8 As 77/2025 — Nejvyšší správní soud

8 As 77/2025- 32 - text  8 As 77/2025-34 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Molka a soudců Lenky Bursíkové (soudkyně zpravodajka) a Petra Mikeše v právní věci žalobce: Ing. J. L., zast. Mgr. Pavlem Nádeníčkem, advokátem se sídlem Průchodní 377/2, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 8. 2023, č. j. JMK 128726/2023, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 3. 2025, č. j. 31 A 86/202345, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 3. 2025, č. j. 31 A 86/202345, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] NSS v této věci řešil otázku, zda trestná činnost žalobce spočívající v nelegálním prodeji léků obsahujících psychotropní látky naplnila definici podnikání, a zda tedy existovaly zákonné důvody pro odnětí živnostenského oprávnění pro ztrátu bezúhonnosti. Sporné bylo naplnění podmínky, že žalobce svým jednáním dosahoval zisku či zda se zisku pokoušel dosáhnout. NSS na rozdíl od krajského soudu shodně se správními orgány uzavřel, že naplnění této podmínky vyplývá z trestního rozsudku vydaného v žalobcově věci. [2] Magistrát města Brna (živnostenský úřad) zrušil žalobci živnostenské oprávnění k provozování živnosti s předmětem podnikání „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“, neboť žalobce nesplňuje podmínku bezúhonnosti podle § 6 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon). Byl totiž pravomocně odsouzen za zvlášť závažný zločin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, který žalobce podle živnostenského úřadu spáchal úmyslně a v souvislosti s podnikáním. [3] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl žalobcovo odvolání a rozhodnutí živnostenského úřadu potvrdil. [4] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který na jejím základu rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [5] Krajský soud neshledal důvodnou námitku nezákonného použití informací z trestního spisu, neboť správní orgány žádné informace z trestního spisu nepoužily. Podle krajského soudu však rozhodnutí správních orgánů neobstojí z hlediska řádného odůvodnění souvislosti žalobcovy trestné činnosti s konkrétním předmětem jeho podnikatelské činnosti (Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona – obory činností – 47. Zprostředkování obchodu a služeb a 48. Velkoobchod a maloobchod). Správní orgány uzavřely, že povaha a obsah trestné činnosti žalobce odpovídají definičním znakům podnikání, a proto žalobce spáchal úmyslný trestný čin v souvislosti s podnikáním. Nezabývaly se však otázkou, zda jsou všechny znaky podnikání podle § 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, splněny kumulativně. Rozhodnutí správních orgánů se vůbec nezabývala tím, zda žalobce skutečně měl záměr generovat svým (trestným) jednáním zisk. Z trestního rozsudku vyplývá, že žalobce v několika případech léky poskytnul zdarma či výměnou za láhev vína. Ohledně případů, kdy žalobce léky prodal, pak není zřejmé (jak již bylo výše uvedeno), jakým způsobem a za jakou cenu žalobce léky obdržel. Z trestního rozsudku rovněž neplyne, jaký byl poměr mezi případy, kdy žalobce léky daroval, a kdy léky prodal. Dostupné informace tedy nevylučují možnost, že žalobce léky prodával bez účelu dosáhnout zisku – ze samotného trestního rozsudku tedy není zřejmé, jaká byla žalobcova motivace. Pro nadbytečnost se krajský soud nezabýval konkrétními výhradami, které žalobce uplatnil ve vztahu k testu proporcionality. II. Kasační stížnost a vyjádření žalobce [6] Žalovaný (stěžovatel) v kasační stížnosti namítá, že pro posouzení souvislosti jednání s podnikáním je zásadní povaha spáchaného trestného činu. Z trestního rozsudku je patrné, že žalobce pořizoval léky, nakládal s nimi a distribuoval je. Podnikání v oblasti nakládání s léky je činnost vyjmutá z režimu živnostenského podnikání. Pro posouzení souvislosti trestné činnosti s podnikáním je podstatný její obsah. Podle stěžovatele je obsah jednání dostatečně zřejmý z trestního rozsudku (nabytí zboží a následné nakládání s ním směrem k odběrateli). Pokud poskytované léky byly vázány na lékařský předpis, který nebyl doložen, a žalobce nebyl oprávněn s léky disponovat, je podle stěžovatele irelevantní, za jakých okolností je žalobce nabyl. Otázka nabytí léků je trestněprávní a její posouzení nenáleží do působnosti správních orgánů na úseku živnostenského podnikání. V každém případě se jednalo o nelegální nabytí. [7] Z trestního rozsudku je zřejmé, že žalobcovo jednání bylo soustavné (trestnou činnost páchal v letech 2016 až 2022). Žalobce byl odsouzen sám – jednal tedy samostatně, na vlastní účet a odpovědnost. S ohledem na uzavřenou dohodu o vině a trestu je zjevné, že žalobce věděl, co činí, a byl srozuměn s následky svého konání. Je notorietou, že trestná činnost (v majetkové rovině) se koná za účelem zisku, nikoli jako charitativní činnost. O ziskovosti (peněžních transakcích) hovoří i trestní rozsudek. Byly tedy naplněny všechny znaky podnikání uvedené v občanském zákoníku i živnostenském zákoně. [8] Stěžovatel se domnívá, že skutkové závěry mají oporu ve správním spisu. Žalobce se mýlí, klade-li důraz na skutečnost, že k trestnému jednání nedošlo při jeho podnikatelské činnosti. Zásadní je, zda existuje souvislost s podnikáním. Posouzení souvislosti vychází zejména z obsahu trestné činnosti (zda její obsah odpovídá podnikatelské činnosti). [9] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že správní orgán má vycházet ze skutkového stavu s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem případu, tedy i k okolnostem, které nemusely být relevantní pro trestní soud, ale ve věci odebrání živnostenského oprávnění mohou být klíčové. Nelze automaticky spojit naplnění skutkové podstaty trestného činu se souvislostí tohoto trestného činu s podnikáním. Správní orgán musí náležitě odůvodnit, v čem spatřuje souvislost trestné činnosti s předmětem podnikání. Tuto souvislost lze spatřovat v obchodním charakteru trestné činnosti. Proto je otázka úplatnosti nabytí léků zásadní ve vztahu k naplnění znaků podnikání podle § 420 občanského zákoníku. Zavádějící je stěžovatelova argumentace stran soustavnosti činnosti. Pouhý odkaz na délku období není dostačující. Znak soustavnosti nebude naplněn u jednorázových či nahodilých činností. Žalobcova trestná činnost byla převážně nahodilého charakteru. Stěžovatelovo tvrzení, že je notorietou, že trestná činnost (alespoň v majetkové rovině) se páchá za účelem zisku, je nebezpečné a příliš paušalizuje motivy pachatelů. Majetková trestná činnost může být páchána z jiných než zištných důvodů. Správní orgán nemůže na prokázání motivu rezignovat s poukazem na to, že jde o notorietu. Z dohody o vině a trestu nelze činit závěr ohledně výše finančního obohacení a že se k němu žalobce doznal. Součástí skutkové podstaty daného trestného činu není obohacení pachatele. III. Posouzení kasační stížnosti [10] Kasační stížnost je důvodná. [11] Podle § 6 odst. 1 písm. b) živnostenského zákona je všeobecnou podmínkou provozování živnosti fyzickými osobami bezúhonnost. [12] Podle § 6 odst. 2 živnostenského zákona se za bezúhonnou pro účely tohoto zákona nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena. [13] Podle § 6 odst. 4 věty první a druhé živnostenského zákona je pro účely posouzení bezúhonnosti živnostenský úřad oprávněn vyžádat si od soudu opis pravomocného rozhodnutí. Pokud rozhodnutí neobsahuje skutečnosti rozhodné pro posouzení bezúhonnosti, je živnostenský úřad oprávněn nahlížet do těch částí trestního spisu, které tyto skutečnosti obsahují. [14] Podle § 58 odst. 1 písm. a) živnostenského zákona zruší živnostenský úřad živnostenské oprávnění, jestliže podnikatel již nesplňuje podmínky podle § 6 odst. 1 písm. a) nebo b). [15] Podle § 420 odst. 1 občanského zákoníku kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. [16] Krajský soud zrušil rozhodnutí stěžovatele, neboť podle něj z žádného důkazu obsaženého ve správním spisu (ani z trestního rozsudku) nevyplývá, že se žalobce svým jednáním alespoň pokoušel dosáhnout zisku. Nebylo tedy prokázáno naplnění jednoho z definičních znaků podnikání podle § 420 odst. 1 občanského zákoníku. Dostupné informace podle krajského soudu nevylučují možnost, že žalobce léky prodával bez úmyslu dosáhnout zisku. [17] S tím se NSS neztotožňuje. [18] V případě žalob