3 As 70/2025 – Nejvyšší správní soud

3 As 70/2025- 32 - text  3 As 70/2025 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lenky Krupičkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Lukáše Pišvejce v právní věci žalobce: F. P., zastoupený Mgr. Kateřinou Sigmundovou, advokátkou se sídlem Jiráskova 614/11, Česká Lípa, proti žalovanému: Státní pozemkový úřad, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 30. 4. 2025, č. j. 59 A 43/202486, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu [1] Rozhodnutím ze dne 29. 7. 2024, č. j. SPU 264598/2024, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 9. 8. 2024, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Krajského pozemkového úřadu pro Liberecký kraj, pobočky Česká Lípa (dále jen „pozemkový úřad“) ze dne 21. 8. 2023, č. j. SPU 436538/2022/Pod/Dra. Pozemkový úřad tímto rozhodnutím schválil návrh komplexních pozemkových úprav v katastrálním území Dubá ve smyslu § 11 odst. 4 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o pozemkových úpravách“). [2] Žalovaný rozhodoval ve věci opakovaně; jeho poslední rozhodnutí ze dne 14. 8. 2017 zrušil Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 4. 5. 2018, č. j. 59 A 101/201738, neboť je shledal nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Vytkl mu, že z napadeného rozhodnutí nebylo možné seznat, jaké změny plánu společných zařízení (dále jen „Plán“) byly po jeho odsouhlasení zastupitelstvem dne 24. 11. 2011 provedeny a z jakých důvodů je žalovaný nově považoval za tak nepodstatné, aby nebylo namístě změněný Plán předložit k odsouhlasení zastupitelstvu města Dubá ve smyslu § 9 odst. 11 zákona o pozemkových úpravách. [3] Proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 7. 2024 podal žalobce opět žalobu. Tu krajský soud tentokrát v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Nepřisvědčil žalobci, že nebyly splněny podmínky v § 9 odst. 11 zákona o pozemkových úpravách. Poukázal na to, že Regionální dokumentační komise (dále jen „Komise“) posoudila Plán na jednání dne 15. 6. 2016, jehož výstupem byl seznam nedostatků a návrh úprav k nápravě. Jednalo se přitom o dílčí úpravy technického rázu. Výstup byl dle zápisu o kontrolním dni konaném dne 23. 6. 2016 projednán sborem zástupců. Krajský soud tak považoval za nepochybné, že sbor zástupců byl seznámen s výstupem z jednání Komise, včetně návrhu dílčích oprav. Dodal, že žalobce tuto námitku ani neprovázal s tvrzením konkrétní újmy v jeho právech. K námitkám stran uspořádání pozemků, návrhů nových cest, vytýčení biokoridorů a směny lesních pozemků krajský soud s odkazem na judikaturu konstatoval, že mu nepřísluší posuzovat, zda je výsledek pozemkových úprav optimální a dostatečně racionální, jestliže byly dodrženy zákonné požadavky, omezení a regulativy. To se stalo, neboť návrh pozemkových úprav odsouhlasili vlastníci s 80,2 % výměry řešených pozemků a současně žalovaný podrobně popsal splnění podmínek stanovených v § 10 odst. 2, 3 a 4 zákona o pozemkových úpravách. Žalobce ostatně ani netvrdil opak. Krajský soud označil za nešťastnou argumentaci žalovaného stran uplatnění fikce souhlasu ve vztahu k uspořádání pozemků žalobce, neboť pozemkový úřad s fikcí nepracoval. Nejedná se však o vadu, která by mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí žalovaného. Z obou správních rozhodnutí i ze správního spisu je totiž dostatečně zřejmé, že u žalobce bylo ve vztahu k výpočtu kvalifikované většiny dle § 11 odst. 4 zákona o pozemkových úpravách počítáno s jeho nesouhlasem. Závěrem krajský soud nepřisvědčil námitce, že pozemkové úpravy neměly být vůbec prováděny, neboť nevyhovují podmínkám stanoveným v § 2 zákona o pozemkových úpravách. Poukázal na judikaturu, podle níž se naplnění veřejného zájmu v podobě racionálního hospodaření neposuzuje optikou jednotlivců, nýbrž celkového výsledku. Většina vlastníků dotčených pozemků, dotčené orgány i zastupitelstvo obce Dubá přitom svým souhlasem potvrdily, že navrhované pozemkové úpravy jsou v dané lokalitě potřebné k naplnění zákonem vymezeného veřejného zájmu. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost s odkazem na důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [5] Krajský soud podle něj nesprávně konstatoval, že došlo k seznámení sboru zástupců s Plánem, tedy byl dodržen postup podle § 9 odst. 11 zákona o pozemkových úpravách. Ve správním spise totiž chybí důkaz o schválení Plánu. Stěžovatel dále nesouhlasí s tím, že krajský soud fakticky odmítl reagovat na jeho námitky ohledně konkrétního prostorového řešení návrhu pozemkových úprav. Poukazuje na to, že dotčené pozemky vlastní téměř 30 let a zemědělská činnost na nich zajišťuje obživu jeho rodině. Navržené uspořádání pozemků se jej významně dotkne, neboť bude muset přijmout pozemky, které nejsou kvalitativně obhospodařovány stejným způsobem. Není přitom zanedbatelným vlastníkem, neboť jeho pozemky tvoří téměř 20 % výměry řešených pozemků. Odmítá závěr, že krajskému soudu nepřísluší zasahovat do návrhu a posuzovat konkrétní námitky, pokud nesměřují proti naplnění podmínek uvedených v § 10 odst. 2 až 4 zákona o pozemkových úpravách. Závěrem stěžovatel připomíná, že vlastnické právo je chráněno čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Schválený návrh pozemkových úprav přitom zasahuje do jeho vlastnického práva razantně, aniž by byl respektován § 2 zákon o pozemkových úpravách. S ohledem na to navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu i rozhodnutí žalovaného. [6] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [7] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [8] Kasační stížnost není důvodná. [9] Stěžovatel vznáší v kasační stížnosti dva okruhy námitek. V prvním rozporuje dodržení procesu vedoucího ke schválení Plánu podle § 9 odst. 11 zákona o pozemkových úpravách. Ve druhém krajskému soudu vytýká, že se věcně nezabýval námitkami týkajícími se uspořádání pozemků, návrhů nových cest, vytýčení biokoridorů, případně směny lesních pozemků. [10] Podle § 9 odst. 11 zákona o pozemkových úpravách plán společných zařízení schválí zastupitelstvo obce. Pozemkový úřad před předložením plánu společných zařízení zastupitelstvu obce prokazatelně seznámí s tímto plánem sbor zástupců nebo vlastníky, neníli sbor zvolen. Tento postup platí i v případě změny již schváleného plánu společných zařízení. [11] Stěžovatel napadal proces schválení Plánu v odvolání i v žalobě. V obou podáních spatřoval pochybení v tom, že se sbor zástupců neseznámil s Plánem před jeho předložením zastupitelstvu obce Dubá. V kasační stížnosti k tomu uvádí: „Správní soud dospěl k závěru, že v daném případě byl postup dodržen, když k seznámení s plánem společných zařízení došlo. Stěžovatel s tímto nesouhlasí, ve správním spise není obsažen důkaz potvrzující schválení tohoto plánu společných zařízení“ (zdůrazněno soudem). Stěžovatel tedy v kasační námitce odvozuje svůj nesouhlas se závěrem krajského soudu od tvrzené absence důkazu o schválení Plánu, nikoliv o předchozím seznámení sboru zástupců s Plánem. V dosavadním řízení však stěžovatel nijak nenapadal samotné schválení Plánu zastupitelstvem obce, tedy netvrdil, že by k němu nedošlo. Již od odvolacího řízení vede svou argumentaci tak, že sbor zástupců nebyl před předložením Plánu zastupitelstvu obce prokazatelně seznámen s opravami zapracovanými do Plánu na základě kontroly Komise. Nejvyšší správní soud má proto za to, že se stěžovatel v kasační stížnosti dopustil toliko chyby v psaní, kdy namísto slova seznámení omylem uvedl slovo schválení, ačkoliv se podle citovaného ustanovení zákona jedná o dva samostatné, od sebe oddělené okamžiky. Ostatně v dané větě stěžovatel vyslovuje nesouhlas právě se závěrem krajského soudu, podle něhož k seznámení se sboru zástupců s Plánem došlo při projednání výstupu z jednání Komise konaném dne 15. 6. 2016, o čemž svědčí zápis o kontrolním dni konaném dne 23. 6. 2016. Námitka tak ve skutečnosti míří na absenci důkazu o seznámení se sboru zástupců s Plánem. [12] Krajský soud dospěl k závěru o dodržení procesu předpokládaného v § 9 odst. 11 zákona o pozemkových úpravách na základě správního spisu, jehož obsah rekapituloval v části IV. napadeného rozsudku. Poukázal na to, že Komise posoudila na jednání konaném dne 15. 6. 2016 Plán a identifikovala při tom jen takové záv