9 As 137/2025 – Nejvyšší správní soud

9 As 137/2025- 41 - text  9 As 137/2025 - 43 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobkyně: A. F., zast. Mgr. Lenkou Kotulkovou, advokátkou se sídlem Kopečná 241/20, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého nám. 375/4, Praha 2, proti rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 17. 1. 2025, č. j. MZDR 23796/20244/PRO, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2025, č. j. 9 Ad 4/202546, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 070 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám její zástupkyně Mgr. Lenky Kotulkové, advokátky se sídlem Kopečná 241/20, Brno. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ministerstvo zdravotnictví nevyhovělo žádosti žalobkyně o poskytnutí jednorázové peněžní částky za protiprávně provedenou sterilizaci dle zákona č. 297/2021 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem. Podaný rozklad ministr zdravotnictví zamítl. Proti tomuto rozhodnutí brojila žalobkyně žalobou, které Městský soud v Praze vyhověl v záhlaví označeným rozsudkem. Žalovaný (dále „stěžovatel“¨) se kasační stížností domáhá zrušení tohoto rozsudku. [2] Předmětem sporu je nepřezkoumatelnost rozsudku a otázky, zda městský soud nepřípustně nedotvořil právo a neaplikoval ho retroaktivně. [3] Městský soud uvedl, že žalobkyně v dubnu 1998 podstoupila sterilizační zákrok. Mezi stranami je sporné, zda tato sterilizace byla či nebyla provedena v rozporu s právem. Tehdejší právní úprava sterilizace vyžadovala tři kroky: podání žádosti, schválení sterilizační komisí v zákonném složení a poučení žalobkyně o účelu a povaze prováděného výkonu a jeho rizicích, následované písemným souhlasem s lékařským výkonem. Ve věci nebyly splněny poslední dva kroky – komise nejednala v zákonném složení a žalobkyně nebyla před podáním žádosti kvalifikovaně poučena o povaze zákroku a jeho rizicích. Informovaný souhlas byl udělen až po podání žádosti o sterilizaci. Soud dospěl k závěru, že poučení o povaze zákroku muselo mít písemnou formu, a proto byly podmínky pro nárok dle zákona č. 297/2021 Sb. splněny. [4] Soud naopak neuznal tvrzení žalobkyně o manipulaci se zdravotní dokumentací ani námitky zpochybňující relevanci podpisu žalobkyně na dokumentech či schopnost rozhodovat vzhledem k věku, počtu dětí či sociálním poměrům. Správní orgány se rovněž vypořádaly s navrženými důkazy. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní [5] Stěžovatel napadl rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [6] Rozsudek městského soudu považuje za nepřezkoumatelný. Body 54 a 56 si odporují a vytváří tak vnitřní rozpornost rozsudku. Za nesrozumitelný považuje rovněž bod 60 rozsudku, protože v něm městský soud zaměňuje žádost o sterilizaci a informovaný souhlas. [7] Dále stěžovatel namítl, že městský soud nepřípustně dotvořil právo. Tvrdí, že z ničeho neplyne povinnost písemného poučení již před podáním žádosti o sterilizaci. Toto poučení může být i pouze ústní, což je základní forma poučení pacienta. Ve věci žalobkyně bylo všem zákonným požadavkům ohledně informování dle právních předpisů účinných v době sterilizace dostáno. Žalobkyně zákrok podstoupila dobrovolně a informovaná. Z uvedených důvodů měl městský soud rovněž aplikovat právo nepřípustně retroaktivně. Soud také vybočil z okruhu žalobních námitek, pokud se zabýval okamžikem, kdy měla být žalobkyně poučena. [8] Stěžovatel navrhl napadený rozsudek zrušit. [9] Žalobkyně se ztotožnila s právním názorem městského soudu. Napadený rozsudek považuje za přezkoumatelný. K věci samé uvedla, že byly aplikovány tehdy platné a účinné právní předpisy, soud právo nedotvářel. Stejně tak nedošlo k tvrzené retroaktivitě. Absence poučení před podáním žádosti o sterilizaci by nešla zhojit ani následným souhlasem. Připomněla, že sterilizační komise nejednala ve složení vyžadovaném zákonem. Soud žalobní body nepřekročil. Kasační stížnost navrhla zamítnout. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [10] Kasační stížnost není důvodná. [11] NSS se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností rozsudku městského soudu. Tu spatřuje stěžovatel předně v rozporu mezi body 54 a 56 rozsudku a v nesrozumitelnosti bodu 60 rozsudku. [12] K problematice nepřezkoumatelnosti soudních rozhodnutí se NSS již mnohokrát vyjádřil (např. rozsudky z 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/200375, č. 133/2004 Sb. NSS, a z 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/200473, č. 787/2006 Sb. NSS). Máli být rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být zřejmé, jaký skutkový stav vzal soud či správní orgán za rozhodný a jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování těchto skutečností. Uvedené musí nalézt svůj odraz v odůvodnění rozhodnutí. Nepřezkoumatelné je takové rozhodnutí, které nelze přezkoumat pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody. Nepřezkoumatelnost je třeba vykládat v souladu s jejím skutečným smyslem, neboť jde o jednu z nejzávažnějších vad řízení, kterou lze konstatovat pouze v případě, že skutečně nelze seznat, proč soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku jeho rozhodnutí, resp. proč považoval vznesené námitky za nedůvodné (rozsudek NSS z 4. 3. 2022, č. j. 5 As 158/202136, bod 18). Ani absence přímé reakce na každý jednotlivý argument účastníka řízení nepředstavuje nezákonnost či nepřezkoumatelnost, pokud soud prezentuje odlišný názor, který přesvědčivě zdůvodní, a toto zdůvodnění poskytuje dostatečnou oporu výroku rozhodnutí (rozsudky NSS z 25. 2. 2015, č. j. 6 As 153/2014108, bod 37, či z 4. 3. 2015, č. j. 8 Afs 71/2012161, bod 12). [13] Městský soud v projednávané věci požadavky přezkoumatelnosti soudního rozhodnutí naplnil. Je patrné, z jakých skutkových okolností soud vycházel, jak je hodnotil a jak interpretoval a aplikoval zákonná ustanovení. Není pravda, jak tvrdí stěžovatel, že si městský soud v bodech 54 a 56 protiřečí, ačkoliv zde částečně směšuje informovaný souhlas a písemné poučení dle § 11 směrnice Ministerstva zdravotnictví ČSR ze dne 17. 12. 1971, č. LP252.319. 11. 71., o provádění sterilizace (dále „směrnice“) (k tomu níže). Srozumitelný je i bod 60. Stěžovatel ve skutečnosti brojí proti jeho obsahu. [14] Jelikož je rozsudek městského soudu přezkoumatelný, mohl NSS přistoupit k posouzení věcných námitek. [15] Sterilizace je závažným zásahem do tělesné integrity osoby. Jeli sterilizace provedena, aniž by s ní daná osoba svobodně a informovaně souhlasila, porušuje to zákaz nelidského a ponižujícího zacházení (rozsudek Evropského soudu pro lidská práva z 8. 11. 2011, č. 18968/07, V. C. proti Slovensku, body 116 až 119). Přijetím zákona č. 297/2021 Sb. zamýšlel stát přijmout odpovědnost za to, že v minulosti nejen že dostatečně neupravil informovaný souhlas s prováděním sterilizací, ale někdy dokonce jednotlivé osoby k podstoupení sterilizace motivoval. Slovy důvodové zprávy: „Protiprávní sterilizace představuje závažný zásah do základních lidských práv, jako je právo na ochranu života a zdraví, právo na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí či právo na rodinný život. Za jejich provádění je odpovědný stát, který nepřijal dostatečnou právní úpravu informovaného souhlasu s prováděním sterilizací, která by zaručovala důsledné dodržování práv pacientů, a umožnil tak jejich porušování.“ [16] V rozsudku z 10. 10. 2025, č. j. 10 As 51/202529, NSS vyslovil, že při posuzování žádostí o odškodnění za protiprávní sterilizaci musí Ministerstvo zdravotnictví dbát na smysl a účel zákona a na závažnou povahu jím odškodňované újmy. Judikatura NSS dále konstantně vychází ze specifik řízení podle zákona č. 297/2021 Sb. (např. rozsudek NSS z 4. 7. 2024, č. j. 9 As 61/202365, č. 4623/2024 Sb. NSS, body 22 a 24). Po žadatelkách nelze požadovat, aby samy vždy nade vší pochybnost prokázaly splnění všech zákonných předpokladů pro přiznání odškodnění, neboť mají omezenou možnost obstarat důkazy, a to i s ohledem na časový odstup rozhodného období (od 1. 7. 1966 do 31. 3. 2012). Na místě je citlivý a vstřícný přístup, a to tím spíše, že na způsobené újmě má zásadní podíl stát, který se svá pochybení snaží alespoň do jisté míry odčinit (rozsudek NSS z 14. 11. 2023, č. j. 4 As 290/202242, bod 38). Je nutné, aby byla skutečně zajištěna efektivní možnost postižených osob dosáhnout nápravy vzniklého stavu, minimálně tedy v podobě obdržení zákonem stanovené peněžité částky (rozsudek NSS č. j. 9 As 61/202365, bod 20). [17] Stěžovatel tvrdí, že městský soud (retroaktivně) dotvořil povinnost písemného poučení před podáním žádosti o sterilizaci. Dle jeho názoru musí být písemný jen informovaný souhlas, který může být udělen i po podání žádosti o sterilizaci. [18] K tom