9 Afs 193/2023 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 193/2023- 67 - text  9 Afs 193/2023 - 71 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: ekolo.cz s.r.o., se sídlem Keltská 348, Statenice, zast. Mgr. Radkem Buršíkem, advokátem se sídlem Dělnická 1628/9, Praha 7, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 11. 2021, č. j. 313912/2021900000313, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2023, č. j. 51 Af 37/2021106, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti v celkové výši 8 228 Kč k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Radka Buršíka, advokáta se sídlem Dělnická 1628/9, Praha 7, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně disponovala Povolením pro použití zvláštního režimu jiného než tranzit, konkrétně režimu konečného užití, vydaným v souladu s čl. 22 odst. 3, čl. 211 odst. 1 písm. a) a čl. 254 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (dále jen „celní kodex“), a nařízením Komise (ES) č. 88/1997 ze dne 20. ledna 1997, o povolování osvobození dovozu některých součástí jízdních kol pocházejících z Čínské lidové republiky od rozšíření antidumpingového cla uloženého nařízením Rady (EHS) č. 2474/1993, stanoveného nařízením (ES) č. 71/1997 (dále jen „nařízení č. 88/97“). Za splnění podmínek povolení byly v něm vyjmenované části a součásti jízdních kol, používané žalobkyní pro montáž a následný prodej elektrokol v České republice, osvobozeny od platby antidumpingového cla. Povolení vystavil dne 14. 1. 2019 Celní úřad pro hlavní město Prahu. [2] Platebními výměry ze dne 30. 4. 2021, č. j. 180836/202161000051, č. j. 1808362/ 202161000051 a č. j.1808363/202161000051, doměřil Celní úřad pro Středočeský kraj žalobkyni částku smluvního, antidumpingového a vyrovnávacího cla z celního dluhu vzniklého podle čl. 77 odst. 1 písm. a) celního kodexu, a § 21 odst. 1 zákona č. 242/2016 Sb., celního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „celní zákon“), a to v celkové výši 830 418 Kč. Celní úřad totiž v rámci kontroly po propuštění zboží, ve vztahu k vybraným položkám celních prohlášení ze dne 19. 10. 2018, 26. 11. 2018 a 25. 6. 2019, provedené za účelem ověření sazebního zařazení, celní hodnoty zboží a dodržování podmínek povolení zvláštního režimu dospěl k závěru, že hodnocené zboží (součástky jízdních kol pocházející z Čínské lidové republiky a použité k sestavení elektrokol) nepředstavovalo součástky jízdních kol, jak bylo deklarováno, ale nesmontovaná nekompletní elektrokola (kód 8711 60 10 kombinované nomenklatury, zkráceně „KN“) mající v době dovozu podstatné rysy kompletních výrobků. Žalobkyně tedy chybně deklarovala jízdní kola s pomocným motorem v rozloženém stavu jako jednotlivé komponenty, čímž obešla povinnost zaplatit clo. [3] Žalobkyně napadla všechny tři platební výměry odvoláními, která zamítl žalovaný výše nadepsaným rozhodnutím a platební výměry celního úřadu potvrdil. Nepřisvědčil především odvolací námitce týkající se nesprávného sazebního zařazení dovezeného zboží. Celní úřad dle žalovaného správně přihlédl k vysvětlivkám ke KN pro jízdní kola, když posuzoval jízdní kola s pomocným motorem, tedy jen s „něčím navíc“. [4] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobkyně bránila žalobou, které vyhověl krajský soud nyní napadeným rozsudkem a rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud sice souhlasil s analogickou aplikací vysvětlivek pro jízdní kola bez motoru, nelze však odhlédnout od skutečnosti, že elektrokola odlišuje od běžných jízdních kol existence motoru. Tím, zda žalobkyně v celních prohlášeních deklarovala také dovoz motorů, se celní orgány nezabývaly, proto je jejich závěr o počtu dovezených nesmontovaných elektrokol přinejmenším předčasný. [5] Zásadnější nezákonnost napadeného rozhodnutí krajský soud shledal v nedostatečném zohlednění vydaného povolení zvláštního režimu. Považoval za formalistický a nesprávný výklad žalovaného, že povolení by se aplikovalo, pouze pokud by žalobkyně dovezla a deklarovala jednotlivé součástky elektrokol samostatně. Dle krajského soudu je třeba rozlišovat sazební zařazení zboží a posouzení vzniku celního dluhu, k čemuž odkázal na rozsudek NSS ze dne 22. 8. 2019, č. j. 1 Afs 166/201840. Konstatoval, že žalobkyně sice dovezené zboží nesprávně sazebně zařadila, obecně jej však popsala správně a postupovala v souladu s povolením, jehož účel byl naplněn. [6] Krajský soud závěrem nepřisvědčil žalobní námitce porušení legitimního očekávání žalobkyně s odkazem na postup celních orgánů ve vztahu k pozdějším dovozům. Přístup celních orgánů k dovozům v roce 2021 nemohl založit jakékoliv legitimní očekávání žalobkyně v letech 2018 a 2019. II. Obsah kasační stížnosti a dalších podání II.a Kasační stížnost [7] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl výše označený rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), na základě kterých požadoval napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. [8] Stěžovatel vysvětlil, že žalobkyní dovezené části a součásti elektrokol je pro účely sazebního zařazení nutné posoudit jako nekompletní elektrokolo v rozloženém stavu. Protože takový výrobek nebyl předmětem povolení režimu konečného užití, jež bylo vydáno na části jízdních kol, vyměřil celní úřad žalobkyni clo. Stěžovatel považoval za nesprávné závěry krajského soudu ohledně významu povolení režimu konečného užití. Situace řešená v rozsudku č. j. 1 Afs 166/201840 je od nyní projednávané věci odlišná. Krajský soud pochybil, když závěry rozsudku č. j. 1 Afs 166/201840 paušalizoval. Nesprávně se také odchýlil od názoru Krajského soudu v Hradci Králové v rozsudku ze dne 23. 9. 2022, č. j. 31 Af 2/202277, v důsledku čehož založil nerovný přístup k daňovým subjektům v obdobných případech, a připustil obcházení, resp. přímé porušení antidumpingových opatření. [9] Dle stěžovatele se nelze dovolávat účinku povolení režimu konečného užití, jestliže se vztahuje pouze na jednu část výrobku dováženou společně s dalšími, na které povolení vydáno není. V souladu s výkladovými a dalšími pravidly celního sazebníku je vždy posuzováno zboží předložené v rámci jedné zásilky, tj. zboží, které spolu vstoupilo na území. Povolení režimu konečného užití by tedy bylo uplatněno jen v případě, že by se jednalo o samostatné dovozy jednotlivých částí elektrokol, které by nebylo možno posoudit společně. Podpořilli krajský soud v napadeném rozsudku svůj názor rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 27. 4. 2023, ve věci C107/22, vytrhl argumentaci z kontextu. Nerozlišil, že v daném případě bylo zboží dovezené v jedné zásilce účelově předkládáno v samostatných celních prohlášeních. [10] Stěžovatel dále namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku spočívající v jeho nesrozumitelnosti. Krajský soud sice sazební zařazení žalobkyní dovezeného zboží nepovažoval za zásadní, přesto se k němu vyjádřil, avšak nesrozumitelně. Na jedné straně označil za předčasné závěry stěžovatele ohledně počtu dovezených elektrokol (z důvodu opomenutí podstatné části elektrokola – motoru), tedy ohledně sazebního zařazení, na straně druhé však zcela jasně konstatoval, že žalobkyně zařadila zboží nesprávně, aby uzavřel, že účel povolení nebyl nesprávným sazebním zařazením narušen. Závěry krajského soudu ohledně sazebního zařazení si tedy odporují a krajský soud nijak nevysvětlil, jak dospěl k závěru o nesprávném zařazení zboží žalobkyní, když zároveň ve vztahu k sazebnímu zařazení vytýká stěžovateli nedostatečně zjištěný skutkový stav. [11] Stěžovatel se ohradil také proti významu elektromotoru. Absence pohonné jednotky nemusí bránit prokázání podstatného charakteru kompletního či dokončeného výrobku. Jako příklad stěžovatel uvedl železniční a tramvajové vozy s vlastním pohonem nebo bez a motorový kluzák. Pro podporu své argumentace též odkázal na postupy jiných celních orgánů, konkrétně na závazné informace o sazebním zařazení nekompletních jízdních kol s pomocným motorem (zpravidla dovezených bez motoru) a dalších motorových dopravních prostředků (tříkolka, motorový kluzák zařazený jako letadlo poháněné motorem a sněžný skútr; též předložených celním orgánům bez motoru). V rámci EU je tedy uplatňována jednotná praxe v případě sazebního zařazování nekompletních motorových dopravních prostředků, která prokázání podstatného charakteru kompletního výrobku nestaví na přítomnosti pohonné jednotky. V opačném případě by kompletní motorový dopravní prostředek, ze kterého byla vyjmuta poh