9 As 110/2025 – Nejvyšší správní soud

9 As 110/2025- 50 - text  9 As 110/2025 - 52 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Tomáše Herce v právní věci navrhovatele: J. V., zast. JUDr. Oldřichem Nejdlem, advokátem se sídlem Valentinská 56/11, Praha 1, proti odpůrci: Magistrát města Teplice, se sídlem náměstí Svobody 2/2, Teplice, o návrhu na vyslovení nicotnosti či zrušení opatření obecné povahy, kterým byla stanovena místní úprava provozu na pozemních komunikacích na náměstí Svobody v Teplicích (u kašny), navenek deklarovaná dopravní značkou B1 – Zákaz vjezdu všech vozidel v obou směrech s dodatkovou tabulkou E 13 s textem „Mimo vozidel s povolením MgM Teplice“, v řízení o kasační stížnosti navrhovatele proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 6. 2025, č. j. 40 A 2/202545, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 6. 2025, č. j. 40 A 2/202545, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Navrhovatel (dále „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým bylo vyhověno jeho návrhu na zrušení shora uvedeného opatření obecné povahy. Napadeným opatřením obecné povahy byla stanovena místní úprava provozu na pozemních komunikacích na náměstí Svobody v Teplicích (u kašny), navenek deklarovaná dopravní značkou B1 – Zákaz vjezdu všech vozidel v obou směrech s dodatkovou tabulkou E 13 s textem „Mimo vozidel s povolením MgM Teplice“ (dále „OOP“ či „opatření“). [2] Předmětem sporu je přezkoumatelnost rozsudku krajského soudu v otázce nicotnosti opatření. [3] Stěžovatel byl uznán vinným ze spáchání přestupku, který spočíval v tom, že jako řidič stál s vozidlem v místě, do něhož byl zákaz vjezdu všem druhům vozidel. Proti rozhodnutí o přestupku se bránil žalobou. S tou spojil návrh na vyslovení nicotnosti OOP stanovujícím zákazovou značku, kterou neměl dodržet, in eventum navrhl opatření zrušit. [4] Krajský soud vyloučil řízení o návrhu na vyslovení nicotnosti či zrušení OOP k samostatnému řízení. V něm návrhu vyhověl tak, že opatření zrušil uplynutím 3 měsíců od právní moci svého rozsudku. V rámci přezkumu se předně zabýval námitkou, že opatření nebylo řádně odůvodněno. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu musí OOP obsahovat důvody výroku, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů. Pokud tyto náležitosti chybí, je opatření nepřezkoumatelné. Dopravní značka může být umístěna pouze tehdy, pokud to vyžaduje bezpečnost, plynulost provozu nebo jiný veřejný zájem. Pokud takový důvod chybí, značka je protizákonná. [5] Dle krajského soudu odpůrce uvedl, že podklady k OOP byly již skartovány. S ohledem na platnost značky ale měly být zachovány a předčasná skartace byla pochybením. Z toho důvodu nebyl odpůrce schopen předložit k soudnímu přezkumu ani OOP, ani podklady k němu. Soud nicméně konstatoval, že skutečnost, že hmotný nosič zachycující opatření byl skartován, neznamená, že by skartací přestalo existovat sporné opatření z právního hlediska. Z důvodu absence podkladů nemohl soud přezkoumat zákonnost napadeného OOP, označil je za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a napadené opatření zrušil. [6] Krajský soud nezpochybnil důvody, které vedly odpůrce k zavedení úpravy provozu, proto odložil účinnost zrušení OOP o 3 měsíce. Odpůrce tak má prostor upravit situaci přezkoumatelným aktem v souladu se zákonem. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní [7] Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. [8] Stěžovatel uvedl, že jeho kasační stížnost je přípustná, protože mu krajský soud vyhověl jen částečně. Domáhal se vyslovení nicotnosti opatření a uvedl k tomu celou řadu argumentů. Zároveň upozornil na nejasné důsledky zrušujícího výroku na jeho primární soudní řízení o přestupku. [9] Namítal, že skutková podstata nemá oporu ve spisech. Neexistuje žádný podklad, z kterého by plynula existence OOP. Správní orgány rozhodly o jeho přestupku na základě dopravního značení, aniž by ověřily, zda bylo toto značení řádně stanoveno opatřením. Odpůrce sice uvedl, že značení bylo umístěno mezi lety 2012–2014, dokumentace byla již skartována. Dle stěžovatele žádné OOP nikdy neexistovalo, což odpůrce nedokázal vyvrátit. Krajský soud přesto rozhodl, že opatření existovalo, což je pochybením. Důkazní břemeno ohledně existence a původce OOP nese odpůrce, nikoli stěžovatel. [10] Stěžovatel dále uvedl, že je rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelný, protože se nijak nevypořádal s jím namítanou nicotností OOP. Uvedl, že NSS ve své judikatuře konstatoval, že otázka, zda mají správní soudy pravomoc vyslovit nicotnost OOP, zůstává nevyřešená. Některé rozsudky a odborná literatura možnost vyslovení nicotnosti OOP výslovně připouštějí. Stěžovatel se domnívá, že soudy by měly takovou možnost mít, jinak by neexistoval žádný efektivní právní nástroj k odstranění paaktů. Dále obecně poukázal na vady, které způsobují nicotnost. Tvrdí, že napadené opatření trpí absolutním nedostatkem pravomoci, absencí jakéhokoliv procesního postupu, absolutním nedostatkem formy a absolutní nepřezkoumatelností. [11] Navrhl zrušit rozsudek krajského soudu a zároveň prohlásit opatření za nicotné, případně jej zrušit k právní moci rozsudku NSS. [12] Odpůrce uvedl, že dokumentace k OOP byla pravděpodobně skartována, ale že opatření existuje, k čemuž předkládá nepřímé důkazy. Tvrdí, že OOP vydal Odbor dopravy a životního prostředí Magistrátu města Teplice. Krajský soud OOP zrušil, což znamená, že je považoval za existující právní akt, nikoli za paakt. Pokud by opatření bylo nicotné, nebylo by je možné zrušit, ale pouze prohlásit nicotnost. Tím se soud vypořádal s návrhem na vyslovení nicotnosti, byť implicitně. Rozsudek tak je přezkoumatelný. Odpůrce dále uvedl, že pokud by OOP skutečně nikdy neexistovalo, pak by je ani nebylo možné prohlásit za nicotné. Dále poukázal na zásadu presumpce správnosti správních aktů. I pokud má stěžovatel pochybnosti o dopravním značení, je jeho povinností se jím řídit. Krajský soud správně zohlednil veřejný zájem na bezpečnosti provozu, odložilli účinnost zrušení OOP o 3 měsíce. Odpůrce dále přiznal, že nemá k napadenému opatření správní spis. Soudu zaslal podklady, které se mu k věci podařilo dohledat. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [13] Kasační stížnost je důvodná. III. a) Přípustnost kasační stížnosti [14] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval subjektivní přípustností kasační stížnosti, protože stěžovatel byl v řízení před krajským soudem, alespoň dle výroku rozsudku, úspěšný. Pokud by kasační stížnost směřovala jen proti důvodům rozhodnutí krajského soudu, je dle § 104 odst. 2 s. ř. s. nepřípustná. Pro přípustnost kasační stížnost musí existovat pro stěžovatele procesně příznivější výrok rozhodnutí. [15] Krajský soud zrušil napadené OOP uplynutím 3 měsíců od právní moci jeho rozsudku. Stěžovatel se domáhá prohlášení nicotnosti či alespoň zrušení opatření k právní moci rozsudku. Výrokově příznivější možnost existuje. Stěžovatel zároveň upozornil na usnesení NSS z 9. 1. 2025, č. j. 4 Ao 1/2024230, bod 12, dle kterého čtvrtému senátu není známo žádné rozhodnutí soudu, kterým by byla vyslovena nicotnost OOP. Čtvrtý senát zároveň vyjádřil pochybnost nad tím, zda tak správní soudy mohou činit. Na nevyjasněnost otázky, zda je správní soud, který dojde k závěru o nicotnosti OOP, oprávněn ve výroku svého rozsudku nicotnost vyslovit, nebo zda i v těchto případech opatření obecné povahy „pouze“ zruší, upozornil i rozšířený senát v usnesení z 12. 12. 2023, č. j. 9 Ao 37/202157, č. 4562/2024 Sb. NSS, bod 49. Shodnou pochybnost vyjádřil NSS i v rozsudku z 30. 6. 2025, č. j. 5 As 30/202528, bod 16. Ani jedno z uvedených rozhodnutí však tuto možnost výslovně nevylučuje. [16] Dle devátého senátu (i přes uvedenou pochybnost) z judikatury naopak plyne, že správní soudy mohou OOP prohlašovat za nicotná. S touto procesní možností počítají např. rozsudky NSS z 8. 11. 2021, č. j. 8 As 265/2020173, bod 19, z 12. 11. 2024, č. j. 8 As 27/202495, bod 24, a z 31. 7. 2024, č. j. 6 As 221/202343, bod 10. Za podstatný je dále nutné označit zejména rozsudek NSS z 13. 2. 2025, č. j. 1 Afs 311/202441, jenž věcně přezkoumal rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem z 5. 11. 2024, č. j. 40 A 6/202425, který prohlásil konkrétní OOP za nicotné. S právním názorem vyjádřeným v těchto rozsudcích nyní rozhodující senát souhlasí. Pokud by dospěl k odlišnému názoru, musel by ostatně věc předložit v souladu s § 17 s. ř. s. rozšířenému senátu, k tomu ale neshledává důvod. [17] Lze tak shrnout, že kasační stížnost stěžovatele nelze odmítnout dle § 104 odst. 2 s. ř. s. jako nepřípustnou, neboť nesměřuje pouze proti důvodům rozhodnutí krajského soudu, ale domáhá se