2 Ads 189/2025 – Nejvyšší správní soud

2 Ads 189/2025- 51 - text  2 Ads 189/2025 - 54 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Evy Šonkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: MUDr. M. D., zast. Mgr. Janem Bartuškou, advokátem, se sídlem Kořenského 1107/15, Praha 5, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 4. 2024, č. j. MPSV2024/96101911 a č. j. MPSV2024/96120911, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 8. 2025, č. j. 16 Ad 14/202437, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Ustanovenému zástupci žalobkyně advokátu Mgr. Janu Bartuškovi se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v řízení o kasační stížnosti ve výši 10 140 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: I. Přehled dosavadních řízení [1] Žalobkyně dne 11. 12. 2023 požádala o příspěvek na živobytí. Úřad práce České republiky – krajská pobočka pro hlavní město Prahu (dále jen „úřad práce“) tuto žádost zamítl rozhodnutím ze dne 10. 1. 2024, č. j. 1241/2024/AAE. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně brojila odvoláním, které žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 18. 4. 2024, č. j. MPSV2024/96101911 (dále jen „první napadené rozhodnutí“), a potvrdil rozhodnutí úřadu práce. [2] Žalobkyně téhož dne (tj. 11. 12. 2023) podala žádost o přiznání dávky doplatku na bydlení. Úřad práce tuto žádost zamítl rozhodnutím ze dne 30. 1. 2024, č. j. 4520/2024/AAE. Žalobkyně se proti tomuto rozhodnutí bránila odvoláním, které žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 18. 4. 2024, č. j. MPSV2024/96120911 (dále jen „druhé napadené rozhodnutí“), a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [3] Žalobkyně podala proti prvnímu a druhému napadenému rozhodnutí žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji zamítl rozsudkem ze dne 4. 8. 2025, č. j. 16 Ad 14/202437. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní [4] Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost, jejíž důvody nepodřadila pod jednotlivá písmena uvedená v § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Uvedla, že rozsudek městského soudu je nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost a proto, že se v něm městský soud nevypořádal s jejími žalobními námitkami. [5] Skutkový stav tak, jak byl zjištěn správními orgány, je v rozporu se skutečnou životní situací stěžovatelky. Stěžovatelce je 86 let, má vážné zdravotní problémy a její skutečné náklady na bydlení výrazně převyšují její příjmy. Městský soud akceptoval závěr správních orgánů, že přiměřené náklady na bydlení stěžovatelky činí 7 413,70 Kč, avšak nezohlednil, že stěžovatelkou doložené odůvodněné náklady na bydlení dle § 34 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi (dále jen „ZPHN“), činily v rozhodném období 22 290 Kč. Městský soud pochybil, když pro účely posouzení splnění podmínky dle § 33 odst. 2 věty druhé ZPHN vycházel z příjmu, od něhož byly odečteny pouze fiktivní, zákonem limitované přiměřené náklady, a nikoliv náklady skutečné a odůvodněné. Tímto formalistickým postupem zcela popřel smysl a účel dávky. Pokud by byly od skutečného příjmu odečteny náklady, které se blíží realitě, stěžovatelka by splnila podmínky pro přiznání požadovaných dávek. Stěžovatelka namítla, že její starobní důchod měl být započítán v rozhodném období pouze v měsících, ve kterých jí byl skutečně vyplacen, tedy připsán na bankovní účet. [6] Městský soud nesprávně posoudil podklady přiložené stěžovatelkou. Nevypořádal se s její námitkou, že správní rozhodnutí obsahují nedostatečně odůvodněné a nesprávné částky, které neodpovídají doloženým podkladům. Neobjasnil, proč nebyl zohledněn pokles prostředků na bankovním účtu, který stěžovatelka doložila výpisem z účtu. Stěžovatelka brojí proti závěru městského soudu, podle kterého nebyl doložen doklad o výši záloh za elektřinu za měsíc prosinec 2023. Žádá proto o přezkoumání, zda městský soud vycházel ze správných skutkových zjištění. [7] Městský soud se nevypořádal s tvrzením stěžovatelky, že postup správních orgánů byl zmatečný, neboť je z něj patrný vnitřní rozpor mezi jednotlivými rozhodnutími. Stěžovatelce byla rozhodnutím úřadu práce ze dne 2. 7. 2024, č. j. 31056/2024/AAE, odejmuta dávka, která jí podle rozhodnutí ze dne 10. 1. 2024, č. j. 1241/2024/AAE, nikdy nebyla přiznána. Zmatečný je i rozsudek městského soudu, protože z něj není patrné, jakým způsobem byl zohledněn doplatek nájmu ve výši 292 Kč a dále zvýšení nákladů na bydlení o 10 %. [8] Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožnil se závěry městského soudu. Uvedl, že nárok žalobkyně byl u obou dávek posouzen v souladu se zákonem a srozumitelně odůvodněn. Navrhl proto kasační stížnost zamítnout. III. Posouzení kasační stížnosti [9] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná. Vzhledem k tomu, že v předcházejícím řízení u městského soudu rozhodoval specializovaný samosoudce, musí Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) dále posoudit, jestli kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky (§ 104a odst. 1 s. ř. s.). Pokud tomu tak není, NSS kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. K přesahu vlastních zájmů stěžovatele se NSS vyjádřil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS, ve kterém vymezil podmínky, za kterých je kasační stížnost přijatelná. Kasační stížnost je přijatelná v případě, kdy se zaprvé dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou NSS, zadruhé, pokud se kasační stížnost týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně, zatřetí, pokud je třeba učinit judikaturní odklon, a nakonec začtvrté, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí městského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. V posuzované věci není žádný z těchto důvodů přijatelnosti naplněn. [10] Stěžovatelka v první řadě namítla, že je rozsudek městského soudu nepřezkoumatelný. Podle ustálené judikatury platí, že máli být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal soud za rozhodný, jak uvážil o zásadních a pro danou věc podstatných skutečnostech, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje pro věc zásadní argumentaci účastníků řízení za mylnou (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, a ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, nebo rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003130, č. 244/2004 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/200352, nebo ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/200462). [11] Těmto požadavkům městský soud dostál. Z odůvodnění rozsudku je zřejmé, z jakého skutkového stavu vyšel, jak vyhodnotil pro věc rozhodné skutkové okolnosti a jak je následně právně posoudil. Jednoznačně z něj vyplývají důvody, pro které městský soud přisvědčil žalovanému, že nebyly splněny podmínky pro vyhovění žádostem o přiznání příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení. Městský soud srozumitelně vysvětlil, z jakých důvodů jsou výpočty jednotlivých částek (nezbytných pro posouzení nároku na tyto dávky) správné. [12] Neobstojí obecná námitka stěžovatelky, že se městský soud nevypořádal s jejími žalobními body. Míra precizace kasačních námitek do značné míry předurčuje, jaké právní ochrany se stěžovateli u soudu dostane. Čím je námitka obecnější, tím obecněji k ní NSS přistoupí (viz rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/200878, č. 2162/2011 Sb. NSS). Stěžovatelka neupřesnila, jakými žalobními body se městský soud nezabýval, přičemž z odůvodnění rozsudku vyplývá, že v něm uvedl vlastní právní úvahy ohledně podstaty žaloby a nespokojil se pouze s odkazem na závěry žalovaného. [13] K ostatním kasačním námitkám NSS předně upozorňuje, že se naprostou většinou z nich již dříve opakovaně zabýval, a to i ve věcech stěžovatelky. Rovněž již podrobně vyložil veškerá relevantní ustanovení zákona. NSS neshledal důvod se od této judikatury odchýlit a v podrobnostech na ni odkazuje (viz usnesení NSS ze dne 25. 11. 2025, č. j. 1 Ads 155/202561, ze dne 9. 12. 2025, č. j. 22 Ads 151/202559, nebo ze dne 10. 12. 2025, č. j. 22 Ads 239/202563, a rozsudky ze dne 18. 4. 2018, č. j. 10 Ads 344/201742, ze dne 24. 5. 2018, č. j. 1 Ads 433/201729, ze dne 27. 6. 2018, č. j. 6 Ads 20/201832, ze dne 24. 1. 2019, č. j. 7 Ads 396/201827, ze dne 7. 2. 2019, č. j. 7 Ads 500/201824, ze dne 4. 4. 2019, č. j. 10 Ads 298/201840, ze dne 10. 4. 2019, č. j. 9 Ads 424/201837, ze dne 26. 6. 2019, č. j. 2 Ads 38/201937, ze dne 27. 6. 2019, č. j. 2 Ads 39/201935, ze dne 27. 6. 2019, č. j. 10 Ads 2/201942, ze dne 23. 7. 2019, č. j. 5 Ads 101/201779, a ze dne 14. 5. 2020, č. j. 8