7 As 111/2025 — Nejvyšší správní soud

7 As 111/2025- 14 - text  7 As 111/2025 - 16 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Hipšra, soudce Milana Podhrázkého a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobce: J. H., proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, se sídlem Sokolovská 58/219, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2025, č. j. 10 A 32/202444, takto: Kasační stížnost se zamítá. Odůvodnění: I. [1] Žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“) se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2024, č. j. ČTÚ42 400/2023603, jímž byl zamítnut rozklad žalobce a byl potvrzen výrok I. a IV. rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 7. 8. 2023, č. j. ČTÚ1 552/2023635/V. vyř.  Dej. Výrokem I. prvostupňového rozhodnutí byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku podle § 119 odst. 1 písm. e) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“). Výrokem IV. mu byla uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Výrok II. prvostupňového rozhodnutí byl napadeným rozhodnutím žalovaného změněn tak, že se za přestupek uvedený ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí žalobci ukládá správní trest napomenutí. Přestupku se žalobce měl dopustit tím, že dne 21. 9. 2022 v čase od 15:10 do 16:30 celkem 4x volal na číslo tísňového volání 155, kde se dožadoval výjezdu posádky Zdravotnické záchranné služby Libereckého kraje k bezdomovci pro podezření na žilní trombózu. Na místo oznámení byla po prvním hovoru vyslána hlídka městské policie, které tato osoba sdělila, že se cítí dobře a žádnou pomoc nepotřebuje. Žalobce se podle správního orgánu prvního stupně dopustil přestupku tím, že uskutečnil zlomyslná volání na číslo tísňového volání, neboť volal na linku více něž dvakrát. Výrokem III. prvostupňového rozhodnutí bylo řízení o přestupku co do volání uskutečněného žalobcem dne 21. 9. 2022 v čase 15:10 zastaveno. [2] Žalobce v žalobě, v níž vymezil cekem čtyři žalobní body, rovněž požádal o osvobození od soudních poplatků a podal návrh na ustanovení zástupce. Městský soud vyhověl žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků, neboť žalobce osvědčil, že nemá dostatek finančních prostředků k úhradě soudního poplatku. Městský soud však nevyhověl návrhu žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů. Konstatoval, že není splněna druhá podmínka pro ustanovení zástupce vyplývající z § 35 odst. 10 s. ř. s., neboť ustanovení zástupce není nezbytně zapotřebí k ochraně práv žalobce. [3] Městský soud zohlednil charakter řízení o žalobě vymezený předmětem soudního přezkumu a schopnost žalobce samostatně hájit své zájmy v řízení před soudem, s přihlédnutím ke složitosti projednávané věci, obsahu a rozsahu návrhu na zahájení řízení. Z podané žaloby je podle městského soudu zjevné, že žalobce dokáže sám, i bez právní pomoci, náležitě formulovat a konkretizovat žalobní body tak, aby žaloba byla věcně projednatelná. Žaloba má všechny požadované základní náležitosti a je z ní zřejmé, čeho se žalobce domáhá. Proto neshledal naplnění všech zákonem stanovených podmínek pro ustanovení zástupce žalobci a jeho návrh na ustanovení zástupce zamítl. II. [4] Proti usnesení městského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost. Je přesvědčen, že k ochraně jeho práv bylo třeba advokáta ustanovit, byť městský soud nemohl vědět, že žalobu opsal podle vzoru na internetu. Nelze proto učinit závěr, že je schopen hájit své zájmy v řízení před soudem. Nelze přihlížet k charakteru řízení a tvrdit, že nejde o složité řízení. Podle žalobce se jedná o skutkově a právně složitou věc. Není zjevné, že dokáže sám, bez právní pomoci, náležitě formulovat a konkretizovat základní náležitosti žaloby. Takový názor znamená, že schopnost účastníka obrátit se na soud by sama o sobě vedla k nesplnění druhé podmínky nutné k ustanovení zástupce. Myslí si, že je toliko schopen přibližně odhadnout předmět a rozsah žaloby či výhrady proti napadenému rozhodnutí. Není však schopen ověřit správnost vlastního postupu a použité právní argumentace a judikatury. Je nezbytné soudní řízení vést od počátku bezvadně, neboť v řízení před Nejvyšším správním soudem nebo Ústavním soudem, ve kterých je povinné právní zastoupení, nejsou přípustné námitky, které nebyly uplatněny před správním soudem. Jako laik neví, jaké argumenty by v řízení před správním soudem měl uvést, resp. zda uvedl veškeré argumenty potřebné k jeho řádné obhajobě. Vyplýváli z podstaty právní pomoci, kterou poskytuje advokát, pomoc a zastoupení v právních věcech, kde účastník nemá potřebné odborné znalosti, nelze mu bez dalšího schopnost formálně učinit soudní podání s pomocí vzoru žaloby na internetu přičítat k tíži. V žalobě vymezil pouze její obrysy, aby nebyla odmítnuta. III. [5] Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatele v tomto řízení o kasační stížnosti netíží povinnost být zastoupen advokátem ani poplatková povinnost. Kasační stížnost je totiž podána proti procesnímu usnesení, kterým se nekončí řízení o žalobě (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/201419, č. 3271/2015 Sb. NSS). [6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [7] Podle § 35 odst. 10 věty první s. ř. s., navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a jeli to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát. [8] Jak správně upozornil městský soud, podmínky pro ustanovení zástupce musí být splněny kumulativně. Městský soud posuzoval zvlášť splnění podmínek pro osvobození od soudního poplatku (neboť stěžovatel o osvobození od soudního poplatku žádal). Při rozhodování o ustanovení zástupce pak vycházel i z posouzení splnění podmínky nezbytnosti zastoupení pro ochranu práv stěžovatele v řízení o jeho žalobě. Městský soud vycházel z charakteru řízení o žalobě vymezeného předmětem soudního přezkumu, tj. napadeným rozhodnutím. Hodnotil schopnost stěžovatele samostatně hájit své zájmy v řízení před soudem, a to s přihlédnutím ke složitosti projednávané věci, jakož i k obsahu a rozsahu žaloby. Městský soud správně zdůraznil, že žaloba má všechny požadované základní náležitosti a je z ní zřejmé, čeho se žalobce (stěžovatel) domáhá. [9] Nejvyšší správní soud se již v minulosti opakovaně zabýval kritérii pro rozhodování o žádosti o ustanovení zástupce v řízení před krajským (městským) soudem. Např. v rozsudku ze dne 27. 5. 2004, č. j. 4 As 21/200464, a zdůraznil, že „advokát bude ustanoven zástupcem účastníka k ochraně jeho zájmů tehdy, jdeli o věc po stránce skutkové nebo právní složitou a jestliže potřeba ochrany práv účastníka v soudním řízení vyjde najevo, např. z nekvalifikovaných podání účastníka, jímž se na soud obrací apod. Vzhledem k tomu, že největší nároky po odborné stránce klade na účastníka řízení formulování samotného návrhu (žaloby), navíc v poměrně krátkém časovém úseku, je právě obsahová a formální úroveň sepsané žaloby kritériem pro závěr soudu o potřebě ochrany práv účastníka.“ Správní soud tedy přihlíží zejména k charakteru projednávané věci, k osobnostním poměrům žalující osoby, k úrovni žaloby a případných dalších podání, z nichž lze dovodit úroveň povědomí žalobce o jeho právech v soudním procesu a vůbec právních poměrech v České republice (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2003, č. j. 1 Azs 5/200346, ze dne 26. 2. 2004, č. j. 6 Azs 19/200345, ze dne 8. 1. 2013, č. j. 3 As 92/201234, ze dne 31. 5. 2011, č. j. 5 Afs 20/201162, či ze dne 21. 5. 2015, č. j. 7 As 84/201514). Za hlavní kritérium pro závěr soudu o potřebě ochrany práv účastníka řízení lze přitom považovat obsahovou a formální úroveň návrhu (žaloby), neboť právě formulace návrhu klade na účastníka řízení po odborné stránce největší nároky (srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2017, č. j. 1 As 312/201712). Ustanovení zástupce tedy zpravidla není namístě v situaci, kdy podaná žaloba obsahuje všechny formální náležitosti, řádně formulované žalobní body a bezvadný petit a je z ní patrné, čeho a na základě jakých důvodů se stěžovatel domáhá, pokud se současně nejedná o věc po právní stránce mimořádně složitou (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2011, čj. 5 Afs 20/201162). [10] Při hodnocení právě vytčených kritérií přísluší soudu posuzovat je v maximální míře z objektivního hlediska, tzn. uvážit, zda je objektivně možné na podkladě žalobních bodů provést přezkum žalobou napadeného rozhodnutí. Nerozhodné přitom je, jak případně autor podání subjekti