4 As 4/2024 — Nejvyšší správní soud

4 As 4/2024- 49 - text 4 As 4/2024-53 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., zast. JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou, se sídlem Karlovo náměstí 287/18, Praha 2, proti žalované: Etická komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu, se sídlem nábřeží Eduarda Beneše 128/4, Praha 1, proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 4. 2022, č. j. 45561/2021-UVCR-7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2023, č. j. 8 A 57/2022-81, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Ministerstvo obrany České republiky (dále jen „ministerstvo“) rozhodnutím ze dne 29. 10. 2021, č. j. MO 298010/2021-7460 (dále jen „rozhodnutí ministerstva“), zamítlo podle § 6 odst. 3 zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu (dále jen „zákon o odporu proti komunismu“) žádost žalobce ze dne 27. 8. 2020 o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu (dále jen „žádost“). [2] Žalovaná shora označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí ministerstva. II. [3] Žalobce se proti napadenému rozhodnutí bránil žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Ten žalobu v záhlaví uvedeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) zamítl. [4] Městský soud v napadeném rozsudku předně shrnul závěry správních orgánů obsažené jak v rozhodnutí ministerstva, tak i v napadeném rozhodnutí, jakož i skutečnosti vyplývající ze správního spisu. Dospěl přitom k závěru, že žalovaná se v napadeném rozhodnutí velmi detailně a podrobně zabývala všemi skutkovými zjištěními včetně obsahu archivních složek a vypořádala všechny aspekty žalobcem uváděné protirežimní činnosti. Z uvedených důvodů nepřisvědčil žalobci v tom, že se žalovaná dostatečně nezabývala jím tvrzenými aktivitami v náboženské oblasti a v obrodném proudu Československé strany lidové. Tyto aktivity a z nich pro věc vyplývající skutečnosti žalovaná velmi podrobně vyhodnotila na str. 19 až 23 napadeného rozhodnutí. Městský soud poukázal na to, že žalovaná k aktivitám žalobce spočívajícím v poskytování jeho bytu k setkáním katolické mládeže uvedla, že tyto byly vedeny náboženským přesvědčením žalobce, avšak důkazy o protirežimním a politickém zaměření těchto aktivit chybí. Ve vztahu ke skandování hesel neshledala žalovaná naplnění podmínek § 3 odst. 4 zákona o odporu proti komunismu, neboť nebyl zřejmý žádný závažný postih, který by si tím žalobce způsobil. Ohledně účasti žalobce na obrodném proudu Československé strany lidové (aktivity spočívající například v zastání se některých představitelů uvedené strany před nařčeními či navádění účastníků do restaurace na setkání Československé strany lidové) se městský soud ztotožnil se závěrem žalované o tom, že podle § 3 odst. 2 písm. b) zákona o odporu proti komunismu se vyžaduje kumulativní splnění tří podmínek, a to protikomunistické zaměření aktivit, organizační charakter činnosti a jejich soustavnost, dlouhodobost či jiná obdobná intenzita. Žalobcovu účast na obrodném proudu Československé strany lidové sice žalovaný podřadil pod protikomunistickou činnost směřující proti tehdejšímu režimu, tyto aktivity však již nesplňovaly další dvě podmínky vyplývající z uvedeného ustanovení (soustavnost a organizační charakter). [5] Městský soud nesouhlasil s žalobcovým tvrzením, že žalovaná bagatelizovala jeho organizační činnost při rozmnožování samizdatu či sběru podpisů pro petici „31 bodů za náboženskou svobodu“. Žalovaná se těmto aktivitám žalobce detailně věnovala, ovšem dovodila, že k nim chybí důkazy a ani svědecké výpovědi je nepotvrdily. Ve vztahu k pomoci občanům Německé demokratické republiky pak uvedla, že se jednalo o pomoc lidem v nouzi, která byla projevem lidskosti žalobce a jeho křesťanských ideálů. Městský soud proto žalobci nepřisvědčil ani v tom, že jej žalovaná jednostranně popsala jako aktivního podporovatele režimu, který se podílel na justičních zločinech. Naopak žalovaná zvážila všechny prokázané aktivity žalobce, označila je za záslužné a odrážející lidskost a ocenila je. Nicméně žalovaná zároveň měla za prokázanou konkrétní spolupráci žalobce se Státní bezpečností (dále jen „StB“). Přestože Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 25. 9. 1996, č. j. 34 C 25/93-69 (dále jen „rozsudek ze dne 25. 9. 1996“), potvrdil neoprávněnost evidence žalobce v seznamech spolupracovníků StB, městský soud v daném řízení s ohledem na jeho povahu neměl k dispozici všechny archivní podklady a nadto v uvedeném rozsudku neposuzoval (ostatně ani nemohl) jednání žalobce z hlediska zákona o odporu proti komunismu. Z napadeného rozhodnutí a z podkladů získaných od archivních složek však podle městského soudu vyplynulo, že žalobce na několika schůzkách aktivně sděloval informace ohledně náboženských komunit, o které se bezpečnostní složky zajímaly. Tím, že tyto skutečnosti byly zřejmé z archivních materiálů, neshledal městský soud, stejně tak jako žalovaná, nutnost provádět v tomto ohledu další dokazování. Závěr žalované o spolupráci žalobce s bezpečnostními složkami ve smyslu § 4 odst. 1 písm. b) zákona o odporu proti komunismu proto městský soud označil za správný a dodal, že překážka pro vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu žalobci spočívala v jeho prokazatelné spolupráci s StB, nikoliv v jeho dřívější neoprávněné evidenci spolupracovníků StB. [6] Ve vztahu k žalobcově námitce, že nebyl seznámen s personálním obsazením žalované, a nemohl tak podat námitku podjatosti, městský soud poukázal na vyjádření žalované k žalobě, podle kterého byl žalobce řádně procesně poučen a jeho právní zástupkyně nahlížela do správního spisu. Z uvedených důvodů v mezidobí tří měsíců mezi nahlédnutím do spisu a vydáním rozhodnutí ministerstva jistě mohla vznést dotaz na personální obsazení žalované, které je navíc dostupné i na jejích webových stránkách. Městský soud odmítl také žalobní argumentaci o tom, že napadené rozhodnutí je založeno na podkladě účelově doplněného skutkového děje a konstrukcích, které neodpovídají provedeným důkazům a dehonestují žalobce jako podporovatele komunistického režimu. Podle městského soudu se jedná o ničím nepodložené tvrzení. Z rozhodnutí ministerstva ani z napadeného rozhodnutí nevyplynulo, že by došlo k dezinterpretaci historických podkladů či k vyvození závěrů nemajících oporu ve spise. Na rozdíl od žalobce tedy městský soud shledal, že ministerstvo i žalovaná vyvinuly dostatečné úsilí vedoucí k objektivnímu zjištění úplného skutkového stavu, když vyhodnocovaly řadu historických dokumentů a archiválií k osobě žalobce, přičemž současně vzaly v úvahu také pozitivní aspekty jeho činnosti. [7] Městský soud dále zdůraznil, že závěry o propagaci Socialistického svazu mládeže, Sboru národní bezpečnosti či Československé lidové armády žalovaná zjistila z materiálu Archivu bezpečnostních složek, nikoli z neprovedených svědeckých výpovědí, jak také žalobce namítal. Ani provedení zmíněných svědeckých výpovědí na návrh žalobce nepovažoval městský soud za nutné, protože podklady podstatné pro napadené rozhodnutí byly založeny ve správním spise. Žalobní argumentace měla podle městského soudu obecný charakter, neboť žalobce polemizoval pouze se zjištěními vyplývajícími ze správního spisu, aniž by předložil svůj odlišný právní názor na řešenou věc, či uvedl, v čem je postup ministerstva nebo žalované nesprávný a v rozporu se zákonem. Městský soud tudíž uzavřel, že u prokázaných aktivit žalobce stejně jako žalovaná nedovodil splnění podmínek pro přiznání postavení účastníka odboje a odporu proti komunismu podle § 3 zákona o odporu proti komunismu a v žalobcově případě současně existovala i překážka ve smyslu § 4 odst. 1 písm. b) téhož zákona pro takový postup. III. [8] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) nyní brojí proti napadenému rozsudku kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Navrhuje jej zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení. [9] Stěžovatel městskému soudu vytýká, že neprovedl jím navržené důkazy, na základě kterých by mohl získat objektivní obraz o jeho činnosti v oblasti náboženských svobod a o jeho politické práci v obrodném proudu Československé strany lidové za minulého režimu. O svých aktivitách proti totalitnímu režimu v letech 1984 až 1989 si stěžovatel vzhledem k represivní činnosti StB nepořizoval žádné záznamy. Jeho působení je nicméně patrné z dokumentů StB a záznamů tajných spolupracovníků StB z jeho okolí. Pokud tedy stěžovatel chtěl změnit pochybnosti žalované o tom, zda splňuje podmínky pro přiznání postavení účastníka odboje a odporu proti komunismu, neměl jinou možnost než navrhnout výslechy svědků, kteří by dosvědčili jeho tvr