7 Azs 200/2025 – Nejvyšší správní soud

7 Azs 200/2025- 29 - text  7 Azs 200/2025 - 32 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Hipšra, soudce Milana Podhrázkého a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobce: N. A., zastoupený Mgr. Umarem Switatem, advokátem se sídlem Dědinova 2011/19, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2025, č. j. 13 Az 18/202523, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím ze dne 20. 6. 2025 č. j. OAM330/ZAZA11LE312025, žalovaný zamítl žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neboť žalobce je státním občanem Alžírska, které Česká republika v souladu s § 2 vyhlášky č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců (dále jen „vyhláška č. 328/2015 Sb.“), považuje za bezpečnou zemi původu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu. Žalobce neprokázal, že v jeho případě Alžírsko za bezpečnou zemi původu považovat nelze. II. [2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji zamítl rozsudkem ze dne 21. 8. 2025, č. j. 13 Az 18/202523. Rozsudek městského soudu, stejně jako zde uváděná judikatura Nejvyššího správního soudu, je k dispozici na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje. III. [3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Stěžovatel uvedl, že městský soud potvrdil zjevnou nedůvodnost s odkazem na to, že Alžírsko je v seznamu bezpečných zemí původu a důkazní břemeno leží na žadateli. Domněnku však aplikoval formalisticky, nepřezkoumal individualizovaně, zda konkrétní tvrzení stěžovatele (politická angažovanost ve straně Talaie el Houriat, uložená pokuta a výzvy k dostavení) domněnku v jeho osobním případě nevyvracejí. Takový přístup představuje nesprávné právní posouzení rozsahu vyvracení domněnky a nepřiměřené přenesení břemene bez reálného prostoru pro protiváhu. Stěžovatel dále poukázal na to, že ve správním řízení navrhoval doplňující pohovor k vysvětlení rozporů a politických souvislostí. Městský soud paušálně aproboval jeho neprovedení s tím, že k tomu nebyly důvody. Takový postup je v rozporu se zásadou vyhledávací a s požadavkem odstranit zásadní pochybnosti, jeli výsledek založen na hodnocení věrohodnosti. Současně byly předčasně diskvalifikovány či opomenuty listinné důkazy ke straně Talaie el Houriat, přestože mohly věrohodnost podpořit. Stěžovatel dále namítl, že městský soud v napadeném rozsudku konstatoval nekonzistentnost výpovědí a účelovost žádosti zejména vzhledem k časovému podání, avšak nekonkretizoval rozhodné rozpory ani se nevypořádal s okolnostmi, které mohou opožděnost oslabit (dlouhodobý pobyt v ČR, změny situace v zemi, zdravotní stav). Převzetí odůvodnění správního orgánu bez vlastní soudní úvahy činí jeho závěry nepřezkoumatelnými. Stěžovatel dále namítl, že městský soud uzavřel, že jeho zdravotní stav je stabilizovaný a péče je možná i v zemi původu. Neprověřil však reálnou dosažitelnost péče (ekonomickou, geografickou, časovou, pojištění, kontinuitu léčby) a věk stěžovatele (X let) v kumulaci s kardiourologickými obtížemi. Opomenul tak humanitární aspekt (§ 14 zákona o azylu) a doplňkovou ochranu v kontextu čl. 3 EÚLP. Závěrem stěžovatel uvedl, že městský soud rozhodl bez jednání a plně se ztotožnil s posouzením správního orgánu v klíčových otázkách, aniž by provedl jakékoli vlastní důkazy, přestože povaha věci (věrohodnostní závěry, politické okolnosti, reálná dostupnost péče) takový postup vyžadovala. Soudní přezkum tak nesplnil požadavek na úplnost a přesvědčivost. [4] Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně aby zrušil i žalobou napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Současně požádal, aby soud přiznal jeho kasační stížnosti odkladný účinek. IV. [5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [6] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany je její přijatelnost. Kasační stížnost je podle § 104a odst. 1 s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu přijatelnosti se Nejvyšší správní soud zabýval například v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS, na které pro stručnost odkazuje. [7] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele ani zásadní pochybení městského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu totiž poskytuje dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatel ve své argumentaci nevyložil žádné důvody, které by svědčily pro odklon. [8] K tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů se v obecné rovině Nejvyšší správní soud mnohokrát vyjádřil (viz např. rozsudky ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/200375, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/200352, ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/200473, č. 787/2006 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/200544, č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 25. 5. 2006, č. j. 2 Afs 154/2005245, ze dne 17. 1. 2008, č. j. 5 As 29/200764). Rozhodnutí soudu je třeba považovat za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů zejména tehdy, pokud není zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů nebo při utváření právního závěru, z jakého důvodu soud považoval žalobní námitky za liché či mylné nebo proč nepovažoval právní argumentaci v žalobě za důvodnou. Meritorní přezkum rozhodnutí soudu je tak možný pouze za předpokladu, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč soud rozhodl tak, jak je uvedeno v jeho výroku. Tato kritéria napadený rozsudek splňuje, neboť je z jeho odůvodnění zcela zřejmé, jakými úvahami byl při posouzení věci v rozsahu žalobních bodů městský soud veden a k jakému závěru na jejich základě dospěl. Jak Nejvyšší správní soud také ve své judikatuře uvedl, je naprosto odpovídající, pokud soud námitky uplatněné ve zcela obecné rovině (v rovině pouhého obecného tvrzení) vypořádá rovněž ve stejné míře obecnosti (srov. např. rozsudek ze dne 11. 5. 2021, č. j. 1 As 32/202164, bod 48). Skutečnost, že stěžovatel se závěry městského soudu nesouhlasí, nepředstavuje důvod pro zrušení napadeného rozsudku pro jeho údajnou nepřezkoumatelnost. V této souvislosti je třeba ještě dodat, že sama skutečnost, že se městský soud ztotožnil se závěry žalovaného, nezpůsobuje nepřezkoumatelnost jeho rozsudku (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 5. 2019, č. j. 4 Afs 387/201848, či rozsudek ze dne 25. 8. 2022, č. j. 1 Afs 88/202254, ve kterém Nejvyšší správní soud ve vztahu k vypořádání žalobních námitek odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí mimo jiné uvedl: „Takový krok sám o sobě ale nelze zapovědět, neboť jeli rozhodnutí žalovaného důkladné, je z něj zřejmé, proč žalovaný nepovažoval právní argumentaci účastníka řízení za důvodnou a proč jeho odvolací námitky považoval za liché, mylné nebo vyvrácené, shodujíli se žalobní námitky s námitkami odvolacími a nedocházíli krajský soud k jiným závěrům, není praktické a ani časově úsporné zdlouhavě a týmiž nebo jinými slovy říkat totéž. Naopak je vhodné správné závěry si přisvojit se souhlasnou poznámkou.“). [9] Stěžovatel dále namítal nedostatečné zjištění skutkového stavu žalovaným, a z toho pramenící nesprávné posouzení věci. K této námitce zdejší soud odkazuje na svou konstantní judikaturu, např. na rozsudky ze dne 20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/200359, ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 24/200342, ze dne 25. 3. 2015, č. j. 3 Azs 259/201426, ze dne 4. 8. 2015, č. j. 6 Azs 113/201530, či ze dne 15. 1. 2015, č. j. 7 Azs 265/201417. Ve vztahu ke shromážděným podkladům pak rovněž na rozsudek ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/200881, podle kterého musí být užité podklady (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné. Žalovaný a následně městský soud při posouzení skutkového stavu vycházeli především z pohovoru se stěžovatelem, z protokolů o výslechu stěžovatele ve správním řízení o vyhoštění ze dne 20. 6. 2022 a 26. 1. 2024 a dále z Informace OAMP – Hodnocení Alžírska jako bezpečné země původu ze dne 16. 9. 2024. Předmětný dokument vychází z řady odb