6 As 121/2025 – Nejvyšší správní soud

6 As 121/2025- 62 - text  6 As 121/2025 - 70 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Václava Štencla v právní věci žalobců: a) Spokojené díly z.s., sídlem Foglarova 1817/57, Kuřim, b) Občané Malhostovic za Optimalizovanou D43, z.s., sídlem Malhostovice 152, Malhostovice, oba zastoupeni Mgr. Lenkou Kotulkovou, advokátkou, sídlem Kopečná 241/20, Brno, c) Děti Země  Klub za udržitelnou dopravu, sídlem Körnerova 219/2, Brno, zastoupený JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Vodičkova 704/36, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, za účasti: I) Občané za ochranu kvality bydlení a životního prostředí v Troubsku, z.s., sídlem Hodakova 582/27, Troubsko, II) Ochránci Brněnské přehrady a okolí, z.s., sídlem Laštůvkova 729/25, Brno, III) Spolek Obchvat, z.s., sídlem Stojanova 766/7, Znojmo, IV) Občané za ochranu kvality bydlení v BrněKníničkách, Rozdrojovicích a Jinačovicích, z.s., sídlem U Luhu 246/18, Brno, V) Ředitelství silnic a dálnic s. p., sídlem Čerčanská 2023/12, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2025, č. j. MZP/2024/240/2035, o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení V proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 7. 2025, č. j. 29 A 27/2025237, takto: I. Kasační stížnost osoby zúčastněné na řízení V se zamítá. II. Osoba zúčastněná na řízení V a žalovaný nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Osoba zúčastněná na řízení V je povinna zaplatit každému ze žalobců a) a b) náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 4 383 Kč (celkem 8 766 Kč), a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobců a) a b) Mgr. Lenky Kotulkové, advokátky. IV. Osoba zúčastněná na řízení V je povinna zaplatit žalobci c) náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 5 070 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce c) JUDr. Petry Humlíčkové, Ph.D., advokátky. V. Osoby zúčastněné na řízení I až IV nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Osoba zúčastněná na řízení V podala žádost o udělení výjimky ze základních podmínek ochrany sedmnácti zvláště chráněných druhů živočichů podle § 56 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v souvislosti se záměrem přestavby křižovatky I/43 MÚK Kuřim, východ. Přílohou žádosti bylo mj. hodnocení vlivu zamýšleného zásahu na chráněné zájmy dle § 67 zákona o ochraně přírody a krajiny (dále jen „biologické hodnocení“). Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor životního prostředí (dále jen „prvostupňový správní orgán“), rozhodnutím ze dne 20. 6. 2024, č. j. JMK 77591/2024, žádosti vyhověl a výroky I až IV povolil výjimky pro vymezené skupiny bezobratlých živočichů, ptáků, obojživelníků, plazů a savců podle § 56 odst. 1, odst. 2 písm. c) a odst. 7 zákona o ochraně přírody a krajiny ze zákazů a základních podmínek ochrany zvláště chráněných druhů živočichů podle § 50 zákona o ochraně přírody a krajiny při dodržení celkem šestnácti stanovených podmínek. [2] Proti rozhodnutí prvostupňového správního orgánu podala odvolání řada spolků včetně žalobců a), b) a c). Žalovaný v odvolacím řízení dospěl k závěru, že stavbou záměru dojde ke škodlivému zásahu do biotopů a populací některých druhů zvláště chráněných živočichů. Tento zásah nicméně nebude dle žalovaného nepřiměřený a významný. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím nahradil výroky I až IV prvostupňového rozhodnutí z důvodu jejich upřesnění. Uznal také odvolací námitku, že mezi podmínkami povolené výjimky chybělo časové vymezení kontrol. Připojil proto podmínku č. 17, která stanovila, v jakých fázích realizace záměru dojde ke kontrole stanovených podmínek. Ve výroku také zohlednil změny předpisů, které souvisely s přijetím zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon. Ve zbytku žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [3] Žalobci a) a b) společně podali proti rozhodnutí žalovaného žalobu. Proti rozhodnutí žalovaného se samostatnou žalobou bránil také žalobce c). Krajský soud v Brně spojil žaloby ke společnému projednání a rozhodnutí a rozsudkem označeným v záhlaví rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V odůvodnění rozsudku krajský soud poukázal na skutečnost, že obdobným záměrem přestavby křižovatky I/43 Podlesí – obchvat, která se nachází v blízkosti nyní posuzovaného záměru a je společně s ním součástí programu odstranění dopravních závad na komunikaci I/43 (s navazujícími stavbami I/43 MÚK Podlesí a I/43 MÚK Lipůvka), se již Nejvyšší správní soud ve věci totožných účastníků zabýval v nedávném rozsudku ze dne 4. 4. 2025, č. j. 10 As 3/2025143. Krajský soud tak s ohledem na obdobné skutkové okolnosti a věcnou souvislost obou záměrů, jakož i shodnou žalobní argumentaci vycházel ze závěrů vyslovených v uvedeném rozsudku č. j. 10 As 3/2025  143, v němž Nejvyšší správní soud uzavřel, že pokud na základě výsledku zjišťovacího řízení neproběhlo posouzení EIA, je namístě klást vyšší nároky na správní orgány rozhodující o výjimce. V takovém případě sice orgány ochrany přírody nemají možnost předložený záměr upravit či změnit, ale jsou povinny žádost o výjimku zamítnout, pokud žadatel o výjimku neprokáže, že záměr v předložené podobě je z hlediska tvrzeného veřejného zájmu jediným uspokojivým řešením, tj. že jiné řešení, které by srovnatelně naplnilo tvrzení veřejný zájem a zároveň by nemělo žádné nebo by mělo menší dopady na chráněné druhy, neexistuje. [4] Krajský soud připomněl, že v projednávané věci osoba zúčastněná na řízení V podala žádost podle § 56 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny o kvalifikovanou výjimku ze zákazů u zvláště chráněných druhů živočichů, neboť některé dotčené druhy jsou předmětem ochrany podle unijního práva. V takovém případě může orgán ochrany přírody povolit výjimku pouze tehdy, jeli dán některý z výslovně uvedených důvodů, jestliže neexistuje jiné uspokojivé řešení a jestliže povolovaná činnost neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany. Krajský soud vycházel z toho, že správní orgány v reakci na uplatněné odvolací námitky (spočívající v poukazu žalobců právě na možnou odlišnou podobu křižovatky představující menší a šetrnější zásah do přírody, a tedy ono jiné uspokojivé řešení) ve vydaných rozhodnutích vysvětlovaly prokázání neexistence jiného uspokojivého řešení buď odkazem na závěry zjišťovacího řízení, anebo tautologicky konstatováním, že „stavba je řešena v jedné variantě, čímž byla prokázána neexistence jiného uspokojivého řešení“. V situaci, kdy neproběhlo posouzení EIA, měl žalovaný dle krajského soudu ověřit, zda osoba zúčastněná na řízení V jako žadatel o výjimku dostatečně vysvětlila a doložila, proč jako nejvhodnější řešení vybrala variantu křižovatky v navržené podobě, a pokud to neučinila, měl ji žalovaný vyzvat k vyjádření, vysvětlení, případně k doložení, proč není a nemůže být jiným uspokojivým řešením právě varianta zmiňovaná žalobci (např. protože není reálná a uskutečnitelná a z jakých konkrétních důvodů, nebo protože nenaplní veřejný zájem v takové míře jako předložená varianta, nebo bude mít srovnatelné či vážnější dopady, anebo by sice měla menší dopady, ty by však byly ve zřetelném nepoměru k výši realizačních nákladů, stavebně technickým komplikacím nebo urbanisticky nežádoucím důsledkům, aj., které by s sebou žalobci tvrzená varianta nesla). Dle krajského soudu tak k prozkoumání žalobci tvrzené existence jiného uspokojivého řešení adekvátním způsobem nedošlo. Pochybení krajský soud shledal také v případě námitky žalobce c), který požadoval výslovně stanovit podmínku vedení tzv. ekologického deníku. Žalobce c) vysvětlil rozdíl mezi ekologickým a stavebním deníkem. Žalovaný však dle krajského soudu námitku vypořádal nedostatečně (a tedy nepřezkoumatelně) pouze stručným konstatováním, že ekologický deník by byl ve vztahu ke stavebnímu deníku evidencí duplicitní. Dle krajského soudu se tak žalovaný s podstatou odvolací argumentace nevypořádal. [5] Krajský soud také shledal pochybení spočívající v nedostatečně vymezených podmínkách výjimky. V této souvislosti dospěl k závěru, že do § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny nebyla řádně transponována úprava obsažená ve směrnici Rady 92/43/EHS ze dne 21. 5. 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (dále jen „směrnice o stanovištích“). Tato směrnice stanoví zvýšenou ochranu některých živočichů chráněných dle unijního práva, mj. omezení v odebírání a držení těchto živočichů. Článek 16 odst. 1 písm. e) směrnice o stanovištích zakládá možnost odchýlit se od ochrany těchto živočichů, avšak pouze v případě odebírání a držení omezeného a příslušnými orgány stanoveného počtu jedinců za přísně kontrolovaných podmínek v omezeném rozsahu a na základě výběru. Dle krajskéh