— Nejvyšší správní soud

Vol 21/2025- 50 - text pokračování Vol 21/2025 - 53 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudkyně Michaely Bejčkové a soudců Radana Malíka, Petra Mikeše, Pavla Molka (soudce zpravodaj), Milana Podhrázkého a Ivo Pospíšila v právní věci navrhovatele: Mgr. L. B., a účastníků řízení: 1) Státní volební komise, se sídlem nám. Hrdinů 1634/4, Praha 4, 2) Ing. Karel Beran, zast. JUDr. Jaromírem Císařem, Ph.D., advokátem se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, o návrhu na neplatnost volby kandidáta Ing. Karla Berana ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu konaných ve dnech 3. a 4. října 2025 takto: I. Návrh se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Volební stížnost [1] Svým návrhem se navrhovatel domáhá vyslovení neplatnosti volby kandidáta Ing. Karla Berana zvoleného za politickou stranu Motoristé sobě (AUTO) v Kraji Vysočina. Krom toho se domáhá, aby v Královéhradeckém kraji byla prohlášena za zvolenou kandidátka Mgr. Lucie Potůčková za politické hnutí STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ. [2] Navrhovatel polemizuje s tím, jak Státní volební komise a Český statistický úřad (dále též „ČSÚ“) interpretují § 48 odst. 2 a 3 a zejména § 50 odst. 4 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „volební zákon“). Pro pochopitelnost následující navrhovatelovy argumentace Nejvyšší správní soud již na tomto místě uvedená ustanovení ocituje. [3] Podle § 48 volebního zákona platí: „Určení počtu poslanců volených ve volebních krajích (1) Na základě výsledků hlasování převzatých z volebních okrsků a zvláštních volebních okrsků u pověřených obecních úřadů podle § 43 zjistí Český statistický úřad celkový počet platných hlasů, které byly ve všech volebních krajích odevzdány pro všechny politické strany, politická hnutí a koalice, a vydělí ho počtem volených poslanců podle § 24. Číslo takto vypočtené a zaokrouhlené na jednotky je republikovým mandátovým číslem. (2) Republikovým mandátovým číslem se dělí celkový počet platných hlasů odevzdaných v každém volebním kraji. Celé číslo takto vypočtené je počtem mandátů, které připadají jednotlivým volebním krajům. (3) Nebylyli takto rozděleny všechny mandáty, připadnou zbylé mandáty postupně volebním krajům, které vykazují největší zbytek dělení. Při rovnosti zbytků rozhoduje los.“ [4] Podle § 50 odst. 1 až 5 volebního zákona platí: „(1) V prvním skrutiniu se rozdělují mandáty v rámci volebních krajů. (2) Součet platných hlasů odevzdaných ve volebním kraji pro politické strany, politická hnutí a koalice, které postoupily do prvního skrutinia, se vydělí počtem mandátů, které byly tomuto volebnímu kraji přiděleny, zvětšeným o dvě; číslo takto vypočtené a zaokrouhlené na jednotky je krajským volebním číslem. (3) Celkový počet platných hlasů, který obdržela politická strana, politické hnutí nebo koalice v rámci volebního kraje, se dělí krajským volebním číslem a politické straně, politickému hnutí nebo koalici se přikáže tolik mandátů, kolikrát je krajské volební číslo obsaženo v celkovém počtu platných hlasů, které tato politická strana, politické hnutí nebo koalice získala. (4) Byloli takto rozděleno více mandátů, než se mělo přidělit podle § 48 odst. 2, odečtou se přebývající mandáty postupně těm politickým stranám, politickým hnutím nebo koalicím, které ve volebním kraji vykázaly nejmenší zbytek dělení. Při stejném zbytku dělení se mandát odečte politické straně, politickému hnutí nebo koalici, která získala ve volebním kraji menší počet hlasů; jeli i tak počet platných hlasů stejný, rozhodne los.“ [5] Navrhovatel hlasoval v Třebíči v Kraji Vysočina. Následně z výsledků voleb zveřejněných na stránkách www.volby.cz zjistil, že ČSÚ podle „ministerského výkladu“ využil počet mandátů přidělených kraji po korekci podle § 48 odst. 3 volebního zákona, na jehož základě bylo pro účely rozdělení již v prvním skrutiniu rozděleno mezi volební kraje i sedm mandátů, které by postupem podle § 48 odst. 2 nebyly mezi kraje rozděleny a přešly by do druhého (celorepublikového) skrutinia. ČSÚ tedy použil stejný počet, který je použit v § 50 odst. 2 volebního zákona při výpočtu krajského volebního čísla, kde se však píše o počtu „mandátů, které byly tomuto volebnímu kraji přiděleny“. Podle navrhovatele má být v prvním skrutiniu použit výchozí počet mandátů zjištěný podle § 48 odst. 2 a dále neupravovaný podle § 48 odst. 3. Přestože § 50 odst. 4 používá spojení „[b]yloli takto rozděleno více mandátů, než se mělo přidělit podle § 48 odst. 2,“ nejedná se o konečný počet mandátů kraje. V § 48 se ve skutečnosti žádný závazný počet mandátů neurčuje a kraj může mít tento počet nenaplněn, nebo naopak překročen ve druhém skrutiniu. Správně vyložený úmysl zákonodárce, tedy použít v § 50 odst. 4 jen „zaručený“ počet mandátů připadající kraji podle § 48 odst. 2, by vedl k tomu, že by zbylo více mandátů pro celostátní vyrovnávání ve druhém skrutiniu, což by více naplňovalo požadavek proporcionality zdůrazňovaný v nálezu Ústavního soudu ze dne 2. února 2021, sp. zn. Pl. ÚS 44/17, č. 49/2021 Sb. [6] ČSÚ ovšem postupoval podle chybného „ministerského výkladu“, takže nejprve rozdělil podle § 50 odst. 4 volebního zákona mezi kraje pro účely prvního skrutinia všech 200 mandátů, nikoli pouze 193, jež byly rozděleny podle § 48 odst. 2 volebního zákona, a následně v prvním skrutiniu rozdělil dva mandáty navíc, konkrétně po jednom Plzeňskému a Královéhradeckému kraji, v obou případech straně Motoristé sobě. Přesto zůstalo i při ministerském výkladu v prvním skrutiniu nerozděleno 12 mandátů (Liberecký kraj 3, Kraj Vysočina 2 a dalších 7 krajů po jednom). Po druhém skrutiniu dostalo jen 5 krajů svůj „určený“ počet mandátů, 5 krajů získalo o 1 mandát navíc, 3 kraje získaly o 1 mandát méně a Liberecký kraj dokonce o 2 mandáty méně. Po druhém skrutiniu došlo k přidělení jednoho mandátu navíc straně Motoristé sobě (AUTO) v Kraji Vysočina na úkor jednoho mandátu pro hnutí STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ v Královéhradeckém kraji. Navrhovatel dále představuje svůj propočet, jak měly být mandáty rozděleny mezi jednotlivé kandidující subjekty a volební kraje. Je si vědom toho, že tento problém již Nejvyšší správní soud řešil v minulých volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2021, s tehdejší argumentací soudu nicméně polemizuje. [7] Na tomto základě navrhuje u kandidujícího subjektu číslo 20 Motoristé sobě (AUTO) prohlásit za neplatnou volbu kandidáta Ing. Karla Berana s pořadovým číslem 1 na hlasovacím lístku pro Kraj Vysočina. U kandidujícího subjektu číslo 23 STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ (STAN) naopak navrhuje prohlásit za zvolenou kandidátku Mgr. Lucii Potůčkovou s pořadovým číslem 2 na hlasovacím lístku pro Královéhradecký kraj. [8] Státní volební komise ve vyjádření k návrhu připomněla, že se navrhovatel sice formálně domáhá vyslovení neplatnosti volby kandidáta Ing. Karla Berana s pořadovým číslem 1 zvoleného v kraji Vysočina za politickou stranu Motoristé sobě (AUTO), celá jeho argumentace však směřuje k tomu, aby byl korigován výsledek voleb v celé republice způsobem, který by odpovídal výsledku přepočtu hlasů na mandáty podle jeho výkladu vztahů mezi § 48, § 50 a § 51 volebního zákona. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu však návrh na neplatnost volby kandidáta podaný občanem ve smyslu a za podmínek obsažených v § 87 odst. 1 volebního zákona může soud shledat důvodným, pouze pokud zjistí porušení zákona ve smyslu § 87 odst. 5 volebního zákona a zároveň se jedná o porušení řešitelné buď v rámci krajské kandidátní listiny jedné politické strany, anebo i napříč stranami, avšak v rámci téhož volebního kraje, tj. tam, kde je občan zapsán ve stálém seznamu voličů nebo kde volební právo reálně uplatnil. [9] Věcně pak Státní volební komise připomíná, že obdobné argumentaci již Nejvyšší správní soud nevyhověl po sněmovních volbách v roce 2021. Nad rámec své tehdejší argumentace poukazuje na důvodovou zprávu k novele volebního zákona, která nabude účinnosti k 1. lednu 2026. Ustanovení § 50 odst. 4, které je jádrem sporu o správný výklad, bylo novelizujícím zákonem č. 89/2024 Sb., kterým se mění volební a některé další zákony v souvislosti s přijetím zákona o správě voleb, doplněno tak, že ve větě první se za text „odst. 2“ vkládají slova „a 3“. Po nabytí účinnosti této novely tak bude § 50 odst. 4 volebního zákona znít: „Byloli takto rozděleno více mandátů, než se mělo přidělit podle § 48 odst. 2 a 3, odečtou se přebývající mandáty postupně těm volebním stranám, které ve volebním kraji vykázaly nejmenší zbytek dělení. (…)“ Důvodová zpráva k tomuto novelizačnímu bodu uvádí: „Navrhuje se výslovně doplnit i odkaz na odstavec 3 v § 48, aby nevznikaly žádné výkladové pochybnosti v souvislosti s výpočtem mandátů ve volebním kraji. Navrhované doplnění je reakcí