8 As 210/2024 — Nejvyšší správní soud

8 As 210/2024- 39 - text  8 As 210/2024-47 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobkyně: K. S., zastoupena JUDr. Petrem Langerem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Sokolská třída 1331/31, Ostrava, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 2771/117, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2023, čj. MSK 49994/2023, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 9. 2024, čj. 19 A 17/2023-39, takto: I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 9. 2024, čj. 19 A 17/2023-39, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2023, čj. MSK 49994/2023, se ruší v části, v níž byl zrušen výrok I rozhodnutí Městského úřadu Vítkov ze 14. 2. 2023, čj. MUVI 17412/2023, a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 20 342 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Petra Langera, Ph.D., LL.M., advokáta. IV. Žalobkyni se ukládá povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 3 000 Kč za žalobu, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Výrokem I rozhodnutí ze 14. 2. 2023, čj. MUVI 17412/2023, Městský úřad Vítkov, uznal žalobkyni vinnou tím, že 6. 7. 2022 v 19:30 hodin v obci Vítkov-Podhradí u domu č. X na křižovatce místní komunikace, vedoucí od autokempu Podhradí podél domu č. X a silnice č. 44337 v km 7,364 (souřadnice GPS -507902,016/-1102235,15) (dále „čas a místo dopravní nehody“), při řízení osobního vozidla tovární značky Citröen V4 Picasso, registrační značky X (dále „vozidlo Citröen“) jako řidička, při vyjíždění na hlavní silnici č. 44337, oproti dopravnímu značení P4 (Dej přednost v jízdě) nedala přednost v jízdě osobnímu vozidlu tovární značky Mini Cooper, registrační značky X (dále „vozidlo Mini Cooper“), které řídil J. Z.; vlivem uvedeného došlo k dopravní nehodě, kterou tímto technicky zavinila, kdy po střetu vozidel vyjelo vozidlo Mini Cooper vlevo mimo vozovku, narazilo postupně do betonové skruže a náletových dřevin; při nehodě došlo ke zranění J. Z.; technická závada jako příčina dopravní nehody nebyla na místě ohledáním zjištěna, ani uplatněna, jak je uvedeno v odevzdání věci k projednání přestupku Policií České republiky, územní odbor Opava, 1. oddělení obecné kriminality Opava (dále „dopravní nehoda“). [2] Uvedeným jednáním žalobkyně podle prvostupňového správního orgánu porušila § 22 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), čímž z nedbalosti spáchala přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 8 uvedeného zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2023. Za to jí prvostupňový správní orgán uložil pokutu 3 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 1 000 Kč. [3] Výrokem II a) prvostupňového rozhodnutí současně uznal vinným J. Z. tím, že v čase a místě dopravní nehody při řízení vozidla Mini Cooper jako řidič nepřizpůsobil rychlost jízdy; nejel takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled a spoluzavinil dopravní nehodu, kdy mu zprava, z vedlejší komunikace vyjelo do jízdní dráhy vozidlo Citröen, které řídila žalobkyně, a vlivem uvedeného došlo k dopravní nehodě. Uvedeným jednáním J. Z. podle prvostupňového správního orgánu porušil § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu, čímž z nedbalosti spáchal přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 125c odst. 1 písm. k) uvedeného zákona (dále „první přestupek odvolatele“). [4] Výrokem II b) prvostupňového rozhodnutí uznal J. Z. vinným tím, že v čase a místě dopravní nehody při řízení vozidla Mini Cooper jako řidič při jízdě překročil nejvyšší dovolenou rychlost pro jízdu v obci (na základě znaleckého posudku bylo zjištěno, že vozidlo Mini Cooper překročilo nejvyšší dovolenou rychlost v obci nejméně o 33 km/h), v důsledku čehož spoluzavinil dopravní nehodu. Uvedeným jednáním J. Z. podle prvostupňového správního orgánu porušil § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, čímž z nedbalosti spáchal přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 3 uvedeného zákona (dále „druhý přestupek odvolatele“). [5] Za oba uvedené přestupky prvostupňový správní orgán uložil J. Z. pokutu 3 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 1 000 Kč. [6] K odvolání podanému J. Z. (dále „odvolatel“) žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím (celé) prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil prvostupňovému správnímu orgánu k novému projednání. [7] Ve vztahu k žalobkyni žalovaný dospěl k závěru, že v důsledku jejího jednání, jímž porušila důležitou povinnost, což vyplývá ze znaleckého posudku, došlo ke zranění odvolatele, které bylo znaleckým posudkem posouzeno jako těžké ublížení na zdraví. Jednání žalobkyně tak nelze posoudit jako přestupek podle zákona o silničním provozu, a proto se jej ani nedopustila. Podle žalovaného je žalobkyně podezřelá, že se svým jednáním mohla dopustit spáchání trestného činu, a proto bude následně zaslán podnět státnímu zastupitelství (str. 7 až 8 rozhodnutí žalovaného). [8] Ve vztahu k odvolateli, ohledně jeho prvního přestupku (bod [3] výše), žalovaný dospěl k závěru, že odvolateli nelze klást za vinu, že nejel takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou měl rozhled. Odvolatel totiž měl v tomto konkrétním případě rozhled minimálně na vzdálenost 98 m a na této vzdálenosti byl při zjištěné rychlosti schopen vozidlo zastavit. Avšak v okamžiku, kdy měl odvolatel rozhled na 98 m a byl by při zjištěné rychlosti schopen zastavit, vozidlo Citröen dosud stálo. Rozjelo se až v okamžiku, kdy již bylo vozidlo Mini Cooper řízené odvolatelem vzdáleno pouze 73,2 m od místa střetu, a to již odvolatel vozidlo Mini Cooper nebyl schopen zastavit. Z toho důvodu žalovaný zrušil prvostupňové rozhodnutí a věc vrátil prvostupňovému správnímu orgánu k novému projednání zahrnujícímu změnu obvinění ve smyslu vypuštění spáchání prvního přestupku (str. 8 rozhodnutí žalovaného). [9] Ohledně druhého přestupku odvolatele (bod [4] výše) žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyně mohla vozidlo Mini Cooper řízené odvolatelem vidět a mohla splnit svou zákonnou povinnost a dát tomuto vozidlu přednost v jízdě, tedy, že překročení nejvyšší dovolené rychlosti odvolatelem jako řidičem vozidla Mini Cooper v tomto konkrétním případě neznemožnilo žalobkyni splnění její zákonné povinnosti dát vozidlu Mini Cooper přednost v jízdě. Pokud jde o samotné překročení nejvyšší dovolené rychlosti pro jízdu v obci, dospěl žalovaný k závěru, že po zaokrouhlení dolů šlo o překročení rychlosti o 32 km/h, nikoli 33 km/h, a že se odvolatel dopustil tohoto přestupku ve formě nepřímého úmyslu, nikoli jen z nedbalosti, jak uvedl prvostupňový správní orgán. I z těchto důvodu žalovaný zrušil prvostupňové rozhodnutí a věc vrátil prvostupňovému správnímu orgánu k novému projednání zahrnujícímu změnu obvinění v části týkající se příčiny střetu vozidel, rychlosti jízdy vozidla Mini Cooper a formy zavinění odvolatele (str. 8 až 11 rozhodnutí žalovaného). [10] Proti rozhodnutí žalovaného v části zrušení výroku I prvostupňového rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání podala žalobkyně ke Krajskému soudu v Ostravě žalobu. V ní namítla nezákonnost postupu a rozhodnutí žalovaného spočívající v tom, že žalovaný přezkoumal a zrušil prvostupňové rozhodnutí i ve výroku I týkajícím se výlučně žalobkyně, ačkoli odvolání podal pouze odvolatel, který však byl oprávněn napadnout (ve svůj prospěch) odvoláním pouze výroky, jež se týkaly jeho samého, nikoli v neprospěch stěžovatelky i výrok I prvostupňového rozhodnutí týkající se výlučně jí. Žalobkyně uvedla, že tím byla zkrácena na svých právech. [11] Krajský soud žalobu v záhlaví uvedeným usnesením odmítl pro nepřípustnost podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. e) a § 70 písm. a) s. ř. s. Uvedl, že žaloba směřuje proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu (žalovaného), kterým bylo podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu prvostupňové rozhodnutí zrušeno a věc byla prvostupňovému správnímu orgánu vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Podle krajského soudu tak věc nadále zůstává na úrovni veřejné správy a bude o ní znovu rozhodovat prvostupňový správní orgán. Proti novému rozhodnutí posléze připadá v úvahu uplatnění řádného opravného prostředku, případně správní žaloba. Z ustálené judikatury plyne, že rozhodnutí odvolacího správního orgánu podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu nenaplňuje materiální znaky rozhodnutí uvedené v § 65 odst. 1 s. ř. s., čímž postrádá hmotněprávní důsledky do sféry veřejných subjektivních práv a povinností, kterým podle § 2 s. ř. s