9 As 32/2025 — Nejvyšší správní soud

9 As 32/2025- 29 - text  9 As 32/2025 - 31 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: E. I. K., zast. JUDr. Martinou Tesařovou, advokátkou se sídlem Hořelická 1230/39, Rudná, proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje, se sídlem Závodní 353/88, Karlovy Vary, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 7. 2023, č. j. KK/1675/DS/233, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 2. 2025, č. j. 17 A 8/202450, takto: Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 2. 2025, č. j. 17 A 8/202450, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Předmětem projednávané věci je včasnost žaloby podané po více než roce od vydání napadeného správního rozhodnutí, které žalovaný nesprávně doručoval přímo žalobkyni, a nikoliv její tehdejší zmocněnkyni. [2] Žalobkyně byla rozhodnutím Magistrátu města Karlovy Vary ze dne 22. 3. 2023, č. j. 7656/ODP/23, ve společném řízení uznána vinnou ze spáchání čtyř přestupků podle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném do 31. 12. 2023, za což jí byla uložena pokuta ve výši 2 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. [3] Žalobkyně podala proti rozhodnutí magistrátu odvolání, ve kterém uvedla, že ke svému zastupování zmocňuje „S. W.“ Na výzvu magistrátu k doložení plné moci s ověřenými podpisy a vysvětlení smyslu zastoupení žalobkyně nereagovala, stejně tak na následnou výzvu k doplnění odvolacích důvodů. Žalovaný odvolání zamítl výše nadepsaným rozhodnutím a rozhodnutí magistrátu potvrdil. Shledal, že prvostupňové rozhodnutí vychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci, a ztotožnil se s kvalifikací přestupkového jednání provedenou magistrátem. Odvolání přitom zůstalo blanketní, žalovaný tedy neměl jaké námitky vypořádat. Své rozhodnutí žalovaný doručil do datové schránky žalobkyně dne 12. 7. 2023. [4] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně dne 2. 9. 2024 žalobu, kterou krajský soud odmítl jako opožděnou nyní napadeným usnesením. Nepřisvědčil argumentaci žalobkyně, že žalobu podala včas, neboť její tehdejší zmocněnkyni bylo rozhodnutí žalovaného doručeno až dne 24. 8. 2024. Dle krajského soudu je na projednávaný případ plně aplikovatelný rozsudek NSS ze dne 4. 5. 2011, č. j. 1 As 27/201181, který zmínil žalovaný. Žalobkyně až v žalobě tvrdila, že jí označená zmocněnkyně má již několik let zřízenou českou datovou schránku. Správní orgány tuto skutečnost nebyly povinny zjišťovat a měly oprávněné pochybnosti o existenci a smyslu zastoupení zmocněnkyní ze zahraničí. V takovém případě správně vyzvaly žalobkyni k odstranění pochybností. Jelikož žalobkyně na výzvy nereagovala, ač jí byly prokazatelně doručeny, správní orgány jednaly správně přímo s ní a jí také řádně doručily žalobou napadené rozhodnutí. O účelovosti postupu žalobkyně svědčí dle krajského soudu též to, že žalobkyně podala žalobu až více než po roce s tím, že již zanikla odpovědnost za přestupek uplynutím doby. Zneužití práva soudy nemohou přiznat ochranu. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [5] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla výše označené usnesení krajského soudu kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), na základě kterého požadovala napadené usnesení zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. [6] Stěžovatelka považovala kasační stížnost za přijatelnou z důvodu, že se týká otázky, kterou dosavadní judikatura neřešila. Závěry rozsudku č. j. 1 As 27/201181 byly vysloveny za zásadně odlišných skutkových okolností, kdy bylo prokázáno, že zmocněnci nelze doručovat. Ve věci stěžovatelky ovšem správní orgán se zmocněnkyní zacházel nerovně jen pro její státní příslušnost. Též se oproti citovanému rozsudku změnila právní úprava a doručovat přímo zastoupenému lze tehdy, nedaříli se doručovat zmocněnci (§ 67 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů [dále jen „přestupkový zákon“]). [7] Stěžovatelka namítla, že (i) správní orgán nebyl oprávněn ji vyzývat k doplnění plné moci a vysvětlení, jak může zmocněnkyně zefektivnit postup v řízení, o její vůli nebylo pochyb a smysl zastoupení je jen otázkou inter partes; (ii) správní orgán měl výzvu doručit zmocněnkyni, a to dle rozsudku NSS ze dne 28. 11. 2019, č. j. 10 As 237/201827, i v případě existence pochybností o zastoupení; (iii) absence reakce stěžovatelky na výzvu nemohla mít za následek odmítnutí zastoupení, resp. není zřejmé, jaký následek nevyhovění výzvě mělo; a (iv) stěžovatelka se nedopustila zneužití práva, jelikož si zvolila zmocněnkyni, se kterou správní orgán mohl řádně komunikovat; správní orgán je povinen při doručování písemností vždy kontrolovat, zda má adresát datovou schránku. [8] Stěžovatelka se též ohradila proti výtce krajského soudu, že na výzvu správního orgánu nereagovala, když tato byla neopodstatněná, a že podala žalobu více než po roce. Dříve žalobu podat nemohla, protože rozhodnutí žalovaného nebylo doručeno zmocněnkyni a žaloba by byla předčasná. K účinkům doručení rozhodnutí došlo až doručením zmocněnkyni dne 24. 8. 2024, napadené usnesení odmítající žalobu podanou dne 2. 9. 2024 je tedy nezákonné. [9] Žalovaný ve svém vyjádření navrhl kasační stížnost zamítnout. Žaloba byla opožděná, existenci platného zastoupení stěžovatelka neprokázala a její argumentace je zjevně účelová. Magistrát výzvou necílil k tomu, aby si usnadnil práci, výzva byla srozumitelná a až se zasláním návrhu na zastavení řízení pro zánik k odpovědnosti za přestupek z datové schránky zmocněnkyně se poprvé objevila informace o její datové schránce a adrese v tuzemsku. Magistrát neměl podle čeho usuzovat na existenci datové schránky, ani tuto ověřovat, navíc by zjistil osobu s jinou adresou. Žalovaný uvedl, že v průběhu ústního jednání před krajským soudem chtěl předložit zprávu policie, dle které osoba S. W. pobývala na území České republiky jen krátce od dubna do srpna 2019 a šetřením dne 2. 10. 2024 nebyla zjištěna její přítomnost na žádné z evidovaných českých adres. Žalovaný zpochybnil efektivní zastoupení touto osobou, poukázal na její zastupování jiného obviněného z přestupku a nechal na zvážení soudu, zda je postup stěžovatelky zneužitím práva. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [10] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatelka je zastoupena advokátkou (§ 102 a násl. s. ř. s.). [11] Nejvyšší správní soud se dále zabýval přijatelností kasační stížnosti ve smyslu § 104a s. ř. s., tedy otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Jedná se totiž o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce (§ 31 odst. 2 s. ř. s.). K obsahu neurčitého pojmu přesah vlastních zájmů stěžovatelky kasační soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS, ve kterém se nepřijatelností podrobně zabýval. [12] Stěžovatelka považovala kasační stížnost za přijatelnou z důvodu, že se dotýká právní otázky, kterou judikatura tohoto soudu dosud neřešila. Nejvyšší správní soud takový důvod přijatelnosti neshledal, jelikož na všechny otázky vznesené v kasační stížnosti existuje ustálená judikatura tohoto soudu. Krajský soud se ovšem v napadeném rozsudku dopustil zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatelky. Kasační stížnost je proto přijatelná a Nejvyšší správní soud přistoupil k přezkumu usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [13] Kasační stížnost je důvodná. [14] Nejvyšší správní soud nejprve nepřisvědčil stěžovatelce, že není zřejmé, jaký následek mělo její nevyhovění výzvě magistrátu ohledně tvrzeného zastoupení zmocněnkyní z Indonésie. Zjevným následkem bylo, že magistrát a následně i žalovaný ve správním řízení jednali se stěžovatelkou, jako by nebyla zastoupena. Jejich postup ovšem z níže uvedených důvodů nebyl správný, stejně tak odmítnutí žaloby krajským soudem jako opožděné. [15] Nejvyšší správní soud dlouhodobě judikuje, že účastník řízení má právo na zastoupení obecným zmocněncem, a to i ze zahraničí, a správní orgán by toto právo měl zásadně respektovat. Právo na zastoupení je jedním z aspektů ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Je pravdou, že smyslem a účelem institutu obecného zmocněnce je v zásadě pom