6 As 143/2025 – Nejvyšší správní soud

6 As 143/2025- 14 - text  6 As 143/2025 - 16 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Václava Štencla v právní věci navrhovatele: L. D., o kasační stížnosti navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2025, č. j. 37 Na 26/202514, takto: Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2025, č. j. 37 Na 26/202514, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Navrhovatel podáním ze dne 31. 8. 2025 sdělil Krajskému soudu v Praze, že by chtěl podat žalobu na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím v jednání příslušníků Vězeňské služby České republiky, Věznice Vinařice. Konkrétně měli dozorci pochybit při kontrolní prohlídce cel v tom, že prohlídku provedli bez přítomnosti svědků z řad odsouzených. Zároveň mělo dojít při prohlídce ke ztrátě tyčinek Snickers, které patřily navrhovateli, přičemž některé z nich se později objevily ve skříňce jiného odsouzeného. Za účelem sepisu a podání žaloby navrhovatel požádal krajský soud o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. [2] Krajský soud navrhovatele přípisem ze dne 8. 9. 2025, č. j. 37 Na 26/20255, poučil, že soudy ve správním soudnictví rozhodují o veřejných subjektivních právech, nikoli o náhradě škody. Současně navrhovatele pro účely rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce vyzval ke sdělení, kolika tyčinek Snickers se má žaloba dotýkat, v jaké byly hodnotě a z jakých prostředků je navrhovatel pořídil, popř. jakým způsobem je získal. Navrhovatel v reakci na výzvu uvedl, že na podání žaloby trvá, neboť se jí chce domoci toho, aby krajský soud jednání dozorců posoudil jako nezákonný zásah. K původu tyčinek Snickers a jejich hodnotě se navrhovatel nevyjádřil. [3] Krajský soud v záhlaví označeným usnesením přiznal navrhovateli osvobození od soudních poplatků v rozsahu 95 %, návrh na ustanovení zástupce krajský soud zamítl. V odůvodnění usnesení krajský soud poukázal na skutečnost, že navrhovatel soudu nedoložil své majetkové a výdělkové poměry a k výzvě soudu ani neobjasnil původ majetku nepatrné hodnoty (tyčinek Snickers). Vězeňská služba k žádosti krajského soudu uvedla, že navrhovatel nemá příjmy z pracovní činnosti, neboť v rozhodném období nebyl pracovně zařazen, a nemá ani zabavitelné finanční prostředky. Krajský soud v napadeném usnesení dospěl k závěru, že navrhovatel nemá prostředky na úhradu celého soudního poplatku, avšak pro osvobození v plném rozsahu nejsou dány zvlášť závažné důvody s ohledem na neúplnost navrhovatelových tvrzení. Při určení podílu osvobození krajský soud zohlednil hodnotu tyčinek Snickers, která přibližně odpovídá částce 100 Kč, tedy 5 % ze soudního poplatku, jehož výše činí dle sazebníku 2 000 Kč. [4] K žádosti o ustanovení zástupce krajský soud uvedl, že ustanovení zástupce neshledal nezbytně třeba k ochraně navrhovatelových práv. Dle krajského soudu navrhovatel v podání dostatečně vymezil, v jakém konkrétním jednání spatřuje nezákonný zásah a zkrácení na právech. Dle krajského soudu pouze chybí upřesnění, kdy konkrétně mělo k zásahu dojít. Navrhovateli by proto k podání žaloby postačovalo zopakovat obsah již učiněného podání, doplnit datum zásahu a označit k němu důkazy. K tomuto postupu není dle krajského soudu třeba mu ustanovovat zástupce. Z jiného řízení navíc bylo krajskému soudu známo, že navrhovatel je schopen před soudem samostatně vystupovat a hájit svá práva. Krajský soud také přihlédl k bagatelnímu charakteru věci a k tomu, že navrhovatel se může případné náhrady škody domáhat v občanském soudním řízení. II. Kasační stížnost [5] Navrhovatel (dále jen „stěžovatel“) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost. Namítá, že krajský soud se dostatečně nezabýval jeho osobními a majetkovými poměry, neboť jej nevyzval, aby je uvedl a doložil. Krajský soud pouze požádal vězeňskou službu, aby potvrdila délku trestu odnětí svobody, stěžovatelovu pracovní nezařazenost a jeho majetkové poměry. Takto získané údaje však stěžovatel považuje za nedostatečné. Stěžovatel je zcela nemajetný, bez příjmů a s exekucemi. Pobírá pouze sociální kapesné ve výši 150 Kč měsíčně, které je určeno na nákup hygienických prostředků. Není proto schopen uhradit ani 5 % soudního poplatku odpovídající částce 100 Kč. [6] Stěžovatel rovněž nesouhlasí s tím, že mu pro sepis a podání zásahové žaloby nebyl ustanoven zástupce z řad advokátů. Krajský soud v napadeném usnesení odůvodnil neustanovení zástupce tím, že stěžovatel je schopen sám dostatečně hájit svá práva, jak vyplývá z jiného soudního řízení. S tím však stěžovatel nesouhlasí, neboť v tomto jiném soudním řízení byl úspěšný právě proto, že mu byl zástupce z řad advokátů ustanoven. Stěžovatel sám není schopen žalobu na ochranu před nezákonným zásahem sepsat, má pouze obecné právní povědomí. Jím formulovaná žaloba by nutně vedla k výzvám soudu k doplňování či opravám, což by dle stěžovatele bylo náročné, zdlouhavé a neefektivní. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [7] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že je důvodná. [8] V nyní souzené věci stěžovatel činí sporným závěr napadeného usnesení krajského soudu o rozsahu osvobození od soudních poplatků a závěr o neustanovení zástupce. III.1 Osvobození od soudních poplatků [9] Podle § 36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s“), účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsouli pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospějeli však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. [10] Individuální osvobození od soudních poplatků je procesním institutem, jehož účelem je zejména ochránit účastníka, který se nachází v tíživých sociálních poměrech, před tím, aby mu byl znemožněn přístup k soudní ochraně. Účastník řízení žádající o osvobození od soudních poplatků musí v prvé řadě tvrdit a osvědčit, že jsou v jeho případě splněny zákonem stanovené předpoklady. Pokud tuto povinnost nesplní, správní soud nezjišťuje osobní a majetkové možnosti účastníka z úřední povinnosti (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/200450, č. 537/2005 Sb. NSS, nebo ze dne 8. 7. 2011, č. j. 3 Ads 80/2011122). Předpokladem je, že správní soud žadatele o této povinnosti řádně poučí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2008, č. j. 1 As 63/200834). Typicky soud za tím účelem zasílá žadateli k vyplnění formulář týkající se jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrů a současně jej poučí o tom, že neuneseli břemeno tvrzení a důkazní, bude jeho žádost zamítnuta (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2021, č. j. 1 As 55/202125). [11] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 27. 5. 2010, č. j. 1 As 70/200874, č. 2099/2010 Sb. NSS, k otázce osvobození od soudních poplatků zároveň uvedl, že „budouli podmínky podle § 36 odst. 3 věty prvé a věty druhé s. ř. s. splněny, pravidelně to povede k osvobození od soudních poplatků, a to v míře, která bude odpovídat majetkové nouzi účastníka řízení. Je proto žádoucí účastníka osvobodit jen částečně, lzeli po něm spravedlivě požadovat, aby byť jen z určité části svoji poplatkovou povinnost splnil. Neosvobození bude za splnění podmínek výjimkou z pravidla, pro kterou musí existovat vážné skutkové důvody, které je soud v rámci odůvodnění svého uvážení povinen přezkoumatelně vyložit, přičemž vždy musí mít na paměti, že základním smyslem a účelem uvedeného ustanovení je zajistit rovný přístup všech osob k soudní ochraně, tj. výkon ústavně zaručeného základního práva.“ [12] V nyní posuzované věci závěr krajského soudu o částečném osvobození stěžovatele od soudních poplatků neobstojí hned z několika důvodů. Při stanovení rozsahu osvobození a výše soudního poplatku, k jehož zaplacení byl stěžovatel vyzván, krajský soud vycházel z hodnoty tyčinek Snickers, kterou stanovil na částku 100 Kč. Jedná se však o ničím nepodloženou úvahu krajského soudu, neboť nebylo prokázáno, zda a jaké množství tyčinek Snickers měl stěžovatel na vězeňské cele, jak je získal (zda je dostal či zakoupil) a jaká byla jejich hodnota. Bez ověření těchto skutečností jsou úvahy krajského soudu nepřezkoumatelné. [13] Krajský soud zároveň stěžovateli vytkl, že na výzvu nedoložil, jakým způsobem a z jakých finančních prostředků si tyčinky Snickers opatřil. Skutečnost, zda stěžovatel na tuto výzvu soudu reagoval, však Nejvyšší správní soud nepovažuje za relevantní pro účely posouzení stěžovatelových osobních a majetkových poměrů a jeho schopnosti soudní poplatek uhradit. Z hlediska posouzení stěžovatelových osobních a majetkových poměrů bylo třeba