7 As 106/2025 – Nejvyšší správní soud

7 As 106/2025- 9 - text  7 As 106/2025 - 11 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého, soudce Davida Hipšra a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobce: Bc. M. H., proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2025, č. j. 9 A 46/202525, takto: Kasační stížnost se zamítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 2. 2025, č. j. MSP32/2025OSVOSV/5, zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2025, sp. zn. Si464/2024, kterým tento krajský soud částečně odmítl žádost žalobce o poskytnutí informací. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí bránil žalobou u Městského soudu v Praze. Zároveň požádal o osvobození od soudních poplatků. Tuto žádost městský soud v záhlaví označeným usnesením zamítl. Uzavřel, že žalobce přes výzvu nedoložil úplným a hodnověrným způsobem své majetkové poměry. [2] Městský soud vyšel z toho, že žalobce je veden na Úřadu práce a v současné době je v pracovní neschopnosti (k žádosti připojil mimo jiné potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti a lékařskou zprávu). Po zaplacení měsíčních výdajů disponuje částkou 2 260 Kč a ačkoli přes výzvu soudu nevyčíslil své pravidelné výdaje, je zřejmé, že mu tato částka nemůže stačit k uhrazení veškerých životních potřeb vyjma bydlení. Zároveň z této částky není možné ani splácet dluh I. H., která mu půjčuje finanční prostředky. K tomu městský soud odkázal na řízení vedená u téhož soudu pod sp. zn. 10 A 5/2025 a 10 A 29/2025, z nichž vyplývá, že aby mohl žalobce tento dluh splácet, musel by disponovat dalším příjmem, který soudu nepřiznal. Zároveň v prohlášení o osobních a majetkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků žalobce uvádí další dluhy a půjčky, ale celkový počet nedoložil. To odůvodňoval tím, že jich je mnoho a že „ztratil přehled“. Předlužení žalobce není samo o sobě důvodem pro osvobození od soudních poplatků. To, že žalobce nemá vyjma sociálních dávek oficiální zdroj příjmů a prostředky získává také nevratnými půjčkami od svých příbuzných, přivedlo městský soud k úvaze, že není zřejmé, proč by si žalobce nemohl tímto způsobem obstarat také prostředky na zaplacení soudního poplatku. V této souvislosti městský soud také poukázal na to, že z předloženého výpisu z účtu žalobce je zřejmé, že soudní poplatek či jiné náklady řízení v jiných věcech hradí, i když ve snížené výši, ačkoli by na tyto úhrady neměl mít podle vlastních slov prostředky. II. Obsah kasační stížnosti [3] Žalobce (stěžovatel) podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost. Nesouhlasí s posouzením městského soudu, podle kterého úplně, pravdivě a hodnověrně neosvědčil své majetkové poměry. Namítá, že městský soud neuznal řádně doložené potvrzení o výši dávky hmotné nouze a z toho dovozoval údajnou neúplnost a nehodnověrnost tvrzení stěžovatele. Toto potvrzení stěžovatel řádně doložil na standardizovaném formuláři. [4] Dále zpochybňuje závěr městského soudu, podle něhož disponuje dalším příjmem, což dovozuje z „hypotetického“ splácení dluhu I. H. a K. K. Stěžovatel odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 3 Tdo 1418/2016, ze kterého vyvozuje, že ujednaný termín vrácení zápůjčky neznamená závazek prostředky do ujednaného dne vrátit. Městský soud také v této souvislosti nevycházel z aktuálních majetkových poměrů stěžovatele, ale z hypotetické možnosti sám přenechat věci zapůjčitelek I. H. a K. K. Tedy zde městský soud rozhodl zmatečně, aniž by porozuměl zákonné definici zápůjčky, a zároveň bylo podle stěžovatele rozhodnuto v jeho neprospěch trestným činem soudce [k tomu odkazuje na § 329 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku]. Stěžovatel také namítá nesprávné posouzení hrazení členských příspěvků spolku MaSON v rámci poskytování internetu a hrazení telefonu, v čemž spatřuje porušení práva na informace a rodinu. Odkazuje pak na konkrétní body v dřívějších rozsudcích Nejvyššího správního soudu, které spočívají v řešení jeho námitek v rámci dalších jím podaných kasačních stížností. Městský soud také nesprávně posoudil splácení pořádkových pokut, které stěžovatel vynakládá racionálně za účelem odvrácení daňových exekucí a exekučních nákladů. [5] Městský soud také nezohlednil, že stěžovatel byl evidovaný jako uchazeč o zaměstnání, a navíc byl v pracovní neschopnosti. Z tohoto důvodu nebylo možné, aby si sám příjem zvýšil. V této souvislosti městský soud nesprávně posoudil lékařskou zprávu a pracovní neschopnost. Povolené vycházky stěžovatel dodržuje za účelem odstraňování duševního onemocnění. Městský soud odkázal pouze na fiskální, regulativní a motivační funkci soudního poplatku, přičemž stěžovateli nevytýkal svévolnost, bezdůvodnost ani malichernost návrhu, a nezohlednil, že stěžovatel na podporu žádosti o osvobození od soudního poplatku předložil relevantní listiny. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [6] Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatele v tomto řízení o kasační stížnosti netíží povinnost být zastoupen advokátem ani poplatková povinnost. Tato kasační stížnost je totiž podána proti procesnímu usnesení, kterým se nekončí řízení o žalobě (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014  19, č. 3271/2015 Sb. NSS). [7] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval přípustností jednotlivých kasačních námitek. Kasační stížnost lze totiž podat jen z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. Kasační stížnost podaná z jiných důvodů je nepřípustná (§ 104 odst. 4 s. ř. s.). Stěžovatel musí reagovat na argumentaci městského soudu a uvádět, z jakých důvodů jsou závěry, které soud v napadeném rozhodnutí uvedl, nesprávné. Musí tedy vylíčit, kterých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl soud vůči němu dopustit v procesu vydání rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnost (rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/200558, č. 835/2006 Sb. NSS, a rozsudek NSS ze dne 24. 1. 2023, č. j. 6 As 358/202138, bod 11). Pokud tak neučiní a nereflektuje argumentaci městského soudu, pak nejsou takové námitky přípustné (srov. usnesení NSS ze dne 10. 9. 2009, č. j. 7 Afs 106/200977, č. 2103/2010 Sb. NSS; ze dne 15. 9. 2009, č. j. 6 Ads 113/200943; nebo ze dne 14. 6. 2016, č. j. 1 As 271/201536, body 1014). [8] V návaznosti na výše uvedené Nejvyšší správní soud předně uvádí, že stěžovatelova tvrzení, která se týkají porušení základních práv, včetně práva na informace a na rodinu, byla vznesena jen obecně a bez konkrétní argumentace. Je třeba zdůraznit, že městský soud se ani okolnostmi, které stěžovatele k této námitce vedly, v napadeném usnesení vůbec nezabýval. Nijak se tedy především nezabýval hrazením členských příspěvků za poskytování internetu či nákladů za telefon, jak v kasační stížnosti tvrdí stěžovatel (podle něj hrazení těchto příspěvků soud nesprávně posoudil). Tato část kasační stížnosti proto nemůže představovat přípustnou kasační námitku. S podstatou závěrů napadeného usnesení a argumentací městského soudu se pak míjí i část kasační argumentace stěžovatele týkající se nesprávného posouzení splácení pořádkových pokut. Ani na hodnocení tohoto výdaje stěžovatele totiž městský soud odůvodnění napadeného rozhodnutí nepostavil. [9] K samotnému věcnému přezkumu napadeného usnesení Nejvyšší správní soud předesílá, že podstatu sporu, která je předmětem i této kasační stížnosti (tedy neosvobození od soudních poplatků z důvodu nedostatečného doložení majetkových poměrů mj. s odkazem na jiné možnosti stěžovatele obstarat si prostředky) již řešil i ve svém nedávném rozsudku ze dne 24. 4. 2025, č. j. 10 As 52/202515. Skutkové okolnosti nyní projednávané věci i odůvodnění napadeného usnesení městského soudu jsou s uvedeným případem srovnatelné. Ostatně na uvedený rozsudek městský soud v nyní napadeném usnesení sám přímo odkázal. Nejvyšší správní soud zde neshledal důvod se od závěrů vyjádřených v odkazovaném rozsudku odchýlit. [10] Nejvyšší správní soud se z hlediska přípustných kasačních námitek s ohledem na logiku kasačního přezkumu zabýval v prvé řadě námitkou směřující k § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Stěžovatel totiž poukazuje i na možnou zmatečnost řízení, neboť má za to, že bylo rozhodnuto v jeho neprospěch v důsledku trestného činu soudce. Tato kasační námitka však nemůže být důvodná. Městský soud vydal napadené usnesení v rámci zákonem vymezené pravomoci. Skutečnost, že stěžovatel s hodnocením městského soudu nesouhlasí, nezakládá sama o sobě důvod pro závěr o nezákonnosti nebo snad dokonce o spáchání trestného činu ze strany rozhodující předsedkyně senátu. Na tom nic nemůže změnit ani přesvědčení stěžovatele, že tomu tak bylo. [11] Dále se Nejvyšší správní soud zabýval námitkami podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., kt