6 As 172/2024 — Nejvyšší správní soud

6 As 172/2024- 22 - text  6 As 172/2024 - 24 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové, soudce Filipa Dienstbiera a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobkyně: J. S., zastoupená Mgr. Milanem Brázdou, advokátem, sídlem Na Roudné 18, Plzeň, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, sídlem Zborovská 11, Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 5. 2022, č. j. 055031/2022/KUSK, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2024, č. j. 43 A 53/202286, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2024, č. j. 43 A 53/202286, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku zamítl podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, jako nepřípustné odvolání žalobkyně proti územnímu rozhodnutí Městského úřadu Beroun (dále jen „stavební úřad“) ze dne 31. 8. 2021, č. j. MBE/51102/2021/VYSTKrs. Stavební úřad podle § 79 a § 82 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), umístil k žádosti společnosti ČEZ Distribuce, a. s. (dále jen „stavebník“) stavbu Loděnice, kVN pro parc. č. XA na pozemcích parc. č. XB, XC, XD, XE, XF, XG, XH, XCH, XI, XJ, XK a XL v kat. území L. u B.. Stavba spočívala v položení nového kabelového vedení vysokého napětí a zařízení pro elektronickou komunikaci sestávajícího z HDPE trubky pro instalaci zemního optického kabelu. [2] Žalobkyně podala dne 7. 2. 2022 proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání jako opomenutá účastnice z titulu vlastnictví sousedních pozemků parc. č. XM, XN, XO a pozemku parc. č. st. XP, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. XQ v kat. území N. u R. (obě katastrální území spolu bezprostředně sousedí). Žalobkyně má za to, že jí svědčí účastenství ve všech řízeních souvisejících s vybudováním Průmyslového parku Loděnice v sousedství jejích nemovitostí, neboť tato řízení jsou provázána a dotýkají se jejích vlastnických práv. Umělým rozdělováním dochází dle žalobkyně k tzv. salámování. V doplnění odvolání se žalobkyně dovolávala účastenství jako dotčený soused dle § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona. V této souvislosti upozornila, že před položením kabelů vysokého napětí musí dojít na pozemku parc. č. XA v kat. území L. u B. k přeložce stávající kabelové přípojky nízkého napětí (z důvodu křížení trasy), která zajišťuje dodávky elektřiny pro její dům. V důsledku přeložky dojde k odpojení domu žalobkyně od elektrického proudu. Žalobkyně rovněž namítala, že byloli územní řízení o přeložce kabelového vedení nízkého napětí usnesením stavebního úřadu ze dne 17. 1. 2022 zastaveno, nelze územní rozhodnutí vydané v posuzovaném řízení realizovat. [3] Žalovaný podané odvolání zamítl jako nepřípustné s odůvodněním, že dotčeným stavebním záměrem nedojde k zásahu do vlastnických práv žalobkyně. Stavba spočívá dle žalovaného zjednodušeně „v zakopání kabelů do země“, a to nikoli na pozemcích ve vlastnictví žalobkyně a dále v dostatečné vzdálenosti od nemovitostí žalobkyně. Vedení bude ukončeno na pozemku parc. č. XB v kat. území L. u B., a sice v nejmenší vzdálenosti 35,30 m od nejbližší společné hranice s pozemkem parc. č. XM v k. ú. N. u R. ve vlastnictví žalobkyně. Stavba neobsahuje žádné přeložky stávajících inženýrských sítí, k odpojení nemovitostí žalobkyně od elektřiny nedojde. Účastenství žalobkyně v řízení nelze založit ani na tom, že na stavbu mají navazovat další investiční záměry, které mohou mít do právní sféry žalobkyně dopad. [4] Krajský soud v Praze žalobu proti rozhodnutí žalovaného rozsudkem označeným v záhlaví zamítl. Krajský soud se přiklonil k názoru žalovaného s tím, že žalobkyně nepřednesla dostatečně konkrétní a včasné argumenty rozporující závěry žalovaného, že stavba neobsahuje přeložky stávajících inženýrských sítí a že nedojde k odpojení nemovitostí žalobkyně od elektrického proudu. Závěr o bezprostředním dotčení práv žalobkyně podle krajského soudu neplyne ani ze správního spisu. Poukazujeli žalobkyně na to, že územní rozhodnutí není proveditelné, neboť jeho realizaci musí předcházet přeložka kabelů nízkého napětí, svědčí tato skutečnost v její prospěch. Účastenství žalobkyně v územním řízení nezakládá dle krajského soudu ani případné krátkodobé přerušení dodávek elektrické energie do odběrného místa. Krajský soud připustil, že na otázku účastenství má vliv vlastnické právo k dotčenému vedení elektrické energie, to však žalobkyně ve správním řízení netvrdila, ani v něm tato skutečnost nebyla řešena. Krajský soud zároveň nepřehlédl, že stavební úřad v řízení o prodloužení platnosti územního rozhodnutí jedná s žalobkyní jako s účastnicí řízení a že v usnesení ze dne 31. 1. 2024 připustil, že její vlastnická práva k přípojce vedoucí k domu č. p. 261 mohou být záměrem dotčena. Jedná se však o reakci na pozdější zjištění, že žalobkyně je vlastníkem přípojky na pozemku parc. č. XA v kat. území L. u B. Krajský soud uvedl, že při rozhodování vycházel ze skutkového a právního stavu v době rozhodování žalovaného o odvolání proti územnímu rozhodnutí, kdy žalobkyně tvrdila dotčení právní sféry pouze ve vztahu k pozemkům a rodinnému domu v katastrálním území N. u R., nikoli ve vztahu k vlastnictví technické infrastruktury. II. Kasační stížnost [5] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž namítala, že stavební úřad postupoval od samého počátku nezákonně a zjevně nesprávně, neboť nesprávně určil okruh účastníků řízení, mezi něž opomněl zahrnout stěžovatelku jako vlastníka sousední nemovitosti a dotčené elektrické přípojky. K tomu stěžovatelka odkázala na vyjádření stavebníka ze dne 17. 6. 2024, dle něhož v ochranném pásmu v rozsahu jednoho metru na každou stranu kabelového vedení přípojky nízkého napětí nelze bez souhlasu vlastníka provádět zemní práce ani další činnosti, jež by mohly přípojku ohrozit. Vedle zásahu do ochranného pásma přípojky se dle stěžovatelky projednávaná věc týká také manipulace s ní, a to bez jejího souhlasu. Stěžovatelka poukázala též na judikaturu k otázce přímého dotčení na vlastnickém právu a dále na povinnost stavebního úřadu zjišťovat po celou dobu řízení jeho účastníky. [6] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [7] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že je důvodná. [8] Sporná otázka v souzené věci spočívá v tom, zda stěžovatelka měla být účastnicí sporného územního řízení, resp. zda žalovaný její odvolání proti územnímu rozhodnutí správně zamítl jako nepřípustné podle § 92 odst. 1 správního řádu. [9] Předmětem soudního přezkumu je pouze tato otázka, krajský soud (stejně jako Nejvyšší správní soud) je proto dle ustálené judikatury „oprávněn zkoumat v mezích žalobních bodů pouze to, zda se skutečně jednalo o opožděné nebo nepřípustné odvolání a zda tedy byl žalobce zkrácen na svých právech neprovedením odvolacího přezkumu. Pokud krajský soud dospěje k závěru, že odvolání bylo po právu zamítnuto jako nepřípustné nebo opožděné, žalobu zamítne, v opačném případě toto odvolací rozhodnutí zruší a věc vrátí žalovanému k dalšímu řízení“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2011, č. j. 5 As 18/201181, a dále např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2011, č. j. 5 As 30/201193, ze dne 5. 6. 2024, č. j. 6 As 182/202336, nebo ze dne 15. 8. 2024, č. j. 8 As 198/202333). [10] Nejvyšší správní soud k tomu s ohledem na stěžovatelčiny odkazy v kasační stížnosti, jakož i na odkazy žalovaného na úpravu účastenství ve správním řízení dle § 27 správního řádu, uvádí, že účastenství v územním řízení je speciálně upraveno v § 85 stavebního zákona, který představuje komplexní zvláštní úpravu ve vztahu k § 27 správního řádu. Použití obecné úpravy ve správním řádu je proto vyloučeno. [11] Dle § 85 odst. 2 stavebního zákona jsou dále účastníky územního řízení a) vlastník pozemku nebo stavby, na kterých má být požadovaný záměr uskutečněn, neníli sám žadatelem, nebo ten, kdo má jiné věcné právo k tomuto pozemku nebo stavbě, b) osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být územním rozhodnutím přímo dotčeno. [12] Vymezení okruhu účastníků územního řízení vyžaduje s ohledem na konkrétní okolnosti případu komplexní posouzení situace v území a zohlednění nejrůznějších vlivů (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2013, č. j. 7 As 17/201325, č. 2932/2013 Sb. NSS). [13] Podle § 2 odst. 3 stavebního zákona se stavbou rozumí veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. [14] Liniové stavby, zejména vodovody, kanalizace nebo energetická či jiná vedení, a jiné předměty, kter