7 As 325/2024 — Nejvyšší správní soud

7 As 325/2024- 36 - text  7 As 325/2024 - 39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Foltase, soudce Faisala Husseiniho a soudkyně Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: M. S., zastoupený JUDr. Pavlem Širokým, LL.M., advokátem se sídlem Vodičkova 710/31, Praha 1, proti žalovanému: Policejní prezident, se sídlem Strojnická 27, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 11. 2023, č. j. PPR440944/ČJ2023990131, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2024, č. j. 15 Ad 2/202448, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce vykonával službu jako příslušník Policie ČR na pozici vrchního inspektora oddělení dopravních nehod odboru služby dopravní policie Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy. Náměstek policejního prezidenta pro lidské zdroje, informační a komunikační technologie a inovace rozhodnutím ze dne 18. 7. 2023 zamítl jeho žádost o povolení obnovy řízení pravomocně skončeného rozhodnutím ředitele Krajského ředitelství police hl. m. Prahy ze dne 8. 9. 2021, č. 1079/2021, jímž ředitel nepřiznal žalobci doplatek služebního příjmu za dobu nevyčerpaných přestávek ve službě na jídlo a odpočinek v období od 1. 1. 2018 do 19. 2. 2021. Proti rozhodnutí náměstka podal žalobce odvolání, které žalovaný zamítl. [2] Následně se žalobce obrátil na Městský soud v Praze, který zamítl jeho žalobu. [3] Úvodem svého rozsudku městský soud upozornil, že se obdobnou věcí zabýval již v rozsudku ze dne 13. 5. 2023, č. j. 14 Ad 1/202438. Žaloba, o níž městský soud rozhodl uvedeným rozsudkem, byla podána jiným příslušníkem Policie ČR působícím v oddělení dopravních nehod, který byl zastoupen týmž advokátem jako žalobce v nyní projednávané věci, a domáhal se rovněž obnovy svého řízení o žádosti o doplatek za přestávky, a to z totožných důvodů, jako to činí žalobce. V žalobě vznesl totožné námitky. Městský soud žádnou z nich neshledal důvodnou, a proto žalobu zamítl. V nyní projednávané věci soud neshledal žádný důvod, pro který by se měl od závěrů vyslovených v tomto rozsudku odchýlit. [4] Dle § 192 odst. 1písm. b) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“), řízení, které je ukončeno rozhodnutím, jež nabylo právní moci, se na žádost účastníka obnoví, jestliže rozhodnutí záviselo na posouzení předběžné otázky, o níž bylo příslušným orgánem rozhodnuto jinak a tato skutečnost může mít podstatný vliv na obsah rozhodnutí. Podle § 180 odst. 5 zákona o služebním poměru je předběžná otázka – dle městského soudu – definována třemi pojmovými znaky, které musí být splněny kumulativně; musí jít o otázku i) na jejímž řešení závisí vydání rozhodnutí, ii) služebnímu funkcionáři nepřísluší o ní rozhodnout, a iii) dosud nebyla pravomocně vyřešena. V tomto smyslu žalobce svou žádost o obnovu řízení opíral o skutečnost, že Městský soud v Praze vyhověl rozsudkem ze dne 23. 1. 2023, č. j. 17 Ad 6/2022122, jeho kolegovi, který se nacházel v obdobné pozici a uplatňoval podobný nárok na doplatek služebního příjmu. Domnívá se, že závěry daného rozsudku je třeba vztáhnout i na jeho vlastní věc, přičemž městský soud v rozsudku č. j. 17 Ad 6/2022122, posoudil jinak než služební orgány předběžnou otázku spočívající v tom, jestli byl na oddělení dopravních nehod systém zastupování příslušníků v době, kdy čerpají přestávku ve službě. [5] Městský soud k tomu uvedl, že samotná zastupitelnost příslušníka při čerpání přestávky a otázka organizačního zajištění zástupu v rámci daného oddělení se vždy musí posuzovat individuálně a určuje, zda je služba toho kterého příslušníka přerušitelná. Jde proto o dílčí otázky, jejichž zodpovězení podmiňuje posouzení toho, zda příslušník skutečně řádně čerpal přestávky, a tedy i rozhodnutí o doplacení služebního příjmu příslušníka. Jedině řádně čerpaná přestávka ve službě na jídlo a odpočinek se totiž do doby služby nezapočítává. Lze proto souhlasit se žalobcem, že jde o otázky významné pro posouzení jeho žádosti o doplatek za přestávky. Podle městského soudu však nelze přisvědčit žalobní námitce, že jde o otázky předběžné ve smyslu § 180 odst. 5 zákona o služebním poměru. Není totiž splněn druhý definiční znak předběžné otázky, a sice že jde o otázku, kterou může posuzovat pouze orgán odlišný od správního orgánu, který řízení vede. Městský soud plně přisvědčil žalovanému, že otázka zastupitelnosti a (ne)přerušitelnosti služby představuje otázky nedílně spojené s vlastním posouzením nároku příslušníka na doplatek. Žalobce se podle městského soudu snaží uměle oddělit otázku své zastupitelnosti a přerušitelnosti služby od merita své žádosti o doplatek za přestávky. Jsou to ovšem na sebe navazující úvahy, které musí provést služební funkcionář při posuzování žádosti o doplatek za přestávky. Neníli posuzování zastupitelnosti příslušníků oddělení dopravních nehod předběžnou otázkou, nepřichází v úvahu důvod obnovy řízení dle § 192 odst. 1 písm. b) zákona o služebním poměru, neboť nejde o předběžnou otázku, ale o nedílnou součást řízení ve věci služebního poměru. [6] Do jisté míry lze podle městského soudu rozumět žalobcovu rozčarování nad tím, že jeho kolegovi byl v návaznosti na závazný právní názor vyjádřený v rozsudku č. j. 17 Ad 6/2022122 doplacen služební příjem za přestávky, zatímco v jeho případě se tak nestalo. Je však třeba si uvědomit, že k odstranění tohoto rozdílného výsledku nemůže sloužit obnova řízení podle § 192 odst. 1 písm. b) zákona o služebním poměru. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce podal proti rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 8. 9. 2021, č. 1079/2021 (viz bod [1]), žalobu, kterou však vzal následně zpět, a soud proto řízení o ní usnesením ze dne 21. 7. 2022, č. j. 6 Ad 11/202128, zastavil. Skutečnost, že v jiném řízení týkajícím se žalobcova kolegy, jenž na rozdíl od žalobce na žalobě trval, soud posoudil vymezenou (stejnou) otázku jinak, než jak to učinil služební funkcionář v řízení o žádosti žalobce, nemůže být důvodem pro povolení obnovy řízení o žalobcově žádosti. [7] Konečně se městský soud neztotožnil ani s dalšími žalobcovými námitkami ohledně toho, že příslušníkům působícím v oddělení dopravních nehod již není od roku 2023 plánována žádná přestávka na jídlo a odpočinek a je jim proplácena celá doba služby, že nezná jediného příslušníka oddělení dopravních nehod, který by byl kdy za účelem čerpání přestávky plnohodnotně vystřídán, ani se žalobcovými odkazy na další žaloby příslušníků Policie ČR směřujících proti meritorním rozhodnutím, jimiž služební funkcionář zamítl žádosti jednotlivých příslušníků o doplatek služebního příjmu. Všechny tyto žalobní námitky se podle městského soudu totiž míjely s podstatou nynějšího sporu, který spočíval v naplnění důvodu pro obnovu žalobcova řízení. II. Shrnutí argumentů kasační stížnosti a vyjádření žalovaného Kasační stížnost [8] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (nyní již stěžovatel) kasační stížnost. [9] V její první části stěžovatel zrekapituloval průběh původního řízení o žádosti o doplatek služebního příjmu i průběh nyní posuzovaného řízení o obnově. Stěžovatel je nadále přesvědčen, že naplnil důvod pro obnovu řízení podle § 192 odst. 1 písm. b) zákona o služebním poměru. Klíčové je podle něj vymezit, co se rozumí předběžnou otázkou ve smyslu tohoto ustanovení. Ta podle stěžovatele spočívá v tom, zda bylo na jeho oddělení zajištěno zastupování jinými příslušníky, resp. zda existoval služební předpis pro zastupování. Městský soud tuto otázku jako předběžnou ve smyslu § 192 odst. 1 písm. b) nevyhodnotil, neboť dospěl k závěru, že tato otázka představovala nedílnou součást stěžovatelova „původního“ řízení, nikoli předběžnou otázku. Toto právní posouzení je však podle stěžovatele chybné. [10] Podle stěžovatele jsou předběžné otázky obecným právním institutem a při jejich vymezení tedy není nutné vycházet výlučně z pramenů týkajících se správního řízení, resp. zákona o služebním poměru. K tomu stěžovatel odkázal na vymezení předběžné otázky v komentáři k trestnímu řádu. Předmětem původního stěžovatelova řízení bylo posouzení jeho nároku na doplacení nevyčerpaných přestávek na jídlo a odpočinek; výše vymezená otázka zajištění zastupování, resp. existence služebního předpisu pro zastupování na stěžovatelově oddělení tedy nebyla sama předmětem řízení, proto podle stěžovatele naplnila atributy předběžné otázky. Tato předběžná otázka byla v původním řízení posouzena chybně a správně ji soud posoudil až v následném soudním řízení stěžovatelova kolegy. Podle stěžovatele proto není pochyb, že v jeho původním řízení byla uvedená předběžná otázka nesprávně právně posouzena, a proto je zde důvod pro obnovu řízení. K tomu stěžovatel upozornil i na zásadu legitimního očekávání stejné