6 Afs 212/2024 — Nejvyšší správní soud

6 Afs 212/2024- 70 - text  6 Afs 212/2024 - 74 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudkyně zpravodajky Martiny Küchlerové a soudce Štěpána Výborného v právní věci žalobce: Ing. M. P., proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 1. 2023, č. j. 848/23/510041451711647, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2024, č. j. 25 Af 10/202329, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2024, č. j. 25 Af 10/2023  29, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj (dále jen „správce daně“) ustanovil rozhodnutím ze dne 29. 3. 2022 žalobce zástupcem právnické osobě Geodetická kancelář Ing. Grygarová s.r.o., a to po úmrtí jediné jednatelky a společnice této osoby (dále jen „daňový subjekt“). Správce daně následně rozhodnutím ze dne 27. 5. 2022 toto ustanovení zrušil. Žalobce poté správci daně zaslal podání označené jako „Vyúčtování odměny ustanoveného zástupce“. Žalobce nárokoval náklady řízení ustanoveného zástupce ve výši 72 167 Kč. V návaznosti na takto uplatněný nárok vydal správce daně rozhodnutí o nároku na náhradu nákladů řízení ze dne 20. 6. 2022, kterým žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 27 523 Kč. [2] Proti posledně uvedenému rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 1. 2023, č. j. 848/23/510041451711647, zamítl a napadené rozhodnutí správce daně potvrdil. [3] Žalovaný potvrdil závěr správce daně, že porady s bývalou účetní daňového subjektu a pozůstalou dcerou jediné jednatelky a společnice daňového subjektu v žalobcem uváděné časové dotaci (0,75 hodin, 1,7 hodiny a 0,5 hodiny) byly neúčelné. Odmítl provést výslechy těchto osob a pana P., který se dostavil na schůzku původně plánovanou s pozůstalou dcerou namísto ní. Žalovaný se ztotožnil se správcem daně i v nepřiznání náhrady ušlého výdělku za čas strávený na cestě z místa bydliště žalobce na výše uvedená jednání (Opava – Ostrava a zpět, Opava – Praha a zpět). Uvedl, že z povahy věci se nejedná o úkon vykonaný při zastupování, a nelze jej proto kompenzovat cestou přiznání ušlého výdělku. Náhrada za promeškaný čas není ani druhem hotového výdaje. V neposlední řadě žalovaný uvedl, že žalobci nenáleží ani náhrada za vyhotovení vyúčtování po skončení jeho zastupování. Nejde o úkon, který žalobce činil jako zástupce daňového subjektu, ale jde o úkon samotného žalobce (daňového poradce). Ustanovenému zástupci náleží náhrada nákladů řízení pouze za dobu výkonu této funkce. [4] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu a krajský soud dle § 78 odst. 1, 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), rozsudkem označeným v záhlaví rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [5] Žalobce v žalobě namítal, že dvě porady s účetní daňového subjektu, které vyúčtoval, byly účelné. Žalobce nemohl získat informace o účetnictví jinak než poradou s bývalou účetní. O účetnictví daňového subjektu v době svého ustanovení nic nevěděl. Žalobce měl dále dohodnutou schůzku s dcerou jediné jednatelky daňového subjektu, na které mělo dojít k předání dalších podkladů (ty se měly nacházet v bytě zemřelé jednatelky). Aniž by to žalobce věděl, dostavila se na schůzku třetí osoba (pan P.), která u sebe potřebné doklady neměla. Zpětně nelze hodnotit, zda takto realizovaná schůzka byla účelná, na počátku byla důvodná. Vedle těchto schůzek vznikl dle názoru žalobce nárok i na náhradu za cesty na ně. Ohledně toho, že schůzky byly smluveny, proběhly a co se na nich dělo (byly účelné), navrhoval žalobce výslech osob, které se na ně měly dostavit nebo dostavily. Správce daně ani žalovaný těmto důkazním návrhům nevyhověli a poté chybně hodnotili, že nešlo o účelně vynaložené úkony. Žalobce uvedl, že § 6 odst. 5 zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky (dále jen „zákon o daňovém poradenství“), je speciálním k § 107 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, a proto žalobci náleží náhrada za ušlý výdělek i po celou dobu, kdy nemohl pracovat na jiné placené práci. Touto argumentací chtěl nahradit ušlý výdělek za promeškaný čas, který trávil při cestách na ony tři výše specifikované schůzky. V neposlední řadě žalobce nárokoval uhrazení vyúčtování, které zpracoval po skončení zastupování daňového subjektu a o jehož obsahu se vede spor. [6] Krajský soud uvedl, že daňový řád a zákon o daňovém poradenství jsou ohledně odměňování ustanoveného zástupce v daňovém řízení ve vztahu obecného předpisu (daňový řád) a předpisu speciálního (zákon o daňovém poradenství). Krajský soud zdůraznil, že zákon o daňovém poradenství váže výši odměny ustanoveného zástupce nikoliv na konkrétní úkony, které zástupce za zastoupeného vykonal, ale na počet započatých hodin, ve kterých zástupci bránila účast na řízení nebo jiném postupu při správě daní výkonu jeho placené poradenské činnosti. Co je potřeba rozumět pojmem „účast na řízení“, vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 10. 2. 2022, č. j. 2 Afs 323/2021  30. Krajský soud proto uzavřel, že nárok na náhradu ušlého výdělku náleží oprávněné osobě za celou dobu, během níž nemohla vykonávat práci, tj. neomezuje se jen na dobu trvání samotného úkonu. [7] Krajský soud dále konstatoval, že žalovaný posuzoval účelnost schůzek, za které žalobce požadoval odměnu. Pro přiznání odměny podle § 6 odst. 5 zákona o daňovém poradenství ani § 3 odst. 1 vyhlášky č. 382/2010 Sb., o náhradě ušlého výdělku a náhradě hotových výdajů při správě daní (dále jen „vyhláška č. 382/2010 Sb.“), však účelnost není relevantní. Relevantní dle názoru krajského soudu je, zda žalobce těmito schůzkami vykonával funkci ustanoveného zástupce, a zda se tak stalo z důvodu účasti na řízení nebo jiném postupu při správě daní. Neníli účelnost relevantní pro posouzení uplatněné odměny, byl chybný závěr žalovaného, když odměnu žalobci nepřiznal z důvodu jejího neprokázání. [8] Dále krajský soud uvedl, že úvahu žalovaného o neúčelnosti uplatněné odměny za schůzky lze chápat pouze jako posouzení toho, zda šlo o „účast na řízení nebo jiném postupu při správě daní“. Ani touto optikou ale krajský soud závěrům žalovaného nepřisvědčil. Krajský soud uvedl, že správce daně, potažmo žalovaný, měli zkoumat, zda porady žalobce souvisely s výkonem funkce zástupce a zda požadovaná časová dotace není zjevně nepřiměřená. Krajský soud shledal, že porady s účetní a pozůstalou dcerou jediné jednatelky a společnice daňového subjektu nelze považovat za případ, kdy by zcela zjevně nešlo o „účast na řízení při správě daní“. Mělli žalobce podat daňové přiznání a mělli podat žádost pro zrušení registrace a vypořádání DPH, musel pro tyto úkony shromáždit podklady a získat o účetnictví zastupovaného přehled. [9] Stejně tak krajský soud přisvědčil žalobci, že mělli právě od účetní informace o tom, že je zde další majetek a podklady k bankovním účtům, které má pozůstalá dcera, pak schůzka s touto pozůstalou dcerou je v logické souvislosti se zastupováním daňového subjektu v daňovém řízení. Žalobce zároveň nemohl vědět, že se schůzky nezúčastní pozůstala dcera, ale za ni jednající pan P., který ale požadované dokumenty nedodal. I doba cestování na uvedené schůzky představovala dle názoru krajského soudu „účast na řízení nebo jiném postupu při správě daní“, která žalobci bránila ve výkonu jeho placené činnosti. Neuznání těchto položek bylo dle názoru krajského soudu rovněž nezákonné, odporující § 6 odst. 5 zákona o daňovém poradenství ve spojení s § 3 odst. 1 vyhlášky č. 382/2010 Sb. Krajský soud konečně neshledal ani žádný důvod považovat za neúčelné náklady vynaložené na provedené cesty. [10] Závěrem krajský soud uvedl, že i provedené vyúčtování lze považovat za účast na řízení nebo jiném postupu při správě daní. Úkolem žalovaného bylo pouze zkoumat případnou nepřiměřenost požadované časové dotace, kterou ale ani krajský soud neshledal. To, že vyúčtování odměny žalobce učinil až poté, co jeho funkce zástupce byla zrušena, nebrání závěru, že činnost byla „účastí na řízení“. Úprava v § 107 odst. 4 daňového řádu předpokládá, že nárok na odměnu bude uplatněn až po zrušení ustanovení; propadná lhůta 20 dnů se totiž počítá od posledního úkonu, za který lze považovat převzetí usnesení o zrušení ustanovení. II. Kasační stížnost a další vyjádření účastníků [11] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. [12] Stěžovatel namítal, že krajský soud věc nesprávně právně posoudil. Zdůraznil, že v obecné rovině upravuje náhradu nákladů řízení § 107 daňového řádu. Pro ustanoveného zástupce potom platí § 107 odst. 4 daňového řádu, podle kterého mu náleží náhrada účelně vynaložených hotových výdajů a ušlého výdělku nebo odměny podle jiného právního p