2 Afs 130/2025 – Nejvyšší správní soud

2 Afs 130/2025- 48 - text  2 Afs 130/2025 - 53 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Tomáše Kocourka a Karla Šimky v právní věci žalobkyně: BIOENERGO  KOMPLEX, s.r.o., se sídlem Pod Hroby 130, Kolín, zast. Mgr. Ing. Tomášem Hobzou, advokátem se sídlem Ghegova 1019/3, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 3. 2021, č. j. 8553/21/530022442712448, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2025, č. j. 54 Af 8/2021107, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně v rámci své ekonomické činnosti mimo jiné obchodovala s řepkovým olejem. Finanční úřad pro Středočeský kraj (správce daně) jí dodatečným platebním výměrem ze dne 8. 7. 2019 doměřil daň z přidané hodnoty (DPH) za zdaňovací období srpen 2017 ve výši 202 614 Kč. Neprokázala totiž splnění hmotněprávních podmínek pro osvobození od DPH s nárokem na odpočet podle § 64 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném do 31. 12. 2018 (dále jen „zákon o DPH“). V řízení vyvstala otázka, zda bylo zboží dodáno deklarovaným odběratelům, estonské společnosti PROPOOLA osaühing (dále „Propoola“) a anglické společnosti CANOLA LTD (dále „Canola“). Žalovaný se ztotožnil se závěry správce daně, zamítl odvolání žalobkyně a dodatečný platební výměr potvrdil. [2] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobkyně bránila u Krajského soudu v Praze, který žalobu zamítl. Konstatoval zachování lhůty pro stanovení daně. Podrobně se zabýval judikaturním vývojem v oblasti osvobození od DPH při dodání zboží do jiného členského státu, neboť v průběhu soudního řízení vydal Soudní dvůr Evropské unie (dále „Soudní dvůr“) rozsudek ze dne 29. 2. 2024 ve věci C676/22, B2 Energy. Jeho aplikaci na posuzovanou věc odmítl, neboť dospěl k závěru, že neexistuje žádná indicie, která by poukazovala na osobu odlišnou od deklarovaných odběratelů. Žalobkyně nepředestřela přesvědčivou konkrétní argumentaci, z níž by vyplynula dostatečná pravděpodobnost, že by subjekty objevující se v doložených dokladech byly skutečnými odběrateli. Krajský soud shrnul také obecná východiska pro osvobození daně při dodání zboží do jiného členského státu a rozložení důkazního břemene v daňovém řízení. Konstatoval, že správce daně unesl své důkazní břemeno, ovšem stěžovatelka neprokázala dodání zboží deklarovaným odběratelům Propoola a Canola. Správce daně se podrobně zabýval doloženými doklady. K argumentaci týkající se neprovedení dalšího mezinárodního dožádání v daňovém řízení krajský soud uvedl, že žalobkyně neformulovala řádný důkazní návrh. Nepřisvědčil ani námitkám, že plnění bylo nesprávně posouzeno jako tuzemské a že se žalovaný měl zabývat dobrou vírou žalobkyně. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [3] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) v kasační stížnosti namítla, že krajský soud nerespektoval vývoj judikatury, zejména závěry rozsudku B2 Energy, a nadále požadoval prokázání konkrétního odběratele. [4] V době uskutečnění sporných transakcí byla stěžovatelka přesvědčena, že zboží dodává deklarovaným odběratelům. Podrobnosti obchodní spolupráce detailně popsala v žalobě a předložila veškeré relevantní listiny. Zboží bylo vždy přepraveno do jiného členského státu a stěžovatelka za ně obdržela odpovídající kupní cenu. Během daňové kontroly setrvala na tvrzení, že zboží bylo dodáno výhradně deklarovaným odběratelům, neboť v té době to bylo podmínkou pro osvobození podle § 64 zákona o DPH. V daňovém řízení vyvstaly indicie o tom, že by odběratelem mohl být někdo jiný, avšak žalovaný se s ohledem na tehdejší výklad podmínek pro osvobození zboží od DPH soustředil pouze na zpochybnění deklarovaných odběratelů. Stěžovatelce bylo znemožněno prokázat, že zboží bylo dodáno osobám registrovaným k dani v jiném členském státě. Překvalifikováním dodání zboží do jiného členského státu na tuzemské plnění byla stěžovatelce doměřena daň na výstupu, kterou měl současně povinnost přiznat a uhradit odběratel v jiném členském státě. Tím byla porušena zásada neutrality daně a způsoben zásah do stěžovatelčina práva vlastnit majetek zaručeného čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“). Postup krajského soudu je nezákonný a odporuje i unijním předpisům. [5] Správní soudy jsou povinny zachovat ochranu subjektivních práv daňových subjektů v souladu s § 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). Požadavek krajského soudu na povinné označení konkrétního odběratele neplyne z judikatury Soudního dvora a je nezákonný. Stěžovatelka účelově nepřizpůsobovala procesní taktiku, ale legitimně reagovala na judikaturní vývoj. V souladu s rozsudkem B2 Energy je rovněž rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 13. 6. 2024, č. j. 7 Afs 238/202173, FABIO PRODUKT. Pokud NSS zaujme v nynější věci jiné stanovisko, navrhla stěžovatelka předložit věc rozšířenému senátu. [6] Stěžovatelka zpochybnila i hodnocení skutkového stavu. Krajský soud ignoroval důležité indicie o skutečných odběratelích plynoucí ze správního spisu, ačkoli jich sám řadu uvedl v napadeném rozsudku (zejm. v bodech 104106 a 127130). Z jeho závěrů plyne, že společnosti předcházející deklarovaným odběratelům byly s vysokou pravděpodobností skutečnými odběrateli a osobami povinnými k dani. Objevují se i na dalších dokladech. Je pravděpodobné, že na zmíněné subjekty přešlo oprávnění nakládat se zbožím jako vlastník ve smyslu čl. 14 odst. 1 směrnice 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „směrnice o DPH“), dokonce existují i indicie o přechodu vlastnického práva. Identifikace skutečných odběratelů je tedy zřejmá. Stěžovatelka také poukázala na výpovědi svědků O. a P. [7] Zástupce stěžovatelky v daňovém řízení navrhoval provést mezinárodní dožádání, jež mohlo objasnit tyto zásadní otázky. Stěžovatelka se domáhala řádného zjištění skutkového stavu ve smyslu § 92 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. Z celkového hodnocení zjištěných skutečností ze strany krajského soudu plyne, že zmíněné subjekty měly rozhodující vliv na dispozici s dodaným řepkovým olejem. Podle stěžovatelky byly zjištěny dostatečné indicie o existenci alternativních odběratelů. S řepkovým olejem obchodují zásadně pouze subjekty registrované k dani z přidané hodnoty, což plyne z objemu dodávaného zboží i z postavení jednotlivých subjektů v dodavatelských řetězcích. Surový řepkový olej se nestáčí z cisteren do menších balení pro koncové spotřebitele, neboť se nejedná o konečný produkt. I kdyby se jakýkoli subjekt rozhodl tento polotovar sám rafinovat, překročil by povinný registrační obrat již samotnou přípravou na toto zpracování. Tyto skutečnosti vyvrací argumentaci o dělitelnosti plnění. Pro překročení zákonného obratu postačuje dodání jedné cisterny řepkového oleje. To pominuli žalovaný i krajský soud, tento závěr navíc nemá oporu v důkazech. [8] Odmítnout osvobození od DPH podle § 64 zákona o DPH lze pouze za předpokladu, že byly v řízení řádně zjištěny veškeré rozhodné skutečnosti, jak plyne i z rozsudku FABIO PRODUKT. Mezinárodní dožádání bylo klíčové pro zákonnost celého rozhodnutí. Nemohlo sice přispět k objasnění toho, zda skutečnými odběrateli byli ti deklarovaní. Informace, jež mohly být jeho prostřednictvím zjištěny, jsou však ve světle rozsudku B2 Energy zásadní. Napadený rozsudek je nezákonný, neboť krajský soud aproboval již překonaný přístup. Správce daně je povinen využít veškeré okolnosti rozhodné pro správné stanovení daně, aby dostál standardům podle § 92 odst. 2 daňového řádu. Nedodržení těchto procesních pravidel způsobuje také nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. [9] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s napadeným rozsudkem. Poukázal na rozsudky NSS ze dne 2. 5. 2025, č. j. 6 Afs 12/202548, ze dne 22. 5. 2025, č. j. 1 Afs 21/202554, a ze dne 24. 7. 2025, č. j. 22 Afs 46/202561. Dodal, že daňový subjekt musí prokazovat, že zboží bylo dodáno osobě povinné k dani. I v rozsudku B2 Energy pojednává Soudní dvůr o informacích poskytnutých dodavatelem. Zároveň není pravdou, že ze spisové dokumentace plynou dostatečné indicie o alternativních odběratelích. Tvrzení stěžovatelky jsou hypotetická a spekulativní, v reakci na rozsudek B2 Energy nepředestřela přesvědčivou argumentaci. Krajský soud v pasážích svého rozsudku, na něž odkazuje stěžovatelka, nepopsal indicie ve smyslu judikatury Soudního dvora. Naopak vysvětlil, že se o ně nejedná. Námitky týkající se mezinárodního dožádání a posouzení plnění jako tuzemských posuzoval již NSS v obdobných stěžovatelčiných případech a její argumentaci shledal nedůvodnou. Tyto závěry jsou aplikovatelné i na nyní posuzovanou věc. III. Posouze