4 Ads 47/2024 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 47/2024- 38 - text 4 Ads 47/2024-42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní žalobkyně: Dashiva work s.r.o., se sídlem Veselá 169/24, Brno, zast. Mgr. Viktorem Procházkou, advokátem, se sídlem Lazaretní 925/9, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 1. 2023, č. j. MPSV-2022/230167-422/1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2024, č. j. 62 Ad 3/202342, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Úřad práce České republiky – generální ředitelství (dále jen „správní orgán prvního stupně“) vydal dne 1. 11. 2022 rozhodnutí č. j. UPCR-2022/66491/8, podle § 60 odst. 2, odst. 8 a 10 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), kterým neudělil žalobkyni povolení ke zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. a) a c) téhož zákona, neboť přes výzvu nedoložila doklady, které by prokazovaly, že odpovědný zástupce získal odbornou praxi ve zprostředkování zaměstnání v zákonem požadované délce 2 let. [2] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a toto rozhodnutí potvrdil. II. [3] Proti napadenému rozhodnutí se žalobkyně bránila žalobou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), který ji zamítl jako nedůvodnou shora označeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“). [4] Krajský soud shrnul, že předmětem sporu je otázka, zda byl žalovaný oprávněn po žalobkyni požadovat předložení dokladů prokazujících osobní a soustavnou činnost navrhovaného odpovědného zástupce v oblasti zprostředkování zaměstnání, jak dovozovaly správní orgány. Žalobkyně totiž měla na rozdíl od nich za to, že pro udělení povolení ke zprostředkování zaměstnání zákon o zaměstnanosti posuzování míry aktivity v oblasti zprostředkování zaměstnání nepředvídá. [5] Krajský soud přisvědčil správním orgánům ve výkladu § 60 odst. 8 zákona o zaměstnanosti. Dospěl k závěru, že odbornou způsobilost odpovědného zástupce je třeba prokázat dvouletou praxí v oboru, pro který má být zprostředkování zaměstnání povoleno. Byť zákon o zaměstnanosti výslovně nestanoví kvalitu a druh vztahu konkrétní fyzické osoby (navrhovaného odpovědného zástupce) a subjektu (zde agentury práce), který činnost zprostředkování zaměstnání již v minulosti reálně vykonával, přesto však podmínka odborné způsobilosti odpovědného zástupce je v zákoně obsažena právě proto, aby byl v řádné kvalitě zajištěn konkrétní výkon zprostředkovatelské činnosti. Podle krajského soudu se tedy nelze spokojit pouze s tím, že navrhovaný odpovědný zástupce v minulosti působil v agentuře práce, která povolením ke zprostředkování zaměstnání disponovala, aniž se sama tato osoba na skutečném výkonu zprostředkování zaměstnání u této agentury spolupodílela. Nesouhlasil tudíž s žalobkyní v tom, že pojem „zprostředkování zaměstnání“ užitý v § 14 odst. 1 zákona o zaměstnanosti lze ztotožnit s faktickým držením oprávnění k výkonu zprostředkovatelské činnosti. Byl-li navrhovaný odpovědný zástupce jednatelem agentury práce, která byla držitelem uvedeného oprávnění (ke zprostředkování zaměstnání), samo o sobě to nepostačuje k tomu, aby naplnil zákonné požadavky vyplývající pro odpovědného zástupce ze zmíněného § 60 odst. 8 zákona o zaměstnanosti. [6] Podle krajského soudu tedy nelze vycházet z úvahy, že pokud byla určitá fyzická osoba v minulosti jednatelem agentury práce, pak již je proto splňuje požadavky na dvouletou odbornou praxi v oblasti zprostředkování zaměstnání či v oboru, pro který má být zprostředkování zaměstnání povoleno. Takový výklad nemá oporu v zákoně a je v rozporu s jeho smyslem a účelem. Požadavek na odbornou způsobilost zakotvený v § 60 odst. 8 zákona o zaměstnanosti je třeba prokázat tak, aby bylo zřejmé, že odpovědný zástupce v požadované době dvou let fakticky vykonával konkrétní činnosti, v nichž zprostředkování zaměstnání spočívá a musí se jednat o soustavný a osobní faktický výkon těchto činností. Uvedené žalobkyně ve své žádosti o vydání povolení ke zprostředkovatelské činnosti neprokázala, a proto ji správní orgán prvního stupně vyzval k doplnění její žádosti. Na tuto výzvu předložila pouze smlouvu o výkonu funkce jednatele agentury práce navrhovaného odpovědného zástupce. Správní orgán z této smlouvy splnění požadavku na odbornou způsobilost odpovědného zástupce neodvodil, neboť zohlednil skutečnost, že uvedená agentura práce, v níž navrhovaný odpovědný zástupce jako jednatel působil v rozhodném období, zprostředkovala pouze dvě volná místa a do zaměstnání umístila pouze dvě fyzické osoby. [7] Podle krajského soudu tedy správní orgány nepochybily, pokud neměly splnění podmínky odborné způsobilosti odpovědného zástupce za prokázané a povolení ke zprostředkování zaměstnání žalobkyni neudělily. Jejich závěry byly podle krajského soudu souladné s obsahem správního spisu. K žalobnímu tvrzení o tom, že agentura práce, v níž odpovědný zástupce v minulosti působil, intenzivně vykonávala především poradenskou a informační činnost [§ 14 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti] krajský soud dodal, že nebylo ve správním řízení nikterak prokázáno. III. [8] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) nyní brojí proti napadenému rozsudku kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Navrhuje jej zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. [9] Stěžovatelka se se závěry krajského soudu neztotožňuje. Má za to, že nesprávně uchopil stěžejní spornou otázku. Stěžovatelka již v průběhu správního řízení tvrdila, že dokumenty, které k prokázání odborné způsobilosti odpovědného zástupce předložila, dostatečně prokazují jím získanou a zákonem vyžadovanou odbornou praxi. Krajský soud k tomu uvedl pouze to, že žadatel o vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání musí prokázat, že podmínku odborné praxe splňuje, taková činnost musí být časově identifikovatelná a musí zahrnovat soustavný a osobní výkon zprostředkovatelské činnosti. K tomu, zda a jak měla a mohla žalobkyně prokázat odbornou praxi odpovědného zástupce, se však nevyjádřil, přitom právě o tom byl spor mezi účastníky řízení. Krajský soud nehodnotil, zda smlouva o výkonu funkce jednatele, kterou stěžovatelka správnímu orgánu prvního stupně předložila, dostatečně prokazuje odbornou praxi odpovědného zástupce v souladu s § 60 odst. 8 zákona o zaměstnanosti a zda správní orgány nevybočily z mezí správního uvážení, pokud vyžadovaly kromě uvedené smlouvy také další doklady, aniž by současně upřesnily, jakého charakteru by tyto doklady měly být. Podle stěžovatelky se tedy krajský soud nevyjádřil k tomu, zda praxi odpovědného zástupce stěžovatelka řádně prokázala. [10] Stěžovatelka v kasační stížnosti dovozuje, že z § 60 odst. 8 zákona o zaměstnanosti bližší požadavky na doklad o odborné praxi nelze dovodit. Přesto správní orgány dospěly k závěru, že je třeba tuto praxi prokázat tak, že zahrnuje osobní a soustavný výkon činností a že činnost odpovědného zástupce je i časové identifikovatelná. Podle stěžovatelky však tyto požadavky byly do zákona včleněny až s účinností od 1. 1. 2024 a uvedené znění zákona o zaměstnanosti se na její případ nevztahuje. Zákon o zaměstnanosti ve znění na věc dopadajícím tedy blíže nedefinoval, co se odbornou praxí rozumí, a nekonkretizoval výkon činnosti v oboru zprostředkování zaměstnání do co jeho kvality a časového rozsahu. [11] Stěžovatelka poukazuje na to, že odbornou praxi svého odpovědného zástupce dokládala smlouvou o výkonu funkce jednatele ve společnosti Clever Advisor s.r.o. ze dne 5. 5. 2020 (dále také jen „smlouva o výkonu funkce“ a „agentura práce“), přičemž žádost o vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání podala až dne 10. 8. 2022. Uvedený odpovědný zástupce tudíž dvouletou praxi v oboru splňoval, jelikož společnost Clever Advisor, s.r.o. byla aktivní agenturou práce zaměřující se především, nikoliv však výhradně, na zprostředkování zaměstnání formou poradenské a informační činnosti v oboru pracovních příležitostí ve smyslu § 14 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti. Prováděním těchto činností ze strany odpovědného zástupce v agentuře práce se však žalovaný nezabýval a nezohlednil ani to, že tato agentura nemá žádné zaměstnance, tudíž veškeré činnosti v ní vykonával právě její jednatel, který byl navrhovaným odpovědným zástupcem žalobkyně. Skutečnost, že uvedená agentura práce zprostředkovala pouze 2 pracovní místa a umístila pouze 2 fyzické osoby, na prokázání splnění podmínky praxe v oboru nic nemění. Zákon nestanoví, kolik osob je třeba umístit či kolik volných pracovních míst je třeba zprostředkovat ke splnění podmínky odborné praxe, nebo nakolik