10 As 161/2025 — Nejvyšší správní soud

10 As 161/2025- 110 - text  10 As 161/2025 - 113 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: PATRIOT, spol. s r. o., Tuřanka 383/92, Brno, zastoupená advokátem Mgr. Markem Šimkou, Moravské náměstí 754/13, Brno, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, třída Kpt. Jaroše 7, Brno, za účasti osob zúčastněných na řízení: I. statutární město Opava, Horní náměstí 382/69, Opava, zastoupené advokátem JUDr. Miroslavem Cákem, Hilleho 1838/1, Brno, II. AŽD Praha s. r. o., Žirovnická 3146/2, Praha 10, zastoupená advokátem JUDr. Vilémem Podešvou, LL.M., Na Pankráci 1683/127, Praha 4, proti výroku II rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 5. 2025, čj. ÚOHS16242/2025/500, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2025, čj. 62 Af 10/2025479, takto: I. Výroky I až III usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2025, čj. 62 Af 10/2025479, se ruší. II. Žaloba proti výroku II rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 5. 2025, čj. ÚOHS16242/2025/500, se odmítá. III. Žádný z účastníků ani osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o žalobě. IV. Žádný z účastníků ani osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Žalobkyně podala u žalovaného návrh na uložení zákazu plnění dohody o narovnání ze dne 17. 12. 2024 podle § 254 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, kterou zadavatelka (statutární město Opava, tj. OZNŘ I) v souvislosti s dříve zadanou veřejnou zakázkou „Opava – telematika“ uzavřela s vybranou dodavatelkou (společností AŽD Praha, tj. OZNŘ II). [2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 5. 2025 návrhu vyhověl. Výrokem I zakázal plnění dohody o narovnání, současně však výrokem II nevyloučil odkladný účinek případného rozkladu. Žalobkyně proto napadla výrok II rozhodnutí žalovaného žalobou u krajského soudu. S žalobou spojila návrh na vydání předběžného opatření, jímž by krajský soud zakázal OZNŘ I a II plnit dohodu o narovnání do doby rozhodnutí o žalobě. Krajský soud tomuto návrhu vyhověl usnesením ze dne 12. 5. 2025. [3] Předseda žalovaného však k rozkladu zadavatelky a vybrané dodavatelky rozhodnutím ze dne 14. 7. 2025 zrušil prvostupňové rozhodnutí ze dne 2. 5. 2025 v celém rozsahu a věc vrátil žalovanému k novému projednání. Jelikož odpadl předmět řízení (již neexistuje rozhodnutí, proti němuž směřovala žaloba), krajský soud žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. 2. Kasační stížnost a vyjádření k ní [4] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti usnesení krajského soudu kasační stížnost. V ní namítla dvojí pochybení krajského soudu. Prvně se krajský soud dopustil nesprávného posouzení právní otázky, co se týče možnosti předsedy žalovaného zrušit výrok II napadeného rozhodnutí. Rozklad proti výroku II nebyl s ohledem na § 85 odst. 4 správního řádu přípustný. Rozhodování o něm je celkově vyloučeno z kompetencí předsedy žalovaného. Ten zrušil napadené rozhodnutí jako celek, neboť výroky II a III daného rozhodnutí byly závislé na výroku I, který byl vydán v rozporu s právními předpisy. Předseda žalovaného si tím přisvojil roli krajského soudu, jenž měl posoudit výrok II v řízení o žalobě. Pravomoc rušit rozhodnutí správního orgánu, proti kterému nesvědčí právo podat řádný opravný prostředek, má pouze soud. Jedinou přípustnou výjimkou by bylo uspokojení stěžovatelky po podání žaloby podle § 62 s. ř. s. Taková situace zde nenastala. Současně nelze přijmout argumentaci, že výrok II je závislý na výroku I. Výrok II totiž představuje samostatné rozhodnutí upravující procesní následky případně podaného rozkladu. [5] Dále stěžovatelka namítla, že krajský soud vydal napadené usnesení, aniž stěžovatelka měla možnost se k procesní situaci vyjádřit. Krajský soud ji dne 16. 7. 2025 vyzval, aby ve lhůtě pěti dnů sdělila, zda s ohledem na zrušení napadeného rozhodnutí nadále trvá na podané žalobě. Výzva byla stěžovatelce doručena fikcí dne 28. 7. 2025. Krajský soud však již dne 25. 7. 2025 vydal napadené usnesení. Pokud by krajský soud vyčkal vyjádření stěžovatelky, zjistil by, že stěžovatelka plánuje podat žalobu proti rozhodnutí předsedy žalovaného, jímž bylo zrušeno napadené rozhodnutí žalovaného, a navrhuje řízení přerušit do doby, než bude o její žalobě rozhodnuto. [6] Žalovaný ve vyjádření upozornil, že stěžovatelka směšuje otázku zákonnosti zrušení výroku II rozhodnutí žalovaného s otázkou, zda k tomu došlo. Pro posouzení kasační stížnosti je podstatná pouze druhá otázka. Stěžovatelka nesprávně vykládá § 85 odst. 4 správního řádu; ten se vztahuje jen na výrok, jímž byl vyloučen odkladný účinek. Dále žalovaný uvedl, že výrok II je závislý na výroku I. To přirozeně vyplývá z § 85 správního řádu. Krajský soud ovšem rozhodoval o nepřípustné žalobě, protože napadené rozhodnutí nebylo pravomocné. K procesnímu pochybení vytýkanému stěžovatelkou se žalovaný nemůže vyjádřit, neboť nemá k dispozici doručenky. I kdyby však tato argumentace byla opodstatněná, má žalovaný za to, že krajský soud nemohl postupovat jinak než žalobu odmítnout. [7] Statutární město Opava (OZNŘ I) ve vyjádření uvedlo, že krajský soud měl žalobu odmítnout pro nepřípustnost. Proti rozhodnutí žalovaného bylo možné podat rozklad a předseda žalovaného měl pravomoc zrušit výrok II napadeného rozhodnutí. O závislosti výroku II na výroku I nemůže být pochyb. Město dodalo, že i kdyby stěžovatelka měla možnost reagovat na výzvu krajského soudu, nemohlo by to nic změnit na výroku a odůvodnění napadeného usnesení. Krajský soud neměl jinou možnost než žalobu odmítnout. [8] Podle AŽD Praha (OZNŘ II) není žádná z kasačních námitek důvodná. „Přímý“ soudní přezkum je možný pouze v případě výroku, kterým byl odkladný účinek vyloučen a nelze se proti němu bránit řádným opravným prostředkem. Proti výroku II rozhodnutí žalovaného bylo možné podat rozklad a předseda žalovaného o něm mohl rozhodnout. Žaloba tak byla nepřípustná už od okamžiku jejího podání. Výrok II je závislý na výroku I, současně se jedná pouze o deklaratorní rozhodnutí. Krajský soud neměl jinou možnost než žalobu odmítnout, a to bez zbytečného odkladu. Výzva k vyjádření stěžovatelky byla nadbytečná. 3. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [9] NSS posoudil kasační stížnost a dospěl k závěru, že je důvodná, byť z jiných důvodů, než které uvádí stěžovatelka. Řízení před krajským soudem bylo totiž zmatečné ve smyslu § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. K této vadě NSS přihlíží i bez kasační námitky (§ 109 odst. 4 s. ř. s.). [10] Podle uvedeného § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. je řízení před soudem zmatečné mj. tehdy, jestliže chyběly podmínky řízení. [11] Rozšířený senát NSS v usnesení ze dne 16. 12. 2008, čj. 8 Aps 6/2007247, č. 1773/2009 Sb. NSS, k podmínkám řízení uvedl, že „i ve správním soudnictví jsou podmínky řízení vnímány jako takové podmínky, za nichž soud může rozhodnout ve věci samé; jejich nedostatek tedy brání soudu vydat meritorní rozhodnutí (srov. § 103 o. s. ř. podpůrně za použití § 64 s. ř. s.)“. K okolnostem, které obvykle brání věcnému projednání návrhu (žaloby) ve správním soudnictví, rozšířený senát zařadil též nepřípustnost. Tento závěr potvrdil NSS např. v rozsudku ze dne 15. 2. 2012, čj. 2 As 45/201164: „Z hlediska procesního postupu soudu je totiž na prvém místě třeba zkoumat existenci podmínek řízení, mezi něž patří i přípustnost návrhu (§ 68 s. ř. s.).“ [12] Krajský soud nejdříve shledal, že stěžovatelčina žaloba je přípustná, pokračoval v řízení a až poté ji odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť odpadl předmět řízení (bylo zrušeno rozhodnutí, proti němuž žaloba směřovala). NSS uvádí, že krajský soud správně rozhodl o odmítnutí žaloby, avšak učinil tak z nesprávného důvodu. [13] Podle § 85 odst. 1 správního řádu nestanovíli zákon jinak, má včas podané a přípustné odvolání odkladný účinek. V důsledku odkladného účinku odvolání nenastává právní moc, vykonatelnost, ani jiné právní účinky rozhodnutí. [14] Podle § 85 odst. 2 písm. c) správního řádu správní orgán může odkladný účinek odvolání vyloučit, požádáli o to účastník; to neplatí, pokud by tím vznikla újma jiným účastníkům nebo to není ve veřejném zájmu. [15] Podle § 85 odst. 4 správního řádu vyloučení odkladného účinku odvolání musí být odůvodněno. Výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání je součástí rozhodnutí ve věci; proti tomuto výroku se nelze odvolat. [16] Podle § 68 písm. e) s. ř. s. platí, že žaloba podaná u správního soudu je nepřípustná také tehdy, domáháli se přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno. [17] Podle § 70 písm. a) s. ř. s. jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími. [18] Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nestanovíli tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže je