10 Afs 57/2026 — Nejvyšší správní soud

10 Afs 57/2026- 48 - text  10 Afs 57/2026 - 54 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty ve věci žalobkyně: ADOZ, s.r.o., Výrobní 1441, Bystřice nad Pernštejnem, zastoupené advokátkou JUDr. Alicí Kluzákovou, Za Poříčskou bránou 365/21, Praha, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2025, čj. 217/25/520011431702498, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2026, čj. 31 Af 8/202597, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Popis věci a dosavadní průběh řízení [1] Posuzovaná věc se týká otázky nároku na osvobození příjmu od daně, konkrétně podílu na zisku (dividendy) vyplacené dceřinou společností mateřské společnosti [§ 19 odst. 1 písm. ze) bod 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (ZDP)]. I při splnění zákonných podmínek může být totiž nárok na osvobození příjmu od daně daňovému subjektu odepřen, prokáželi se, že jeho uplatněním došlo ke zneužití práva (§ 8 odst. 4 daňového řádu). Právě otázka zneužití práva je v této věci mezi účastníky řízení sporná. Žalobkyně (stěžovatelka) totiž vyplatila společnosti KP INDUSTRY INVEST LIMITED (KPI) se sídlem v Kyperské republice podíl na zisku ve výši 15 mil. Kč, u nějž uplatnila osvobození od daně z příjmů. Podle názoru správních orgánů však stěžovatelka uměle vytvořila holdingovou strukturu s kyperskou mateřskou společností, aby se vyhnula daňové povinnosti. [2] Daňové řízení vedené proti stěžovatelce zahájil Finanční úřad pro kraj Vysočina (správce daně). Řízení skončilo vydáním dodatečného platebního výměru, kterým byla stěžovatelce doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2018 ve výši 2 647 059 Kč. Odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí správce daně zamítlo Odvolací finanční ředitelství (žalovaný). Následnou žalobu zamítl Krajský soud v Brně (krajského soudu), který sice v nyní napadeném rozsudku označil některá dílčí pochybení správce daně a žalovaného, nicméně dospěl k závěru, že stěžovatelka zneužila právo a rozhodnutí daňových orgánů jsou zákonná. 2. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [3] Stěžovatelka napadá rozsudek krajského soudu z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., tedy pro nezákonnost spočívající v nesprávném právním posouzení, vady řízení a nepřezkoumatelnost, a navrhuje jeho zrušení. [4] Stěžovatelka zdůrazňuje finální užití finančních prostředků. Dividendu totiž vyplatila mateřské společnosti KP INDUSTRY INVEST LIMITED, která ji následně vložila jako příplatek mimo základní kapitál do sesterské společnosti stěžovatelky REAP investment s. r. o. (REAP). Společnost REAP uvedené finanční prostředky užila k financování výstavby komerčních prostor a rozvoji nového podnikatelského odvětví v rámci holdingu. Popsané transakce proto měly nesporný ekonomický význam a krajský soud pochybil, když označil finální užití dividendy za irelevantní. Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem o neprokázání skutečného vlastnictví dividendy společností KPI (ve smyslu § 19 odst. 6 ZDP) a zpochybňuje též vznik daňové výhody. Uvedené odůvodňuje odkazem na účetní standardy, dle nichž není příplatek mimo základní kapitál vykazován jako zisk, nemá vliv na výsledek hospodaření a výši základu daně. Napadený rozsudek považuje stěžovatelka za vnitřně rozporný, jelikož krajský soud nejprve uzavřel, že daňové orgány unesly důkazní břemeno (bod 25 napadeného rozsudku), ale později konstatoval přesný opak (bod 39). [5] Stěžovatelka člení kasační stížnost do tří částí: - Nesprávné posouzení příplatku mimo základní kapitál a důkazního břemene; - Důkazní břemeno; - Nepřezkoumatelnost. [6] V první části vysvětluje užití sporných finančních prostředků společností REAP včetně výhodnosti pro celý holding. Popisuje, že nejprve sama zapůjčila 15 000 000 Kč sesterské společnosti REAP za účelem financování nákupu nemovitostí. Poté její valná hromada rozhodla o vyplacení dividendy ve stejné výši mateřské společnosti KPI, která se následně zavázala vložit částku jako příplatek mimo základní kapitál REAP. Poslední operací bylo vzájemné započtení všech vzájemných pohledávek. Díky popsanému postupu posílil kapitál společnosti REAP, což holdingu umožnilo posílit skrze něj podnikatelský segment. Příplatek i zápočty jsou zákonem předvídané postupy, které navíc měly nezpochybnitelný ekonomický význam. Stěžovatelka je přesvědčena, že postup daňových orgánů popírá účel holdingu (daňovou optimalizaci a expanzi do nových odvětví) a argumentaci soudu a daňových orgánů považuje za zkratkovitou, nepřesvědčivou a nelogickou. Daňovým orgánům ani soudu nepřísluší určovat, jak měly být prostředky uvnitř struktury distribuovány (např. darováním). Stěžovatelka je přesvědčena, že daňovou výhodu nezískala, jelikož nebylo prokázáno zneužití práva. [7] Druhá část začíná vyzdvihnutím absurdity závěrů soudu o bezvýznamnosti pochybení daňových orgánů při závěrech o skutečném vlastníkovi dividendy. Stěžovatelka je přesvědčena, že pro popsanou chybu nemělo daňové řízení pokračovat. Vůbec na ni totiž nepřešlo důkazní břemeno a správce daně tudíž ani nemohl dospět k závěru, že nevyvrátila jeho pochybnosti. Postup daňových orgánů se příčí pravidlům hodnocení důkazů v daňovém řízení (§ 92 daňového řádu), což krajský soud nesprávně aproboval. Stěžovatelka upozorňuje, že daňové orgány a soud postupovaly přepjatě formalisticky, jelikož veškeré okolnosti automaticky hodnotily k její tíži. [8] V závěrečné třetí části označuje stěžovatelka konkrétní pasáže napadeného rozsudku, které považuje za nepřezkoumatelné pro rozporuplnost a nesrozumitelnost (body 23 až 25 a bod 39). Konkrétně zdůrazňuje, že krajský soud nejprve konstatoval, že daňové orgány neunesly důkazní břemeno, později ale uvedl, že „správce daně a žalovaný přes výše uvedené dílčí nepřesnosti dostatečně zjistili skutkový stav a unesli své důkazní břemeno.“ [9] Žalovaný ve vyjádření zdůrazňuje přesvědčení o absenci ekonomického významu proběhlých operací, které byly nastoleny uměle a sloužily převážně k získání daňové výhody. Upozorňuje, že pro posouzení je klíčová role Ing. Martina Lišky. Bylo totiž prokázáno, že zprostředkovaně vlastní veškeré akcie KPI. Žalovaný také opakuje, že veškeré příjmy KPI pocházely od stěžovatelky. Hlavním účelem mateřské společnosti bylo zjevně vyvedení kapitálu ze stěžovatelky a jeho transfer k Ing. Liškovi ve formě úhrady převedeného podílu. Bylo tedy dostatečně zdůvodněno naplnění objektivní a subjektivní složky zneužití práva. [10] Žalovaný je přesvědčen, že unesl důkazní břemeno. V řízení bylo totiž prokázáno, že postup společností neměl ekonomické opodstatnění a holding byl nastolen uměle s cílem získat daňové zvýhodnění. Odkazuje na zprávu o daňové kontrole a napadené rozhodnutí, které obsahují podrobný výčet všech podezřelých okolností včetně důkazů. [11] Žalovaný považuje napadený rozsudek za přezkoumatelný, neboť krajský soud srozumitelně vyložil, proč dílčí nedostatky v závěrech daňových orgánů neměly vliv na posouzení zneužití práva. Napadený rozsudek jednoznačně popisuje holdingovou strukturu, skutkové okolnosti i závěry daňových orgánů. Po jejich korekci dospívá k závěru, že holding byl umělou konstrukcí, která sloužila k získání daňové výhody. Žalovaný upozorňuje, že nepřezkoumatelnost nelze zaměňovat s pouhým nesouhlasem se závěry krajského soudu. 3. Správní spis, rozhodnutí daňových orgánů a napadený rozsudek [12] Z obsahu správního spisu a vydaných rozhodnutí se podává, že stěžovatelka vznikla v roce 1992 a od roku 2012 byl jejím jediným společníkem a jednatelem Ing. Martin Liška. V říjnu 2012 vznikla společnost KPI a hned několik dní po jejím vzniku byl mezi KPI a Ing. Liškou sepsán LETTER OF INTENT, v němž uvedená společnost projevila zájem nabýt podíl ve stěžovatelce. V prosinci téhož roku KPI nabyla od Ing. Lišky 25% podíl a uzavřeli spolu opční smlouvu, z níž vyplývalo, že při úhradě kupní ceny nabude KPI 100% podíl na zisku stěžovatelky. Na KPI byla rovněž převedena ochranná známka ADOZ, za což stěžovatelka hradila licenční poplatky ve výši 3 % ročního obratu. [13] Akcie společnosti KPI byly rozděleny mezi společnost EXWOOD GROUP LIMITED a společnost AMANDINE SOLUTIONS. Z informací od Policie České republiky bylo v daňovém řízení zjištěno, že vlastníkem 100 % akcií uvedených společností je Ing. Liška. Dle výpovědí ředitelů KPI byla společnost založena za účelem držení a financování investic. V daňovém řízení však bylo zjištěno, že během pěti let své existence držela pouze obchodní podíly stěžovatelky, její obrat byl tvořen výhradně licenčními poplatky od stěžovatelky a jinou podnikatelskou činnost nevyvíjela. Z výpovědí nebylo zřejmé, jaká je konkrétní podoba plnění, za niž stěžovatelka licenční poplatky hradila. [14] Společnost REAP v