6 Azs 86/2025 – Nejvyšší správní soud

6 Azs 86/2025- 40 - text  6 Azs 86/2025 - 42 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Štěpána Výborného ve věci žalobkyně: L. A. F. M., zastoupené Mgr. et Mgr. Václavem Klepšem, advokátem, sídlem náměstí Svobody 50, Sušice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 10. 2024, č. j. OAM1134/ZAZA12P092024, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2025, č. j. 13 Az 35/202422, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před městským soudem [1] Žalovaný shora označeným rozhodnutím žalobkyni, občance Bolívarovské republiky Venezuela (dále jen „Venezuela“), neudělil mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalobu proti rozhodnutí žalovaného městský soud shora označeným rozsudkem zamítl. [2] Podle městského soudu žalobkyně své obavy z perzekuce ze strany vládního režimu pro dřívější projevování politických postojů jejího zetě uvedla poprvé až v žalobě a nijak nezdůvodnila, proč tak neučinila již ve správním řízení. Naopak žalovanému při pohovoru k jeho dotazům výslovně uvedla, že žádné potíže v zemi původu neměla. Ani později v průběhu správního řízení nic jiného nezmínila, ani neodkázala na správní řízení vedené s jejím zetěm, aniž jí v tom cokoliv bránilo. Nejedná se tedy o situaci, za které by byl soud povinen k ex nunc přezkumu dle čl. 46 odst. 3 směrnice 2013/32/EU, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (procedurální směrnice), a proto se městský soud těmito novými tvrzeními nezabýval. Připojené novinové články neměly dostatečnou kvalitu pro prokázání vznesených tvrzení, proto jimi nedokazoval. [3] Dle městského soudu žalobkyně v průběhu správního řízení neuvedla žádné azylově relevantní důvody. Stěžejním důvodem, pro který žádala o udělení mezinárodní ochrany, byla legalizace jejího pobytu v České republice. Žalovaný zjistil skutkový stav věci dostatečně, žalobkyni umožnil uvést všechny podstatné skutečnosti, provedl s ní pohovor a shromáždil dostatek podkladů vztahujících se k aktuální situaci ve Venezuele. Městský soud proto neprováděl důkaz doloženými zprávami organizace Amnesty International. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nebyla ve své vlasti jakkoliv politicky aktivní, dospěl městský soud k závěru, že ani situace po prezidentských volbách na její osobu nemůže mít vliv, k čemuž odkázal na svůj předchozí rozsudek v jiné věci. Žalobkyně v průběhu správního řízení neuvedla žádné skutečnosti, které by mohly nasvědčovat závěru, že opustila zemi původu pro některý z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [4] Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost, kterou považuje za přijatelnou, neboť městský soud podstatným způsobem pochybil při výkladu práva. [5] Žalovaný má povinnost řádně zjišťovat aktuální situaci v zemi původu. Informace, z nichž žalovaný vycházel, však byly zpravidla více než rok staré a nijak nereflektovaly zásadní změny, k nimž v průběhu roku 2024 došlo. Sám městský soud pak odmítl doložené články, neprovedl dokazování, ani si nezjistil aktuální informace o zemi původu, ačkoli v úvodu rozsudku deklaroval nutnost ex nunc posouzení žádosti. Současně pochybil, označilli postup žalovaného za správný a tento způsob práce se zastaralými informacemi za přípustný. Dále nepřihlédl ke stěžovatelčině námitce, že se z důvodu politické aktivity svého zetě obává návratu do země původu, neboť tuto obavu nevyjádřila explicitně během řízení před žalovaným. Informace o politické aktivitě stěžovatelčina zetě však měl žalovaný k dispozici, jelikož byly součástí správního spisu o zeťově žádosti o mezinárodní ochranu. Současně měl být žalovanému znám v dané době aktuální vývoj situace v zemi původu, která se značně vyostřila po zmanipulovaných prezidentských volbách v červenci 2024. Žalovaný stěžovatelčinu žádost neposoudil komplexně a městský soud se odmítl stěžovatelčinými obavami zabývat. Napadený rozsudek je tudíž také nepřezkoumatelný. [6] Zprávy, které stěžovatelka doložila k žalobě, svědčily o hromadném zatýkání, pronásledování osob, arbitrárním zadržování, odebírání dokladů a o všeobecné atmosféře strachu, která v zemi původu nastala po volbách v červenci 2024. Tyto zprávy městský soud neprovedl s poukazem na jejich údajnou obecnost. Pochybení nenapravil ani citací z jiného rozsudku, z nějž plyne zklidnění situace v zemí původu. To je pouze zdánlivé a nelze v žádném případě považovat za stav bezpečí. Ze zpráv o zemi původu plyne mučení a týrání zadržených osob a současně nefunkčnost složek právního státu, které jsou určeny k ochraně obyvatel před vládní mocí. Za účelem aktuálního posouzení situace v zemi původu nyní stěžovatelka dokládá rozhodnutí žalovaného o udělení mezinárodní ochrany v jiné věci z letošního roku, ve které žalovaný udělil doplňkovou ochranu občance Venezuely. Stěžovatelka má za to, že jako příbuzná osoby, která se aktivně zapojila do protirežimních aktivit, nemůže být v současné situaci nucena k návratu do země původu, jelikož by ji takový návrat mohl zásadním způsobem ohrozit. [7] Žalovaný nesouhlasí se souvislostí s případem v jiné věci a není mu jasné, proč by měl přihlédnout k výpovědi stěžovatelčina zetě, který navíc výslovně uvedl, že v zemi původu nikdy žádné potíže neměl. Též stěžovatelka sdělila, že v zemi původu žádné problémy neměla, nebyla politicky aktivní a důvodem pro podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany byla legalizace pobytu, protože takový postup jí připadal jako nejjednodušší. Dalším důvodem bylo to, že se ve Venezuele špatně žije. Žalovaný se stěžovatelčinou situací i situací ve Venezuele adekvátně zabýval. Nerozumí, jak by se měl stěžovatelky týkat vývoj po prezidentských volbách. Nikdy nebyla politicky aktivní, a nemůže se proto domáhat udělení mezinárodní ochrany z důvodu možného politického pronásledování, ke kterému venezuelský režim nemá žádný důvod. Stěžovatelka pro podporu svých názorů odkazuje na zprávy, které s jejím azylovým příběhem nemají nic společného. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [8] Vzhledem k tomu, že jde o věc, v níž před městským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, Nejvyšší správní soud se ve smyslu § 104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Pokud tomu tak není, je namístě kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítnout jako nepřijatelnou. [9] Výklad zákonného pojmu „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, učinil Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS. Podle tohoto usnesení je kasační stížnost přijatelná v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) vyvstala potřeba učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. [10] Stěžovatelka spatřuje přijatelnost kasační stížnosti ve čtvrtém bodě. Městský soud se dle jejího názoru dopustil zásadního pochybení, neboť posvětil postup žalovaného, který pracoval se zastaralými zprávami o zemi původu, a sám se odmítl stěžovatelčinými obavami zabývat. [11] Soudy při přezkumu správního rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání správního rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Z tohoto pravidla existují výjimky vyžadované ústavním pořádkem, mezinárodním právem či právem Evropské unie. K prolomení § 75 odst. 1 s. ř. s. dochází i v případě přímé aplikace čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice, podle něhož musí členské státy zajistit, aby účinný opravný prostředek ve věcech mezinárodní ochrany obsahoval úplné a ex nunc posouzení jak skutkové, tak právní stránky, a to alespoň v řízeních o opravném prostředku u soudu prvního stupně. Tento požadavek je přímo použitelný v řízeních před krajskými soudy, které ve věcech mezinárodní ochrany rozhodují jako soudy v prvním stupni. Krajské soudy tak mohou ve věcech mezinárodní ochrany samy přihlížet i k novým skutečnostem nastalým až po právní moci správního rozhodnutí. Krajský soud je povinen zohledňovat ty skutečnosti, které žadatel nemohl bez vlastního zavinění (či bez ospravedlnitelného důvodu) uvést již ve správním řízení (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2015, č. j. 10 Azs 194/201532, či ze dne 11. 7. 2019, č. j. 9 Azs 157/201924, bod