rozporu evidence se sbírkou listin vedenou katastrálním úřadem. Provedením opravy chyby v katastrálním operátu se zajišťuje pořádek ve veřejné evidenci, což znamená, že uvedené má pouze evidenční účinek. V žádném případě nejde o autoritativní rozhodování o právních vztazích k nemovitostem (rozsudek NSS ze dne 6. 12. 2018, čj. 5 As 311/201757, bod 13). V řízení o opravě chyby v katastrálním operátu dojde pouze k (dodatečnému) nahrazení chybného údaje v katastru nemovitostí (rozsudek NSS ze dne 2. 5. 2025, čj. 5 As 9/202543, bod 30). Smyslem řízení o opravě chyby, jsouli pro provedení opravy splněny zákonné podmínky, je toliko uvedení evidovaných údajů do souladu se skutečným obsahem listin, které má katastrální úřad k dispozici (rozsudek NSS ze dne 13. 4. 2017 čj. 10 As 307/201638, bod 19, shodně i rozsudek NSS ze dne 20. 7. 2018, čj. 4 As 106/201859, bod 33). [13] Aby mohl katastrální úřad přistoupit k opravě chyby v katastrálním operátu dle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, je nezbytné, aby chybný údaj katastru vznikl zřejmým omylem při vedení a obnově katastru. Chybné údaje katastru, které se opravují v režimu opravy chyby v katastrálním operátu jsou taxativně vyjmenovány v § 44 odst. 2, odst. 3 a odst. 5 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška). K definici zřejmého omylu Nejvyšší správní soud konstatoval, že dosud v judikatuře ani odborné literatuře provedena nebyla, přičemž by definování tohoto pojmu bylo velmi obtížné. Neurčitý právní pojem zřejmý omyl je tudíž potřeba vykládat vždy v souvislosti s konkrétním případem. Obecně sem lze zařadit jak omyl týkající se skutkových okolností (error facti – zejména případy chyby v psaní a počítání, jako zápis jiných údajů, zápis údajů neobsažených v podkladové listině či např. i opomenutí zapsat údaj v podkladové listině), tak omyl právní (error iuris – např. zápis právního vztahu, který právní řád nezná, či zápis skutečností na základě listiny, která nesplňuje požadavky stanovené katastrálním zákonem) (rozsudek NS