3 Afs 235/2024 — Nejvyšší správní soud

3 Afs 235/2024- 27 - text  3 Afs 235/2024 - 30 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: MIPEXA s.r.o., se sídlem Traplice 426, zastoupené doc. JUDr. Ing. Tomášem Moravcem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Mikulandská 122/4, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem Praha 1, Na Františku 1039/32, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2024, č. j. 14 A 47/202429, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: [1] Žalobkyně podala žádost o poskytnutí podpory z operačního programu Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost 2021–2027 (dále jen „OP TAK“) na projekt zaměřený na inovaci výroby housingů pro tepelná čerpadla. U Městského soudu v Praze se domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2023, č. j. MPO 107094/23/61400/1170, kterým byla její žádost o dotaci postupem dle § 14m zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech zamítnuta (dále jen „napadené rozhodnutí“). [2] Městský soud žalobu odmítl jako opožděnou. Při posouzení otázky doručení napadeného rozhodnutí vycházel z § 17e zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje (dále jen „zákon č. 248/2000 Sb.“), podle něhož se rozhodnutí doručované prostřednictvím systému ISKP21+ (Informační systém koncového příjemce; jde o součást jednotného monitorovacího systému MS2021, jehož prostřednictvím probíhá elektronické podání žádosti o podporu a správa projektu – pozn. NSS) považuje za doručené okamžikem, kdy se do systému přihlásí oprávněná osoba. V projednávané věci bylo rozhodnutí vloženo do systému dne 7. 11. 2023 a dne 10. 11. 2023 se do něj jménem žalobkyně přihlásil pan P. Č., který byl k přístupu zmocněn na základě substituční plné moci. Lhůta pro podání žaloby tak počala běžet dne 10. 11. 2023 a uplynula dne 10. 1. 2024. Žaloba byla podána až dne 27. 6. 2024, tj. po uplynutí této lhůty, a městský soud ji proto jako opožděnou odmítl podle § 46 odst. 1 písm. b) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Městský soud dále neshledal důvod pro žalobkyní navrhované přerušení řízení. Řízení o kasační stížnost vedené pod sp. zn. 2 Afs 141/2024, jehož výsledek mohl mít dle tvrzení žalobkyně vliv na posouzení nyní projednávané žaloby, se totiž týkalo otázky přípustnosti žaloby proti usnesení žalovaného ze dne 7. 12. 2023, kterým byla odmítnuta žádost žalobkyně o přezkoumání rozhodnutí výběrové komise o nedoporučení projektu stěžovatelky k financování ze dne 1. 11. 2023, nikoliv otázky doručení rozhodnutí ze dne 7. 11. 2023, která byla předmětem tohoto řízení. [3] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podala proti usnesení městského soudu kasační stížnost, v níž odkazuje na důvody podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a e) s. ř. s. [4] Stěžovatelka především namítá, že městský soud při posouzení počátku běhu lhůty pro podání žaloby vycházel ze skutkových zjištění, která podle jejího názoru nemají oporu ve spise. Tvrdí, že návrhem ze dne 27. 6. 2024 rozšířila předmět řízení vedeného pod sp. zn. 14 A 7/2024 (řízení o žalobě proti usnesení ze dne 7. 12. 2023 – pozn. NSS), neboť jí bylo až v jeho průběhu doručeno napadené rozhodnutí žalovaného (ze dne 7. 11. 2023) o nepřiznání dotace. O tomto rozhodnutí byla informována, avšak nikoli způsobem odpovídajícím pravidlům operačního programu, tedy prostřednictvím interní depeše v systému MS2021+ [jednotný informační (monitorovací) systém sloužící k monitorování, řízení, hodnocení a reportování implementace evropských fondů v České republice v programovém období 2021– 2027 pozn. NSS]. Městský soud tuto část návrhu vyloučil k samostatnému projednání (nyní projednávaná věc, vedená pod sp. zn. 14 A 47/2024), aniž by se jakkoli vyjádřil k jejím tvrzením a důkazním návrhům. [5] Dále stěžovatelka tvrdí, že pokud žalovaný v rámci pravidel operačního programu stanovil určitý způsob doručování, byl povinen jej dodržet. V opačném případě nelze považovat rozhodnutí za řádně doručené a lhůta k podání žaloby nemohla začít běžet. Městský soud se podle jejího názoru s touto námitkou nevypořádal, v důsledku čehož je jeho usnesení nepřezkoumatelné. Vzniklou situaci přirovnává k doručování prostřednictvím úřední desky, kdy by rozhodnutí bylo vyvěšeno na libovolném místě v budově úřadu a za doručené by bylo považováno již samotným vstupem do budovy. [6] Stěžovatelka výslovně nepopírá, že v systému ISKP21+ došlo k přihlášení (jejím jménem – pozn. NSS), avšak namítá, že samotné přihlášení nemůže zhojit absenci doručení rozhodnutí způsobem, který žalovaný sám stanovil – tedy prostřednictvím interní depeše. V této souvislosti odkazuje na čl. II odst. 3 a 11 a čl. III odst. 8 pravidel operačního programu. Dále poukazuje na vyjádření žalovaného v řízení vedeném pod sp. zn. 14 A 7/2024, v němž měl žalovaný sám označit systém interních depeší za oficiální komunikační prostředek mezi poskytovatelem dotace a žadatelem. [7] Z těchto důvodů stěžovatelka dovozuje, že napadené rozhodnutí (ze dne 7. 11. 2023) nenabylo právních účinků, neboť nebylo doručeno v souladu s pravidly operačního programu. Tím jí nebyla reálně poskytnuta možnost jeho soudního přezkumu, a napadené usnesení městského soudu je proto nezákonné. [8] Konečně stěžovatelka namítá, že navrhovala přerušení řízení s ohledem na probíhající řízení o kasační stížnosti vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 2 Afs 141/2024, v němž je podle ní řešena i otázka doručování rozhodnutí formou interní depeše. Městský soud však tomuto návrhu nevyhověl. [9] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti setrval na argumentaci uvedené ve vyjádření k žalobě ze dne 9. 9. 2024, které dále rozvedl. Uvedl, že napadené usnesení městského soudu považuje za zákonné a plně se s jeho závěry ztotožňuje. [10] K námitce stěžovatelky týkající se doručení napadeného rozhodnutí o nepřiznání dotace žalovaný uvedl, že právní úprava doručování prostřednictvím monitorovacího systému ISKP21+ je výslovně zakotvena v § 17e odst. 2 a 4 zákona č. 248/2000 Sb. Podle této úpravy je rozhodnutí považováno za doručené okamžikem, kdy se do systému přihlásí oprávněná osoba s přístupem k dokumentu. V projednávané věci bylo rozhodnutí vloženo do systému dne 7. 11. 2023 a dne 10. 11. 2023 se do něj přihlásil pan P. Č., který byl k tomu zmocněn. Žalovaný má za to, že tímto okamžikem došlo k doručení rozhodnutí a od tohoto dne počala běžet lhůta pro podání žaloby. [11] Žalovaný dále odmítá tvrzení stěžovatelky, že doručení mělo proběhnout výhradně formou interní depeše. Uvádí, že žádné takové pravidlo není výslovně stanoveno ani v právní úpravě, ani v pravidlech operačního programu, a stěžovatelka neoznačila konkrétní ustanovení, které by takovou povinnost zakládalo. Městskému soudu nelze vytýkat, že se k této námitce výslovně nevyjádřil, nebylali dostatečně konkrétní a právně relevantní. [12] Za nepřiléhavé považuje žalovaný rovněž přirovnání stěžovatelky mezi doručováním prostřednictvím interní depeše a zveřejněním rozhodnutí na úřední desce. Uvádí, že způsob doručování je v daném případě výslovně upraven zákonem a nelze jej nahrazovat analogiemi, které nemají oporu v právní úpravě. [13] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v mezích kasační stížnosti a z důvodů v ní uvedených (§ 109 odst. 2 a 3 s. ř. s.), přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. [14] Na úvod Nejvyšší správní soud připomíná, že v případě, kdy stěžovatel brojí kasační stížností proti usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby, přichází v úvahu toliko kasační důvod dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Tento důvod spočívá v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu, přičemž zahrnuje rovněž nepřezkoumatelnost takového rozhodnutí, i situace, kdy vada řízení před krajským soudem mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí, jakož i případy zmatečnosti řízení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/200498, č. 625/2005 Sb. NSS; rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). V nyní projednávané věci je tedy úkolem kasačního soudu toliko posoudit, zda městský soud nepochybil, pokud žalobu odmítl jako opožděnou. Námitky stěžovatelky, které se vztahují k tvrzeným pochybením žalovaného, lze posuzovat zohlednit jen v rozsahu, v jakém se týkají doručení napadeného rozhodnutí, neboť právě od okamžiku doručení se odvíjí běh lhůty pro podání žaloby. [15] Nejvyšší správní soud se z logiky věci nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti usnesení městského soudu. K otázce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí se opakovaně vyjadřuje judikatura Ústavního soudu i Nejvyššího správního soudu. Platí, že nepřezkoumatelné rozhodnutí zpravidla vůbec nenabízí prostor k úvahám o námitkách věcného charakteru, a je tudíž nezbytné je zrušit. Za nepřezkou