9 Afs 200/2024 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 200/2024- 49 - text  9 Afs 200/2024 - 53 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: Brněnská obalovna, s.r.o., se sídlem Tovární 756/3, Brno, zast. JUDr. Martinem Bohuslavem, advokátem se sídlem Italská 2581/67, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem Na Františku 1039/32, Praha 1, zast. JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem Kořenského 1107/15, Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 6. 2023, č. j. MPO 62096/2023, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2024, č. j. 6 A 118/202356, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Podanou kasační stížností se žalobkyně („stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze („městský soud“), kterým tento soud zamítl její žalobu proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný zastavil řízení o žádosti stěžovatelky z 6. 2. 2023 o poskytnutí dotace v rámci Výzvy 1 z Programu podpory na zvýšené náklady na zemní plyn a elektřinu v důsledku mimořádně prudkého růstu jejich cen (dále jen „výzva“). [2] Předmětem projednávané věci je otázka, zda stěžovatelka naplňuje vylučující podmínku uvedenou v čl. 5.4. výzvy, podle které „Oprávněný žadatel nesmí být subjektem figurujícím na sankčních seznamech Evropské unie vedených v souvislosti s protiprávní činností Ruské federace a Běloruské republiky vůči Ukrajině. Z okruhu oprávněných žadatelů se vylučují všechny fyzické a právnické osoby zahrnuté na sankčních seznamech, vč. osob právnických, které jsou vlastněny, spoluvlastněny, ovládány, nebo jejichž skutečný majitel, či spolumajitel je zahrnut na sankčních seznamech Evropské unie, bez ohledu na výši jejich majetkového podílu.“ [3] Není sporné, že stěžovatelka sama na sankčním seznamu nefiguruje. Spornou otázkou je, zda skutečnost, že na seznamu je zapsán pan D., ji z uvedeného programu podpory vylučuje. Stěžovatelka nezpochybňuje, že pan D. na ní prostřednictvím několika společností vlastní podíl ve výši necelých 7 %. Pan D. je vlastníkem společnosti MKAO „Rasperia Trading LTD“. Tato společnost vlastní na společnosti STRABAG SE podíl o velikosti 27,8 %. Společnost STRABAG SE vlastní podíl o velikosti 65 % na společnosti Bau Holding Beteiligungs GmbH a prostřednictvím společnosti STRABAG AG další podíl o velikosti 35 %, celkem tedy 100 %. Společnost Bau Holding Beteiligungs GmbH vlastní na společnosti STRABAG Asfalt s.r.o. 100 % podíl, a ta vlastní podíl o velikosti 50 % na stěžovatelce. Pan D. má tedy v důsledku ve stěžovatelce nepřímý podíl necelých 7 %. Dle jejího přesvědčení tento podíl není dostatečně velký na to, aby byl považován za jejího skutečného majitele dle zákona č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů („ZESM“). Z tohoto důvodu stěžovatelka nemohla být z programu podpory vyloučena. [4] Městský soud dospěl k závěru, že pan D. požadavky § 4 odst. 1 písm. a) ZESM nesplňuje, neboť jeho podíl na stěžovatelce je nižší, než je uvedeno v daném ustanovení (podíl větší než 25 %). Zároveň však konstatoval, že v souladu s podmínkami uvedenými ve výzvě je možné jej považovat za „skutečného spolumajitele“ stěžovatelky, a proto je z uvedeného programu podpory vyloučena. [5] V článku 5.4. výzvy žalovaný vyjmenovává několik typů vztahu k žadateli, kdy i naplnění jednoho z nich vede k vyloučení osoby z okruhu oprávněných žadatelů. Jinými slovy, stačí, aby osoba na sankčním seznamu EU žadatele (i) vlastnila, (ii) spoluvlastnila, (iii) ovládala, (iv) byla jeho skutečným majitelem, nebo (v) skutečným spolumajitelem. [6] Pojem „skutečný spolumajitel“ užitý v čl. 5.4. výzvy není v ZESM definován, zákon definuje pouze skutečného majitele. Proto je tento pojem nutno vyložit především v kontextu výzvy a druhotně také s ohledem na ustanovení zákona o evidenci skutečných majitelů tak, že právě zde se projeví dovětek uvedený v bodu 5.4. – „bez ohledu na výši majetkového podílu“. Jedná se tedy o osobu, kterou by bylo možno podle ZESM považovat za skutečného majitele, nebýt nedostatečné výše jejího podílu. Dle čl. 5.4. výzvy není pro vyloučení z programu podpory výše majetkového podílu skutečného spolumajitele rozhodující. Skutečným spolumajitelem je proto každá fyzická osoba, která v konečném důsledku spoluvlastní nebo spolukontroluje právnickou osobu bez ohledu na výši jejího majetkového podílu. [7] Jakkoli žalovaný neobratně označuje pana D. za skutečného majitele, jednoznačně opakovaně uvádí výši jeho podílu, která zjevně neodpovídá definici uvedené v ZESM. Z rozhodnutí žalovaného je také zcela zřejmé, z jakých důvodů žalovaný považoval stěžovatelku za neoprávněného žadatele, a s těmito důvody se městský soud i přes uvedené dílčí nepřesnosti ztotožnil. Napadené rozhodnutí v přezkumu zákonnosti obstálo. [8] Výkladu podmínky v čl. 5.4. výzvy předestřeném stěžovatelkou městský soud nepřisvědčil. Uvedená podmínka nemůže být vykládána tak, že omezení způsobilosti žadatelů o dotaci je posuzováno ve dvou krocích (tj. dovětek ve výzvě „bez ohledu na výši jejich majetkového podílu“ lze aplikovat až poté, co byl vymezen okruh osob, jejichž vztah k žadateli o dotaci se posuzuje). Takový výklad znění výzvy neodpovídá, navíc aplikace dovětku v tzv. druhém kroku, který navrhuje stěžovatelka, by množinu osob oprávněných žádat o dotaci nijak nezmenšovala, ačkoli je to zjevně jejím smyslem. Zároveň je pravdou, že ne všechny vztahy k právnické osobě vyjmenované v čl. 5.4. výzvy jsou determinovány výší majetkového podílu, na tyto osoby se dovětek logicky nebude uplatňovat. Znění čl. 5.4. výzvy je dostatečně určité a jednoznačné v tom smyslu, že z okruhu oprávněných žadatelů se vylučují právě osoby s vlastnickou strukturou podobnou stěžovatelce. II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného a replika stěžovatelky [9] Stěžovatelka napadla rozsudek městského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [10] Městský soud překročil meze soudního přezkumu, protože fakticky změnil a podstatně doplnil odůvodnění rozhodnutí žalovaného svou vlastní úvahou a na jejím základě posoudil jeho zákonnost. Řízení bylo zastaveno pouze proto, že pan D. je údajně skutečným majitelem stěžovatelky. Městský soud se však touto otázkou vůbec nezabýval, ale sám zcela nově vyložil definici pojmu „skutečný spolumajitel“. Zároveň soud sám připouští, že pojmy „skutečný majitel“ a „skutečný spolumajitel“ jsou odlišné. Správní soudnictví je založeno na kasačním principu, postup soudu je nepřípustný. Odkazuje na rozhodnutí NSS z 24. 9. 2014, č. j. 8 Afs 34/201368, a z 26. 2. 2014, č. j. 6 Azs 6/201427. [11] Neobstojí ani tvrzení soudu o neobratném označení pana D. za skutečného majitele, neboť rozhodnutí žalovaného je prokazatelně založeno na pojmu skutečný majitel dle § 2 a § 4 odst. 1 ZESM. Žalovaný se nedopustil žádné nepřesnosti a své rozhodnutí založil na existenci skutečného majitele. I kdyby se takové nepřesnosti dopustil, městský soud měl jeho rozhodnutí zrušit, nikoli jeho chybu napravovat. [12] Definice skutečného spolumajitele neobstojí. Tento pojem má v rámci výzvy jasný význam, odlišný od významu uvedeného soudem. Ačkoli právní předpisy tento pojem výslovně neuvádějí, zjevně označuje situaci, kdy má právnická osoba více skutečných majitelů. Taková situace je v praxi běžná a ZESM s pluralitou skutečných majitelů jedné právnické osoby počítá (v této souvislosti uvedla jako příklad svou vlastnickou strukturu). Tento výklad je jediný správný a nevede k rozporům. Neníli pan D. skutečným majitelem, nemůže být ani skutečným spolumajitelem stěžovatelky. [13] Výklad pojmu „skutečný spolumajitel“ učiněný městským soudem dle kontextu výzvy je vnitřně rozporný, neboť zohledňuje § 2 písm. c) ZESM, dle kterého skutečným majitelem je každá fyzická osoba, která v konečném důsledku vlastní nebo kontroluje, ale zároveň odmítá definici pojmu v konečném důsledku vlastní nebo kontroluje uvedenou v § 4 odst. 1 ZESM. Navíc neuvádí, co to podle něj znamená a jak pojmy pan D. ve vztahu k stěžovatelce naplňuje. Možná úvaha, že ji spoluvlastní, není pravdivá (viz § 31 a § 32 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích), není ani jen jejím prostým spoluvlastníkem. Nepřipouští rovněž, oproti tvrzení městského soudu, že vlastní její podíl. [14] Dle § 4 odst. 6 ZESM činil k okamžiku podání žádosti nepřímý podíl pana D. na stěžovatelce necelých 7 %. V souladu s § 4 odst. 1 ZESM a s ustálenou judikaturou o stejném náhledu na srovnatelné právní instituty, byť v rozdílných právních předpisech, není pan D. skutečným majitelem stěžovatelky. Pokud byl záměr poskytovatele dotace změnit význam zákonných pojmů, bylo jeho povinností tak učinit výslov