7 As 87/2025 — Nejvyšší správní soud

7 As 87/2025- 12 - text  7 As 87/2025 - 15 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudkyně Jiřiny Chmelové a soudce Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: X., proti žalované: Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, se sídlem Sokolovská 1498/15, Praha 2, zastoupená Mgr. Martinem Sadílkem, advokátem se sídlem Václavské náměstí 802/56, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2025, č. j. 18 Ad 1/202542, takto: Kasační stížnost se zamítá. Odůvodnění: I. [1] Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2024, sp. zn. V82/AR/2024, kterým mu nebyla udělena výjimka ze vzdělání dle § 7 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 8 odst. 4 zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (autorizační zákon). Žalobce současně požádal o ustanovení zástupce. [2] Městský soud usnesením uvedeným v záhlaví žádost žalobce o ustanovení zástupce zamítl. V odůvodnění uvedl, že žalobce v návaznosti na jeho žádost vyzval, aby předložil tvrzení o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. K této výzvě žalobce předložil vyplněný formulář, z něhož vyplynulo, že je svobodný, má dítě, které je na něm závislé a prodělal cévní mozkovou příhodu. Dále uvedl, že jeho zaměstnavatel je „Ú.P.“ (podle městského soudu se pravděpodobně jedná o Úřad práce) a pobírá invalidní důchod ve výši 8 175 Kč. Z formuláře rovněž vyplývalo, že působí jako podnikatel, žádné dávky nepobírá a nevlastní majetek větší hodnoty. Městský soud však toto vylíčení a osvědčení poměrů považoval za nedostatečné, na což žalobce upozornil (výzvou ze dne 12. 3. 2025) a poučil ho o následcích nevyhovění této výzvě (zamítnutí žádosti). V ní žalobce vyzval, aby v detailech a úplnosti specifikoval a doložil své příjmy a konkrétní výdaje. Žalobce však na tuto výzvu k vysvětlení nejasností a neúplných tvrzení nereagoval jinak, než že uhradil soudní poplatek ve výši 3 000 Kč; žádné další vyjádření ani podklady soudu nedoručil. Z jeho chování tak podle městského soudu nebyla patrná žádná snaha o součinnost, která by vedla k objasnění skutečností rozhodných pro posouzení jeho žádosti. Městský soud konstatoval, že jakkoli údaje, které žalobce uvedl v prohlášení, naznačovaly, že by mohl spadat do okruhu osob, které dosáhnou na dobrodiní osvobození od soudního poplatku (a tím splnit jednu z podmínek pro ustanovení zástupce), nemá za osvědčené, že žalobce tvrdil veškeré podstatné údaje pro posouzení jeho žádosti. Konkrétně neuvedl, zda a jaké příjmy mu plynou z podnikání, ani netvrdil výši jeho pravidelných nákladů (bydlení, jídlo, léky, doprava apod.). Navíc žádný z obecně tvrzených údajů nijak neosvědčil, nepředložil soudu ani rozhodnutí ve věci jeho invalidního důchodu, ani podklady ze strany Úřadu práce. K tomu městský soud uvedl, že žalobce přes tvrzený nedostatek příjmů uhradil soudní poplatek za žalobu. Uzavřel proto, že žalobce nedoložil své majetkové poměry úplně a věrohodně, a tudíž jeho žádosti o ustanovení zástupce nemohl vyhovět. II. [3] Proti tomuto usnesení městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost. Jako kasační důvod uvedl § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť byl přesvědčen, že v řízení před městským soudem došlo k vadě, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí, konkrétně k nesprávnému právnímu posouzení podmínek pro ustanovení zástupce. Stěžovatel namítal, že městský soud nesprávně posoudil jeho majetkové a osobní poměry. Zdůraznil, že předložil vyplněný formulář o majetkových poměrech, v němž uvedl, že pobírá invalidní důchod ve výši 8 175 Kč a skutečnost, že nemá jiné příjmy ani nevlastní žádný větší majetek. Dále poukázal na své zdravotní postižení (prodělaná cévní mozková příhoda), evidenci u Úřadu práce a fakt, že nepobírá žádné sociální dávky. Tyto skutečnosti měly být podle jeho názoru dostatečné pro přinejmenším předběžné posouzení, že nemá prostředky k úhradě právního zastoupení. [4] Městskému soudu dále vytýkal, že nepřihlédl k jeho celkové osobní a zdravotní situaci. Uvedl, že není právně vzdělaný, nachází se v obtížné životní situaci a čelí složité právní problematice týkající se výkladu autorizačního zákona, přičemž není schopen efektivně hájit svá práva bez pomoci právního zástupce. Měl za to, že soud měl přihlédnout k tomu, že ačkoliv formálně figuruje v podnikatelském registru, fakticky žádnou výdělečnou činnost nevykonává, a povinnost podrobně dokládat příjmy a výdaje je v jeho situaci nepřiměřeně zatěžující. Konečně namítal formalistické posouzení úhrady soudního poplatku. [5] Skutečnost, že soudní poplatek uhradil, byla podle něj nesprávně interpretována jako důkaz finanční soběstačnosti, neboť tato úhrada mohla být jednorázová, například z mimořádných prostředků nebo s pomocí jiné osoby, a neprokazuje jeho schopnost hradit nákladnější právní služby. Takový přístup soudu podle stěžovatele nerespektuje smysl ustanovení § 35 odst. 10 s. ř. s. [6] Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dále navrhl, aby pro případ, že by Nejvyšší správní soud dospěl k závěru o nesplnění podmínek pro ustanovení zástupce podle § 35 odst. 10 s. ř. s., byl stěžovateli ustanoven opatrovník podle § 29 odst. 3 o. s. ř. s ohledem na jeho zdravotní a sociální situaci. [7] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila. III. [8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Úvodem poznamenává, že toto řízení o kasační stížnosti se týká pouze dílčí procesní otázky, zda stěžovatel řádně doložil své majetkové poměry, a zda městský soud správně zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce. Podáním kasační stížnosti proti procesnímu rozhodnutí, které stěžovatel v tomto případě napadá, nevzniká poplatková povinnost. Nejvyšší správní soud proto po stěžovateli zaplacení soudního poplatku nepožadoval. Stěžovatel rovněž nemusí být pro tento případ v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem. Nejvyšší správní soud proto nevyžadoval ani toto jinak povinné zastoupení (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/201419, č. 3271/2015 Sb. NSS). [9] Kasační stížnost není důvodná. [10] Stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil důvod podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., jehož naplnění spatřoval v nesprávném právním posouzení podmínek pro ustanovení zástupce městským soudem. Takto formulovaná námitka, která v podstatě zpochybňuje správnost závěrů městského soudu, však obsahově směřuje do rámce kasačního důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Vadami řízení ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. se však Nejvyšší správní soud zabývá z úřední povinnosti (§ 109 odst. 4 s. ř. s.). Pro stručnost ohledně vymezení vad naplňujících tento kasační důvod odkazuje Nejvyšší správní soud na svou ustálenou judikaturu (např. rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/200375, č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 31. 1. 2008, č. j. 4 Azs 94/2007107, ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/200876 nebo usnesení rozšířeného senátu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/200674, č. 1566/2008 Sb. NSS). [11] Podle Nejvyššího správního soudu odůvodnil městský soud napadené usnesení dostatečně a srozumitelně, a tudíž vadou nepřezkoumatelnosti netrpí. Z odůvodnění napadeného usnesení je zřejmé, proč městský soud považoval prvotní tvrzení stěžovatele za nedostatečná a proč jej následně vyzval k doplnění a doložení dalších údajů. Městský soud jasně uvedl, že ačkoliv stěžovatelem uvedené okolnosti (invalidní důchod, zdravotní stav, evidence na úřadu práce) mohly naznačovat nepříznivou situaci, pro komplexní posouzení jeho žádosti bylo nezbytné objasnit zejména příjmy z podnikatelské činnosti a doložit stěžovatelem tvrzené výdaje, což stěžovatel přes výzvu neučinil. Městský soud srozumitelně popsal, že bez těchto údajů nelze učinit spolehlivý závěr o tom, zda stěžovatel skutečně nemá dostatek prostředků. Z napadeného usnesení tedy jednoznačně vyplývají důvody, proč stěžovatelova tvrzení nebyla shledána dostatečnými k uspokojivému doložení jeho celkových osobních, majetkových a výdělkových poměrů, a proč soud nemohl jeho žádosti vyhovět, pokud stěžovatel na konkrétní výzvu k doplnění nereagoval a potřebné informace a doklady nepředložil. [12] Nejvyšší správní soud dále věcně posoudil správnost závěrů, pro které městský soud zamítl žádost stěžovatele o ustanovení zástupce. Nejprve ze soudního spisu ověřil, že městský soud stěžovatele nejprve vyzval k předložení tvrzení o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Stěžovatel na tuto výzvu reagoval předložením vyp