5 As 137/2025 – Nejvyšší správní soud

5 As 137/2025- 31 - text  5 As 137/2025 - 36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci navrhovatelek: a) ARBOREAL a.s., se sídlem Biskupcova 78/1762, Praha, b) ARBOREAL Praha, a.s., se sídlem Harmonická 1384/13, Praha, c) ARBORETA PRAHA spol. s r.o., se sídlem Harmonická 1384/13, Praha, všechny zast. Mgr. Janem Balarinem, advokátem se sídlem Eliášova 922/21, Praha, proti odpůrkyni: obec Jeneč, se sídlem Lidická 82, Jeneč, zast. Mgr. Petrou Želechovskou, advokátkou se sídlem Edvarda Beneše 873, Horoměřice, za účasti: BraFil a.s., se sídlem Zahradní 360, Jeneč, zast. JUDr. Antonínem Janákem, advokátem se sídlem T. G. Masaryka 142, Příbram, o kasační stížnosti odpůrkyně proti výroku I. a VI. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2025, č. j. 54 A 7/2024-140, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Odpůrkyně je povinna zaplatit navrhovatelkám na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 13 961 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce Mgr. Jana Balarina, advokáta se sídlem Eliášova 922/21, Praha. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Kasační stížností odpůrkyně (dále též „stěžovatelka“) brojí proti v záhlaví označenému rozsudku, kterým Krajský soud v Praze (dále jen „krajský soud“) ke dni nabytí právní moci rozsudku (13. 6. 2025) výrokem I. zrušil v opatření obecné povahy č. 1/2023/OOP, Územní plán Jenče, vydaném usnesením Zastupitelstva obce Jeneč ze dne 6. 4. 2023, č. 2/2023 (dále jen „územní plán“), vymezení specifické plochy XN – Gardenpark, výrokem II. zrušil vymezení veřejně prospěšné stavby WD3 (tedy východního obchvatu obce, který měl vést skrz areál navrhovatelek na místě stávající vnitroareálové komunikace), výrokem III. zrušil bod 96 písm. c) výroku, a to ve vztahu k pozemku parc. č. 520/157 v katastrálním území Jeneč u Prahy (tedy odložení zastavitelnosti daného pozemku až do roku 2040), výrokem IV. návrh ve zbylé části zamítl. Dále krajský soud rozhodl výrokem V., že navrhovatelka a) a odpůrkyně nemají vzájemně právo na náhradu nákladů řízení, výrokem VI., že je odpůrkyně povinna zaplatit navrhovatelce b) na náhradě nákladů řízení částku 21 819 Kč, výrokem VII., že navrhovatelka c) a odpůrkyně nemají vzájemně právo na náhradu nákladů řízení a výrokem VIII., že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Kasační stížností se stěžovatelka domáhá zrušení napadeného rozsudku ve výroku I. a návazně ve výroku VI. [2] V projednávané věci se spor týká části územního plánu vymezující specifickou plochu Gardenpark XN (dále též „specifická plocha XN“ nebo „Gardenpark“), která se nachází na pozemcích p. č. 549/1, 549/2, 576/1, 167/27, 167/13, 620, 167/26, 167/1, 167/4 a 167/28, které vlastní navrhovatelky. Na této specifické ploše územní plán připouští jako hlavní využití přírodní park a stávající výstavní a prodejní areál zahradnictví. Dále stanoví koeficient zastavění max. 10 % a koeficient zeleně min. 80 %, maximální plochu přípustných staveb 100 m² a maximální výšku 4 m od rostlého terénu. Došlo tak ke zpřísnění regulativů stanovených na základě dřívějšího územního plánu z roku 2004 (dále jen „územní plán 2004“). Územní plán 2004 posuzované území dělil na dvě zhruba stejně velké hlavní části, a to na „zónu zeleně“(SZ) a „obchod, služby a jiné komerční aktivity“ (NK). Na plochách vymezených jako NK územní plán 2004 připouštěl výrazně širší možnosti využití pozemku, jelikož jako základní funkci využití vymezil soustředění zařízení obchodu a služeb, ke skladování, spediční činnosti a k nerušící výrobě. Mohly zde být realizovány obchodní areály a jednotky, sklady, komerční sportovní zařízení a další. Přípustný koeficient zastavění činil maximálně 40 %, minimální plocha zeleně byla 30 %. Výškové omezení staveb územní plán 2004 stanovil na 10,5 m a maximální plocha jednoho areálu představovala 3000 m². Nejvyšší správní soud pro přehlednost níže srovnává dřívější a stávající grafické vymezení posuzovaného území: [OBRÁZEK] [OBRÁZEK] Územní plán 2004 Nový územní plán [3] Krajský soud napadeným rozsudkem rozhodoval v této věci podruhé poté, co byl jeho původní rozsudek ze dne 13. 5. 2024, č. j. 54 A 7/2024-88, ve výroku II. a III. (tj. ve výroku, kterým byl návrh na zrušení územního plánu – mimo podmínek prostorového uspořádání specifické plochy XN v části, v níž stanoví max. zastavěnou plochu přípustných staveb 100 m² a max. výšku přípustných staveb 4 m – zamítnut, a výroku o povinnosti náhrady nákladů řízení) zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2025, č. j. 5 As 155/2024-66, a věc mu v daném rozsahu byla vrácena k dalšímu řízení. [4] Při svém rozhodování tak byl krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v uvedeném zrušujícím rozsudku. Ten ve vztahu ke specifické ploše XN dospěl k závěru, že krajský soud pochybil, jestliže pečlivě hodnotil veřejné zájmy, kterých má územní plán dosáhnout, ale nedostatečně se zabýval vlastnickými zájmy navrhovatelek. Krajský soud totiž ve svém prvním rozsudku uvedl, že stěžovatelka nemusela přistoupit k provedení testu proporcionality, jelikož navrhovatelky ve svých námitkách proti územnímu plánu ani v samotném návrhu na zrušení části územního plánu nespecifikovaly konkrétní záměr, který mají v úmyslu realizovat a kterému nový územní plán brání. Podle názoru Nejvyššího správního soudu bylo v projednávaném případě na místě komplexně posoudit proporcionalitu zásahu do vlastnického práva navrhovatelek a zabývat se tím, jestli je zvolená regulace přiměřená vůči těmto vlastnickým právům. Zásah do vlastnických práv navrhovatelek považoval za zjevný, předvídatelný a intenzivní. Navrhovatelky sice nespecifikovaly konkrétní záměr, který by chtěly realizovat, znění územního plánu jim však fakticky umožňovalo pouze pokračovat v původním projektu volnočasového areálu Gardenpark, který měl kombinovat přírodní plochy s komerční zástavbou (např. zahradnické centrum) a který se ukázal být ekonomicky neudržitelným. Určité konkretizované námitky navrhovatelky v průběhu pořizování územního plánu přednesly, stěžovatelka se jimi proto měla blíže zabývat. Krajský soud svůj závěr o dostatečném odůvodnění územního plánu postavil právě na tom, že byl dostatečně specifikován veřejný zájem, kterého má územní plán dosáhnout a navrhovatelky svá práva, do kterých územní plán zasahuje, specifikovaly nedostatečně, proto se jimi stěžovatelka nemusela zabývat podrobněji, s čímž se Nejvyšší správní soud neztotožnil. Zároveň Nejvyšší správní soud vyslovil, že by při novém posouzení otázky přiměřenosti zásahu do vlastnických práv navrhovatelek bylo na místě zabývat se skutečným stavem posuzovaného území. 2. Rozhodnutí krajského soudu [5] Krajský soud při novém posouzení věci přistoupil ke zrušení územního plánu mimo jiné v části vymezující specifickou plochu XN (zbylé části napadeného rozsudku Nejvyšší správní soud pro přehlednost nebude rekapitulovat, neboť proti nim stěžovatelka kasační stížností vůbec nebrojí). [6] Krajský soud k prvnímu kroku testu proporcionality, tedy vhodnosti zvoleného řešení konstatoval, že zvolené řešení sleduje legitimní veřejný zájem a je způsobilé naplnit vymezené cíle, což vyslovil již ve svém původním rozsudku a tento závěr aproboval také Nejvyšší správní soud. Těmito cíli byla zejména snaha o zabránění úbytku zeleně na území stěžovatelky, jelikož se na tomto území nachází nedostatečné množství zeleně, dále snaha předejít srůstání se sousedním městem Hostivice a vyloučit vznik zástavby osamocených areálů bez návazností na okolní strukturu obce. Proto se krajský soud zabýval tím, zda se územní plán dostatečně vyjádřil k druhému kroku testu proporcionality, tedy k nezbytnosti zvoleného řešení a k možnosti dosáhnout tohoto řešení šetrnějším způsobem. V tomto směru územní plán neobstál kvůli jeho nedostatečnému odůvodnění. Z odůvodnění nebylo možné zjistit, z jakých důvodů nebylo zvoleno řešení, které by více šetřilo práva navrhovatelek. Ty v námitkách navrhly řešení, které se prima facie jeví jako způsobilé dosáhnout sledovaného cíle šetrnějším způsobem, a stěžovatelka nevysvětlila, proč tomu tak nebylo. Proto krajský soud vymezení specifické plochy XN zrušil. 3. Kasační stížnost, vyjádření navrhovatelek a replika [7] Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, ve které brojí proti výroku I. a návazně proti nákladovému výroku VI. napadeného rozsudku a domáhá se jejich zrušení a vrácení věci v daném rozsahu krajskému soudu k dalšímu řízení. [8] Stěžovatelka namítá, že na námitku navrhovatelek, které navrhovaly zvýšení koeficientu zastavění na 20 % a snížení koeficientu zeleně na nejvýše 50 %, reagovala tím, že daná plocha má charakter nezastavěného území, proto nelze její regulativy přib