9 As 142/2025 — Nejvyšší správní soud

9 As 142/2025- 14 - text  9 As 142/2025 - 16 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně: České dráhy, a.s., sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, sídlem třída Kpt. Jaroše 1926/7, Brno, proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 19. 3. 2024, č. j. ÚOHS12023/2024/164, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 2025, č. j. 29 Af 26/202490, takto: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 2025, č. j. 29 Af 26/202490, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Věc se týká určení místní příslušnosti správního soudu k projednání a rozhodnutí žaloby proti rozhodnutí správního orgánu podle § 7 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) ve věci, ve které v prvním stupni rozhodoval Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře, zrušený ke dni 1. 1. 2024. Jde o to, zda se v případě žaloby podané v době, kdy již byl tento správní orgán zrušen, odvíjí místní příslušnost správního soudu od jeho někdejšího sídla, nebo od sídla Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále též „stěžovatel“) jako jeho právního nástupce. Pro toto posouzení má význam čl. X odst. 10 zákona č. 464/2023 Sb., kterým se mění a ruší některé zákony v souvislosti se zrušením Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře, neboť stanoví právní fikci, že dosavadní úkony uvedeného již zrušeného správního orgánu se považují za úkony Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, na který přešla jeho působnost. [2] Předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v záhlaví uvedeným rozhodnutím rozhodl o rozkladech žalobkyně a Ministerstva dopravy proti rozhodnutí Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře ze dne 10. 11. 2023, č. j. UPDI3480/23/PPS. Toto rozhodnutí ve výroku I. změnil a vyslovil nicotnost jeho výroku II. [3] Žalobkyně se žalobou podanou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) domáhala zrušení obou těchto rozhodnutí. Krajský soud usnesením rozhodl podle § 7 odst. 6 s. ř. s. o postoupení věci Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Ustanovení § 7 odst. 2 s. ř. s. totiž spojuje místní příslušnost soudu výlučně se sídlem správního orgánu, který vydal rozhodnutí v prvním stupni, aniž by bylo rozhodné, zda tento správní orgán po vydání rozhodnutí nadále existuje, nebo zda byl zrušen a jeho působnost přešla na jiný orgán. Jelikož sídlem Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře byla Praha, a nikoli Brno, jak je tomu u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, byl příslušným právě městský soud. Krajský soud odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 16. 5. 2012, č. j. Nad 5/201234, podle něhož je pro místní příslušnost soudů rozhodné „sídlo prvostupňového orgánu, který předmětné rozhodnutí vydal, bez ohledu na to, zda mu pravomoc rozhodovat náleží i v době podání žaloby ve správním soudnictví“ (bod 7 cit. usnesení). Rovněž zmínil usnesení NSS ze dne 9. 8. 2012, č. j. Nad 51/201243, ze dne 13. 2. 2014, č. j. Nad 10/201425, a ze dne 11. 5. 2016, č. j. Nad 94/2016121. [4] Krajský soud si byl vědom odlišného právního posouzení této otázky Nejvyšším správním soudem. Ten vyšel v rozsudku ze dne 23. 4. 2024, č. j. 10 As 59/202445, z toho, že v den podání žaloby již Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře neexistoval. Místní příslušnost se tudíž v rozhodném okamžiku odvíjela od sídla jeho právního nástupce. Na tomto názoru setrval i v usnesení ze dne 31. 7. 2025, č. j. Nad 42/202563, v němž uvedl, že přechod působnosti měl „vliv pouze na určení žalovaného správního orgánu, a nikoli na určení místní příslušnosti soudu rozhodujícího ve správním soudnictví“. Podle krajského soudu jde o nesprávný výklad, který nerozlišuje mezi určením místní příslušnosti správního soudu a určením osoby žalovaného. Určení místní příslušnosti správního soudu by mělo být co nejjednodušší, od počátku zřejmé a srozumitelné pro účastníky řízení. II. Kasační stížnost žalovaného [5] Stěžovatel napadl usnesení krajského soudu z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. navrhl je zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení. Právní názor krajského soudu ohledně místní příslušnosti je nesprávný, neboť přehlíží právní fikci stanovenou v čl. X odst. 10 zákona č. 464/2023 Sb. Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře sice rozhodl v prvním stupni, v souladu s vůlí zákonodárce se však má na jeho rozhodnutí hledět, jako by je vydal stěžovatel. Při zohlednění této právní fikce by krajský soud nemohl dovozovat vzájemný rozpor rozsudku NSS č. j. 10 As 59/202445 a usnesení NSS č. j. Nad 42/202563. Krajský soud místo upřednostnění co nejjednoduššího a od počátku zřejmého a srozumitelného řešení ve skutečnosti ignoroval jednoduché výše popsané pravidlo určení místní příslušnosti a vytvořil zmatečný koncept. [6] Žalobkyně nevyužila možnosti se ke kasační stížnosti vyjádřit. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [7] Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost je přípustná, byla podána osobou k tomu oprávněnou, včas a z důvodů, které zákon připouští. Mohl tak přezkoumat napadené usnesení v mezích rozsahu kasační stížnosti a v ní uplatněných důvodů, jakož i možných vad řízení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [8] Kasační stížnost je důvodná. [9] Místní příslušnost správního soudu upravuje § 7 odst. 2 s. ř. s., podle něhož „[n]estanovíli tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Máli tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti.“ [10] Správní soud posuzuje místní příslušnost zpětně ke dni zahájení řízení, tedy ke dni, kdy návrh došel soudu (§ 32 s. ř. s.). Přestože to § 7 odst. 2 s. ř. s. výslovně nestanoví, i ve správním soudnictví se uplatní zásada trvání místní příslušnosti soudu (perpetuatio fori) [např. usnesení NSS ze dne 12. 6. 2003, č. j. Nad 52/200328, č. 27/2003 Sb. NSS]. Místní příslušnost trvá až do skončení řízení bez ohledu na pozdější změny okolností (např. usnesení rozšířeného senátu ze dne 10. 10. 2007, č. j. Nad 13/200739, č. 1458/2008 Sb. NSS, nebo ze dne 20. 11. 2018, č. j. Nad 99/201875, č. 3821/2019 Sb. NSS). To platí i za situace, bylli správní orgán, který vydal rozhodnutí v prvním stupni, v průběhu soudního řízení bez náhrady zrušen, což mělo za následek změnu na straně žalovaného (usnesení rozšířeného senátu č. j. Nad 13/200739). [11] V posuzované věci vydal rozhodnutí v prvním stupni Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře, který byl nabytím účinnosti zákona č. 464/2023 Sb. dne 1. 1. 2024 zrušen (čl. X odst. 1) a jehož působnost přešla na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (čl. X odst. 2). Sídlem zrušeného úřadu byla Praha (§ 2 zákona č. 320/2016 Sb., o Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře, účinný do 31. 12. 2023). Rozkladové řízení bylo zahájeno ještě u předsedy Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře, o rozkladech již ale dne 19. 3. 2024, tedy za účinnosti zákona č. 464/2023 Sb., rozhodl předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Žaloba proti jeho rozhodnutí byla podána dne 17. 5. 2024. [12] Při určení místní příslušnosti bylo třeba vycházet nejen z § 7 odst. 2 s. ř. s., nýbrž také z přechodného ustanovení čl. X odst. 10 zákona č. 464/2023 Sb. Ten stanoví, že „[s]právní řízení a další postupy, zahájené Úřadem [pro přístup k dopravní infrastruktuře] v oblasti jeho působnosti a přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nedokončené, dokončí Úřad pro ochranu hospodářské soutěže; dosavadní úkony Úřadu se považují za úkony Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.“ Přestože toto přechodné ustanovení řeší především dokončení řízení zahájených u Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře před 1. 1. 2024, jím stanovená právní fikce se uplatní obecně, tedy i ve vztahu k navazujícímu soudnímu přezkumu. Rozhodnutí tohoto úřadu, byť vydané před účinností tohoto zákona, se tak od 1. 1. 2024 považuje za rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, jehož sídlem je Brno (§ 1 odst. 2 zákona č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže). Místně příslušným byl z tohoto důvodu krajský soud. [13] Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 10 As 59/202445, který se zabýval žalobou podanou stejnou žalobkyní dne 5. 1. 2024 u městského soudu. Městský soud tehdy rozhodl o postoupení žaloby krajskému soudu. Podle uvedeného rozsudku „[v] den podání žaloby již ÚPDI neexistoval, proto se od jeho někdejšího sídla v Praze nemohla odvíjet místní příslušnost městského soudu. Žalovaný tedy byl účastníkem řízení již od jeho zahájení.